O smrti

O smrti

Smrt je jediná jistota našeho života. Nikdo nejsme nesmrtelný a každý jednou zemřeme. Je však otázkou, kdy smrt přijde a jak bude vypadat. Na začátku června 2023 mi zemřel táta a já bych se s Vámi chtěla podělit o to, co mi tato smutná životní situace přinesla a co jsem se naučila.

Naštěstí jsem naslouchala intuici

Můj táta měl už podruhé rakovinu. Navenek působil jako silný člověk a vypadal, že to zvládne i tentokrát. Nikomu neřekl, v jak velkém rozsahu se mu to vrátilo, že nádory prostupují celý trup, byl prostě furiant, co na sobě nedá nic znát. Klasická léčba rakovinu nezastavila, a navíc ničila celé jeho tělo. V květnu jsem ho s jeho partnerkou pozvala na oslavu svého svátku. Oba se divili, že o několik dní dříve, má intuice ovšem věděla své.

Při loučení jsme si domluvili páteční posezení u kávy v nové kavárně vedle jeho domu.  Ve smluvený den jsme přijeli, zvoníme, klepáme, telefonujeme…….nic. Běžím k sousedům a tam se dozvídám, že tátu odvezli na ARO do Prahy. Nějak nešikovně upadl na zahradě a nemůže se hýbat. Nic však není jisté, nic se neví, jen to, že ho čeká operace.

Díky chemoterapii byly jeho kosti křehké jako suché větvičky a mohly se snadno zlomit. Při pádu narazil čelem do zídky a „zlomil si vaz“. Z člověka, který byl ve svém věku schopen se o sebe sám starat, pracovat na zahradě, uklízet, jezdit autem a na kole, se stal „ležák“, který hýbal pouze hlavou. Tělo mu sice ochrnulo, ale mozek pracoval skvěle a táta si důsledky svého úrazu moc dobře uvědomoval.

suchá větvička
Foto by Pixabay.com

Bylo mi to moc líto

Když jsem ho šla poprvé navštívit do nemocnice, lékaři se mnou vše probrali s velkým soucitem, ale nic vás nepřipraví na to, že vidíte svého rodiče v tak ubohém stavu. Bylo mi to tolik líto, měla jsem s tátou veliký soucit a bylo nesmírně smutné a těžké ho tak vidět, že jsem neudržela slzy.

On mi na mé slzy odpověděl: „Jani, neplakej.“ Bylo to tak něžné, tak soucitné, nebylo v tom žádné ego, jen přijetí a láska. Člověk je tak krásný a láskyplný, když shodí všechny masky a programy a ego se stáhne do pozadí.

Možná se divíte, proč jsem řešila obyčejnou větu „Jani, neplakej.“, ale můj táta mi nikdy neřekl, že mě má rád. Většinou se ke mně choval trochu arogantně, posměšně a s určitým despektem. Neuměl dát podporu, jakou jsem si představovala, nenaslouchal, nechápal, neprojevil cit.

Čas lásky, smíření a odpuštění

Od tátova úrazu do jeho smrti jsme měli 7 dní na usmíření, přijetí, pochopení, projevení lásky a na uspořádání všeho nesouladného. Nikdy však nevíte dopředu, kolik času budete mít. Cítila, že ho moc není a snažila se co nejvíc využít každý okamžik.

Věděla jsem, že se potřebuji tátovi omluvit za své činy z našeho společného života, kterých jsem litovala a nepovažovala je za správné. Nebylo to jednoduché, ale podařilo se. Když mi řekl, že to nevadí a že to nemám řešit, opět se mi hrnuly slzy do očí. Byla v tom veliká úleva, odpuštění a uvolnění starých zátěží pro nás oba.

Se svou vnučkou Katkou měl můj táta povrchní a dost chladný vztah, přesto za ním přijela. Děda ji prosil, aby se na něj už nezlobila. Když mu říkala, že se vlastně nikdy nezlobila, urovnalo se letité nedorozumění a přišlo smíření na obou stranách. Viděla jsem na tátovi i Katce, jak moc se jim oběma ulevilo.

Návštěvy v nemocnici u táty se nesly v duchu nepodmíněné všeobjímající lásky, soucitu, smutku a smíření. Jsem za to moc vděčná. Děkuji.

Čas smrti

Táta se rozhodl pro odchod pomocí paliativní péče, která člověku pomůže zemřít důstojně, bez bolesti a bez psychického stresu ze smrti. Nezachraňuje nezachranitelné, naopak se soucitem doprovází člověka na jeho poslední cestě. Tak hrdý člověk jako byl můj táta se prostě nemohl stát nemohoucím ležákem bojujícím s rakovinou.

čas smrti
foto by pixabay.com

Život jde dál

Život jde dál, i když v něm někdo chybí a ve vás zůstane jakási „díra“. Teprve čas zařídí, že se postupně zmenšuje a zaceluje. V mém srdci však táta zůstane napořád.

Po smutku a zpomalení jsem začala vyklízet jeho dům, kde žil 50 let. Nacházela jsem věci ze svého a bratrova dětství – hračky, polštářek, tužky, letadlo, auto. Vše tam bylo po různu uklizené a ze všeho na mě dýchala tátova láska k nám, jeho dětem. Po rozvodu s mámou se s námi nemohl vídat každý den, ale jen omezeně. Navenek dělal tvrďáka, kterému to nevadilo, svůj cit nám nikdy nevyjádřil, ba naopak, ale uvnitř se tím asi trápil.

Pomohly mi staré fotky

V domě jsem našla i staré fotky tátovy rodiny – obou rodičů, sestry, babiček a táty za mlada. Uvědomila jsem si, že díky rozvodu rodičů jsem byla z této části rodiny jaksi „vytržena“, nebyla jsem jí přijímána a vztahy byly dost chladné, někdy žádné. Všimla jsem si, jak moc jsem podobná babičce, kterou jsem viděla spíš negativně a vůbec ji nepřijímala.

A jak jsem tak naciťovala své znovuobjevené příbuzenstvo, uvědomila jsem si, že někde uvnitř mě dochází k pochopení, ke smíření, odpuštění, přijetí a lásce s touto částí rodiny a zároveň se sebou. Letité zátěže „roztály“ jako kostka ledu a ve mně se rozhostil klid, mír a přijetí.

„Život měříme příliš jednostranně; podle jeho délky, a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit než na to, jak ho opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že sami a mnoho jiných žijí jen položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti.“ — Tomáš Garrigue Masaryk první československý prezident 1850–1937 

Zodpovědnost za svůj život

Naplňme proto své životy láskou, radostí a přijetím (článek o přijetí života a smrti zde >>>). Neodsuzujme nikoho, že se chová tak či onak, a že nám nedává dost lásky a podpory. Každý člověk dělá v daném okamžiku to nejlepší, co umí a víc prostě nedokáže a nemůže. Buďme zodpovědní za svůj život a sami ho naplňme vším, co potřebujeme.

zodpovědnost za život
Foto by Jana Heidenreichová

„Zemřít je snadnější než žít!“ — Victor Hugo francouzský spisovatel 1802–1885

Potřebujete-li něco přijmout, projít těžkým obdobím, pomoci a podpořit, jsem tu pro vás.

Nejlepší rada do života

Nejlepší rada do života

Celé dětství posloucháme nejlepší rady do života a doporučení od rodičů, dospělých a učitelů. Časem nastane bod zlomu, kdy už nejsme schopni tyto rady poslouchat a máme toho dost. Některé si však i tak pamatujeme celý život.

A jaká nejlepší rada do života to byla v mém případě?

Dala mi ji moje moudrá babička a provází mě od dětství až do současnosti. Už si přesně nepamatuji, kdy a proč jsem tuhle radu dostala poprvé. Ale určitě to bylo v situaci, kdy se mi něco nedařilo a já jsem za každou cenu chtěla, aby mi to šlo. V takových okamžicích babička pravila:

„Všechno zlé je pro něco dobré.“

Uf, to byla rada „nad zlato“.

Radu jsem tehdy ani neocenila, ani neviděla nic přínosného. Musela jsem si nejdřív prožít všechny své emoce jako bylo zklamání, smutek a vztek.

emoce
emoce

Ve chvíli, kdy prožíváme nějaké trable a jsme plni emocí, tak nemůžeme mít nadhled a vidět všechny souvislosti.

Jak rozumět této nejlepší radě?

Tato věta nás upozorňuje na to, abychom ve „špatných situacích“ neviděli jen pohromu a katastrofu. Říká nám, že každá mince má dvě strany a co se nám může zdát negativní, může se časem ukázat jako lepší a pozitivní řešení. Z každé špatné situace se můžeme něco naučit a posunout se dál.

Co dobrého přineslo zlé?

Nedávno jsme byli s mým mužem a s naším koněm Libretem na vyjížďce – tedy já jela na koni, muž šel pěšky. Na louce cestou domů nás chytila silná bouřka. Z nebe se valily proudy vody, fučel vítr a padaly větve. Během chvíle jsme byli všichni mokří až „na kost“. Libret se choval skvěle, dal hlavu dolů proti kapkám a klusal za mým mužem, který běžel před ním. Neplašil se a neprchal domů, což byl dříve jeho oblíbený způsob řešení problémů, naopak byl vzorný.

Dorazili jsme všichni tři mokří do jeho koňského domečku. Libret dostal velikou pochvalu, usušili jsme se, a pak přišlo to dobré v tom zlém. Všichni tři jsme se propojili nějakou zvláštní energií a stáli jsme spolu v domečku a koukali, jak bouřka pomalu doznívá. Bylo to zvláštní splynutí koňské a lidské duše. Pocit vděčnosti, že náš kůň je prima parťák, který umí člověka podpořit a sdílet s ním to zlé. Byla v tom obrovská vděčnost za prožitek a za nevšední propojení, které nám bylo dáno díky „špatnému“.

Nejlepší rada do života opět ožila.

splynutí
splynutí

Všechno zlé je pro něco dobré

Tato nejlepší rada se stala součástí mého soukromého i pracovního života a pomáhá mi překonávat těžké životní situace. Povzbuzuje mě a dává mi sílu jít dál a hledat to pozitivní, učit se a posouvat se dál.

Znamená pro mě naději, že vše má svůj čas i význam, a že je důležité to dobré i zlé „JEN PŘIJMOUT“.

 

A jaké nejlepší rady do života jste dostali Vy? A pomohly Vám? Budu se těšit na Vaše komentáře.

 

Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, pomoci řešit problémy, anebo podpořit, jsem tu pro vás.

Zákon přitažlivosti

Zákon přitažlivosti

V našem životě, alespoň podle mého názoru, platí zákon přitažlivosti, aneb stejné přitahuje stejné. Kam zaměřujeme pozornost, tam jde energie, to roste. Díky tomuto uvědomění můžeme převzít zodpovědnost za náš život a vědomou kontrolou vlastních myšlenek si vytvářet a přitahovat to, co chceme. Neboli jaký si to uděláš, takový to máš.

Tento zákon rozděluje lidi na dva tábory

Jedni si myslí, že je to ezoterický nesmysl. Možná je to proto, že se tento zákon nedá vědecky dokázat, možná je pro tyto lidi příliš jednoduchý, a proto mají pocit, že nefunguje.

Druhá skupina si zákon přitažlivost mnohokrát vyzkoušela ve svém životě a nepochybuje. Sama na své práci a životě vidím, že když nejsem v pohodě, pochybuji o své podnikatelské cestě, o sobě, tak mi přestanou chodit klientky, nemám objednávky na nakreslení mandal a celkově energie mého byznysu stagnuje. Pokud ovšem své cestě věřím, jsem v pohodě, vše běží k mé spokojenosti. Více o mně si můžete přečíst zde >>

zákon přitažlivosti

Zákon přitažlivosti používá každý

Většina lidí zákon přitažlivosti nevědomě používá a ani o tom neví. Je to ovšem v negativním smyslu. Kolikrát si například řeknete: Jsem tlustá. To jsem ale nešika. Nejsem hezká. Mám tlusté břicho. Mám tlustá stehna. Nejde mi to. To nezvládnu. Nemám dost peněz. Nenajdu si muže.

A co se pak děje v našem životě? Přeci platí: Co vysílám, to si přitahuji, takže tloustnu, více věcí mi nejde, připadám si ošklivější, kila přibývají, peníze chybí atd. Přitom je v naší moci si myšlenky hlídat, všímat si jich a případně je usměrnit. Někdy se to lépe řekne, než udělá.

Kde je zádrhel?

Mnoho lidí „jede na autopilota“ a vědomě neovlivňuje své myšlenky a nekontroluje svou energii. Jsou tak vtaženi do víru událostí, které s nimi mnohdy mávají jako tornádo a reagují na ně emočně a automaticky.

Proč to tak je?

Občas se zdá jednodušší nechat se bezvládně smýkat, než na sobě pracovat a žít s vědomou pozorností.

Někdy je snadnější jít s proudem než jít svou individuální cestou.

Jindy zase láká bezpečí davu – málokomu se chce vyčnívat, obnažovat názory a vystavovat se pohledům druhých.

Jak se naučit pracovat se zákonem přitažlivosti?

Je dobré začít trénovat na něčem jednoduchém. Přejte si například parkovací místo, když někam jedete. Také to používám a parkovací místo na mě buď čeká, anebo se uvolní, když přijíždím. Můžete si přát poštu bez fronty, koupi šatů ve slevě atd.

Jakmile si v těchto jednodušších přáních budete jistí, můžete přejít ke složitějším a dlouhodobějším projektům.

Nezapomeňte, že trénink dělá mistra. Čím více a častěji si budete vědomě přát, tím lépe vám to půjde a bude to fungovat.

Je dobré si ujasnit, co vlastně chcete

Pokud nevíte, co si přejete a chcete, doporučuji si vzít papír a tužku a svá přání si napsat. Psaní Vám pomůže si vše ujasnit. Buďte dostatečně konkrétní např. „Na konci tohoto měsíce vážím 60 kg.“ „Dnes odpoledne okolo 15. hodiny posílám balíček bez fronty.“ „Až přijedu dnes ve 13 hodin na parkoviště, bude tam na mě čekat parkovací místo.“

Jednejte

Pozitivní myšlení je fajn, ale přání se bez Vaší akce samo nesplní. Pokud chcete vyhrát v loterii, musíte si vsadit.

Je třeba ukázat vesmíru, že to s daným přáním myslíte vážně. Přihlaste se na kurz, nakupte si materiál a začněte tvořit, jděte na setkání lidí, kterých se Vaše přání týká. Vizualizujte si své pocity, které budete mít, až se přání splní. Nakreslete si obrázek Vašeho splněného přání.

Všimněte si výsledku

Mnoho lidí je stále nespokojených a dokonce si „zapomněli“ všimnout, že se jejich přání už splnilo. Tím vesmíru říkáme, že nám na tom vlastně až tak nezáleží.

A nejdůležitější nakonec

Buďte vděční za to, co už máte a poděkujte za splnění svého přání, ať už je, jakkoliv velké či malé. Když se budete soustředit na to, co Vám chybí, budete mít nedostatek. Když budete vděční za to, co máte, budete mít ještě víc.

Věříte zákonu přitažlivosti? Funguje vám?
Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, pomoci řešit problémy, anebo podpořit, jsem tu pro vás.
Nejlevnější terapie

Nejlevnější terapie

Naše diáře jsou plné úkolů, schůzek a povinností a my často zapomínáme na to, že bychom měli mít čas i pro sebe, odpočinout si a relaxovat. Celodenní shon přináší do života hluboký stres, který tělo silně vyčerpává a otevírá bránu nejrůznějším nemocem. Většina z nás umí pečovat o fyzické tělo, ale často zapomínáme na své duševní zdraví. Přitom máme k dispozici nejlevnější terapii, která nám v tom pomůže.

O jakou terapii se jedná?

Je to terapie pomocí kreslení či vybarvování, také nazývaná jako arteterapie. Pro začátek nám postačí obyčejné antistresové neboli relaxační omalovánky. Trh nabízí obrovské množství titulů a jejich obliba stále stoupá. Také jsem přispěla svou „troškou do mlýna“ a vytvořila šest sešitů pro vybarvování a dva pro psaní mandal.

foto Jana Heidenreichová

Tato terapie mě zachránila

Kdysi jsem byla dost na dně. Chodila jsem do práce, která mě nebavila a nežila jsem spokojený život. Vlastně jsem spíš živořila. Vyčerpávalo mě neustálé ranní vstávání do zaměstnání, kde jsem proseděla osm hodin za stolem. Pak spěch domů, venčení psů, pasivní sledování televize a spánek – jen proto, aby se celý kolotoč druhý den rozběhl nanovo. Byla jsem tak zničená a unavená, že jsem z ničeho neměla ani radost.

A tehdy jsem objevila mandaly, kruhové kresby plné barev. Zkoušela jsem je o víkendu kreslit a postupně zjišťovala, jaký ozdravný a relaxační účinek mají. Po nakreslení mandaly jsem byla plná energie a měla jsem dobrou náladu. I mé zdraví se zlepšovalo a já byla méně často nastydlá a nemocná.

Postupně jsem se vnitřně uklidňovala a uvolňovala a nacházela sama sebe. Mandal přibývalo, takže jsem začala uvažovat o jejich vystavení. První výstavu jsem uspořádala v knihovně v Milovicích a navazoval na ni workshop tvoření těchto obrázků. Lidé mi potvrzovali, že se po vybarvování mandal cítí dobře, jsou plní energie, odpočatí a zlepšila se jim nálada.

foto Jana Heidenreichová

Terapie pro děti i dospělé

Od té doby vím, že kreslení a vybarvování pomáhá dětem i dospělým. Velmi jednoduše si tak vyčistí hlavu, uklidní se po dni plném stresu a cítí se šťastni. Stejně jako jsem to kdysi měla já. Díky tomu, že se plně soustředí na proces tvoření s pastelkami a barvami, mozku už nezbývá kapacita na řešení problémů 😊. Odpočíváme a zároveň procvičujeme mozek, učíme se kreativitě a trpělivosti.

Chyba se stane předností

V životě neexistuje guma a co jsme udělali, nejde odestát. Stejně tak je tomu při kreslení. Tvůrce se tak naučí, že i domnělá chyba může být základem pro nové, neočekávané a zajímavé nasměrování. Každá chyba má tedy v našem životě význam a vede nás k novým pohledům, informacím a možnostem.

Meditace se zentanglem

Zentangle se v mém životě objevil o několik let později. Ponořila jsem se do tvoření a postupně zjišťovala, jak skvělé účinky tato terapie má. Dokonce mi jeho tvoření dodávalo tolik energie, že když jsem kreslila večer, nemohla jsem pak několik hodin usnout 😊.

Říká se, že 20 minut se zentanglem se vyrovná dvěma hodinám odpoledního spánku 😊. Součástí této metody jsou jednoduché a opakující se kroky, které pomáhají našemu mozku relaxovat, přijímat novou inspiraci a snadno změnit naši náladu.

Kreslení zentanglu lze přirovnat k meditaci, kdy jsme si vědomi každého pohybu. Naše oči sledují špičku pera, nebo pastelky, tvoříme jednotlivé tvary, což nás pozdvihne na novou úroveň.

foto Jana Heidenreichová

Kreslení přináší potěšení

A nejen to, také nám přináší zábavu, pocit klidu a když se dílo povede, i hrdost. Při tvoření není důležitý precizní výsledek, ale proces tvorby a uspokojení z toho, že vzniká něco nového a originálního. Cílem je samotná cesta.

Nechte ruku volně klouzat po papíře a barvy vybírejte intuitivně. Ponořte se do procesu a tvořte jen tak dlouho, dokud vás to baví. Uvidíte, že doba vaší tvořivosti se bude časem prodlužovat, budete se zbavovat úzkostí a váš organizmus v sobě nastartuje regenerační a ozdravné procesy.

Buďte stále kreativní

Ať už budete vybarvovat mandaly, zentangle, nebo si jen tak kreslit, pomůže vám to překonat těžké životní situace, hektický život plný stresu a povinností, a zároveň dáte svému životu nový rozměr. Tato nejlevnější terapie je vhodná pro každého, kdo touží po sebevyjádření a má chuť dělat něco nového.

Díky tomu, že se v mém životě „objevily“ mandaly a později i zentangle, jsem se vydala novým profesním směrem, změnila svůj osobní život, a hlavně jsem našla sama sebe. Můj celý příběh si můžete přečíst zde >>>.

Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, pomoci řešit problémy, anebo podpořit, jsem tu pro vás.

 

Láska, hojnost, prosperita a klid

Láska, hojnost, prosperita a klid

Zvířata, se kterými máme nevšední prožitek, či nám vstupují do života opakovaně, k nám „promlouvají“, přináší nám určité zprávy, poselství nebo upozornění. Stačí se zklidnit, otevřít se a naslouchat. Kdo by ve svém životě nechtěl lásku, hojnost, prosperitu a klid? Určitě každý. Začtěte se do poselství, které přinesl ledňáček.

Hlas intuice mě zavedl k ledňáčkovi

Byla jsem s koníkem na výletě v lese a už jsme se vraceli domů. Najednou přišel nutkavý pocit, že bychom měli jet po cestičce kolem rybníka. V tomto období tudy moc nejezdíme, přesto jsem poslechla svou intuici a hned jsem věděla proč. Matka příroda pro mě měla vzkaz a krásný zážitek.

Přišli jsme k rybníčku a na větvi nedaleko nás seděl ledňáček říční. Ač jindy velmi plachý, nechal se tentokrát vidět z blízka. Měl krásné rezavé bříško a jeho křídla se tyrkysově leskla ve slunci. Zahvízdal a popoletěl těsně nad hladinou vody kousek dopředu a sedl si na další větev. Vypadalo to, že na nás čeká.

ledňáček
foto pixabay.com

Následovali jsme ho po cestě a když jsme ho dojeli a zastavili vedle něj, na chvíli se naše pohledy setkaly. Pak opět zahvízdal, modře se zaleskl ve slunci a popoletěl na další větvičku. Opět na nás čekal, až ho dojedeme.

Zahvízdal a našel další větvičku o několik metrů dál a opět čekal. Zase jsme zastavili a měli možnost se na sebe dlouze dívat. Nic se v životě neděje náhodou a ani takový intenzivní zážitek nebyl náhoda. Bylo mi jasné, že potřebuji naslouchat jeho poselství.

Poselství ledňáčka

Ledňáček říční žije na březích čistých pomalu tekoucích vod, rybníků a jezer a živí se drobnými rybkami. O životě tohoto ptáčka se více dozvíte zde>>>>. Ryby loví tak, že se vrhá střemhlav do vody, kde chytí rybku, a vyletí s ní z vody. Ponoření se do tajuplných hlubin a vynoření se se „zlatou rybkou“ symbolizuje vzkříšení a znovuzrození. Díky tomu je spojován s pramenem živé vody.

Díky jeho energii budeme vědět, že není třeba váhat a můžeme se po hlavě vrhnout do určité činnosti či do nových věcí, když to shledáme užitečným. Jeho síla nás podrží, abychom neklesli ke dnu, ale naopak se vynořili plni životodárné energie.

Pro své nádherné zbarvení bývá ledňáček nazýván létajícím drahokamem. Proti světlu vrhá jeho peří zelené odlesky a vypadá jako smaragd. Dopadají-li na něj sluneční paprsky, září jako nejmodřejší nebe.

Modrá je dobrá

Modrá barva je symbolem radosti, věrnosti a ochrany a je spojována s planetou hojnosti Jupiterem. Proto vstoupí-li ledňáček do našeho života, objeví se v něm hojnost, radost, prosperita a láska.

ledňáček
foto pixabay.com

Říká se: „Ledňáčka viděti, štěstí míti“.

Ledňáček také bývá poslem klidu a míru. Nabádá nás, abychom svá rozhodnutí neuspěchali a byli otevřeni všem příležitostem, které k nám přijdou. Díky němu dosáhneme v životě toho nejlepšího výsledku. Ten správný okamžik vždy bezpečně poznáme a pomůže nám naše intuice.

Obrázek ledňáčka je součástí karet Magická poselství zvířat a najdete je zde >>>>.

ledňáček
foto Jana Heidenreichová

Jak sepisuji tyto řádky o ledňáčkovi, uvědomuji si, že už asi půl roku v sobě řeším problém s koníkem. Libret se mi zdá posmutnělý a osamělý, protože nemá možnost mít více interakcí s ostatními koňmi.

Stále přemítám, zda ho mám přestěhovat jinam a jestli mám vystoupit z komfortní zóny a jít cestou změny, nebo ho nechat, kde je. Je samozřejmě jednodušší být tam, kde jsme oba zvyklí, i když to není ideální. Zároveň vím, že ve skutečnosti jsme ke změně předurčeni a že změna je nezbytná součást našeho života.

Co mi ledňáček napověděl?

Ledňáček mě upozornil, že bych se měla napojit na svou ženskou energii a intuici, naslouchat svým snům a přáním a nespěchat s nalezením řešení. Když člověk tlačí a chce výsledek co nejdříve, nejedná v souladu se svým srdcem, ale jen se svým rozumem. A v tomto případě musím najít soulad pro lidské i koňské srdce 😊.

Moje kamarádka řekla: „Když o tom přemýšlíš, není to zatím správné intuitivní řešení.“

Dále mě v souvislosti s ledňáčkem napadá, že bych si měla přestat klást podmínky a omezení při hledání nového ustájení (nemají halu, chybí tam tohle či tamto, je to velké, je to malé….) a měla bych se otevřít všem možným i nemožným řešením. 

Když člověk přijme to, jaký v dané chvíli je, co v dané chvíli má, v jaké situaci se nachází, jaké možnosti volby vidí a přestane hodnotit, zda je to správné nebo špatné, může se konečně uvolnit. Přijetí dané skutečnosti mi tedy přinese otevření mnoha dalších možností, které jsem do té doby nemohla vidět.

A jak to máte ve svém životě vy?

  • Vnímáte svou intuici a necháte se jí vést?
  • Umíte naslouchat zprávám, která vám posílá vesmír skrze přírodu?
  • Mluví k vám zvířata?
  • A víte, co to znamená?

Pokud ne, můžete se naučit číst poselství zvířat pomocí mých karet s Průvodcem zde >>>>.

Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, pomoci řešit problémy, odhalit poselství zvířat, anebo podpořit, jsem tu pro vás.

Tajemství Matky přírody

Tajemství Matky přírody

U mého koně ve venkovním domečku se od podzimu objevují poměrně velké důlky ve slaměné podestýlce. Obrovská záhada a tajemství Matky přírody, nad nímž jsem hloubala až do nedávna.

Co je to tajemství?

Staré české slovo tajemství provází náš jazyk už od čtrnáctého století. Vzniklo od slovesa tajit, jehož kořeny sahají do praslovanštiny – s touto podobou se setkáváme ve všech slovanských jazycích (polské taić, ruské taíť nebo srbochorvatské tájiti). Praslovanský tvar tajiti se navíc váže ke staroirskému slovu tāid neboli zloděj.

Pod pojmem tajemství vnímáme záležitosti, které lidé záměrně chrání před cizími pohledy a odmítají je pouštět ven.Existují rozličné podoby tajemství – obchodní, lékařská či hluboce osobní –, mě však přitahují hlavně tajemství ukrytá v přírodě. Štěstí mi přálo a jedno takové tajemství se mi nedávno otevřelo v celé své kráse.

Kdo tedy dělá záhadné důlky ve slámě?

Pokaždé, když jsem důlky ve slámě objevila, hloubala jsem, kdo tam asi spí. Na kočku byly moc velké a žádní menší psi se tam netoulají. Jaké zvíře využívá Libretův domeček ke spaní? To bylo tajemství, na které jsem dlouho nemohla přijít.

Pomohl mi až sníh. Do domku i z něj vedly dvě cestičky stop onoho nocležníka. Vypadaly jako otisk opičí nohy. Co by ale dělala opice venku, napadlo mě, a tady u nás? A protože můj koník bydlí nedaleko Labe, tajemství tvora bylo odhaleno.

foto Jana Heidenreichová

Vodní krysa

Byla to nutrie říční známá také jako vodní krysa. Tento název získala díky dlouhému holému kulatému ocasu podobnému krysímu. Nutrie pochází z Jižní Ameriky a ve světě se často chovají na kožešinu a maso. Takto se ze své domoviny dostaly do celého světa.

foto pixabay.com

Rodinné kořeny a síla ženské linie

Některým jedincům se podařilo uniknout ze zajetí a úspěšně založit místní divoké populace, které jsou vedeny alfa samicí. Její dcery mají v dospělosti teritoria překrývající se s tím matčiným. To by nás mělo vést k zamyšlení nad tím, jaké uspořádání máme v rodině a kdo ji vlastně řídí. Také je dobré prozkoumat, jestli náš vztah k dospělým dětem je založen na závislosti či „přestřižení pupeční šňůry“ a jejich samostatnosti.

Tato zvířata žijí na březích řek, potoků a jezer pokrytých hustou vegetací. Hloubí si nory s chodbami dlouhými 15 a více metrů. Nutrie jsou hlodavci menší než bobři a stejně jako oni mají výrazné hlodavé zuby. Hlodání udržuje jejich zuby ve správné délce. Pokud by jim přerostly, nemohli by přijímat potravu a uhynuli by. Lidé s totemem nutrie by se měli zaměřit na péči o své zuby a jejich hygienu.

foto pixabay.com

Výživa, citlivý žaludek a zhmotňování snů

Tato zvířata jsou mimořádně náchylná k chorobám žaludku a zažívacího traktu vůbec, proto lidé s nutrií v totemu by měli klást důraz na kvalitní a chemicky neošetřenou stravu. Jedině tak budou zdraví a vitální.

Nutrie jsou výborně přizpůsobené životu ve vodě, na nohách mají plovací blány, uzavíratelné nozdry a díky hmatovým vouskům skvěle nacházejí potravu i pod vodou. Voda je obecně spojována s Velkou pramátí, s ženským principem, s emocionální stránkou života, tvořením a se sny.

Měli bychom se proto zamyslet, zda věnujeme dostatečnou pozornost svým snům a přáním. Na druhou stranu možná sníme příliš a stále a nežijeme v reálném světě. Měli bychom si občas své sny připomenout a pustit se do jejich uskutečnění.

Pouhé snění k naší spokojenosti a naplnění nestačí. Je třeba konat. 

Umíte snít? A umíte pak sny přivést do vašeho života?

Mně se to podařilo. Celý život jsem toužila mít svého koně. Až když jsem si dovolila splnit si tento veliký sen, objevil se v mém životě kůň Libret. Díky hlubokému vztahu s ním se moje cesta sebepoznání a vývoje urychlila. Dokončila jsem své vykládací karty Magická poselství zvířat a vydala jsem je, posunulo se i mé vnímání sebe i druhých.

Na cestě za sebepoznáním jsem stále a zvu na ni i vás 😊

Divoké zvíře a jeho poselství

Divoké zvíře a jeho poselství

Příroda je mocná čarodějka a vždy má pro nás poznání v pravý čas a na pravém místě. Stačí, abychom byli otevření, chtěli naslouchat a neměli tendenci si určovat, v jaké formě se k nám informace dostanou. Proto pokud se před námi objeví divoké zvíře, je onou informací či poselstvím.

Kde jsem ono divoké zvíře potkala?

Slunečný den mě zlákal k procházko-vyjížďce s koněm. Brouzdali jsme se s Libretem bok po boku na břehu Labe, a najednou jsme kus před sebou zahlédli velké, černé zvíře. Říkala jsem si, že je to nějaký obří pes, ale neviděla jsem kolem žádného člověka. To bylo divné. Pak se zvíře pohnulo a odběhlo. Mně bylo jasné, že to není pes, ale divoké prase.

Na břehu rostou duby, topoly a další stromy a kanci tu ryjí zem a hledají potravu. Nasedla jsem na koně a pokračovali jsme jízdou. V tom jsme kousek od nás opět zahlédli divočáka. Tentokrát jsme byli opravdu blízko. Čmuchal u řeky, rozhlížel se a do strachu měl daleko. Za to já jsem strach měla. Bála jsem se, aby prase nemělo pocit, že s námi musí soutěžit o potravu, a tak jsem mu nahlas řekla, aby nás obešlo, že jen v míru projíždíme.

Fungovalo to 😊.

divoké prase
foto pixabay.com

Nic se neděje náhodou, ani divoké zvíře v našem životě

V duchu jsem přemýšlela, jaké poselství mi prase má přinést? Co si mám uvědomit? Nakonec člověk nevidí divočáka za bílého dne hned 2x po sobě jen tak. Doma jsem se podívala do Průvodce k mým kartám Magická poselství zvířat a přečetla si:

Magická poselství zvířat

Divoké prase – odvaha, síla, bojovnost, pravdomluvnost, plodnost a inteligence.

Divoká prasata představují inteligentní, přizpůsobivá a předvídavá zvířata. Dlouhé roky čelí lidskému pronásledování a střelbě, a proto si osvojila umění lidem spolehlivě uhýbat. Divoké prase v přírodě spatříme málokdy, neboť se navzdory své velikosti pohybuje velmi tiše a nenápadně. V oblastech s častým lovem dokonce od základu proměnila své zvyky a žije výhradně nočním životem.

Toto smělé a odvážné zvíře se stalo symbolem pravdomluvnosti a boje proti nebezpečí, které na nás může číhat venku, ale i uvnitř, kdy bojujeme hlavně sami se sebou. Jeho kly jsou výhružné a nebezpečné a nabádají nás, abychom se na vše v našem životě podívali objektivně a postavili se za pravdu a čest.

Díky energii kance spatříme vše, co jsme do té doby popírali, před čím jsme strkali hlavu do písku, přiznáme si lež a pojmenujeme věci pravým jménem. To nám dodá sebedůvěru a odvahu postavit se za sebe a svou věc a vrátí nás to zpět k naší cti.

Vstoupí-li kanec do našeho života, pomůže nám řešit především důležité věci a jednat dle morálních zásad a slušnosti, s lidskostí a poctivostí. Získáme tak pocit sebeúcty a důstojnosti, který každý z nás potřebuje.

Kanec nás povede ke statečnosti a upřímnosti k sobě i druhým a získáme díky němu potřebnou odvahu a schopnost přistupovat k problémům přímo a vyřešit mnohé složité situace. Získáme schopnost postavit se lidským slabostem a proměnit je v sílu.

Kanec je mocný a starostlivý spojenec, který se objevuje ve chvílích, kdy čelíme nějaké výzvě. Podpoří náš ryzí charakter, silnou vůli a otevře cestu ke skrytým věděním, která pak dál budeme moudře využívat.

Pokládám si tedy tyto otázky:

  • Jsem dost pravdomluvná? A umím se za pravdu postavit? Nebo si pravdu překrucuji tak, jak se mi hodí? Někdy to dělám, hlavně když mám pocit, že úplná pravda by druhým ublížila. Mám však vyzkoušeno, že lež mě vždy dožene. Dávám si v tuto chvíli nový záměr říkat věci pravdivě podle skutečnosti, anebo nezdůvodňovat svá rozhodnutí.
Rozhodně je mi lépe v pravdě než ve lži.
  • Poznám, co je v mém životě skutečně důležité? A jak to vlastně poznám? Jedinou správnou nápovědou jsou mé pocity. Podle nich zjistím, jak se cítím a vím, co dělat. Pokud je mi dobře, jdu po té správné cestě, jestli mám divný pocit, tak ta cesta není správná.
Pocity tedy mohou být naším barometrem života.

Mám teď na své cestě mocného spojence kance, který mě podpoří svou odvahou, silou, pravdomluvností a inteligencí. Děkuji a jsem vděčná za tento zážitek a poselství divokého zvířete.

Divoké prase
foto pixabay.com

A jak to máte ve svém životě vy?

  • Jste pravdomluvní?
  • Vnímáte své pocity a necháte se jimi vést?
  • Nebo strkáte hlavu do písku a nechcete si přiznat některé věci?
  • Mluví k vám zvířata?
  • A víte, co to znamená?

Pokud ne, můžete se naučit číst poselství zvířat pomocí mých karet s Průvodcem zde >>>>

Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, pomoci řešit problémy, podpořit, anebo najít cestu ke zvířatům, jsem tu pro vás.
Cesta sebepoznání – 2. část

Cesta sebepoznání – 2. část

Vydala jsem se na cestu sebepoznání

Zvířata, a koně zvláště, nastavují našemu chování věrné zrcadlo a provázejí nás po stezce sebepoznání i vnitřní proměny. V pokračování tohoto článku zaměříme pozornost na okamžiky, kdy jsem se učila přítomnému prožívání namísto fungování na pouhého autopilota. Ukážeme si cestu k opuštění staré role malé holčičky a k okamžiku, kdy jsem se konečně pevně postavila sama za sebe. První část článku najdete zde >>>.

Emoční géniové

Emoce lidí i koní vznikají v mozku, v srdci a zažívacím traktu. Koně jsou ve srovnání s lidmi obrovští a mají tedy i veliký mozek, srdce i zažívací trakt. Tato obrovská kapacita jim umožňuje zpracovávat mnohonásobně více vzruchů z okolního prostředí než nám lidem.

Jsou to géniové ve vnímání pocitů druhých.

Pan dokonalý

Libret se projevoval jako naprosto vzorný koník. Kam jsem ho postavila, tam jsem ho našla. Na vycházkách mě v klidu následoval, ničeho se nelekal a nebál, na vyjížďkách byl spolehlivý. Připadalo mi, že vlastním toho nejideálnějšího koně pod sluncem.

Jako tělo bez duše

Časem jsem zjistila, že jeho chování není „dokonalost“, ale stav nazývaný disociace (zamrznutí). Zajímavé informace k tomuto tématu najdete i v článku zde >>>.

Disociace je obranný mechanizmus, který zabrání utrpení zvířete čelícího ohrožení života např. při útoku šelmy. Zvíře instinktivně upadne do změněného stavu vědomí, ve kterém je vnímání bolesti, strachu a dalších vjemů utlumené. Můžeme si to představit tak, jako když duše opustí tělo.

U našeho koně se tento stav disociace projevoval jako jakýsi druh prázdnoty a odevzdanosti. Vznikl v minulosti velmi tvrdým a necitlivým tréninkem bývalých majitelů, kteří ho nerespektovali jako živou bytost s určitými fyzickými a psychickými potřebami.

Do stavu disociace upadají také lidé zasažení násilím či hlubokým traumatem, které neumějí v dané chvíli vnitřně pojmout. Odpojení jim umožňuje taková traumata přežít a nezbláznit se.

disociace
foto pixabay.com

Pomohli jsme si navzájem

Jeden moudrý horseman mi na počátku mé cesty s mým koněm řekl:

„Až ho pořádně nakrmíte a opečujete, objeví sám sebe. Teprve pak zjistíte, jakou má skutečně povahu.“

Měl pravdu.

Libret se postupně vracel do života. Už nebyl lhostejný, ale naopak začal být špatně zvladatelný, všeho se lekal, vše řešil útěkem a některé věci z výcviku si nepamatoval. Jeho duše se postupně vracela do těla a on ožíval. Dokonce si ve zralém věku prošel krátkou pubertou 😊. Postupně jsme budovali vzájemnou důvěru a jeho ochota nechat se vést se zvyšovala.

To však ode mne vyžadovalo spoustu uvědomění sebe sama, svých strachů a emocí. Objevovala jsem četné podvědomé vzorce chování, které mi přestaly sloužit, a opouštěla je.

Co všechno přinesla moje cesta sebepoznání?

1. Role malé holčičky

Jedním z nich byla role malé holčičky, do které jsem nevědomě vstupovala vždy, když jsem se dostala pod tlak a nenacházela řešení situace. Měla jsem pocit, že lidé budou na malou holčičku hodnější a vstřícnější. Tím jsem se oslabovala, byla jsem dětinská a bránila sama sobě dělat volby ve svůj prospěch a dobrý pocit.

2. Postavit se sama za sebe

Celý dosavadní život jsem se neuměla pořádně postavit sama za sebe. Ale postavit se za Libreta jsem dokázala. Když mu ve stáji nedávali vodu, někdy ani jídlo, připravila jsem si všechny možné varianty nadcházejícího rozhovoru s majitelem stáje a sjednala nápravu. Byla jsem na sebe opravdu hrdá a cítila jsem se odvážná. Pak už byl jen krok k tomu, abych byla schopná se postavit i sama za sebe.

foto pixabay.com

3. Konec negativního nahlížení na problémy

Když jsem jela s Libretem na vyjížďku, bála jsem se už dopředu, co se kde stane a čeho se lekne. Moje trenérka mě naučila, že všechny překážky jsou výzvou k jejich překonání. Díky tomu jsem byla více kreativnější a vynalézavější, abych tyto pro koně „strašidelné situace“ zvládla.

Kůň je mým barometrem

Nejsem dokonalý člověk, co by měl vše vyřešené. Stále v sobě nacházím věci, na kterých mohu pracovat. Abych se na své cestě sebepoznání neztratila, mám svůj „koňský barometr“. Je velmi pravdivý a okamžitě odhalí mé nedostatky a pomůže mi je napravit.

Pokud naslouchám jeho řeči těla a srdce, vzorce si mohu uvědomit, vidět je a opravit je. Jestliže ale nevnímám, nebo nechci, nastupuje důraznější způsob uvědomění.

Nedávno jsem s ním byla na vyjížďce v lese. Bylo krásně a já se zasnila a přestala být v přítomném okamžiku, což je na koni nezbytné. Libret se lekl „ničeho“ a já spadla. Hned jsem věděla, že jsem někde „poletovala v myšlenkách“ a nebyla jsem tady a teď.

Nejezdit pouze na „autopilota“, nebýt mimo přítomnost a nezůstávat ve stavu odpojení, byl další hlavní důvod, proč jsme se s Libretem přitáhli navzájem do života.

Jsou i jiné cesty poznání sebe sama

Člověk si nemusí pořizovat koně, aby mohl duchovně růst. Jsou různé cesty a každý máme tu svou. Ta moje je spojena se zvířaty, a hlavně s koňmi.

Obrovským posunem pro mě také bylo setkání s metodou kineziologie One Brain, jejíž jsem facilitátourkou.

První díl článku najdete zde: Cesta sebepoznání – 1. část.

Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, pomoci řešit problémy, anebo podpořit, jsem tu pro vás.

Cesta sebepoznání – 1. část

Cesta sebepoznání – 1. část

Moje cesta sebepoznání

První kroky k hlubšímu porozumění sobě samé provázely mandaly, avšak teprve blízký vztah s mým koněm posunul celou proměnu do zcela jiné rychlosti. Koně rychle rozpoznají, zda je v souladu naše chování s tím, co skutečně cítíme. Nastavují nám zrcadlo k odhalení našich skutečných pocitů ukrytých za „šťastnou fasádou“.

Můj největší učitel

Největším učitelem na mé cestě k sebepoznání se mi stal náš kůň Libret, černý postarší valach, kterého jsem poznala v jedné stáji. Majitelé mě tehdy oslovili s prosbou, abych za ním pravidelně docházela a trochu ho povzbudila. Před půl rokem utrpěl zlomeninu nohy a pomalu se vracel do síly. Časem mi došlo, že nese zlomeninu nejen na těle, ale i na duši. Vypadal smutně, osaměle, vyhuble a ze života se vytratila veškerá radost.

Lidé s ním v minulosti zacházeli velmi hrubě a tvrdě jej cvičili. Sám sebe odpojil od přítomného okamžiku a vše dělal mechanicky. Aby unikl definitivně, raději si zlomil nohu. Vůbec však netušil, že ho někdo zachrání. Koně se většinou po takovém úrazu nechávají uspat.

Strávila jsem s ním mnoho krásných chvil a po nějakém čase jsme se doma rozhodli, že ho koupíme. A tak se stalo 😊.

Stejné přitahuje stejné

Stejné energie se přitahují, a tak se objevil v mém životě tento majestátní a zároveň pochroumaný tvor. Zamýšlela jsem se nad tím, proč zrovna on – jeho bolela noha po úrazu a mě záda po operaci plotének. Tehdy mi ještě nedocházelo, kolik skrytých smyslů nese jeho přítomnost v mém světě.

foto Pixabay.com

Koně jako dokonalá zrcadla sebepoznání

Koně jsou v přírodě lovnou zvěří, proto musí vnímat veškeré energie a záměry různých živých bytostí okolo sebe. Dokáží například vycítit, kdy je šelma nažraná a v klidu se pasou v její blízkosti. Na druhé straně poznají, kdy je predátor na lovu a stádo uteče dřív, než se k němu šelma přiblíží. Díky těmto schopnostem, které si koně zachovali i přes dlouhé soužití s člověkem, rychle rozpoznají, zda je v rozporu naše chování s tím, co cítíme uvnitř.

Pokud tedy nasadíme masku „jsem v pohodě“ a potlačujeme například strach, nejistotu, zlost, smutek atd. před sebou i druhými, kůň to ihned pozná a ukáže to svým chováním. Je rozrušený, odchází od nás, nechce nás následovat, utíká od nás pryč.

Vnitřní prožitek se nemusí okamžitě proměnit – zůstáváme dál smutní, naštvaní či nejistí. Zásadní krok však spočívá v pouhém zvědomění a přiznání tohoto stavu. Teprve v té chvíli vyzařujeme vůči koni i sobě samým naprostou pravdivost.

A jak to funguje?

Pokud se na vyjížďce přistihnu, že jsem nervózní a cítím strach, hledám příčiny těchto pocitů. Zkoumám sama sebe a nacházím např. obavy z rychlého běhu, ztráty kontroly nad koněm, možného pádu a případného úrazu.

Nahlas svému koni a vlastně i sama sobě řeknu: „Librete, jsem z tebe dnes nervózní a bojím se, že se mnou poběžíš moc rychle a odmítneš zastavit. Nechci spadnout na zem, zranit se a skončit upoutaná na lůžku.“ Chvíli to nechám působit a za nějakou dobu si uvědomím, že strach se rozplynul, Libret se uklidnil a pokračujeme v pohodě dál.

foto Jana Heidenreichová

Cesta k vnitřní pravdivosti – konec lhaní do kapsy

Tento způsob zvědomování vlastních emocí pomáhá v každodenním životě, aniž by kdokoli potřeboval přítomnost koně. Upřímnost k sobě samým, postřehnutí vlastních pocitů a jejich nahlas vyslovené přiznání přinášejí okamžité uvolnění, klid a hluboké přijetí sebe samých. Odtud vede přímý krok k pochopení a přijetí druhých lidí. Celá tato zkušenost představuje nádhernou a občas také pořádně strastiplnou pouť za poznáním vlastní duše.

Pokračování článku naleznete zde>>>>>.

Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, pomoci řešit problémy, anebo podpořit, jsem tu pro vás.

Zvířata a my

Zvířata a my

Víte, co si o zvířatech myslel Hippokratés?

Zvířata provází člověka už od nepaměti. Jejich vzájemný vztah se pohybuje ve dvou rovinách. Mohou být buď duchovními průvodci, anebo jsou zbožím. 

První rovina – zvířata jako duchovní průvodci

Už v dávných dobách lidé věděli, že jsou součástí přírody. Dříve se o tyto záležitosti starali šamani, kněží a kněžky, kteří hledali spojení mezi tajemným a neviditelným světem energií přírody a světem lidí. Učili, že voda, kameny, stromy a zvířata, které nazývali totemy, promlouvají k tomu, kdo jim umí naslouchat.

Zvířata se tedy stávala duchovními průvodci či ochránci, léčila nás, dodávala energii a sílu. Nebo se jedná o uctívání zvířat, které se do dnešní doby ještě uchovalo u lidí považovaných za primitivní, žijících v Indii, v pralesích jižní Ameriky, Nové Guineje a v polopouštích Austrálie.

foto pixabay.com

Druhá rovina – zvířata jako zboží

Druhá rovina vidí zvířata jako zboží, nebo věci. Člověk je neomezený vládce, který o všem rozhoduje. Zvířata jsou chována v nevhodných podmínkách, těsných klecích, kde se nemohou ani otočit, jsou jim odebírána mláďata, jsou jim prováděny veterinární zákroky bez umrtvení.

Slouží pouze jako zdroj masa, mléka, vajec a peněz. Nikoho nezajímá, že jsou to živí tvorové s emocemi a city, kteří si zaslouží citlivé zacházení.  Drtivé množství lidí má zavřené oči a nic z toho neví, nebo vědět nechce.

foto pixabay.com
A jak to viděl Hippokratés?

„Všichni živí tvorové mají stejnou duši, i když tělo máme každý jiné.“

Hippokrates.

Toto je můj nejoblíbenější citát a plně s ním souhlasím. Proto jsem ho také použila ve svých vykládacích kartách Magická poselství zvířat.

Můj život je nerozlučně spojen se zvířaty. Momentálně máme doma tři psy a ve stáji jednoho koně. Všichni byli lidmi nějak trápeni, zrazeni, vyhozeni, či odloženi, nebo určeni k likvidaci. Nikdo se nezamýšlel nad tím, jak to prožívají. Byli pouze nástrojem pro lidské ego a peníze.

Třetí rovina – vztah člověka a zvířat

Je pro mě rovinou, kdy je ani neuctívám, ani je nezneužívám, ale pomáhám jim a oni mně.

Pro mě jsou zvířata bytosti s duší, plná emocí a citů. Díky nim jsem dostala možnost nahlédnout za hranice neviditelného. Pochopila jsem, že věci nejsou takové, jak je vidím, ale že mají skrytý rozměr. Umožnili mi a dovolili mi, abych se s nimi hluboce propojila. To mě vedlo a stále vede k poznání sebe samé a k větší citlivosti vůči sobě i druhým.

foto Jana Heidenreichová

„Blahořečím onomu času, kdy lidé žili svorně se zvířaty bok po boku a tvořili s deseti tisíci bytostmi jednu velkou rodinu.“

Čuang-c’ , klasický čínský filozof (369–286 př. n. l.)

Tvořit jednu velkou rodinu, jak řekl Čuang-c’, je mým velkým přáním. Přeji si, aby lidé pochopili, že nejsou neomezenými vládci tady na Zemi, ale jsou její součástí. Měli by s vděčností uznávat nejen zvířata, ale i rostlinnou říši a celou planetu Gaiu.

Jaký máte vy nejoblíbenější citát? A jaký máte vztah ke zvířatům?

Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, zvýšit svou citlivost anebo pomoci a podpořit, jsem tu pro vás.

Zdroj fotografií: pixabay.com

3 jednoduché kroky ke kráse a zdraví

3 jednoduché kroky ke kráse a zdraví

Kdy se cítím krásná, zdravá a přitažlivá?

Možná si myslíte, že krása, přitažlivost a zdravý vzhled ženy se řídí pěkným a dobře padnoucím oblečením, botami na podpatku, make-upem, upravenými vlasy, nalakovanými nehty, štíhlým tělem a dalšími „drobnostmi“. Ne vždy tomu tak je. Objevte 3 jednoduché kroky ke kráse a zdraví.

Krásná žena je prostě dokonalá

Já si to myslela také. Každou neděli jsem se připravovala na pracovní týden. Myla si vlasy a natáčela je, lakovala si nehty, trhala obočí a depilovala chloupky na nohách. Také jsem během týdne cvičila, aby mé tělo dobře vypadalo. Nosila jsem těsné oblečení, aby byly vidět mé křivky. Chtěla jsem být dokonalá 👀.

foto pixabay.com

V práci jsem musela celý den vydržet v tomto úzkém oblečení. Cítila jsem se jako ve svěrací kazajce, bolelo mě břicho a vše mě tlačilo. Když jsem se najedla, bylo to ještě horší. Obrovská úleva přicházela, když jsem přišla domů a vzala jsem si volné oblečení. Konečně volnost a svoboda 😊.

Krása vychází zevnitř

Dnes nic takového nedělám. Samozřejmě si myji vlasy, občas si nalakuji nehty a někdy udělám depilaci. Cílem však není dokonalost, ale můj dobrý pocit. Už nenosím těsné oblečení, ale hlavně pohodlné a takové, ve kterém se cítím dobře. Už prostě vím své 😊.

Neboť jak se praví: „Krása vychází zevnitř.“

Raději pracuji na svém „vnitřku“

3 jednoduché kroky ke kráse a zdraví

1. krok

❤️Každé ráno si vizualizujte svůj den. Díky kreativnímu myšlení a vizualizaci můžeme své sny proměnit v realitu.

😀Každé ráno se na chvilku posaďte, zavřete oči, zhluboka dýchejte a představujte si svůj ideální den. Jaké zajímavé a příjemné lidi potkáte, jaké situace projdete a jak se budete pozitivně cítit.

🙄Pokud vás trápí nějaké starosti, jste nervózní, nešťastná, anebo vás čeká těžký den, přehrajte si vše negativní v hlavě. A potom popusťte uzdu své fantazii a přetvořte problematické situace tak, abyste v nich byla co nejvíce spokojená. 

2. krok

❤️Sledujte své pocity. Pocity nám napoví, že jdeme špatnou nebo dobrou cestou. Jsou to takové malé varovné signály.

🙄Když se cítíte špatně, máte pocit, že vám nic nejde, že nejste dost dobrá, jste unavená, nepříjemná, je to pro vás znamení, že nejdete životem v souladu se sebou a nejste ani krásná a sexy.

😀Zatímco když jste se sebou spokojená, jste odpočatá, máte pozitivní náladu, radujete se ze života a jste za vše vděčná, jste sexy i v ušmudlaných kalhotách, či v teplákách na zahradě.

3. krok

❤️Vnímejte, co byste potřebovala. Většinou si všimneme, že se necítíme dobře, ale už nevíme, jak s tím pracovat dál.

😀Ptejte se sami sebe: „Co by mi pomohlo v této situaci? Co bych potřebovala?

Dejme si příklad. Jste nervózní před jednáním v práci. A pomohlo by vám mít maličkou chvilku pro sebe, abyste si utřídila myšlenky a uklidnila se. Takže pak není až takový problém najít takovou chvilku a místo pro sebe.

Být přirozeně krásná, přitažlivá a zdravá pro mě znamená, být sama sebou a cítit se dobře.

blog
foto Jana heidenreichová

A jak to máte vy? Máte své 3 jednoduché kroky ke kráse a zdraví? Podělte se o to, jak to vnímáte😀.

Potřebujete pomoci či poradit?  Jsem tu pro vás

Zdroj fotografií: Pixabay.com

Měla jsem veliký strach ze smrti

Měla jsem veliký strach ze smrti

Náš život je jako řeka, nebo proud vody. Narozením do něj vstupujeme a celý život se v něm pohybujeme, aniž bychom měli možnost vystoupit. Pokud máme strach ze smrti, jsme ztuhlí, plni stresu a život si nemůžeme pořádně užít. Až když jsem přijala smrt i život, přišla veliká úleva a smíření.

Přes obrovský strach ze smrti jsem dokázala najít cestu k jejímu přijetí

Ve starých moudrech se dočteme, že život se podobá tekoucí řece. Život řeky začíná malým pramínkem, stejně jako život člověka začíná malým stvořením. Postupně se řeka i člověčí život rozvíjí, zvětšuje, naráží na překážky, někdy uhýbá, jindy se řítí peřejemi, anebo brzdí v meandrech. Nakonec řeka i náš život doputují ke svému cíli a vlijí se do nekonečnosti moře a univerza.

„Život a smrt jedno jsou. Kdo se smrtí se nesmíří, života neužije.“

— Jiří Kulhánek český spisovatel fantasy 1967

Nedávno se mi otevřela možnost smířit se se smrtí

Stalo se to ve velmi živém snu. Plavala jsem v moři. Když jsem byla dost daleko od břehu, raději jsem se otočila a plavala zpět. Zvolila jsem cestu bez rizika. Po nějaké době jsem si však uvědomila, že ke břehu mám stále stejně daleko. Plavala jsem tedy rychleji, ale s hrůzou jsem si uvědomila, že břeh se vzdaluje. Proud mě unášel na moře.

Ve snu jsem se viděla z výšky…. Sledovala jsem sama sebe jako malinkou postavičku zápasící s mocným proudem. Cítila jsem obrovský strach ze smrti, svou bezmoc a věděla jsem, že umřu.

strach ze smrti

Život je jako proud řeky, nevyzpytatelný a omylný

Najednou přišlo uvědomění, že náš život je jako proud vody. Narozením do něj vstupujeme a celý život se v něm pohybujeme bez možnosti vystoupit. 

Pokud s ním bojujeme a snažíme se měnit jeho směr a rychlost, jen se vyčerpáme. Kontrolou svůj život blokujeme a bráníme mu v přirozeném pohybu.

„Život je jako řeka, nikdy nevíš, kdy se proti Tobě vzbouří.“

— Krejsová

strach ze smrti

A tak sem to ve snu vzdala. Přijala jsem možnost, že možná umřu a v tomto přijetí smrti a všeho, byla obrovská úleva a smíření. 

Plavala jsem dál. V dáli jsem uviděla zemi. Stála tam obrovská kamenná zeď, dlážděné pobřeží a schody vzhůru. Proud mě donesl ke břehu a tam mě „propustil“. Seděla jsem na kameni a prvotní štěstí ze záchrany rychle přehlušil strach z toho, co přijde. Kolem se rozprostírala neznámá krajina a já zůstala úplně sama. Cesta zpátky neexistovala.

V tu chvíli jsem si uvědomila, že přijetí změn přináší úlevu a předchází zbytečnému boji, podobně jako tehdy na moři, kde jsem beze zbytku přijala vlastní konec.

Přijetí rozhodně neznamená vzdát se a pasivně přihlížet dění

Máme volbu. V rámci své „životní řeky“ si můžeme vybrat, kudy a jak půjdeme. A určitě máme za svůj život zodpovědnost. Záleží jen na nás, jaký život budeme mít.

PROTOŽE

„Život v nás je jako voda v řece.“

— Henry David Thoreau americký autor a přírodovědec 1817 – 1862

Potřebujete-li něco přijmout, přestat vše kontrolovat, přestat mít strach, anebo pomoci a podpořit, jsem tu pro vás.

Zdroj fotografií: pixabay.com