Kreativní prokrastinace
Tak trochu vznešený název pro chvíli, kdy sedíš nad papírem, pastelka čeká v ruce… a Ty najednou nevíš, kde začít.
Představ si tu situaci. Máš za sebou náročný den. Uvaříš si dobrý čaj, rozložíš si na stůl pastelky, položíš před sebe čistý list papíru… a místo okamžité radosti se dostaví zvláštní vakuum.
Díváš se na ten prázdný, dokonale bílý prostor a najednou se Ti do toho vlastně nechce. V hlavě se začnou točit myšlenky: „Kde mám vůbec začít? Jakou barvu mám vzít jako první? Co když to pokazím?“ A tak začneš tvořivost odkládat. Raději jdeš zapnout televizi, scrollovat na telefonu nebo poklidit kuchyň.
Možná si říkáš, že je to jen obyčejná lenost nebo únava. Jenže tomuto stavu se odborně říká strach z bílého papíru a v různé míře potkává každého z nás. Dokonce i mě, přestože kreslím velice často.
Chci Ti ukázat, že v tom nejsi sama, co se v tu chvíli děje v Tvé hlavě z pohledu vědy a jak tento blok s lehkostí překonat.
I já někdy stojím před zavřenými dveřmi své tvořivosti
Chci Ti svěřit jedno tajemství. I když mám za sebou roky tvorby, vydala jsem několik omalovánek, zvířecích karet a rukama mi prošly tisíce pastelek, ten pocit váhání nad čistým papírem moc dobře znám.
Někdy před sebou mám nový motiv a najednou ucítím vnitřní stopku. Není to ochromující strach, je to spíš takový zvláštní tvůrčí blok – kreativní prokrastinace, která se tváří jako nechuť začít. Sedím, koukám na ten bílý prostor a nevím, jak a kde začít. Je úplně jedno, jestli mám zrovna v plánu kreslit novou vílu, kreslit mandalu, nebo relaxovat u zentangle. Ta nechuť udělat první krok bývá stejná.
Víš, jak to pokaždé překonám? Úplně jednoduše. Přemluvím se udělat ten první, sebemenší pohyb. Prostě strčím do ruky s pastelkou, udělám první čárku, první bod, první tah. A v tu ránu se stane kouzlo – ruka se rozhýbe, hlava se vypne a dál už to běží úplně samo. Je to jako u automatické kresby, kde také potřebuješ ten prvotní mechanický impulz, aby se energie začala hýbat.
Co na to říká věda? Neurobiologie tvůrčího bloku
Proč je ale ten první krok tak těžký, že se mu náš mozek tak usilovně brání? Neurovědci zjistili, že prázdný, bílý papír představuje pro náš mozek příliš mnoho možností.
Když se díváš na nekonečné množství voleb (jaký tvar, jaká barva, jaký styl), v Tvé pravé hemisféře se sice probudí nápady, ale Tvá racionální levá hemisféra začne panikařit. Mozek podvědomě vyhodnotí situaci jako „riziko chyby“ a spustí obranný mechanismus. Výsledkem je, že raději pocítíš nechuť a jdeš dělat něco známého a bezpečného (například ten úklid).
Z pohledu kineziologie One Brain jde o hlubokou buněčnou paměť. Většina z nás si ze školních let nese v podvědomí staré emocionální bloky – strach z hodnocení, porovnávání nebo kritiky. Stačí, když Ti v dětství někdo řekl, že přetahuješ linky, nebo že Tvůj obrázek není dost úhledný. Mozek si tvoření spojil se stresem z nesplněného očekávání. V dospělosti se pak tento starý vzorec může projevit jako tvůrčí blok, aniž bys o tom vědomě věděla.
Při tvořivém vybarvování a kreslení se navíc v těle dějí měřitelné změny. Studie ukazují, že již po 20 minutách kreativní činnosti se v těle výrazně snižuje hladina stresového hormonu kortizolu a mozek se přepíná do takzvaných alfa vln. To je stav hluboké, bdělé relaxace, kdy se regeneruje nervová soustava. Jenže abys tento blahodárný stav zažila, musíš nejprve projít skrze ty pomyslné „zavřené dveře“ na začátku.
Tvoření pro duši nemá pravidla
Když se dnes ve svém projektu Z větrné hůrky dívám na ženy, které ke mně přicházejí, vidím, jak moc touží po vnitřním klidu. Zároveň ale vidím, jak moc bojují se svým vnitřním kritikem, který v nich spouští tvůrčí blok a brání jim vůbec začít.
Chci Ti dnes připomenout jednu zásadní věc: Při tvoření pro Tvou vlastní duši neexistuje žádné „správně“ nebo „špatně“.
Nekreslíš obrázek do galerie. Nevytváříš dílo, které bude někdo bodovat. Vybarvování linek nebo intuitivní tahy na papíře jsou Tvou soukromou zónou absolutního bezpečí. Je to rozhovor mezi Tebou a Tvým vnitřním světem.
- Pokud máš chuť vybarvit listy stromu sytě červenou, udělej to.
- Pokud chceš jen bezmyšlenkovitě kroužit jednou jedinou pastelkou, dovol si to.
- Pokud přetáhneš linku, netrestej se. Je to důkaz, že život je živý a neustále se mění.
Jak přelstít mysl a překonat tvůrčí blok ještě dnes?
Až příště sedneš k papíru a ucítíš tvůrčí blok nebo to známé váhání, vyzkoušej kineziologický trik, kterým spolehlivě oklameš svou levou hemisféru:
- Dotkni se svého čela: Polož si na chvíli dlaň jedné ruky na čelo a druhou na zátylek. Tímto jednoduchým kineziologickým dotykem přesměruješ tok krve do předních laloků mozku, což Ti pomůže zklidnit stresový impuls a propojit obě hemisféry.
- Nerozhoduj se hlavou: Vůbec nepřemýšlej, čím začneš. Zavři oči, sáhni do krabičky poslepu a vytáhni první pastelku, která Ti padne do ruky. Přijmi ji jako barvu, kterou v tuto chvíli Tvé tělo nejvíc potřebuje.
- Strč do té pastelky: Udělej první čárku, tečku, jakýkoli nesmyslný tvar. Přemluv se jen k tomu jednomu jedinému tahu. Jakmile prorazíš tu sterilní bělost papíru, kouzlo strachu zmizí. Tvá ruka se rozhýbe a dál už Tě povede čistý proud Tvé intuice.
Léto je ideální čas na to, abys odhodila těžké mentální kabáty i staré nefunkční vzorce. Dovol si být zase na chvíli tou malou holčičkou, která si prostě jen hrála s barvami a netrápila se výsledkem. Uvidíš, jak obrovská úleva a příval energie se dostaví, když dovolíš své ruce se jednoduše rozjet.
Napiš mi dolů do komentářů – zažíváš také někdy tenhle tvůrčí blok nad čistým papírem? Co Tobě osobně pomáhá se rozhýbat?
S láskou,
Janča Z větrné hůrky
P.S. Chceš si vyzkoušet tvoření bez tlaku na výsledek a bez strachu z toho, kde začít? Na mém webu v sekci Zdarma pro Tebe na Tebe čekají předpřipravené linie mých autorských omalovánek. Stačí si je stáhnout, poslepu vytáhnout pastelku a dovolit své mysli konečně vypnout.
