Můj příběh

Můj příběh aneb na cestě ke změně, spokojenosti a splnění přání

Mým velikým dětským snem bylo jít rovnou po škole do důchodu 😊. Ne že bych chtěla být hned stará, ale líbil se mi klidný a pohodový život mé babičky. Chtěla jsem být doma, mít spoustu času pro sebe, pro rodinu, své blízké, cestovat, mít několik psů, koně……prostě si užívat života. Nechtěla jsem sedět v práci osm hodin a dělat to, co mě nebaví.

Dnes tak žiju

Nejsem v důchodu, ale žiju tak, jak chci. Bydlím na malé vesnici v domku se zahradou, se svým mužem, několika psy, mám svého vlastního koně a pracuji z domova.

Nejprve jsem pomohla sama sobě

Děti chtějí všem pomáhat a mě to zůstalo až do dospělosti 😊. Nejdřív jsem se však musela naučit pomáhat sama sobě, vyrovnat se s minulostí, svými strachy a nefunkčními vzorci chování. Jinak bych to dělala na úkor sebe a vlastní životní síly.

Jsem průvodce lidí na jejich cestě

Teprve pak přišel čas pomáhat druhým. Stala jsem se průvodcem lidí na jejich cestě za sebepoznáním, za změnou, zlepšením vztahů, obnovením vitálnosti a nalezení své vlastní cesty.

Vždycky to tak ale nebylo 

Od malička jsem vlastně nevěděla, čím chci být. Milovala jsem zvířata a moc ráda jsem kreslila a tvořila. Rodiče mi rozmluvili výtvarnou školu, protože jsem podle nich neměla dost talentu a později mi nedoporučili ani veterinární školu, i když zvířata byla mou vášní. A tak jsem jako „poslušná holčička“ nejprve šla na gymnázium, a pak na Pedagogickou fakultu.

Už na střední škole jsem měla spoustu zdravotních problémů, ani do kolektivu jsem moc nezapadala a měla jsem pocit, že jsem tak trochu z jiné planety. Vysoká škola pro mě nic nevyřešila a já studovala obor, který mě nebavil.

Byla hezká i těžká období

Možná „naštěstí“ jsem po prvním roce na vysoké otěhotněla, vdala se a školu přerušila. Narodila se nám dcera a mé zdraví se zlepšilo, cítila jsem se dobře. Když byl dceři rok, začali jsme stavět dům. Každý víkend, volný den a dovolenou jsme s manželem trávili na stavbě a dřeli do úmoru. Někdy jsem byla tak unavená, že jsem nemohla ani spát. Stavba trvala nekonečné 4 roky a my si ani nevšimli, jak jsme ztráceli dětství naší dcery, náš vztah a sami sebe.

Zázrak se nekonal

Konečně jsme se přestěhovali do dokončeného domu, ale štěstí a pohoda se nedostavily. Naopak se zhoršily naše vztahy s manželem a tělo začalo vysílat jasné signály přetížení. Měla jsem velké problémy s hormonálním cyklem, až jsem ho ztratila úplně. Dřina na stavbě si vybrala svou daň. Bylo mi 27 let… Naše manželství se rozpadlo.

To nebylo ještě všechno

Po rozvodu jsem dál pokračovala ve svém nenaplňujícím a sebezničujícím životě. Mé moudré tělo mě zastavovalo a skrze fyzické limity a bolesti mi posílalo zprávy, že jdu špatnou cestou, ale já je neslyšela. Trpěla jsem obrovskou chronickou únavou, tělesným vyčerpáním a problémy se štítnou žlázou. Další vztah se mi rozpadl, ploténky se mi také rozpadly a já skončila na operaci.

V nemocnici nastal konečně zlom

V létě 2010, když jsem ležela v nemocnici a čekala na operaci páteře, jsem se rozhodla svůj život radikálně změnit. Nevěděla jsem ještě jak, ale když člověk hledá, cesta se vždy najde 😊. Po propuštění z nemocnice a předlouhé rekonvalescenci jsem si našla novou práci, nastěhovala do svého nového bytu a hledala novou cestu.

Po letech jsem začala zase kreslit a tvořit

V té době se v mém životě objevily mandaly. Byla jsem jimi okouzlena a časem jsem si všimla, že při jejich kreslení se více uvolním, cítím se spokojenější, v harmonii a plná energie. Moje citlivost se pomalu probouzela, vnímala jsem sama sebe, své pocity a chutě a věděla, co mi dělá a nedělá dobře. Dokázala jsem kreslit mandaly i pro druhé, a přitom cítit, co potřebují ve svém životě zlepšit a změnit.

 Byla jsem na cestě k sebepoznání

Musela jsem projít mnoha různými metodami seberozvoje, přírodními cestami, přečíst mnoho knih, článků, poslechnout si spoustu rozhovorů a zúčastnit se nespočetně kurzů seberozvoje. Aplikovala jsem na sebe různé kapky, čaje, akupunkturu, cvičení a postupy. Byla to dlouhá cesta.

V roce 2014 jsem poznala kineziologii a najednou všechny dílky skládačky začaly zapadat do sebe. Objevila jsem způsob, jak postupně „opravit“ své negativní prožitky z dětství, jak se zbavit nefunkčních programů přebraných od rodičů a učitelů, jak zlepšit své vztahy s blízkými, jak vystoupit z role oběti a navrátit se k sobě a ke své přirozené síle.