Naše diáře jsou plné úkolů, schůzek a povinností a my často zapomínáme na to, že bychom měli mít čas i pro sebe, odpočinout si a relaxovat. Celodenní shon nám způsobuje stres, který náš organizmus velmi oslabuje, ten je pak snadněji zranitelný a náchylný k nemocem. Většina z nás umí pečovat o fyzické tělo, ale často zapomínáme na své duševní zdraví. Přitom máme k dispozici nejlevnější terapii, která nám v tom pomůže.
O jakou terapii se jedná?
Je to terapie pomocí kreslení či vybarvování, také nazývaná jako arteterapie. Pro začátek nám bude stačit pořídit si nějaké antistresové neboli relaxační omalovánky. Jejich popularita je v současné době veliká a výběr obrovský. Také jsem přispěla svou „troškou do mlýna“ a vytvořila šest sešitů pro vybarvování a dva pro psaní mandal.
foto Jana Heidenreichová
Tato terapie mě zachránila
Kdysi jsem byla dost na dně. Chodila jsem do práce, která mě nebavila a nežila jsem spokojený život. Vlastně jsem spíš živořila. Ubíjelo mě věčné vstávání do práce, kde jsem proseděla 8 hodin, pak se hnala domů, venčila psy, sedla k televizi, šla spát a ráno začínal kolotoč znovu. Byla jsem tak zničená a unavená, že jsem z ničeho neměla ani radost.
A tehdy jsem objevila mandaly, kruhové kresby plné barev. Zkoušela jsem je o víkendu kreslit a postupně zjišťovala, jaký ozdravný a relaxační účinek mají. Po nakreslení mandaly jsem byla plná energie a měla jsem dobrou náladu. I mé zdraví se zlepšovalo a já byla méně často nastydlá a nemocná.
Postupně jsem se vnitřně uklidňovala a uvolňovala a nacházela sama sebe. Mandal přibývalo, takže jsem začala uvažovat o jejich vystavení. První výstavu jsem uspořádala v knihovně v Milovicích a navazoval na ni workshop tvoření těchto obrázků. Lidé mi potvrzovali, že se po vybarvování mandal cítí dobře, jsou plní energie, odpočatí a zlepšila se jim nálada.
foto Jana Heidenreichová
Terapie pro děti i dospělé
Od té doby vím, že kreslení a vybarvování pomáhá dětem i dospělým. Velmi jednoduše si tak vyčistí hlavu, uklidní se po dni plném stresu a cítí se šťastni. Stejně jako jsem to kdysi měla já. Díky tomu, že se plně soustředí na proces tvoření s pastelkami a barvami, mozku už nezbývá kapacita na řešení problémů 😊. Odpočíváme a zároveň procvičujeme mozek, učíme se kreativitě a trpělivosti.
Chyba se stane předností
V životě neexistuje guma a co jsme udělali, nejde odestát. Stejně tak je tomu při kreslení. Tvůrce se tak naučí, že i domnělá chyba může být základem pro nové, neočekávané a zajímavé nasměrování. Každá chyba má tedy v našem životě význam a vede nás k novým pohledům, informacím a možnostem.
Meditace se zentanglem
Zentangle se v mém životě objevil o několik let později. Ponořila jsem se do tvoření a postupně zjišťovala, jak skvělé účinky tato terapie má. Dokonce mi jeho tvoření dodávalo tolik energie, že když jsem kreslila večer, nemohla jsem pak několik hodin usnout 😊.
Říká se, že 20 minut se zentanglem se vyrovná dvěma hodinám odpoledního spánku 😊. Součástí této metody jsou jednoduché a opakující se kroky, které pomáhají našemu mozku relaxovat, přijímat novou inspiraci a snadno změnit naši náladu.
Kreslení zentanglu lze přirovnat k meditaci, kdy jsme si vědomi každého pohybu. Naše oči sledují špičku pera, nebo pastelky, tvoříme jednotlivé tvary, což nás pozdvihne na novou úroveň.
foto Jana Heidenreichová
Kreslení přináší potěšení
A nejen to, také nám přináší zábavu, pocit klidu a když se dílo povede, i hrdost. Při tvoření není důležitý precizní výsledek, ale proces tvorby a uspokojení z toho, že vzniká něco nového a originálního. Cílem je samotná cesta.
Nechte ruku volně klouzat po papíře a barvy vybírejte intuitivně. Ponořte se do procesu a tvořte jen tak dlouho, dokud vás to baví. Uvidíte, že doba vaší tvořivosti se bude časem prodlužovat, budete se zbavovat úzkostí a váš organizmus v sobě nastartuje regenerační a ozdravné procesy.
Buďte stále kreativní
Ať už budete vybarvovat mandaly, zentangle, nebo si jen tak kreslit, pomůže vám to překonat těžké životní situace, hektický život plný stresu a povinností, a zároveň dáte svému životu nový rozměr. Tato nejlevnější terapie je vhodná pro každého, kdo touží po sebevyjádření a má chuť dělat něco nového.
Díky tomu, že se v mém životě „objevily“ mandaly a později i zentangle, jsem se vydala novým profesním směrem, změnila svůj osobní život, a hlavně jsem našla sama sebe. Můj celý příběh si můžete přečíst zde >>>.
Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, pomoci řešit problémy, anebo podpořit, jsem tu pro vás.
Zvířata, se kterými máme nevšední prožitek, či nám vstupují do života opakovaně, k nám „promlouvají“, přináší nám určité zprávy, poselství nebo upozornění. Stačí se zklidnit, otevřít se a naslouchat. Kdo by ve svém životě nechtěl lásku, hojnost, prosperitu a klid? Určitě každý. Začtěte se do poselství, které přinesl ledňáček.
Hlas intuice mě zavedl k ledňáčkovi
Byla jsem s koníkem na výletě v lese a už jsme se vraceli domů. Najednou přišel nutkavý pocit, že bychom měli jet po cestičce kolem rybníka. Teď v zimě tudy moc nejezdíme díky velkému blátu. Poslechla jsem však svou intuici a hned jsem věděla proč. Matka příroda pro mě měla vzkaz a krásný zážitek.
Přišli jsme k rybníčku a na větvi nedaleko nás seděl ledňáček říční. Ač jindy velmi plachý, nechal se tentokrát vidět z blízka. Měl krásné rezavé bříško a jeho křídla se tyrkysově leskla ve slunci. Zahvízdal a popoletěl těsně nad hladinou vody kousek dopředu a sedl si na další větev. Vypadalo to, že na nás čeká.
foto pixabay.com
Následovali jsme ho po cestě a když jsme ho dojeli a zastavili vedle něj, na chvíli se naše pohledy setkaly. Pak opět zahvízdal, modře se zaleskl ve slunci a popoletěl na další větvičku. Opět na nás čekal, až ho dojedeme.
Zahvízdal a našel další větvičku o několik metrů dál a opět čekal. Zase jsme zastavili a měli možnost se na sebe dlouze dívat. Nic se v životě neděje náhodou a ani takový intenzivní zážitek nebyl náhoda. Bylo mi jasné, že potřebuji naslouchat jeho poselství.
Poselství ledňáčka
Ledňáček říční žije na březích čistých pomalu tekoucích vod, rybníků a jezer a živí se drobnými rybkami. O životě tohoto ptáčka se více dozvíte zde>>>>. Ryby loví tak, že se vrhá střemhlav do vody, kde chytí rybku, a vyletí s ní z vody. Ponoření se do tajuplných hlubin a vynoření se se „zlatou rybkou“ symbolizuje vzkříšení a znovuzrození. Díky tomu je spojován s pramenem živé vody.
Díky jeho energii budeme vědět, že není třeba váhat a můžeme se po hlavě vrhnout do určité činnosti či do nových věcí, když to shledáme užitečným. Jeho síla nás podrží, abychom neklesli ke dnu, ale naopak se vynořili plni životodárné energie.
Pro své nádherné zbarvení bývá ledňáček nazýván létajícím drahokamem. Proti světlu vrhá jeho peří zelené odlesky a vypadá jako smaragd. Dopadají-li na něj sluneční paprsky, září jako nejmodřejší nebe.
Modrá je dobrá
Modrá barva je symbolem radosti, věrnosti a ochrany a je spojována s planetou hojnosti Jupiterem. Proto vstoupí-li ledňáček do našeho života, objeví se v něm hojnost, radost, prosperita a láska.
foto pixabay.com
Říká se: „Ledňáčka viděti, štěstí míti“.
Ledňáček také bývá poslem klidu a míru. Nabádá nás, abychom svá rozhodnutí neuspěchali a byli otevřeni všem příležitostem, které k nám přijdou. Díky němu dosáhneme v životě toho nejlepšího výsledku. Ten správný okamžik vždy bezpečně poznáme a pomůže nám naše intuice.
Obrázek ledňáčka je součástí karet Magická poselství zvířat a najdete je zde >>>>.
foto Jana Heidenreichová
Jak sepisuji tyto řádky o ledňáčkovi, uvědomuji si, že už asi půl roku v sobě řeším problém s koníkem. Libret se mi zdá posmutnělý a osamělý, protože nemá možnost mít více interakcí s ostatními koňmi.
Stále přemítám, zda ho mám přestěhovat jinam a jestli mám vystoupit z komfortní zóny a jít cestou změny, nebo ho nechat, kde je. Je samozřejmě jednodušší být tam, kde jsme oba zvyklí, i když to není ideální. Zároveň vím, že ve skutečnosti jsme ke změně předurčeni a že změna je nezbytná součást našeho života.
Co mi ledňáček napověděl?
Ledňáček mě upozornil, že bych se měla napojit na svou ženskou energii a intuici, naslouchat svým snům a přáním a nespěchat s nalezením řešení. Když člověk tlačí a chce výsledek co nejdříve, nejedná v souladu se svým srdcem, ale jen se svým rozumem. A v tomto případě musím najít soulad pro lidské i koňské srdce 😊.
Moje kamarádka řekla: „Když o tom přemýšlíš, není to zatím správné intuitivní řešení.“
Dále mě v souvislosti s ledňáčkem napadá, že bych si měla přestat klást podmínky a omezení při hledání nového ustájení (nemají halu, chybí tam tohle či tamto, je to velké, je to malé….) a měla bych se otevřít všem možným i nemožným řešením.
Když člověk přijme to, jaký v dané chvíli je, co v dané chvíli má, v jaké situaci se nachází, jaké možnosti volby vidí a přestane hodnotit, zda je to správné nebo špatné, může se konečně uvolnit. Přijetídané skutečnosti mi tedy přinese otevření mnoha dalších možností, které jsem do té doby nemohla vidět.
A jak to máte ve svém životě vy?
Vnímáte svou intuici a necháte se jí vést?
Umíte naslouchat zprávám, která vám posílá vesmír skrze přírodu?
Mluví k vám zvířata?
A víte, co to znamená?
Pokud ne, můžete se naučit číst poselství zvířat pomocí mých karet s Průvodcem zde >>>>.
Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, pomoci řešit problémy, odhalit poselství zvířat, anebo podpořit, jsem tu pro vás.
U mého koně ve venkovním domečku se od podzimu objevují poměrně velké důlky ve slaměné podestýlce. Obrovská záhada a tajemství Matky přírody, nad nímž jsem hloubala až do nedávna.
Co je to tajemství?
Staré české slovo tajemství se vyskytovalo už ve 14. století. Je odvozeninou od slovesa tajit, jehož původ je všeslovanský, tedy nacházející se ve všech slovanských jazycích. Jako příklad si uveďme polskou podobu – taić, ruskou taíť, srbochorvatskou tájiti. Praslovanská forma tajiti je pak příbuzná se staroirským tāid – zloděj.
Tajemství je něco, co má být utajeno, nesmí být prozrazeno, tajná informace. Jsou různé druhy tajemství (obchodní, lékařské, osobní), ale mě nejvíc zajímají tajemství přírody. Měla jsem štěstí a jedno se mi odhalilo.
Kdo tedy dělá záhadné důlky ve slámě?
Pokaždé, když jsem důlky ve slámě objevila, hloubala jsem, kdo tam asi spí. Na kočku byly moc velké a žádní menší psi se tam netoulají. Jaké zvíře využívá Libretův domeček ke spaní? To bylo tajemství, na které jsem dlouho nemohla přijít.
Pomohl mi až sníh. Do domku i z něj vedly dvě cestičky stop onoho nocležníka. Vypadaly jako otisk opičí nohy. Co by ale dělala opice venku, napadlo mě, a tady u nás? A protože můj koník bydlí nedaleko Labe, tajemství tvora bylo odhaleno.
foto Jana Heidenreichová
Vodní krysa
Byla to nutrie říčníznámá také jako vodní krysa. Tento název získala díky dlouhému holému kulatému ocasu podobnému krysímu. Nutrie pochází z Jižní Ameriky a ve světě se často chovají na kožešinu a maso. Takto se ze své domoviny dostaly do celého světa.
foto pixabay.com
Některým jedincům se podařilo uniknout ze zajetí a úspěšně založit místní divoké populace, které jsou vedeny alfa samicí. Její dcery mají v dospělosti teritoria překrývající se s tím matčiným. To by nás mělo vést k zamyšlení nad tím, jaké uspořádání máme v rodině a kdo ji vlastně řídí. Také je dobré prozkoumat, jestli náš vztah k dospělým dětem je založen na závislosti či „přestřižení pupeční šňůry“ a jejich samostatnosti.
Tato zvířata žijí na březích řek, potoků a jezer pokrytých hustou vegetací. Hloubí si nory s chodbami dlouhými 15 a více metrů. Nutrie jsou hlodavci menší než bobři a stejně jako oni mají výrazné hlodavé zuby. Hlodání udržuje jejich zuby ve správné délce. Pokud by jim přerostly, nemohli by přijímat potravu a uhynuli by. Lidé s totemem nutrie by se měli zaměřit na péči o své zuby a jejich hygienu.
foto pixabay.com
Tato zvířata jsou mimořádně náchylná k chorobám žaludku a zažívacího traktu vůbec, proto lidé s nutrií v totemu by měli klást důraz na kvalitní a chemicky neošetřenou stravu. Jedině tak budou zdraví a vitální.
Nutrie jsou výborně přizpůsobené životu ve vodě, na nohách mají plovací blány, uzavíratelné nozdry a díky hmatovým vouskům skvěle nacházejí potravu i pod vodou. Voda je obecně spojována s Velkou pramátí, s ženským principem, s emocionální stránkou života, tvořením a se sny.
Měli bychom se proto zamyslet, zda věnujeme dostatečnou pozornost svým snům a přáním. Na druhou stranu možná sníme příliš a stále a nežijeme v reálném světě. Měli bychom si občas své sny připomenout a pustit se do jejich uskutečnění.
Pouhé snění k naší spokojenosti a naplnění nestačí. Je třeba konat.
Umíte snít? A umíte pak sny přivést do vašeho života?
Mně se to podařilo. Celý život jsem toužila mít svého koně. Až když jsem si dovolila splnit si tento veliký sen, objevil se v mém životě kůň Libret. Díky hlubokému vztahu s ním se moje cesta sebepoznání a vývoje urychlila. Dokončila jsem své vykládací karty Magická poselství zvířat a vydala jsem je, posunulo se i mé vnímání sebe i druhých.
Příroda je mocná čarodějka a vždy má pro nás poznání v pravý čas a na pravém místě. Stačí, abychom byli otevření, chtěli naslouchat a neměli tendenci si určovat, v jaké formě se k nám informace dostanou. Proto pokud se před námi objeví divoké zvíře, je onou informací či poselstvím.
Kde jsem ono divoké zvíře potkala?
Byl slunečný den, a tak jsem se svým koněm vyrazila na procházko-vyjížďku. Brouzdali jsme se s Libretem bok po boku na břehu Labe, a najednou jsme kus před sebou zahlédli velké, černé zvíře. Říkala jsem si, že je to nějaký obří pes, ale neviděla jsem kolem žádného člověka. To bylo divné. Pak se zvíře pohnulo a odběhlo. Mně bylo jasné, že to není pes, ale divoké prase.
Na břehu rostou duby, topoly a další stromy a kanci tu ryjí zem a hledají potravu. Nasedla jsem na koně a pokračovali jsme jízdou. V tom jsme kousek od nás opět zahlédli divočáka. Tentokrát jsme byli opravdu blízko. Čmuchal u řeky, rozhlížel se a do strachu měl daleko. Za to já jsem strach měla. Bála jsem se, aby prase nemělo pocit, že s námi musí soutěžit o potravu, tak jsem mu nahlas sdělila, aby nás obešlo, že jen v míru projíždíme.
Fungovalo to 😊.
foto pixabay.com
Nic se neděje náhodou, ani divoké zvíře v našem životě
V duchu jsem přemýšlela, jaké poselství mi prase má přinést? Co si mám uvědomit? Nakonec člověk nevidí divočáka za bílého dne hned 2x po sobě jen tak. Doma jsem nahlédla do Průvodce k mým kartám Magická poselství zvířat a dočetla jsem se:
„Divoké prase – odvaha, síla, bojovnost, pravdomluvnost, plodnost a inteligence.
Divoká prasata jsou inteligentní, přizpůsobivá a předvídavá zvířata. Lidmi jsou po dlouhé roky pronásledována a střílena, a kvůli tomu se naučila člověku vyhýbat. Divoké prase proto v přírodě spatříme málokdy, protože se i přes svou velikost umí pohybovat velmi tiše a nenápadně. Tam, kde jsou kanci hojně zabíjeni, dokonce změnili své zvyky a stali se aktivními v noci.
Toto smělé a odvážné zvíře se stalo symbolem pravdomluvnosti a boje proti nebezpečí, které na nás může číhat venku, ale i uvnitř, kdy bojujeme hlavně sami se sebou. Jeho kly jsou výhružné a nebezpečné a nabádají nás, abychom se na vše v našem životě podívali objektivně a postavili se za pravdu a čest.
Díky energii kance spatříme vše, co jsme do té doby popírali, před čím jsme strkali hlavu do písku, přiznáme si lež a pojmenujeme věci pravým jménem. To nám dodá sebedůvěru a odvahu postavit se za sebe a svou věc a vrátí nás to zpět k naší cti.
Vstoupí-li kanec do našeho života, pomůže nám řešit především důležité věci a jednat dle morálních zásad a slušnosti, s lidskostí a poctivostí. Získáme tak pocit sebeúcty a důstojnosti, který každý z nás potřebuje.
Kanec nás povede ke statečnosti a upřímnosti k sobě i druhým a získáme díky němu potřebnou odvahu a schopnost přistupovat k problémům přímo a vyřešit mnohé složité situace. Získáme schopnost postavit se lidským slabostem a proměnit je v sílu.
Kanec je mocný a starostlivý spojenec, který se objevuje ve chvílích, kdy čelíme nějaké výzvě. Podpoří náš ryzí charakter, silnou vůli a otevře cestu ke skrytým věděním, která pak dál budeme moudře využívat.“
Pokládám si tedy tyto otázky:
Jsem dost pravdomluvná? A umím se za pravdu postavit? Nebo si pravdu překrucuji tak, jak se mi hodí? Někdy to dělám, hlavně když mám pocit, že úplná pravda by druhým ublížila. Mám však vyzkoušeno, že lež mě vždy dožene. Dávám si v tuto chvíli nový záměr říkat věci pravdivě podle skutečnosti, anebo nezdůvodňovat svá rozhodnutí.
Rozhodněje mi lépe v pravdě než ve lži.
Poznám, co je v mém životě skutečně důležité? A jak to vlastně poznám? Jedinou správnou nápovědou jsou mé pocity. Podle nich zjistím, jak se cítím a vím, co dělat. Pokud je mi dobře, jdu po té správné cestě, jestli mám divný pocit, tak ta cesta není správná.
Pocity tedy mohou být naším barometrem života.
Mám teď na své cestě mocného spojence kance, který mě podpoří svou odvahou, silou, pravdomluvností a inteligencí. Děkuji a jsem vděčná za tento zážitek a poselství divokého zvířete.
foto pixabay.com
A jak to máte ve svém životě vy?
Jste pravdomluvní?
Vnímáte své pocity a necháte se jimi vést?
Nebo strkáte hlavu do písku a nechcete si přiznat některé věci?
Mluví k vám zvířata?
A víte, co to znamená?
Pokud ne, můžete se naučit číst poselství zvířat pomocí mých karet s Průvodcem zde >>>>
Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, pomoci řešit problémy, podpořit, anebo najít cestu ke zvířatům, jsem tu pro vás.
Zvířata a hlavně koně nastavují zrcadlo našemu chování a pomáhají nám jít po cestě poznání sebe sama a změně k lepšímu. V druhém pokračování článku se podíváme na to, jak jsem se naučila být „tady a teď“ a nejet jen na „autopilota“, opustit roli malé holčičky a postavit se za sebe. První část článku najdete zde >>>.
Emoční géniové
Emoce lidí i koní vznikají v mozku, v srdci a zažívacím traktu. Koně jsou ve srovnání s lidmi obrovští a mají tedy i veliký mozek, srdce i zažívací trakt. Díky tomu jsou schopni přijímat mnohonásobně více vzruchů ze svého okolí než my lidé.
Jsou to géniové ve vnímání pocitů druhých.
Pan dokonalý
Libret byl opravdu vzorný koník. Kam jsem ho postavila, tam jsem ho našla. Na vycházkách mě v klidu následoval, ničeho se nelekal a nebál, na vyjížďkách byl spolehlivý. Měla jsem pocit, že jsem si koupila dokonalého koně.
Jako tělo bez duše
Časem jsem zjistila, že jeho chování není „dokonalost“, ale stav nazývaný disociace (zamrznutí). Zajímavé informace k tomuto tématu najdete i v článku zde >>>.
Disociace je obranný mechanizmus, který zabrání utrpení zvířete čelícího ohrožení života např. při útoku šelmy. Zvíře instinktivně upadne do změněného stavu vědomí, ve kterém je vnímání bolesti, strachu a dalších vjemů utlumené. Můžeme si to představit tak, jako když duše opustí tělo.
U našeho koně se tento stav disociace projevoval jako jakýsi druh prázdnoty a odevzdanosti. Vznikl v minulosti velmi tvrdým a necitlivým tréninkem bývalých majitelů, kteří ho nerespektovali jako živou bytost s určitými fyzickými a psychickými potřebami.
Disociace se objevuje i u lidí, kteří se stanou obětí násilí, nebo nějakých velmi traumatizujících událostí a neumí je zpracovat. Odpojení jim umožňuje taková traumata přežít a nezbláznit se.
foto pixabay.com
Pomohli jsme si navzájem
Jeden moudrý horseman mi na počátku mé cesty s mým koněm řekl:
„Až ho pořádně nakrmíte a opečujete, objeví sám sebe. Teprve pak zjistíte, jakou má skutečně povahu.“
Měl pravdu.
Libret se postupně vracel do života. Už nebyl lhostejný, ale naopak začal být špatně zvladatelný, všeho se lekal, vše řešil útěkem a některé věci z výcviku si nepamatoval. Jeho duše se postupně vracela do těla a on ožíval. Dokonce si ve zralém věku prošel krátkou pubertou 😊. Postupně jsme budovali vzájemnou důvěru a jeho ochota nechat se vést se zvyšovala.
To však ode mne vyžadovalo spoustu uvědomění sebe sama, svých strachů a emocí. Musela jsem najít mnoho podvědomých vzorců chování, které mi již nesloužily, a opustit je.
Co jsem musela na své cestě sebepoznání změnit?
Role malé holčičky
Jedním z nich byla role malé holčičky, do které jsem nevědomě vstupovala vždy, když jsem se dostala pod tlak a nenacházela řešení situace. Měla jsem pocit, že lidé budou na malou holčičku hodnější a vstřícnější. Tím jsem se oslabovala, byla jsem dětinská a bránila sama sobě dělat volby ve svůj prospěch a dobrý pocit.
Postavit se sama za sebe
Celý dosavadní život jsem se neuměla pořádně postavit sama za sebe. Ale postavit se za Libreta jsem dokázala. Když mu ve stáji nedávali vodu, někdy ani jídlo, připravila jsem si všechny možné varianty nadcházejícího rozhovoru s majitelem stáje a sjednala nápravu. Byla jsem na sebe opravdu hrdá a cítila jsem se odvážná. Pak už byl jen krok k tomu, abych byla schopná se postavit i sama za sebe.
foto pixabay.com
Přestala jsem se koukat na problémy negativně
Když jsem jela s Libretem na vyjížďku, bála jsem se už dopředu, co se kde stane a čeho se lekne. Moje trenérka mě naučila, že všechny překážky jsou výzvou k jejich překonání. Díky tomu jsem byla více kreativnější a vynalézavější, abych tyto pro koně „strašidelné situace“ zvládla.
Kůň je mým barometrem
Nejsem dokonalý člověk, co by měl vše vyřešené. Stále v sobě nacházím věci, na kterých mohu pracovat. Abych se na své cestě sebepoznání neztratila, mám svůj„koňský barometr“. Je velmi pravdivý a okamžitě odhalí mé nedostatky a pomůže mi je napravit.
Pokud naslouchám jeho řeči těla a srdce, vzorce si mohu uvědomit, vidět je a opravit je. Jestliže ale nevnímám, nebo nechci, nastupuje důraznější způsob uvědomění.
Nedávno jsem s ním byla na vyjížďce v lese. Bylo krásně a já se zasnila a přestala být v přítomném okamžiku, což je na koni nezbytné. Libret se lekl „ničeho“ a já spadla. Hned jsem věděla, že jsem někde „poletovala v myšlenkách“ a nebyla jsem tady a teď.
Nejezdit pouze na „autopilota“, nebýt mimo přítomnost a nezůstávat ve stavu odpojení, byl další hlavní důvod, proč jsme se s Libretem přitáhli navzájem do života.
Jsou i jiné cesty poznání sebe sama
Člověk si nemusí pořizovat koně, aby mohl duchovně růst. Jsou různé cesty a každý máme tu svou. Ta moje je spojena se zvířaty, a hlavně s koňmi.
Moje cesta sebepoznání začala již dříve při objevování mandal, avšak díky navázání hlubokého vztahu s mým koněm se velice urychlila. Koně rychle rozpoznají, zda je v souladu naše chování s tím, co skutečně cítíme. Nastavují nám zrcadlo k odhalení našich skutečných pocitů ukrytých za „šťastnou fasádou“.
Můj největší učitel
Největším učitelem na mé cestě k sebepoznání se mi stal náš kůň Libret, černý postarší valach, kterého jsem poznala v jedné stáji. Byla jsem požádána, abych za ním docházela a trochu ho „rozveselila“. Před půl rokem si zlomil nohu a pomalu se dával dohromady. Časem jsem zjistila, že měl nejen zlomenou nohu, ale i duši. Byl smutný, osamělý, vyhublý a neměl radost ze života.
V minulosti byl velice tvrdě cvičen a zneužíván. Sám sebe odpojil od přítomného okamžiku a vše dělal mechanicky. Aby unikl definitivně, raději si zlomil nohu. Nepočítal však s tím, že bude zachráněn. Koně se většinou po takovém úrazu nechávají uspat.
Strávila jsem s ním mnoho krásných chvil a po nějakém čase jsme se doma rozhodli, že ho koupíme. A tak se stalo 😊.
Stejné přitahuje stejné
Stejné energie se přitahují, a tak se objevil v mém životě tento majestátní a zároveň pochroumaný tvor. Zamýšlela jsem se nad tím, proč právě on – jeho bolela noha po úrazu a mě záda po operaci plotének. V té době jsem ještě nevěděla, že toto je jeden z mnoha důvodů jeho přítomnosti v mém životě.
foto Pixabay.com
Koně jako dokonalá zrcadla sebepoznání
Koně jsou v přírodě lovnou zvěří, proto musí vnímat veškeré energie a záměry různých živých bytostí okolo sebe. Dokáží například vycítit, kdy je šelma nažraná a v klidu se pasou v její blízkosti. Na druhé straně poznají, kdy je predátor na lovu a stádo uteče dřív, než se k němu šelma přiblíží. Díky těmto schopnostem, které si koně zachovali i přes dlouhé soužití s člověkem, rychle rozpoznají, zda je v rozporu naše chování s tím, co cítíme uvnitř.
Pokud tedy nasadíme masku „jsem v pohodě“ a potlačujeme například strach, nejistotu, zlost, smutek atd. před sebou i druhými, kůň to ihned pozná a ukáže to svým chováním. Je rozrušený, odchází od nás, nechce nás následovat, utíká od nás pryč.
Naše pocity se nemusí změnit, můžeme být stále smutní, naštvaní, nejistí apod., ale je třeba si to uvědomit a přiznat. Pak jsme pro koně a samozřejmě i pro sebe „pravdiví“.
A jak to funguje?
Pokud se na vyjížďce přistihnu, že jsem nervózní a cítím strach, hledám příčiny těchto pocitů.Zkoumám sama sebe a nacházím např. obavy z rychlého běhu, ztráty kontroly nad koněm, možného pádu a případného úrazu.
Nahlas svému koni a vlastně i sama sobě řeknu: „Librete, jsem z tebe dnes nervózní a bojím se, že se mnou poběžíš moc rychle a nebudeš chtít zastavit. Nechci spadnout na zem a něco si udělat a být pak nemocná.“ Chvíli to nechám působit a za nějakou dobu si uvědomím, že strach se rozplynul, Libret se uklidnil a pokračujeme v pohodě dál.
foto Jana Heidenreichová
Naučit se být k sobě pravdivá, nelhat si do kapsy a nepředstírat sobě, ani jiným.
Tento způsob přiznání si vlastních emocí pomáhá i v běžném životě a není k tomu potřeba mít koně. Jste k sobě upřímní, uvědomíte si své pocity a nahlas si je přiznáte. Díky tomu se uvolníte, uklidníte a přijmete se. Od toho je pak krok k přijetí druhých. Je to krásná a někdy také strastiplná cesta poznání sebe sama.
Víly jsou také nazývané rusalky, divoženky či čarodějnice. Jsou to nadpřirozené bytosti, které nacházíme v mytologii celé Evropy už od dob starověku. Slovo víla je slovanského původu. Víly není snadné spatřit, protože nemají k lidem důvěru. Když však budeme často chodit do přírody, budeme v klidu a potichu, může se nám to podařit.
Jaké známe druhy víl?
Na Balkáně najdeme víly horské, které žily v jeskyních a měnily se v hady. Tamtéž najdeme i víly vzdušné, které se pohybovaly vzduchem a měly vliv na počasí. V Čechách se vyskytuje obdoba těchto bytostí pod jménem Meluzína či Větrnice. Naříkaly v komínech a na hrobech.
Žínky jsou v podstatě víly lesní. Jejich rusé vlasy byly zdrojem jejich síly a uměly se měnit v různá zvířata například koně, vlky, sokoly, labutě a laně. Uměly věštit a léčit. Vodní víly byly označovány jako rusalky a staraly se o prameny, řeky a jezera.
Jezinky obývaly vody a lesy a sváděly lidi z cest do mokřadů, kde je topily. Ošklivé a neupravené víly byly divoženky. Kradly lidské děti a vyměňovaly je za ty své. Další specifickou skupinou víl byly sudičky. Byly vždy tři a novorozeným dětem předpovídaly budoucnost.
Polednice jsou další bytosti související s vílami. V poledne obcházely pole a trestaly ty, kteří v tu dobu pracovaly, také odnášely děti. Poledne a půlnoc byla chápana jako hodina duchů a čas odpočinku. Více o vílách naleznete zde.
Víly a vztah k lidem
Víly není snadné spatřit, protože nemají k lidem důvěru. Když však budeme často chodit do přírody, budeme v klidu a potichu, může se nám to podařit.
Víly mají k lidem většinou pozitivní vztah. Snaží se jim pomáhat, podporovat je a drží nad nimi ochrannou ruku. Už dříve se lidé snažili si víly naklonit a nosili jim polní plodiny, koláče, květy a po stromech jim rozvěšovali barevné stužky.
Samozřejmě jsou i takové víly, které lidem škodí. Odnášejí jejich děti a vyměňují je za své. Lákají lidi do bažin.
O ochranu našeho domova se starají víly domů, které se tu usadily. Někdy nás mohou pěkně pozlobit a schovat nám věci, nebo je přemístit. Víly mají schopnost přinášet štěstí, ale také smůlu, mohou uzdravovat, či pomáhat s usnutím.
foto pixabay.com
Kontakt s vílami má svá pravidla
Při kontaktu s vílami musíme dodržet určitá pravidla, jinak by se nám přestaly ukazovat. Neměli bychom o nich mluvit a prozradit jejich přítomnost, také bychom neměli říkat, čím nás obdarovaly.
Maková víla
Měla jsem možnost vycítit a možná i zahlédnout několik víl, které najdete v kalendáři na rok 2023. Jednou z nich je i Maková víla, kterou si můžete stáhnout zdarma zde. Pomůže vám harmonizovat 1. čakru tím, že si ji vybarvíte.
Tato čakra má ohnivě červenou barvu a je otevřená směrem dolů. Najdeme ji na konci páteře a kostrče. Z tohoto místa se naše životní síla zvedá spirálovitě nahoru a vyživuje všechny ostatní čakry.
Vztahuje se k hmotě, fyzickému světu, přežití, domovu, kariéře a stěhování. Dává nám sílu se prosadit a vytrvat. Propojuje nás s matkou Zemí a jejími energiemi. Souvisí s páteří, kostmi, zuby, nehty, tlustým střevem, konečníkem, prostatou a nadledvinkami.
Pokud je její energie zablokovaná, máme málo tělesné i duševní síly k překonávání překážek, trpíme pocity nejistoty a nedůvěry, vede nás to k honbě za majetkem a upřednostňování materiálna.
Harmonizace čaker
Pokud byste měli chuť, můžete si zharmonizovat všechny čakry. Jednoduchý návod najdete v e-booku zdarma zde.
Další víly
Další víly, se kterými jsem měla kontakt, jsou víla Pampelišková, víla Ohně, Lesní víla, víla Pomněnková, víla Studánková, Luční víly, víla Deště a víla Hvězd. Také jsou víly Jarní, Letní, Podzimní a Zimní. Určitě najdete ještě mnoho druhů dalších víl.
foto pixabay.com
Už jste si vybarvili svou Makovou vílu? Jak se vám pracovalo? Jaká krásná víla vznikla?
Kineziologie je jedna z nejznámějších metod alternativní medicíny. Uznávají ji psychologové, lékaři, učitelé i laici po celém světě. Je postavena na poznatcích tradiční asijské medicíny, která respektuje tělo i ducha, a zároveň slučuje tyto poznatky s psychoterapií a západní medicínou. Její tvůrci zdokonalovali tuto metodu od roku 1976 – 1983. Více si o kineziologii můžete přečíst zde…..
Ráda bych vám v následujícím rozhovoru s mojí klientkou a kamarádkou Katkou ukázala, jak pomohla kineziologie vyřešit zácpy u jejího syna, a také její problémy.
Rozhovor o kineziologii
Jak ses cítila, když jsi přišla poprvé ke mně na kineziologii?
Když už mi došlo, že věci, které v sobě držím, potřebuju řešit s někým, kdo mi může pomoci, tak se mi na jednu stranu moc ulevilo a na druhou stranu přišly otázky. Zvládnu říct, co mě trápí? Dovedu to vysvětlit? Dostat to vůbec nějak ze sebe? A změní se něco? Pomůže mi?
Jaký problém jsi řešila, co Tě trápilo?
Nejdřív jsem si myslela, že mám jen jeden „problém”. A to ten, že syn trpěl na zácpy. Netušila jsem vůbec proč. Když jsem pátrala, čím by to mohlo být, došlo mi (a ty jsi mi to poté na terapii potvrdila), že se vše přenáší z rodiče na dítě. Tím, že jsem nebyla úplně v klidu a řešila v sobě hodně věcí, jsem vytvářela napětí a syn na to reagoval zácpami. Navíc jsem si myslela, že za to můžu já. Po skončení terapie mi po cestě domů došlo hodně moc věcí, které jsem dělala “špatně” anebo to viděla jinak, než to bylo.
Co myslíš tím, že jsi to viděla jinak, než to bylo?
Měla jsem v sobě odmala zakódované, že musím být hodná. Dělat vše, co ostatní řeknou bez ohledu na to, jestli je dobře mně a jestli s tím souhlasím. Nikdo totiž neřešil, jak se cítím já. Postupem času s malým synem mi docházelo, že to tak prostě nejde. Nejdřív musím být spokojená já, a potom budou vlastně i všichni okolo mě. Po terapii jsem si utřídila myšlenky a zkusila to jinak. Být v pohodě, změnit věci, co mě trápily a po pár dnech, týdnech začalo být o moc líp.
Jak ses po sezení kineziologie cítila emočně? Změnilo se něco po fyzické stránce?
Na začátku sezení jsem byla hodně nervózní, hlavou se mi honilo spoustu věcí, například to, jak mám odpovídat, co dělat, jestli mi to pomůže…… Po chvíli ze mě všechny tyhle otázky a tlaky spadly a přišel moment uklidnění a s tím i slzy. Hodně moc slz, které v mém případě pomáhají. Ulevilo se mi. V tu chvíli to byl zvláštní pocit klidu a nervozity najednou. Když jsem odjížděla domů, hodně jsem myslela na vše, co se za ten čas u tebe dělo. A zase ulevující slzy…. Domů jsem pak dojela uklidněná a s tím, že mám o čem přemýšlet a je mi rozhodně o moc lépe.
Jak na tebe po terapiích reagovalo okolí?
Změnu pocítili hlavně doma, tedy partner a syn. Byla jsem o hodně klidnější a o věcech jsem dovedla mluvit. A tím, že jsem se uklidnila, mi syn mohl v klidu říct, kde byl jeho problém a mohli jsme ho řešit. Nakonec to nebylo vůbec ve mně, ale asi jsem to na sebe tak nějak vztahovala a myslela jsem si, že jsem špatná máma, že dělám něco špatně. Pomohly tomu mé problémy z dětství, kde jsem se naučila, že když je něco špatně, mohu za to já.
A kde byl tedy problém s těmi zácpami? Můžeš se s námi o to podělit?
Snažila jsem se víc vyptávat syna a postupem času mi řekl, že má strach jít na záchod jinde než doma. V klidu jsme si sedli, popovídali a věc vyřešili. Nemusí chodit ve školce, všechno stihne vyřešit v klidu doma Přijde mi, že tahle terapie pomůže člověku všeobecně přemýšlet o věcech v životě. A pak si všechno poskládá a zjistí, co může dělat třeba jen trochu jinak a hned je lépe.
Jak se cítíš dnes?
Dnes vím, že se dovedu svěřit mému nejbližšímu okolí a lidem, kterým důvěřuji. To beru jako obrovský pokrok, protože dřív jsem to v sobě dusila a držela. Dovedu vyhodnotit, co mám a nemám řešit. Když už něco řešit musím, dívám se na to s větším nadhledem a přistupuju k tomu trochu jinak. Největší plus je, že jsem klidnější a veselejší.
Chtěla bys nám ještě něco říct?
Dřív jsem nevěřila, že něco jako kineziologie může člověku tak moc pomoci. Už samotný fakt, že člověk ze sebe dostane nějaké kousky svých problémů a toho, co ho trápí, je moc fajn. A ty to celé poskládáš, položíš otázky, nasměruješ a člověk tak dostane odpovědi a někdy i takový ten AHA moment. Sám by na to možná nikdy nepřišel, protože ten problém vůbec nemusí mít příčinu tam, kde si to my myslíme.
Doporučila bys mě a mou práci a proč? Co na spolupráci oceňuješ?
Jsi báječný, pozitivně naladěný a usměvavý člověk, a to je úžasný! A k tomu umíš pomoci. Děkuji moc Jani!
Katko, děkuji moc za rozhovor a také za to, že jsi souhlasila, abych ho zveřejnila.
Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, pomoci řešit problémy, anebo podpořit,jsem tu pro vás.
Zvířata provází člověka už od nepaměti. Jejich vzájemný vztah se pohybuje ve dvou rovinách. Mohou být buď duchovními průvodci, anebo jsou zbožím.
První rovina – zvířata jako duchovní průvodci
Už v dávných dobách lidé věděli, že jsou součástí přírody. Dříve se o tyto záležitosti starali šamani, kněží a kněžky, kteří hledali spojení mezi tajemným a neviditelným světem energií přírody a světem lidí. Učili, že voda, kameny, stromy a zvířata, které nazývali totemy, promlouvají k tomu, kdo jim umí naslouchat.
Zvířata se tedy stávala duchovními průvodci či ochránci, léčila nás, dodávala energii a sílu. Nebo se jedná o uctívání zvířat, které se do dnešní doby ještě uchovalo u lidí považovaných za primitivní, žijících v Indii, v pralesích jižní Ameriky, Nové Guineje a v polopouštích Austrálie.
foto pixabay.com
Druhá rovina – zvířata jako zboží
Druhá rovina vidí zvířata jako zboží, nebo věci. Člověk je neomezený vládce, který o všem rozhoduje. Zvířata jsou chována v nevhodných podmínkách, těsných klecích, kde se nemohou ani otočit, jsou jim odebírána mláďata, jsou jim prováděny veterinární zákroky bez umrtvení.
Slouží pouze jako zdroj masa, mléka, vajec a peněz. Nikoho nezajímá, že jsou to živí tvorové s emocemi a city, kteří si zaslouží citlivé zacházení. Drtivé množství lidí má zavřené oči a nic z toho neví, nebo vědět nechce.
foto pixabay.com
A jak to viděl Hippokratés?
„Všichni živí tvorové mají stejnou duši, i když tělo máme každý jiné.“
Hippokrates.
Toto je můj nejoblíbenější citát a plně s ním souhlasím. Proto jsem ho také použila ve svých vykládacích kartách Magická poselství zvířat.
Můj život je nerozlučně spojen se zvířaty. Momentálně máme doma tři psy a ve stáji jednoho koně. Všichni byli lidmi nějak trápeni, zrazeni, vyhozeni, či odloženi, nebo určeni k likvidaci. Nikdo se nezamýšlel nad tím, jak to prožívají. Byli pouze nástrojem pro lidské ego a peníze.
Třetí rovina – vztah člověka a zvířat
Je pro mě rovinou, kdy je ani neuctívám, ani je nezneužívám, ale pomáhám jim a oni mně.
Pro mě jsou zvířata bytosti s duší, plná emocí a citů. Díky nim jsem dostala možnost nahlédnout za hranice neviditelného. Pochopila jsem, že věci nejsou takové, jak je vidím, ale že mají skrytý rozměr. Umožnili mi a dovolili mi, abych se s nimi hluboce propojila. To mě vedlo a stále vede k poznání sebe samé a k větší citlivosti vůči sobě i druhým.
foto Jana Heidenreichová
„Blahořečím onomu času, kdy lidé žili svorně se zvířaty bok po boku a tvořili s deseti tisíci bytostmi jednu velkou rodinu.“
Čuang-c’ , klasický čínský filozof (369–286 př. n. l.)
Tvořit jednu velkou rodinu, jak řekl Čuang-c’, je mým velkým přáním. Přeji si, aby lidé pochopili, že nejsou neomezenými vládci tady na Zemi, ale jsou její součástí. Měli by s vděčností uznávat nejen zvířata, ale i rostlinnou říši a celou planetu Gaiu.
Jaký máte vy nejoblíbenější citát? A jaký máte vztah ke zvířatům?
Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, zvýšit svou citlivost anebo pomoci a podpořit, jsem tu pro vás.
Možná si myslíte, že krása, přitažlivost a zdravý vzhled ženy se řídí pěkným a dobře padnoucím oblečením, botami na podpatku, make-upem, upravenými vlasy, nalakovanými nehty, štíhlým tělem a dalšími „drobnostmi“. Ne vždy tomu tak je. Objevte 3 jednoduché kroky ke kráse a zdraví.
Krásná žena je prostě dokonalá
Já si to myslela také. Každou neděli jsem se připravovala na pracovní týden. Myla si vlasy a natáčela je, lakovala si nehty, trhala obočí a depilovala chloupky na nohách. Také jsem během týdne cvičila, aby mé tělo dobře vypadalo. Nosila jsem těsné oblečení, aby byly vidět mé křivky. Chtěla jsem být dokonalá 👀.
foto pixabay.com
V práci jsem musela celý den vydržet v tomto úzkém oblečení. Cítila jsem se jako ve svěrací kazajce, bolelo mě břicho a vše mě tlačilo. Když jsem se najedla, bylo to ještě horší. Obrovská úleva přicházela, když jsem přišla domů a vzala jsem si volné oblečení. Konečně volnost a svoboda 😊.
Krása vychází zevnitř
Dnes nic takového nedělám. Samozřejmě si myji vlasy, občas si nalakuji nehty a někdy udělám depilaci. Cílem však není dokonalost, ale můj dobrý pocit. Už nenosím těsné oblečení, ale hlavně pohodlné a takové, ve kterém se cítím dobře. Už prostě vím své 😊.
Neboť jak se praví: „Krása vychází zevnitř.“
Raději pracuji na svém „vnitřku“
3 jednoduché kroky ke kráse a zdraví
krok. ❤️Každé ráno si vizualizujte svůj den. Díky kreativnímu myšlení a vizualizaci můžeme své sny proměnit v realitu.
😀Každé ráno se na chvilku posaďte, zavřete oči, zhluboka dýchejte a představujte si svůj ideální den. Jaké zajímavé a příjemné lidi potkáte, jaké situace projdete a jak se budete pozitivně cítit.
🙄Pokud vás trápí nějaké starosti, jste nervózní, nešťastná, anebo vás čeká těžký den, přehrajte si vše negativní v hlavě. A potom popusťte uzdu své fantazii a přetvořte problematické situace tak, abyste v nich byla co nejvíce spokojená.
krok. ❤️Sledujte své pocity. Pocity nám napoví, že jdeme špatnou nebo dobrou cestou. Jsou to takové malé varovné signály.
🙄Když se cítíte špatně, máte pocit, že vám nic nejde, že nejste dost dobrá, jste unavená, nepříjemná, je to pro vás znamení, že nejdete životem v souladu se sebou a nejste ani krásná a sexy.
😀Zatímco když jste se sebou spokojená, jste odpočatá, máte pozitivní náladu, radujete se ze života a jste za vše vděčná, jste sexy i v ušmudlaných kalhotách, či v teplákách na zahradě.
krok. ❤️Vnímejte, co byste potřebovala. Většinou si všimneme, že se necítíme dobře, ale už nevíme, jak s tím pracovat dál.
😀Ptejte se sami sebe: „Co by mi pomohlo v této situaci? Co bych potřebovala?
Dejme si příklad. Jste nervózní před jednáním v práci. A pomohlo by vám mít maličkou chvilku pro sebe, abyste si utřídila myšlenky a uklidnila se. Takže pak není až takový problém najít takovou chvilku a místo pro sebe.
Být přirozeně krásná, přitažlivá a zdravá pro mě znamená, být sama sebou a cítit se dobře.
foto Jana heidenreichová
A jak to máte vy? Máte své 3 jednoduché kroky ke kráse a zdraví? Podělte se o to, jak to vnímáte😀.
Náš život je jako řeka, nebo proud vody. Narozením do něj vstupujeme a celý život se v něm pohybujeme, aniž bychom měli možnost vystoupit. Pokud máme strach ze smrti, jsme ztuhlí, plni stresu a život si nemůžeme pořádně užít. Až když jsem přijala smrt i život, přišla veliká úleva a smíření.
I když jsem měla veliký strach ze smrti, dokázala jsem ji přijmout
Ve starých moudrech se dočteme, že život se podobá tekoucí řece. Život řeky začíná malým pramínkem, stejně jako život člověka začíná malým stvořením. Postupně se řeka i člověčí život rozvíjí, zvětšuje, naráží na překážky, někdy uhýbá, jindy se řítí peřejemi, anebo brzdí v meandrech. Nakonec řeka i náš život doputují ke svému cíli a vlijí se do nekonečnosti moře a univerza.
„Život a smrt jedno jsou. Kdo se smrtí se nesmíří, života neužije.“
— Jiří Kulhánek český spisovatel fantasy 1967
Nedávno jsem měla možnost smířit se se smrtí
Stalo se to ve velmi živém snu. Plavala jsem v moři. Když jsem byla dost daleko od břehu, raději jsem se otočila a plavala zpět. Nechtěla jsem riskovat. Po nějaké době jsem si však uvědomila, že ke břehu mám stále stejně daleko. Plavala jsem tedy rychleji, ale s hrůzou jsem si uvědomila, že břeh se vzdaluje. Proud mě unášel na moře.
Ve snu jsem se viděla z výšky…. Byla jsem maličká postavička snažící se bojovat s proudem vody. Cítila jsem obrovský strach ze smrti, svou bezmoc a věděla jsem, že umřu.
Život je jako proud řeky, nevyzpytatelný a omylný
Najednou přišlo uvědomění, že náš život je jako proud vody. Narozením do něj vstupujeme a celý život se v něm pohybujeme bez možnosti vystoupit.
Pokud s ním bojujeme a snažíme se měnit jeho směr a rychlost, jen se vyčerpáme. Kontrolou svůj život blokujeme a bráníme mu v přirozeném pohybu.
„Život je jako řeka, nikdy nevíš, kdy se proti Tobě vzbouří.“
— Krejsová
A tak sem to ve snu vzdala. Přijala jsem možnost, že možná umřu a v tomto přijetí smrti a všeho, byla obrovská úleva a smíření.
Plavala jsem dál. V dáli jsem uviděla zemi. Stála tam obrovská kamenná zeď, dlážděné pobřeží a schody vzhůru. Proud mě donesl ke břehu a tam mě „propustil“. Seděla jsem na kameni a pocity štěstí ze zachránění střídaly obavy z neznáma, které mě čekalo. Byla jsem v jiné zemi a úplně sama. Nebylo možné se vrátit.
A opět jsem si uvědomila, že je lepší přijmout změnunež proti ní bojovat, stejně jako jsem přijala možnou smrt na moři.
Přijetí neznamená, že se vzdáme a budeme pasivně čekat, co se stane
Máme volbu. V rámci své „životní řeky“ si můžeme vybrat, kudy a jak půjdeme. A určitě máme za svůj život zodpovědnost. Záleží jen na nás, jaký život budeme mít.
PROTOŽE
„Život v nás je jako voda v řece.“
— Henry David Thoreau americký autor a přírodovědec 1817 – 1862
Potřebujete-li něco přijmout, přestat vše kontrolovat, přestat mít strach, anebo pomoci a podpořit, jsem tu pro vás.
Její láska je nezištná a neklade si žádné podmínky. Je přístavem bezpečí a otevřenou náručí. Ne každý to však v dětství tak pociťoval a jeho rodinné vztahy byly příliš růžové.
Někdy vztah s mámou může pěkně skřípat. Možná máte pocit, že se spolu jen hádáte, odcizujete se a nerozumíte si. Stejně jako Petra, která ke mně přišla na terapii kineziologie a řekla: „Nesnáším svou mámu!“
Paní Petra si posteskla: „Nechci se své mámy dotýkat, nedělá mi radost ji obejmout, nemohu s ní pořádně mluvit.“ „Nemáme moc pěkný vztah.“ „Navíc jsem stále nemocná a necítím se dobře.“
foto pixabay.com
Moc si přála, aby si své mámy vážila, chtěla ji obejmout a cítit propojení se ženou, která jí dala život. Toužila po příjemné komunikaci, ve které se obě respektují a naslouchají si. Místo toho od mámy přicházely hlavně výčitky a odsuzování. Petra se totiž odstěhovala z východního Slovenska, kde její rodiče stále žijí, za svým mužem až k Praze. Tady si postavili dům, mají dvě děti a skvělou práci.
Rodiče, a hlavně maminka, jí nemohla odpustit, že je nechala doma a už se tam nevrátí. Při každé příležitosti to dceři vyčítala a tlačila na ni, aby se k nim vrátila. Účinek byl opačný. Dcera se nevracela, a navíc se začala vyhýbat komunikaci po telefonu, ubylo i osobních návštěv a rodinnými vztahy se nesly samé hádky a křik.
Petra si uvědomovala, že svůj vztah s mámou musí změnit
Navíc jí bylo jasné, že svým malým dětem dává špatný příklad, jak mají fungovat vztahy k rodičům a v rodině. Děti od nás rodičů vše okoukají a chovají se jako my.
K největšímu naprogramování podvědomé mysli dochází v období mezi narozením a 6 lety. Dalo by se zkráceně říct, že prvních 6 let života jsme v hypnotickém stavu.
Jednou jsem to zažila se svou dcerou, když jí byly 3 roky. Na pískovišti něco vysvětlovala kamarádce a v tu chvíli jsem slyšela sama sebe……stejný hlas, stejná slova, stejná intonace, stejná gesta……. Přesně jako já. Vše dokonale napodobila. Bohužel děti do sebe „jako houby nasají“ to dobré i to špatné.
Ve „stavu hypnózy“ si nemůžeme vybrat a zhodnotit, jaké chování či návyk se naučit nebo nenaučit. Od rodiny přebereme vše.
Jak Petra vyřešila svůj problém?
Petra začala pravidelně chodit nakineziologické odblokování. Postupně se nořila do svých podvědomých a dávno zapomenutých programů a odblokovávala jeden po druhém. Loupaly jsme je jako slupky cibule.
Tak jak se postupně měnila a uvědomovala si více souvislostí, tak se měnil i přístup rodičů k ní.
Naše podvědomé programy a problémy bych přirovnala k veliké ledové kře plující na moři. Malý kousek je vidět nad hladinou a větší část je skrytá pod vodou. Mnohdy nemáme ani tušení, co vše se tam skrývá.
foto pixabay.com
Petra byla už v dětství hodná holčička. Snažila se rodičům vždy vyhovět, poslouchat a mít dobré známky ve škole. Co řekli rodiče, to splnila. Rodiče byli zvyklí, že dcera je poslouchá a v podstatě neprojevuje svou vůli.
Petra na sezeních pochopila, že už je dospělá žena, která se o sebe a svůj prostor musí postarat, že už nemusí „poslouchat a být hodná holčička“. Naučila se vnímat své potřeby a lépe komunikovat.
Na posledním sezení se mi pochlubila, že byla s manželem, s dětmi a s jejími rodiči na dovolené. Byla nadšená a spokojená, protože rodinné vztahy a hlavně vztah s matkou, byl teď v pohodě. Dovolenou si užili a z ní se stala sebevědomá mladá žena, manželka a matka.
foto pixabay.com
Když změníme svou minulost, osvobodíme svou přítomnost.
Na webu a e-shopu Zvetrnehurky.cz používám cookies. Budu velmi ráda, pokud mi jejich využití povolíte. Děkuji! Vaše Jana Heidenrechová
Funkční
Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistické
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketigové
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.
