Vliv barev na psychiku: Co o Tobě dnes vypráví Tvůj šatník?
Ráno stojíš před otevřenou skříní, prohrabuješ se ramínky a najednou ucítíš, že i když máš v ruce krásné smaragdové šaty, prostě si je dnes nemůžeš vzít na sebe. Raději sáhneš po neutrální šedé nebo bezpečné černé. Stává se Ti to také? Možná to považuješ za pouhou momentální náladu, ale ve skutečnosti hraje velkou roli vliv barev na psychiku, který podvědomě řídí naše každodenní kroky, pocity i to, jak se stavíme k okolnímu světu.
Náš šatník není jen sbírka látek. Je to zrcadlo našich čaker, našich vnitřních sil i starých rodinných vzorců, které si v sobě neseme, aniž bychom o nich věděly.
Když se v dětství musíme „ztlumit“
Jako malá holčička jsem barvy milovala. Čím křiklavější a zářivější byly, tím lépe! Zbožňovala jsem oranžovou, zelenou, žlutou, červenou i růžovou – a úplně nejraději jsem měla, když byly všechny tyhle barvy na jednom jediném kousku oblečení. Měla jsem jednu takovu úžasnou, zářivou sukni, která hrála všemi barvami duhy. Jenže moje máma z ní tak nadšená nebyla. Často mi zakazovala si ji vzít se slovy, že žlutá a ostatní jasné barvy jsou moc výrazné a přitahují příliš mnoho pozornosti. Říkala mi: „Pokud se takto křiklavě oblečeš, nikam s tebou nepůjdu.“
Většinou mě pak nenápadně donutila vzít si na sebe něco jiného, usedlejšího. Někdy se mi sice podařilo prosadit si svou a v té milované duhové sukni ven vyrazit, ale ten pocit, že zářit a přitahovat pozornost je vlastně „špatně“, se do mě hluboko zapsal. Převzala jsem názor své mámy a udělala si z něj na dlouhé roky vlastní pravdu. Kdykoliv jsem se pak v dospělosti podívala na žlutou, měla jsem pocit, že k ní mám nepřekonatelný odpor. Přitom hluboko uvnitř se mi ta teplá, sluneční žlutá vlastně líbila. Ale představa, že bych si ji oblékla na sebe? To nepřicházelo v úvahu. Připadala jsem si v ní příliš viditelná.
Jak v dospělosti nosíme neviditelné bloky
Přesně takhle se v našem životě rodinné vzorce předávají. Jako děti nasáváme reakce a hodnocení svých nejbližších jako absolutní pravdu. V dospělosti pak o těchto programech už ani vědomě nevíme, ale v našem životě se projeví jako neviditelné bloky – například tím, že nějakou barvu, jako je právě žlutá, vyloženě nesnášíme a odmítáme ji. Většina z nás si ze školních let a dětství nese v podvědomí staré emocionální bloky spojené s kritikou nebo hodnocením (jak už jsme spolu sdílely v článku o strachu z bílého papíru a tvůrčím bloku). A ty se pak promítají do všeho, co děláme – i do toho, jak se oblékáme.
To, jak moc nás barvy zasahují, není náhoda. Každá barva má svou specifickou frekvenci a světelné vlny, které vnímáme očima i pokožkou, přímo ovlivňují náš nervový systém, emoce i hladinu stresu. O tom, jak hluboce různé odstíny působí na naši mysl a náladu, si můžete přečíst v článku Psychologie barev: Jak barvy ovlivňují naši mysl a emoce.
Z pohledu kineziologie One Brain je žlutá barva spojena s naší třetí čakrou (solar plexus) – s centrem naší osobní síly, sebevědomí a vnitřního slunce. Když tento blok odhalíme a odevzdáme ho, stane se obrovský zázrak: osvobodíme se. Zjistíme, že můžeme žít mnohem lehčeji, nosit přesně to, co chceme, a mít žluté v životě tolik, kolik jen naše duše potřebuje.
Jak mě zachránila louka plná pampelišek
Můj vlastní zlom přišel na jaře, kdy mi jedna kamarádka řekla: „Jani, je přece škoda nemít ráda žlutou. Podívej se, kolik krásy v té barvě na světě je. Zkus se toho pustit a nakreslit žlutý obrázek jako lék.“
Když se dnes ohlédnu a posílám Ti tyto řádky Z větrné hůrky, přesně si ten moment vybavuji. Zrovna tehdy kvetla louka za naším domem – byla to jedna pampeliška vedle druhé. Nádherné, zářivé žluté hlavičky – taková malá sluníčka na zemi. V té chvíli mě napadlo, že nakreslím Pampeliškovou vílu. Víla je přece jemná, něžná bytost, u které ta žlutá nebude tak „křiklavá“.
Pomohlo mi kineziologické pravidlo
Vzpomněla jsem si na kineziologické pravidlo, které jsem popsala v článku o tom, jak uklidnit přetíženou mysl – abych obešla věčné analyzování a strach v hlavě, musela jsem dát mysli jednoduchý mechanický úkol. Vědomě a záměrně jsem sáhla do krabičky pro žlutou pastelku – i přes ten vnitřní odpor – a prostě jsem začala bez velkého přemýšlení kreslit Pampeliškovou vílu.
Jak jsem tou žlutou pastelkou pohybovala po papíře, ucítila jsem, jak ze mě opadává stará nechuť a nánosy rodinného vzorce. Začala jsem z ní vnímat hřejivou, vyživující sluneční energii. Během kreslení mi začalo docházet, jak moc v životě se vším souhlasím na úkor sebe samé jen proto, abych nepřitahovala „příliš pozornosti“ a s každým vyšla. Ta žlutá barva mě naučila, že je v pořádku říct občas jasné „NE“. Že zdravé hranice nejsou agresivní, ale naopak nesmírně osvobozující.
Třídenní výzva pro Tvůj šatník
Nemusíš hned brát do ruky pastelky, abys pocítila sílu barev. Zvu Tě k malé, hravé letní alchymii přímo u Tebe doma:
- Otevři skříň a najdi „zakázanou“ barvu: Kterou barvu v šatníku vůbec nemáš, nebo ji schováváš úplně vzadu, protože máš pocit, že přitahuje příliš mnoho pozornosti, nebo se k Tobě „nehodí“?
- Začni malým detailem: Nemusíš hned jít ven v zářivých šatech. Vezmi si barevný šátek, spodní prádlo, gumičku do vlasů nebo si nalakuj nehty. Dovol svému tělu tu frekvenci na chvíli ochutnat.
- Vnímej, co se děje: Jak se v té barvě cítíš? Máš potřebu se schovat, nebo naopak cítíš příval odvahy? Sleduj své pocity bez hodnocení. Uvědom si, jestli ten strach náhodou nepatří někomu jinému z Tvé minulosti.
Léto je ideální čas na to, abychom odhodily staré mentální kabáty, které nám už nesluší. Dovol si zářit ve svých vlastních barvách, odhoď neviditelné bloky a objevuj, co všechno o Tobě Tvůj šatník vypráví.
S láskou,
Janča Z větrné hůrky
P.S. Kterou barvu ve svém šatníku nejvíc odmítáš a která byla Tvoje nejoblíbenější, když jsi byla malá holčička? Pamatuješ si na nějaký svůj milovaný bláznivý kousek oblečení? Pojďme to společně probrat!
Přidej se do soukromé FB skupiny Z větrné hůrky, kde sdílíme tipy, jak žít barvami každý den a s lehkostí uzdravovat svůj vnitřní svět. Těším se na Tebe! 🎨✨