Můj příběh aneb na cestě ke změně, spokojenosti a splnění přání

Mým velikým dětským snem bylo jít rovnou po škole do důchodu 😊. Ne že bych chtěla být hned stará, ale líbil se mi klidný a pohodový život mé babičky. Chtěla jsem být doma, mít spoustu času pro sebe, pro rodinu, své blízké, cestovat, mít několik psů, koně……prostě si užívat života. Nechtěla jsem sedět v práci osm hodin a dělat to, co mě nebaví.

Dnes tak žiju

Nejsem v důchodu, ale žiju tak, jak chci. Bydlím na malé vesnici v domku se zahradou, se svým mužem, několika psy, mám svého vlastního koně a pracuji z domova.

Nejprve jsem pomohla sama sobě

Děti chtějí všem pomáhat a mě to zůstalo až do dospělosti 😊. Nejdřív jsem se však musela naučit pomáhat sama sobě, vyrovnat se s minulostí, svými strachy a nefunkčními vzorci chování. Jinak bych to dělala na úkor sebe a svého zdraví.

Jsem průvodce lidí na jejich cestě

Teprve pak přišel čas pomáhat druhým. Stala jsem se průvodcem lidí na jejich cestě za sebepoznáním, za změnou, zlepšením vztahů, zdraví a nalezení své vlastní cesty.

Vždycky to tak ale nebylo 

Od malička jsem vlastně nevěděla, čím chci být. Milovala jsem zvířata a moc ráda jsem kreslila a tvořila. Rodiče mi rozmluvili výtvarnou školu, protože jsem podle nich neměla dost talentu a později mi nedoporučili ani veterinární školu, i když zvířata byla mou vášní. A tak jsem jako „poslušná holčička“ nejprve šla na gymnázium, a pak na Pedagogickou fakultu.

Už na střední škole jsem měla spoustu zdravotních problémů, ani do kolektivu jsem moc nezapadala a měla jsem pocit, že jsem tak trochu z jiné planety. Vysoká škola pro mě nic nevyřešila a já studovala obor, který mě nebavil.

Byla hezká i těžká období

Možná „naštěstí“ jsem po prvním roce na vysoké otěhotněla, vdala se a školu přerušila. Narodila se nám dcera a mé zdraví se zlepšilo, cítila jsem se dobře. Když byl dceři rok, začali jsme stavět dům. Každý víkend, volný den a dovolenou jsme s manželem trávili na stavbě a dřeli do úmoru. Někdy jsem byla tak unavená, že jsem nemohla ani spát. Stavba trvala nekonečné 4 roky a my si ani nevšimli, jak jsme ztráceli dětství naší dcery, náš vztah a sami sebe.

Zázrak se nekonal

Konečně jsme se přestěhovali do dokončeného domu, ale štěstí a pohoda se nedostavily. Naopak se zhoršily naše vztahy s manželem a zdravotní problémy se opět ozývaly. Měla jsem problémy s cyklem, a nakonec jsem ho ztratila úplně. Dřina na stavbě si vybrala svou daň. Bylo mi 27 let a nemohla jsem mít další děti ☹. Naše manželství se rozpadlo.

To nebylo ještě všechno

Po rozvodu jsem dál pokračovala ve svém nenaplňujícím a sebezničujícím životě. Mé moudré tělo mě zastavovalo a skrze nemoci mi posílalo zprávy, že jdu špatnou cestou, ale já je neslyšela. Měla jsem obrovské problémy s ploténkami, trpěla jsem únavovým syndromem a autoimunitním onemocněním štítné žlázy. Další vztah se mi rozpadl, ploténky se mi také rozpadly a já skončila na operaci.

V nemocnici nastal konečně zlom

V létě 2010, když jsem ležela v nemocnici a čekala na operaci páteře, jsem se rozhodla svůj život radikálně změnit. Nevěděla jsem ještě jak, ale když člověk hledá, cesta se vždy najde 😊. Po propuštění z nemocnice a předlouhé rekonvalescenci jsem si našla novou práci, nastěhovala do svého nového bytu a hledala novou cestu.

Po letech jsem začala zase kreslit a tvořit

V té době se v mém životě objevily mandaly. Byla jsem jimi okouzlena a časem jsem si všimla, že při jejich kreslení se více uvolním, cítím se spokojenější, v harmonii a jsem zdravější. Moje citlivost se pomalu probouzela, vnímala jsem sama sebe, své pocity a chutě a věděla, co mi dělá a nedělá dobře. Dokázala jsem kreslit mandaly i pro druhé, a přitom cítit, co potřebují ve svém životě zlepšit a změnit.

 Byla jsem na cestě k sebepoznání

Musela jsem projít mnoha různými terapiemi, přírodními medicínami, přečíst mnoho knih, článků, poslechnout si spoustu rozhovorů a zúčastnit se nespočetně kurzů seberozvoje. Aplikovala jsem na sebe různé kapky, čaje, akupunkturu, cvičení a postupy. Byla to dlouhá cesta.

V roce 2014 jsem poznala kineziologii a najednou všechny dílky skládačky začaly zapadat do sebe. Objevila jsem způsob, jak postupně „opravit“ své negativní prožitky z dětství, jak se zbavit nefunkčních programů přebraných od rodičů a učitelů, jak zlepšit své vztahy s blízkými, jak vystoupit z role oběti a nebýt tou poslušnou holčičkou a uzdravit se.