Lidé, kteří mě potkávají s mým koněm Libretem, se mě často ptají: „Jaký je pohled na svět ze hřbetu koně?“ Na takovou otázku se opravdu těžko odpovídá pár větami během setkání v lese, či na louce. Nemohu říct, jak to vnímají ostatní jezdci, ale mohu mluvit jen za sebe.
Jak jsem získala svého koně
Libret si před 5 lety zlomil nohu. Byla to únavová zlomenina zřejmě způsobená nevhodnou výživou a přetěžováním. Přestože se koně po takovém úrazu obvykle uspávají, tehdejší majitelé se rozhodli ho zachránit. Prý jim lízal ruce a oni měli pocit, že je prosí o život. Tak zůstal Libret na světě, ale nic se neděje jen tak, a i tohle svůj důvod mělo. Libreta jsem poznala asi půl rok po jeho úrazu. Hubený, smutný a zlomený koník jak na těle, tak na duchu, velmi nedůvěřivý a uzavřený do sebe. Trávila jsem s ním co nejvíce času a nic po něm nechtěla. Postupně mi začal věřit a mít radost ze života. Nakonec jsme se s mužem dohodli a koupili ho, aby měl klid a časem pohodové stáří.
Foto by Jana Heidenreichová
Nohu jsme postupně rozhýbali do takové míry, jakou úraz a vzniklá artróza dovolily. Přesto jsme si našli svůj způsob pohybu v přírodě, na který se oba těšíme. Libret se také stal mým velkým učitelem. O tom si můžete přečíst zde >>>>.
,,Svého koně jsme schopni opravdu poznat až tehdy, když poznáme sebe samé… A když jednou přijmeme svou nedokonalost a přestaneme ji skrývat, pak můžeme začít napravovat u koně jeho, tedy lépe řečeno – naše chyby…“ – Kristy. M Ranch
Trocha teorie
Abych mohla odpovědět na otázku, jaký je pohled na svět ze hřbetu koně, je třeba si říct několik údajů, abyste měli představu o tom, co to vlastně znamená „sednout si na koně“. Na Libretovi sedím ve výšce asi 170 cm, moje hlava je tedy asi 2,7 metru nad zemí. Další věc, kterou je třeba vzít v úvahu, abychom si mohli představit svět ze hřbetu koně, je jeho pohyb, který představuje krok, klus, cval a trysk, jeho váha 500-600 kg, jeho povaha, vychování a odolnost vůči stresu. Dalším faktorem jsem já, jako jezdec a mé jezdecké umění, moje nervová soustava a schopnost zachovat klid i ve složitých situacích. Koně jsou zvířata, která se bojí všeho neznámého a ve všem vidí potenciální nebezpečí. Jsou schopni se leknout igelitového sáčku, pařezu, člověka, cyklisty, auta, jiných zvířat, popelnic, větví na zemi, listu, drnu, slupky od banánu atd. Jejich instinkt jim velí okamžitě se otočit a pádit pryč. V takové chvíli je důležitá schopnost jezdce zachovat klid a chladnou hlavu. Kůň se pak má o koho „opřít“ a situaci může zvládnout.
Krok
Jedu-li na Libretovi krokem, mé boky se uvolněně kolíbají v rytmu jeho chůze a já se cítím bezpečně a stabilně, mohu se rozhlížet po krajině a vše v klidu z výšky pozorovat. Nesmím se však duchem „vznášet někde nad zemí“, ale musím svým tělem i vědomím zůstat s koněm, abych mohla reagovat na jeho případné leknutí, uskočení, rychlé otočení, zakopnutí a další nenadálé pohyby. V tomto klidném pohybu a splynutí nejen s Libretem, ale i s okolní přírodou, jsem zažila mnoho nevšedních setkání s divokými zvířaty, která mě nevnímají jako člověka na koni, ale vidí nás jako jednu bytost, jako koně. Díky tomu se k nim můžeme přiblížit na krátkou vzdálenost a být v přítomném okamžiku na chvíli s nimi. Na jaře jsem tak měla možnost pozorovat srnčí dvojčátka s maminkou, která přecházela přes lesní cestu. Zastavili se, podívali se na nás, a pak v klidu odešli. Nedávno jsme se u napajedla setkali se srncem, se kterým jsme si dlouze hleděli do očí. Srnec se pak ještě jednou napil a v klidu odešel do hlubin lesa. V zimě jsme potkali divoká prasata, o kterých si můžete přečíst zde >>>>. A velmi nevšední bylo i setkání s ledňáčkem, o kterém najdete článekzde >>> .
Foto by Pixabay.com
Klus
V klusu se pohybuji rychlostí asi 14-18 km/hod., což je srovnatelné s jízdou na kole. Svět se poněkud zrychlí, mé smysly vše vnímají intenzivněji, abych byla připravená na případné nebezpečí a mohla reagovat stejně rychle jako Libret a neocitla se na zemi.
Cval
„Když kůň promění svůj klus v cval“, běžíme krajinou rychlostí 40 km/hod. V té chvíli teprve prožívám pocit „letět s větrem o závod“, pocit svobody, volnosti, síly a schopnosti překonávat překážky. Naše těla jsou silně propojená, navzájem vnímáme své pocity, energii, náladu, strach i vzrušení. Cítím každou nerovnost terénu a každý krok mého koně se stává mým vlastním. Jsme jedním, jsme jako Kentaur, jsme tady a teď.
Trysk
Jednou jsem měla možnost vyzkoušet si trysk na bývalém dostihovém koni. V té chvíli se tělo koně přeměnilo v parní lokomotivu, která supěla a řítila se vpřed rychlostí 60 km/hod. se mnou na zádech. V té obrovské rychlosti jsem dokázala vnímat jen dvě věci – svůj strach o život a přibližující se okraj lesa, kde bylo třeba zastavit. Naštěstí jsem překonala sama sebe, i svůj strach a tento nezapomenutelný zážitek si mohla dopřát.
,,Kůň může půjčit svému jezdci rychlost a sílu, kterou on nebo ona postrádají, ale jezdec, který je moudrý ví, že to není nic víc než půjčka.“ – Pam Brown
Jaký je tedy pohled na svět ze hřbetu koně?
Určitě pro každého jiný, ale pro mě je krásný, romantický, dobrodružný, zbystřující smysly, svobodný, uvolňující a zároveň nebezpečný, rychlý a vzrušující. Prostě nejkrásnější a tady a teď.
,,Je mnoho báječných míst na světě, ale jedno z mých nejoblíbenějších je na koňském hřbetě.“ – neznámý autor
Zvířata, se kterými máme nevšední prožitek, či nám vstupují do života opakovaně, k nám „promlouvají“, přináší nám určité zprávy, poselství nebo upozornění. Stačí se zklidnit, otevřít se a naslouchat. Kdo by ve svém životě nechtěl lásku, hojnost, prosperitu a klid? Určitě každý. Začtěte se do poselství, které přinesl ledňáček.
Hlas intuice mě zavedl k ledňáčkovi
Byla jsem s koníkem na výletě v lese a už jsme se vraceli domů. Najednou přišel nutkavý pocit, že bychom měli jet po cestičce kolem rybníka. V tomto období tudy moc nejezdíme, přesto jsem poslechla svou intuici a hned jsem věděla proč. Matka příroda pro mě měla vzkaz a krásný zážitek.
Přišli jsme k rybníčku a na větvi nedaleko nás seděl ledňáček říční. Ač jindy velmi plachý, nechal se tentokrát vidět z blízka. Měl krásné rezavé bříško a jeho křídla se tyrkysově leskla ve slunci. Zahvízdal a popoletěl těsně nad hladinou vody kousek dopředu a sedl si na další větev. Vypadalo to, že na nás čeká.
foto pixabay.com
Následovali jsme ho po cestě a když jsme ho dojeli a zastavili vedle něj, na chvíli se naše pohledy setkaly. Pak opět zahvízdal, modře se zaleskl ve slunci a popoletěl na další větvičku. Opět na nás čekal, až ho dojedeme.
Zahvízdal a našel další větvičku o několik metrů dál a opět čekal. Zase jsme zastavili a měli možnost se na sebe dlouze dívat. Nic se v životě neděje náhodou a ani takový intenzivní zážitek nebyl náhoda. Bylo mi jasné, že potřebuji naslouchat jeho poselství.
Poselství ledňáčka
Ledňáček říční žije na březích čistých pomalu tekoucích vod, rybníků a jezer a živí se drobnými rybkami. O životě tohoto ptáčka se více dozvíte zde>>>>. Ryby loví tak, že se vrhá střemhlav do vody, kde chytí rybku, a vyletí s ní z vody. Ponoření se do tajuplných hlubin a vynoření se se „zlatou rybkou“ symbolizuje vzkříšení a znovuzrození. Díky tomu je spojován s pramenem živé vody.
Díky jeho energii budeme vědět, že není třeba váhat a můžeme se po hlavě vrhnout do určité činnosti či do nových věcí, když to shledáme užitečným. Jeho síla nás podrží, abychom neklesli ke dnu, ale naopak se vynořili plni životodárné energie.
Pro své nádherné zbarvení bývá ledňáček nazýván létajícím drahokamem. Proti světlu vrhá jeho peří zelené odlesky a vypadá jako smaragd. Dopadají-li na něj sluneční paprsky, září jako nejmodřejší nebe.
Modrá je dobrá
Modrá barva je symbolem radosti, věrnosti a ochrany a je spojována s planetou hojnosti Jupiterem. Proto vstoupí-li ledňáček do našeho života, objeví se v něm hojnost, radost, prosperita a láska.
foto pixabay.com
Říká se: „Ledňáčka viděti, štěstí míti“.
Ledňáček také bývá poslem klidu a míru. Nabádá nás, abychom svá rozhodnutí neuspěchali a byli otevřeni všem příležitostem, které k nám přijdou. Díky němu dosáhneme v životě toho nejlepšího výsledku. Ten správný okamžik vždy bezpečně poznáme a pomůže nám naše intuice.
Obrázek ledňáčka je součástí karet Magická poselství zvířat a najdete je zde >>>>.
foto Jana Heidenreichová
Jak sepisuji tyto řádky o ledňáčkovi, uvědomuji si, že už asi půl roku v sobě řeším problém s koníkem. Libret se mi zdá posmutnělý a osamělý, protože nemá možnost mít více interakcí s ostatními koňmi.
Stále přemítám, zda ho mám přestěhovat jinam a jestli mám vystoupit z komfortní zóny a jít cestou změny, nebo ho nechat, kde je. Je samozřejmě jednodušší být tam, kde jsme oba zvyklí, i když to není ideální. Zároveň vím, že ve skutečnosti jsme ke změně předurčeni a že změna je nezbytná součást našeho života.
Co mi ledňáček napověděl?
Ledňáček mě upozornil, že bych se měla napojit na svou ženskou energii a intuici, naslouchat svým snům a přáním a nespěchat s nalezením řešení. Když člověk tlačí a chce výsledek co nejdříve, nejedná v souladu se svým srdcem, ale jen se svým rozumem. A v tomto případě musím najít soulad pro lidské i koňské srdce 😊.
Moje kamarádka řekla: „Když o tom přemýšlíš, není to zatím správné intuitivní řešení.“
Dále mě v souvislosti s ledňáčkem napadá, že bych si měla přestat klást podmínky a omezení při hledání nového ustájení (nemají halu, chybí tam tohle či tamto, je to velké, je to malé….) a měla bych se otevřít všem možným i nemožným řešením.
Když člověk přijme to, jaký v dané chvíli je, co v dané chvíli má, v jaké situaci se nachází, jaké možnosti volby vidí a přestane hodnotit, zda je to správné nebo špatné, může se konečně uvolnit. Přijetídané skutečnosti mi tedy přinese otevření mnoha dalších možností, které jsem do té doby nemohla vidět.
A jak to máte ve svém životě vy?
Vnímáte svou intuici a necháte se jí vést?
Umíte naslouchat zprávám, která vám posílá vesmír skrze přírodu?
Mluví k vám zvířata?
A víte, co to znamená?
Pokud ne, můžete se naučit číst poselství zvířat pomocí mých karet s Průvodcem zde >>>>.
Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, pomoci řešit problémy, odhalit poselství zvířat, anebo podpořit, jsem tu pro vás.
Zvířata a hlavně koně nastavují zrcadlo našemu chování a pomáhají nám jít po cestě poznání sebe sama a změně k lepšímu. V druhém pokračování článku se podíváme na to, jak jsem se naučila být „tady a teď“ a nejet jen na „autopilota“, opustit roli malé holčičky a postavit se za sebe. První část článku najdete zde >>>.
Emoční géniové
Emoce lidí i koní vznikají v mozku, v srdci a zažívacím traktu. Koně jsou ve srovnání s lidmi obrovští a mají tedy i veliký mozek, srdce i zažívací trakt. Díky tomu jsou schopni přijímat mnohonásobně více vzruchů ze svého okolí než my lidé.
Jsou to géniové ve vnímání pocitů druhých.
Pan dokonalý
Libret byl opravdu vzorný koník. Kam jsem ho postavila, tam jsem ho našla. Na vycházkách mě v klidu následoval, ničeho se nelekal a nebál, na vyjížďkách byl spolehlivý. Měla jsem pocit, že jsem si koupila dokonalého koně.
Jako tělo bez duše
Časem jsem zjistila, že jeho chování není „dokonalost“, ale stav nazývaný disociace (zamrznutí). Zajímavé informace k tomuto tématu najdete i v článku zde >>>.
Disociace je obranný mechanizmus, který zabrání utrpení zvířete čelícího ohrožení života např. při útoku šelmy. Zvíře instinktivně upadne do změněného stavu vědomí, ve kterém je vnímání bolesti, strachu a dalších vjemů utlumené. Můžeme si to představit tak, jako když duše opustí tělo.
U našeho koně se tento stav disociace projevoval jako jakýsi druh prázdnoty a odevzdanosti. Vznikl v minulosti velmi tvrdým a necitlivým tréninkem bývalých majitelů, kteří ho nerespektovali jako živou bytost s určitými fyzickými a psychickými potřebami.
Disociace se objevuje i u lidí, kteří se stanou obětí násilí, nebo nějakých velmi traumatizujících událostí a neumí je zpracovat. Odpojení jim umožňuje taková traumata přežít a nezbláznit se.
foto pixabay.com
Pomohli jsme si navzájem
Jeden moudrý horseman mi na počátku mé cesty s mým koněm řekl:
„Až ho pořádně nakrmíte a opečujete, objeví sám sebe. Teprve pak zjistíte, jakou má skutečně povahu.“
Měl pravdu.
Libret se postupně vracel do života. Už nebyl lhostejný, ale naopak začal být špatně zvladatelný, všeho se lekal, vše řešil útěkem a některé věci z výcviku si nepamatoval. Jeho duše se postupně vracela do těla a on ožíval. Dokonce si ve zralém věku prošel krátkou pubertou 😊. Postupně jsme budovali vzájemnou důvěru a jeho ochota nechat se vést se zvyšovala.
To však ode mne vyžadovalo spoustu uvědomění sebe sama, svých strachů a emocí. Musela jsem najít mnoho podvědomých vzorců chování, které mi již nesloužily, a opustit je.
Co jsem musela na své cestě sebepoznání změnit?
Role malé holčičky
Jedním z nich byla role malé holčičky, do které jsem nevědomě vstupovala vždy, když jsem se dostala pod tlak a nenacházela řešení situace. Měla jsem pocit, že lidé budou na malou holčičku hodnější a vstřícnější. Tím jsem se oslabovala, byla jsem dětinská a bránila sama sobě dělat volby ve svůj prospěch a dobrý pocit.
Postavit se sama za sebe
Celý dosavadní život jsem se neuměla pořádně postavit sama za sebe. Ale postavit se za Libreta jsem dokázala. Když mu ve stáji nedávali vodu, někdy ani jídlo, připravila jsem si všechny možné varianty nadcházejícího rozhovoru s majitelem stáje a sjednala nápravu. Byla jsem na sebe opravdu hrdá a cítila jsem se odvážná. Pak už byl jen krok k tomu, abych byla schopná se postavit i sama za sebe.
foto pixabay.com
Přestala jsem se koukat na problémy negativně
Když jsem jela s Libretem na vyjížďku, bála jsem se už dopředu, co se kde stane a čeho se lekne. Moje trenérka mě naučila, že všechny překážky jsou výzvou k jejich překonání. Díky tomu jsem byla více kreativnější a vynalézavější, abych tyto pro koně „strašidelné situace“ zvládla.
Kůň je mým barometrem
Nejsem dokonalý člověk, co by měl vše vyřešené. Stále v sobě nacházím věci, na kterých mohu pracovat. Abych se na své cestě sebepoznání neztratila, mám svůj„koňský barometr“. Je velmi pravdivý a okamžitě odhalí mé nedostatky a pomůže mi je napravit.
Pokud naslouchám jeho řeči těla a srdce, vzorce si mohu uvědomit, vidět je a opravit je. Jestliže ale nevnímám, nebo nechci, nastupuje důraznější způsob uvědomění.
Nedávno jsem s ním byla na vyjížďce v lese. Bylo krásně a já se zasnila a přestala být v přítomném okamžiku, což je na koni nezbytné. Libret se lekl „ničeho“ a já spadla. Hned jsem věděla, že jsem někde „poletovala v myšlenkách“ a nebyla jsem tady a teď.
Nejezdit pouze na „autopilota“, nebýt mimo přítomnost a nezůstávat ve stavu odpojení, byl další hlavní důvod, proč jsme se s Libretem přitáhli navzájem do života.
Jsou i jiné cesty poznání sebe sama
Člověk si nemusí pořizovat koně, aby mohl duchovně růst. Jsou různé cesty a každý máme tu svou. Ta moje je spojena se zvířaty, a hlavně s koňmi.
Moje cesta sebepoznání začala již dříve při objevování mandal, avšak díky navázání hlubokého vztahu s mým koněm se velice urychlila. Koně rychle rozpoznají, zda je v souladu naše chování s tím, co skutečně cítíme. Nastavují nám zrcadlo k odhalení našich skutečných pocitů ukrytých za „šťastnou fasádou“.
Můj největší učitel
Největším učitelem na mé cestě k sebepoznání se mi stal náš kůň Libret, černý postarší valach, kterého jsem poznala v jedné stáji. Byla jsem požádána, abych za ním docházela a trochu ho „rozveselila“. Před půl rokem si zlomil nohu a pomalu se dával dohromady. Časem jsem zjistila, že měl nejen zlomenou nohu, ale i duši. Byl smutný, osamělý, vyhublý a neměl radost ze života.
V minulosti byl velice tvrdě cvičen a zneužíván. Sám sebe odpojil od přítomného okamžiku a vše dělal mechanicky. Aby unikl definitivně, raději si zlomil nohu. Nepočítal však s tím, že bude zachráněn. Koně se většinou po takovém úrazu nechávají uspat.
Strávila jsem s ním mnoho krásných chvil a po nějakém čase jsme se doma rozhodli, že ho koupíme. A tak se stalo 😊.
Stejné přitahuje stejné
Stejné energie se přitahují, a tak se objevil v mém životě tento majestátní a zároveň pochroumaný tvor. Zamýšlela jsem se nad tím, proč právě on – jeho bolela noha po úrazu a mě záda po operaci plotének. V té době jsem ještě nevěděla, že toto je jeden z mnoha důvodů jeho přítomnosti v mém životě.
foto Pixabay.com
Koně jako dokonalá zrcadla sebepoznání
Koně jsou v přírodě lovnou zvěří, proto musí vnímat veškeré energie a záměry různých živých bytostí okolo sebe. Dokáží například vycítit, kdy je šelma nažraná a v klidu se pasou v její blízkosti. Na druhé straně poznají, kdy je predátor na lovu a stádo uteče dřív, než se k němu šelma přiblíží. Díky těmto schopnostem, které si koně zachovali i přes dlouhé soužití s člověkem, rychle rozpoznají, zda je v rozporu naše chování s tím, co cítíme uvnitř.
Pokud tedy nasadíme masku „jsem v pohodě“ a potlačujeme například strach, nejistotu, zlost, smutek atd. před sebou i druhými, kůň to ihned pozná a ukáže to svým chováním. Je rozrušený, odchází od nás, nechce nás následovat, utíká od nás pryč.
Naše pocity se nemusí změnit, můžeme být stále smutní, naštvaní, nejistí apod., ale je třeba si to uvědomit a přiznat. Pak jsme pro koně a samozřejmě i pro sebe „pravdiví“.
A jak to funguje?
Pokud se na vyjížďce přistihnu, že jsem nervózní a cítím strach, hledám příčiny těchto pocitů.Zkoumám sama sebe a nacházím např. obavy z rychlého běhu, ztráty kontroly nad koněm, možného pádu a případného úrazu.
Nahlas svému koni a vlastně i sama sobě řeknu: „Librete, jsem z tebe dnes nervózní a bojím se, že se mnou poběžíš moc rychle a nebudeš chtít zastavit. Nechci spadnout na zem a něco si udělat a být pak nemocná.“ Chvíli to nechám působit a za nějakou dobu si uvědomím, že strach se rozplynul, Libret se uklidnil a pokračujeme v pohodě dál.
foto Jana Heidenreichová
Naučit se být k sobě pravdivá, nelhat si do kapsy a nepředstírat sobě, ani jiným.
Tento způsob přiznání si vlastních emocí pomáhá i v běžném životě a není k tomu potřeba mít koně. Jste k sobě upřímní, uvědomíte si své pocity a nahlas si je přiznáte. Díky tomu se uvolníte, uklidníte a přijmete se. Od toho je pak krok k přijetí druhých. Je to krásná a někdy také strastiplná cesta poznání sebe sama.
Na webu a e-shopu Zvetrnehurky.cz používám cookies. Budu velmi ráda, pokud mi jejich využití povolíte. Děkuji! Vaše Jana Heidenrechová
Funkční
Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistické
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketigové
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.
