Cesta sebepoznání – 2. část

Cesta sebepoznání – 2. část

Vydala jsem se na cestu sebepoznání

Zvířata a hlavně koně nastavují zrcadlo našemu chování a pomáhají nám jít po cestě poznání sebe sama a změně k lepšímu. V druhém pokračování článku se podíváme na to, jak jsem se naučila být  „tady a teď“ a nejet jen na „autopilota“, opustit roli malé holčičky a postavit se za sebe. První část článku najdete zde >>>.

Emoční géniové

Emoce lidí i koní vznikají v mozku, v srdci a zažívacím traktu. Koně jsou ve srovnání s lidmi obrovští a mají tedy i veliký mozek, srdce i zažívací trakt. Díky tomu jsou schopni přijímat mnohonásobně více vzruchů ze svého okolí než my lidé.

Jsou to géniové ve vnímání pocitů druhých.

Pan dokonalý

Libret byl opravdu vzorný koník. Kam jsem ho postavila, tam jsem ho našla. Na vycházkách mě v klidu následoval, ničeho se nelekal a nebál, na vyjížďkách byl spolehlivý. Měla jsem pocit, že jsem si koupila dokonalého koně.

Jako tělo bez duše

Časem jsem zjistila, že jeho chování není „dokonalost“, ale stav nazývaný disociace (zamrznutí). Zajímavé informace k tomuto tématu najdete i v článku zde >>>.

Disociace je obranný mechanizmus, který zabrání utrpení zvířete čelícího ohrožení života např. při útoku šelmy. Zvíře instinktivně upadne do změněného stavu vědomí, ve kterém je vnímání bolesti, strachu a dalších vjemů utlumené. Můžeme si to představit tak, jako když duše opustí tělo.

U našeho koně se tento stav disociace projevoval jako jakýsi druh prázdnoty a odevzdanosti. Vznikl v minulosti velmi tvrdým a necitlivým tréninkem bývalých majitelů, kteří ho nerespektovali jako živou bytost s určitými fyzickými a psychickými potřebami.

Disociace se objevuje i u lidí, kteří se stanou obětí násilí, nebo nějakých velmi traumatizujících událostí a neumí je zpracovat. Odpojení jim umožňuje taková traumata přežít a nezbláznit se.

disociace

foto pixabay.com

Pomohli jsme si navzájem

Jeden moudrý horseman mi na počátku mé cesty s mým koněm řekl:

„Až ho pořádně nakrmíte a opečujete, objeví sám sebe. Teprve pak zjistíte, jakou má skutečně povahu.“

Měl pravdu.

Libret se postupně vracel do života. Už nebyl lhostejný, ale naopak začal být špatně zvladatelný, všeho se lekal, vše řešil útěkem a některé věci z výcviku si nepamatoval. Jeho duše se postupně vracela do těla a on ožíval. Dokonce si ve zralém věku prošel krátkou pubertou 😊. Postupně jsme budovali vzájemnou důvěru a jeho ochota nechat se vést se zvyšovala.

To však ode mne vyžadovalo spoustu uvědomění sebe sama, svých strachů a emocí. Musela jsem najít mnoho podvědomých vzorců chování, které mi již nesloužily, a opustit je.

Co jsem musela na své cestě sebepoznání změnit?

Role malé holčičky

Jedním z nich byla role malé holčičky, do které jsem nevědomě vstupovala vždy, když jsem se dostala pod tlak a nenacházela řešení situace. Měla jsem pocit, že lidé budou na malou holčičku hodnější a vstřícnější. Tím jsem se oslabovala, byla jsem dětinská a bránila sama sobě dělat volby ve svůj prospěch a dobrý pocit.

Postavit se sama za sebe

Celý dosavadní život jsem se neuměla pořádně postavit sama za sebe. Ale postavit se za Libreta jsem dokázala. Když mu ve stáji nedávali vodu, někdy ani jídlo, připravila jsem si všechny možné varianty nadcházejícího rozhovoru s majitelem stáje a sjednala nápravu. Byla jsem na sebe opravdu hrdá a cítila jsem se odvážná. Pak už byl jen krok k tomu, abych byla schopná se postavit i sama za sebe.

foto pixabay.com

Přestala jsem se koukat na problémy negativně

Když jsem jela s Libretem na vyjížďku, bála jsem se už dopředu, co se kde stane a čeho se lekne. Moje trenérka mě naučila, že všechny překážky jsou výzvou k jejich překonání. Díky tomu jsem byla více kreativnější a vynalézavější, abych tyto pro koně „strašidelné situace“ zvládla.

Kůň je mým barometrem

Nejsem dokonalý člověk, co by měl vše vyřešené. Stále v sobě nacházím věci, na kterých mohu pracovat. Abych se na své cestě sebepoznání neztratila, mám svůj „koňský barometr“. Je velmi pravdivý a okamžitě odhalí mé nedostatky a pomůže mi je napravit.

Pokud naslouchám jeho řeči těla a srdce, vzorce si mohu uvědomit, vidět je a opravit je. Jestliže ale nevnímám, nebo nechci, nastupuje důraznější způsob uvědomění.

Nedávno jsem s ním byla na vyjížďce v lese. Bylo krásně a já se zasnila a přestala být v přítomném okamžiku, což je na koni nezbytné. Libret se lekl „ničeho“ a já spadla. Hned jsem věděla, že jsem někde „poletovala v myšlenkách“ a nebyla jsem tady a teď.

Nejezdit pouze na „autopilota“, nebýt mimo přítomnost a nezůstávat ve stavu odpojení, byl další hlavní důvod, proč jsme se s Libretem přitáhli navzájem do života.

Jsou i jiné cesty poznání sebe sama

Člověk si nemusí pořizovat koně, aby mohl duchovně růst. Jsou různé cesty a každý máme tu svou. Ta moje je spojena se zvířaty, a hlavně s koňmi.

Obrovským posunem pro mě také bylo setkání s metodou kineziologie One Brain, jejíž jsem facilitátourkou. Více informací najde v mém příběhu zde>>,

Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, pomoci řešit problémy, anebo podpořit, jsem tu pro vás.

Cesta sebepoznání – 1. část

Cesta sebepoznání – 1. část

Moje cesta sebepoznání

Moje cesta sebepoznání začala již dříve při objevování mandal, avšak díky navázání hlubokého vztahu s mým koněm se velice urychlila. Koně rychle rozpoznají, zda je v souladu naše chování s tím, co skutečně cítíme. Nastavují nám zrcadlo k odhalení našich skutečných pocitů ukrytých za „šťastnou fasádou“.

Můj největší učitel

Největším učitelem na mé cestě k sebepoznání se mi stal náš kůň Libret, černý postarší valach, kterého jsem poznala v jedné stáji. Byla jsem požádána, abych za ním docházela a trochu ho „rozveselila“. Před půl rokem si zlomil nohu a pomalu se dával dohromady. Časem jsem zjistila, že měl nejen zlomenou nohu, ale i duši. Byl smutný, osamělý, vyhublý a neměl radost ze života.

V minulosti byl velice tvrdě cvičen a zneužíván. Sám sebe odpojil od přítomného okamžiku a vše dělal mechanicky. Aby unikl definitivně, raději si zlomil nohu. Nepočítal však s tím, že bude zachráněn. Koně se většinou po takovém úrazu nechávají uspat.

Strávila jsem s ním mnoho krásných chvil a po nějakém čase jsme se doma rozhodli, že ho koupíme. A tak se stalo 😊.

Stejné přitahuje stejné

Stejné energie se přitahují, a tak se objevil v mém životě tento majestátní a zároveň pochroumaný tvor. Zamýšlela jsem se nad tím, proč právě on – jeho bolela noha po úrazu a mě záda po operaci plotének. V té době jsem ještě nevěděla, že toto je jeden z mnoha důvodů jeho přítomnosti v mém životě.

foto Pixabay.com

Koně jako dokonalá zrcadla sebepoznání

Koně jsou v přírodě lovnou zvěří, proto musí vnímat veškeré energie a záměry různých živých bytostí okolo sebe. Dokáží například vycítit, kdy je šelma nažraná a v klidu se pasou v její blízkosti. Na druhé straně poznají, kdy je predátor na lovu a stádo uteče dřív, než se k němu šelma přiblíží. Díky těmto schopnostem, které si koně zachovali i přes dlouhé soužití s člověkem, rychle rozpoznají, zda je v rozporu naše chování s tím, co cítíme uvnitř.

Pokud tedy nasadíme masku „jsem v pohodě“ a potlačujeme například strach, nejistotu, zlost, smutek atd. před sebou i druhými, kůň to ihned pozná a ukáže to svým chováním. Je rozrušený, odchází od nás, nechce nás následovat, utíká od nás pryč.

Naše pocity se nemusí změnit, můžeme být stále smutní, naštvaní, nejistí apod., ale je třeba si to uvědomit a přiznat. Pak jsme pro koně a samozřejmě i pro sebe „pravdiví“.

A jak to funguje?

Pokud se na vyjížďce přistihnu, že jsem nervózní a cítím strach, hledám příčiny těchto pocitů. Zkoumám sama sebe a nacházím např. obavy z rychlého běhu, ztráty kontroly nad koněm, možného pádu a případného úrazu.

Nahlas svému koni a vlastně i sama sobě řeknu: „Librete, jsem z tebe dnes nervózní a bojím se, že se mnou poběžíš moc rychle a nebudeš chtít zastavit. Nechci spadnout na zem a něco si udělat a být pak nemocná.“ Chvíli to nechám působit a za nějakou dobu si uvědomím, že strach se rozplynul, Libret se uklidnil a pokračujeme v pohodě dál.

foto Jana Heidenreichová

Naučit se být k sobě pravdivá, nelhat si do kapsy a nepředstírat sobě, ani jiným.

Tento způsob přiznání si vlastních emocí pomáhá i v běžném životě a není k tomu potřeba mít koně. Jste k sobě upřímní, uvědomíte si své pocity a nahlas si je přiznáte. Díky tomu se uvolníte, uklidníte a přijmete se. Od toho je pak krok k přijetí druhých. Je to krásná a někdy také strastiplná cesta poznání sebe sama. 

Pokračování článku naleznete zde>>>>>

Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, pomoci řešit problémy, anebo podpořit, jsem tu pro vás.

.

 

17.7. tvoření mandal se zvířátky v Lipníku na příměstském táboře u Báry Miksánkové

Včerejší tvoření mandal se zvířátky a jejich poselstvím pro každého. Tentokrát metoda Zentangle.
Děti na příměstském táboře u koní v Míša&Fifi klub u Báry Miksánkové Málkové si to moc užily .
Podívejte se, jaké krásné obrázky všichni vytvořili

24.4.2018 proběhl v knihovně v Milovicích workshop Psané mandaly s energií zvířat

24.4.2018 proběhl v knihovně v Milovicích workshop Psané mandaly s energií zvířat.

Děkuji všem v Městské knihovně v Milovicích za krásné a milé prostředí.

Podívejte se, jaké krásné obrázky vznikly psaním pozitivních afirmací. Vše jsme ještě spojily s energií a poselstvím zvířat.

 

23.11.2017 proběhl další workshop mandal se zvířátky v družině Na Šutce

23.11.2017 proběhl ve školní družině další worksho kreslení mandal s energií zvířat metodou Zentangle.

Po seznámení s mandalou a jejími účinky, jsme si pověděli něco o metodě Zentangle. Potom si děti vybrali každý své oblíbené zvířátko a někteří vybarvovali a jiní zkoušeli vyzentanglovat prázdné zvíře. Meditace nám pomohla se dostatečně uzemnit a naladit na Universum a díky tomu tvořit intuitivně a s ochranou.

Děkuji také paní Fryčové za oraganizaci této akce.

A tady jsou fotky z našeho odpoledne:

17.10.2017 proběhl workshop mandal se zvířátky v družině Na Šutce

17.10.2017 proběhl ve školní družině worksho kreslení mandal s energií zvířat metodou Zentangle.

Po seznámení s mandalou a jejími účinky, jsme si pověděli něco o metodě Zentangle. Potom si děti vybrali každý své oblíbené zvířátko a někteří vybarvovali a jiní zkoušeli vyzentanglovat prázdné zvíře. Meditace nám pomohla se dostatečně uzemnit a naladit na Universum a díky tomu tvořit intuitivně a s ochranou.

Děkuji také Monice Hončové za oraganizaci této akce.

A tady jsou fotky z našeho odpoledne:

18.7.2017 – Kreslení mandal na příměstském táboře s hipoterapií ve Zdětíně

18.7.2017 jsem se ráno vypravila do Zdětína na dětský příměstský tábor pro postižené děti. Součástí tábora je i hipoterapie, která jim pomáhá nejen fyzicky, ale také psychicky. Se mnou si děti nakreslily mandaly zvířátek, dětské a klasické mandaly. Při tvorbě se uklidnily a pěkně jim to šlo od ruky. Mandaly se jim povedly. Jsem ráda, že jsem tam s nimi mohla být. Bylo to krásné a milé dopoledne. Děkuji za zážitek. A doufám, že příští rok si to zopakujeme znovu.

A tady jsou fotky:

15.11.2016 proběhl workshop kreslení mandal v Čelákovicích

15.11.2016 proběhl workshop kreslení mandal s energií zvířátek v Městské knihovně v Čelákovicích.

Děkuji knihovně za milé přijetí a krásné zázemí pro tento workshop.

Podívejte se, jaké krásné mandalky všichni nakreslili. Někteří si je nechávají tisknout na trička a jiní na tašky.