.
Náš život je jako řeka, nebo proud vody. Narozením do něj vstupujeme a celý život se v něm pohybujeme, aniž bychom měli možnost vystoupit. Pokud máme strach ze smrti, jsme ztuhlí, plni stresu a život si nemůžeme pořádně užít. Až když jsem přijala smrt i život, přišla veliká úleva a smíření.
Přes obrovský strach ze smrti jsem dokázala najít cestu k jejímu přijetí
Ve starých moudrech se dočteme, že život se podobá tekoucí řece. Život řeky začíná malým pramínkem, stejně jako život člověka začíná malým stvořením. Postupně se řeka i člověčí život rozvíjí, zvětšuje, naráží na překážky, někdy uhýbá, jindy se řítí peřejemi, anebo brzdí v meandrech. Nakonec řeka i náš život doputují ke svému cíli a vlijí se do nekonečnosti moře a univerza.
„Život a smrt jedno jsou. Kdo se smrtí se nesmíří, života neužije.“
— Jiří Kulhánek český spisovatel fantasy 1967
Nedávno se mi otevřela možnost smířit se se smrtí
Stalo se to ve velmi živém snu. Plavala jsem v moři. Když jsem byla dost daleko od břehu, raději jsem se otočila a plavala zpět. Zvolila jsem cestu bez rizika. Po nějaké době jsem si však uvědomila, že ke břehu mám stále stejně daleko. Plavala jsem tedy rychleji, ale s hrůzou jsem si uvědomila, že břeh se vzdaluje. Proud mě unášel na moře.
Ve snu jsem se viděla z výšky…. Sledovala jsem sama sebe jako malinkou postavičku zápasící s mocným proudem. Cítila jsem obrovský strach ze smrti, svou bezmoc a věděla jsem, že umřu.

.
Život je jako proud řeky, nevyzpytatelný a omylný
Najednou přišlo uvědomění, že náš život je jako proud vody. Narozením do něj vstupujeme a celý život se v něm pohybujeme bez možnosti vystoupit.
Pokud s ním bojujeme a snažíme se měnit jeho směr a rychlost, jen se vyčerpáme. Kontrolou svůj život blokujeme a bráníme mu v přirozeném pohybu.
„Život je jako řeka, nikdy nevíš, kdy se proti Tobě vzbouří.“
— Krejsová

.
A tak sem to ve snu vzdala. Přijala jsem možnost, že možná umřu a v tomto přijetí smrti a všeho, byla obrovská úleva a smíření.
Plavala jsem dál. V dáli jsem uviděla zemi. Stála tam obrovská kamenná zeď, dlážděné pobřeží a schody vzhůru. Proud mě donesl ke břehu a tam mě „propustil“. Seděla jsem na kameni a prvotní štěstí ze záchrany rychle přehlušil strach z toho, co přijde. Kolem se rozprostírala neznámá krajina a já zůstala úplně sama. Cesta zpátky neexistovala.
V tu chvíli jsem si uvědomila, že přijetí změn přináší úlevu a předchází zbytečnému boji, podobně jako tehdy na moři, kde jsem beze zbytku přijala vlastní konec.
Přijetí rozhodně neznamená vzdát se a pasivně přihlížet dění
Máme volbu. V rámci své „životní řeky“ si můžeme vybrat, kudy a jak půjdeme. A určitě máme za svůj život zodpovědnost. Záleží jen na nás, jaký život budeme mít.
PROTOŽE
„Život v nás je jako voda v řece.“
— Henry David Thoreau americký autor a přírodovědec 1817 – 1862
Potřebujete-li něco přijmout, přestat vše kontrolovat, přestat mít strach, anebo pomoci a podpořit, jsem tu pro vás.
Zdroj fotografií: pixabay.com




