Proč je hladina alfa důležitá? V dnešním hektickém světě je pro mnoho z nás obtížné najít chvíle klidu a soustředění. Naše mysl neustále analyzuje, rozhoduje a plánuje. Tyto aktivity vycházejí z frekvence mozkových vln zvané hladina beta, která dominuje většinu našich bdělých hodin. Jak se ale dostat k hlubšímu vnímání, intuici a vnitřnímu klidu? Odpovědí může být hladina alfa.
Mozkové frekvence: beta, alfa a další
Náš mozek pracuje v různých frekvencích v závislosti na tom, co právě děláme a jak se cítíme:
Hladina beta (13-30 Hz): Tato frekvence ovládá náš bdělý stav, v němž vyvíjíme aktivitu, soustředíme se a racionálně uvažujeme. Beta nám pomáhá počítat, analyzovat, logicky myslet a rozhodovat se. Je spojená s levou, mužskou hemisférou mozku.
Hladina alfa (8-13 Hz): Alfa přináší uvolněný stav mysli, jenž lidé běžně prožívají jako hlubokou relaxaci nebo meditaci. Mozek v ní zpomaluje svou frekvenci a aktivuje pravou, ženskou hemisféru, která úzce souvisí s intuicí, emocemi a vnímáním šestým smyslem. V tomto stavu získáváme přístup ke svému podvědomí uchovávajícímu naše zážitky, zkušenosti a vnitřní nastavení. Alfa přichází například těsně po probuzení, před usnutím, během relaxace, meditace nebo při kreativních činnostech, jako je kreslení.
Hladina theta (4-8 Hz): Theta otevírá bránu do stavu hluboké meditace, snění a podvědomého myšlení. V této frekvenci získáváme přímý přístup k hlubokým vzpomínkám a intuitivním vjemům. Theta se objevuje hlavně během REM fáze spánku, kdy lidé sní.
Hladina delta (0,5-4 Hz): Delta přichází během hlubokého, bezesného spánku. Tento stav zajišťuje regeneraci těla i mozku, aktivně obnovuje buňky a posiluje imunitní systém.
Hladina gama (40-100 Hz): Tato frekvence ovládá situace, v nichž mozek zpracovává náročné úkoly. Gama plní zásadní roli při učení a fungování paměti.
Foto by Canva
Hladina alfa: klíč k sebepoznání a intuici
Hladina alfa, situována mezi stavem bdělosti a hluboké meditace, představuje klíčový most mezi vědomím a podvědomím. V tomto stavu je mysl uvolněná a otevřená, což umožňuje snazší přístup k hlubším úrovním sebeuvědomění a intuice. Když se nacházíme v hladině alfa, naše myšlenky nejsou zatížené každodenními starostmi a analýzami, což vytváří prostor pro hlubší introspekci a pochopení vlastních emocionálních potřeb a skrytých dotyků. Tento klidný stav zároveň otevírá přímou cestu k podvědomí uchovávajícímu naše nejhlubší zážitky a vnitřní nastavení, což přispívá k hlubšímu sebepoznání i pochopení vnitřních motivací.
Hladina alfa představuje nejen cestu k relaxaci, ale i mocný nástroj osobního růstu. Meditace, kreativní činnosti nebo pravidelný odpočinek v tomto stavu přinášejí nové perspektivy a cenné vhledy do vlastního života. Intuice v alfě vystupuje do popředí s větší sílou a jasností, neboť vnější ani vnitřní pochybnosti ztrácejí svou moc. Tento stav podporuje autentické sebevyjádření, učí nás naslouchat vnitřním hlasům a vede k hlubšímu sebepoznání i vnitřní harmonii.
Kreslení mandal v hladině alfa
Kreslení mandal je skvělým způsobem, jak se dostat do hladiny alfa a využít její výhody. Tento kreativní proces vytváří ideální podmínky pro hlubokou relaxaci a klid. Zaměření na opakující se vzory a tvary během kreslení přirozeně přivádí naši mysl do alfa stavu, což nám umožňuje uvolnit se, zklidnit vnitřní dialog a na chvíli zapomenout na každodenní starosti. Tento prostor introspekce podporuje hlubší sebepoznání a osobní rozvoj.
Mandaly, s jejich geometrickými vzory a symetrickými tvary, působí na naši mysl jako meditační nástroj. Při jejich vytváření dochází k synchronizaci obou hemisfér mozku, což podporuje kreativní myšlení a intuitivní vnímání. V tomto stavu alfa se zvyšuje schopnost připojit se k vlastnímu vnitřnímu já a prozkoumat skryté aspekty naší psychiky. Kreslení mandal nás nejen zklidňuje, ale také přispívá k rozvoji osobní intuice a sebepoznání. Zároveň dochází ke spuštění léčebných procesů, které mají vliv na naši psychickou i tělesnou pohodu. Mandaly fungují jako nástroj pro harmonizaci vnitřní energie a o jejich léčivé síle se dočtete v minulém článku Proč jsou mandaly léčivé.
Osobně mám s hladinou alfa hluboké zkušenosti, protože pravidelně se věnuji kreslení mandal. Tento kreativní proces mi umožňuje ponořit se do klidného stavu a ztratit pojem o čase, což mi přináší radost a vnitřní klid. Pravidelná praxe kreslení mandal mě nejen uklidňuje a harmonizuje, ale také mě přivádí blíže k mé autentické podstatě, k fyzickému a duševnímu zdraví. Díky tvorbě mandal jsem našla i svou životní cestu, své poslání.
Jak poznám, že jsem v alfě?
Když jsi v hladině alfa, pocítíš jemný, ale výrazný posun ve svém vnitřním stavu. Často zažíváš pocit hluboké relaxace a klidu, přičemž tvoje mysli zůstává jasná a soustředěná. Můžeš také ztratit pojem o čase a okolním světě, protože Tvé myšlenky plynou přirozeně a bez překážek. Typické je, že při kreativitě, jako je například tvoření mandal, zentanglu a dalších, cítíš, že Tvá tvorba přichází s lehkostí a radostí, aniž bys cítila tlak nebo stres. Tento stav často provází vnitřní pocit harmonie a spojení sama se sebou.
Foto by Canva
„Tvoření není práce mysli, ale spíše její hra. Právě v okamžicích, kdy se uvolníme, vznikají ty nejlepší nápady.“ – Albert Einstein
Jak se záměrně dostat do hladiny alfa?
Existuje několik metod, jak se vědomě dostat do hladiny alfa a využít její benefity:
Zaměř pozornost na jednu věc: Můžeš například pozorovat list stromu nebo plamen svíčky. Jakmile se plně soustředíš na jednu věc, Tvá mysl se uklidní a začneš přecházet do hladiny alfa.
Pozoruj svůj dech: Soustřeď se na hluboké a pomalé dýchání a objevíš jednu z nejjednodušších a nejúčinnějších technik pro dosažení hladiny alfa. Každý nádech a výdech Tě přivede blíže k relaxačnímu stavu.
Vnímej trojrozměrné obrázky: Práce s trojrozměrnými obrazy – například s mandalami – uvolňuje mysl a uvádí Tě do hlubokého meditativního stavu.
Využij přirozené momenty alfa: Hladinou alfa procházíme i přirozeně během dne, například těsně po probuzení, krátce před usnutím, po vydatném jídle, při čtení knihy, která nás naprosto pohltí, nebo při relaxační masáži či poslechu relaxační hudby.
Meditace: Zaměř se na hluboké, rovnoměrné dýchání a nech své myšlenky plynout bez snahy ovládat je. To Ti pomůže dosáhnout klidného a uvolněného stavu mysli a rychlého vstupu do alfy.
Benefity hladiny alfa
Zlepšení paměti: Naše schopnost ukládat si a vybavovat si informace je výrazně lepší.
Relaxace a regenerace: V alfě rychleji regenerujeme mysl a tělo, což vede k celkovému odpočinku.
Zvýšená kreativita: Tento stav podporuje kreativní myšlení a řešení problémů.
Snížení stresu: V této hladině se uvolníme a díky tomu se sníží úroveň stresu.
Lepší nálada: V této hladině se přirozeně tvoří endorfiny, hormony dobré nálady a štěstí.
Zlepšení koncentrace: Pomáhá zlepšit schopnost soustředit se a udržet pozornost.
Synchronizace mozkových hemisfér: Tento stav umožňuje lepší spolupráci mezi levou a pravou hemisférou mozku.
Posílení imunitního systému: Relaxace v hladině alfa může pozitivně ovlivnit imunitní systém.
Kreslení jako cesta ke klidu a sebepoznání
Kreslení je více než jen umělecká činnost; je to mocný nástroj pro dosažení vnitřního klidu a sebepoznání. Když se ponoříš do procesu kreslení, Tvá mysl se soustředí na jednotlivé tahy a detaily, což Tě přivede do relaxačního stavu podobného meditaci. Tento tvůrčí akt Ti umožňuje uvolnit se od každodenního stresu a prozkoumat své vnitřní pocity a myšlenky. V klidném prostředí, které kreslení nabízí, máš možnost lépe se spojit se svými emocemi a intuicí, což vede k hlubšímu pochopení sebe sama. Navíc pravidelné kreslení podporuje rozvoj kreativity a pozitivního myšlení, a přispívá tak k celkovému duševnímu a emocionálnímu zdraví.
Foto by Canva
Pokud tě to zajímá, jak mandaly dokázaly proměnit můj život a přinést do něj léčivou sílu, přečti si Můj příběh, ve kterém sdílím své osobní zkušenosti.
Jako kreslířka mandal a terapeutka Kineziologie One Brain se mohu stát Tvou průvodkyní na této cestě. Společně můžeme pracovat na tom, abys dokázala změnit svůj život a našla v něm více radosti a spokojenosti. Pokud potřebuješ podporu a vedení, jsem tady pro tebe.
Všichni děláme chyby. V životě, v práci, ve vztazích i při našich tvůrčích aktivitách. Skutečné umění dělat chyby spočívá v tom, jak je přijmeme a co se z nich naučíme. Zvláště při kreslení mandal může domnělá chyba otevřít dveře k novým možnostem a cestám. Tento text Tě zve k inspirativní vnitřní práci, abys dokázala vnímat omyly jako přirozenou součást vlastní tvůrčí cesty.
Chyby jako nové začátky
Když kreslíš mandaly, každý tah tužkou nebo štětcem přináší nové možnosti. Možná zjistíš, že se linie nepovede přesně podle plánu, roztečou se barvy nebo vznikne nečekaná kaňka. Nevnímej takový moment jako neúspěch, nýbrž jako bránu k novému začátku. Každá nepřesnost přerůstá v originální vzor, jenž Tvojí mandale dodává jedinečnost a hloubku.
Ráda se s tebou dělím o vlastní zážitek. Při malování mandaly na hedvábí mi kdysi ukápla barva. Taková nehoda nešla vzít zpět ani běžně opravit. Zpočátku převažovalo zoufalství, avšak postupně přišlo pochopení nutnosti celou situaci přijmout. Myšlenky se stočily k možnostem začlenění neplánované skvrny do celého díla. Nakonec se zrodil nový způsob úpravy oné části mandaly a chyba se proměnila v přednost. Tato zkušenost přinesla cenné poznání, že omyly otevírají dveře k nádherným výsledkům, jakmile člověk dokáže omyly plně přijmout a pracovat s nimi.
Kresba by Jana heidenreichová
Přijetí chyb v životě
Podobně jako při kreslení mandal, i v životě je důležité přijmout chyby jako součást naší cesty. Když uděláme chybu, máme tendenci se kritizovat a cítit selhání. Místo toho si dovol přehodnotit svůj postoj k chybám. Zeptej se sama sebe: „Co mi tato situace může naučit? Jak mohu tuto chybu proměnit v něco pozitivního?“
V osobním životě můžeme čelit různým výzvám, které nás postaví před těžká rozhodnutí a situace, které ne vždy vyjdou podle našich představ. Možná jsme udělali chyby ve vztazích, kariéře nebo při rozhodnutích týkajících se našeho zdraví a pohody. Každá z těchto chyb je příležitostí k růstu, pokud jsme ochotni se z nich poučit.
„Chyby jsou důkazem, že se snažíte.“ – Jennifer Lim
Foto by Canva
Jak pracovat s chybami?
1. Přijmi svou lidskost:
Uvědom si, že chybování je přirozenou součástí lidského bytí. Každý z nás dělá chyby, a to je v pořádku. Naše nedokonalosti nás činí jedinečnými a lidskými.
2. Využij chyby jako učební lekce
Místo abys chyby viděla jako selhání, vnímej je jako příležitosti k učení a růstu. Například pokud v práci uděláš chybu, může Tě to přimět k tomu, abys lépe pochopila určité procesy nebo se naučila nové dovednosti.
3. Buď k sobě laskavá
Když uděláš chybu, mluv k sobě tak, jak bys mluvila k nejlepšímu příteli. Podporuj se a povzbuzuj. Nezapomínej, že se učíme z každého neúspěchu a posouváme se dál.
4. Tvůrčí přístup
Při kreslení mandal, ale i v životě, si dovol experimentovat. Nech své chyby inspirovat nové vzory, motivy a řešení. Možná objevíš nové techniky nebo styl, které by Tě jinak nenapadly.
5. Pravidelná reflexe
Věnuj čas pravidelnému zamyšlení nad svými chybami i úspěchy. Co se z nich můžeš naučit? Jak Ti mohou pomoci růst? Můžeš si vést deník, kde budeš zapisovat své myšlenky a zkušenosti, což Ti pomůže lépe pochopit svůj osobní rozvoj.
Přijetí chyb a jejich využití k našemu prospěchu je dovednost, kterou můžeme rozvíjet. Když si dovolíme dělat chyby a vidíme je jako příležitosti k učení, naše kreativita a osobní růst mohou dosáhnout nových výšin.
Foto by Canva
Příběhy známých umělců a jejich domnělých chyb
Mnoho známých umělců a tvůrců v průběhu historie čelilo neúspěchům a chybám, které je nakonec dovedly k úžasným objevům a mistrovským dílům. Například Vincent van Gogh, který je nyní považován za jednoho z nejvýznamnějších malířů všech dob, prodal během svého života jen několik obrazů. Navzdory mnoha neúspěchům a kritice pokračoval ve své práci a jeho odhodlání a vášeň vedly k vytvoření některých z nejikoničtějších děl v historii umění.
Foto by Canva
Dalším skvělým příkladem umělce, který z chyby vytvořil jedinečné dílo, je Jackson Pollock. Pollock, známý pro svou techniku „drip painting“ (kapkového malování), měl často problémy s kontrolou svých uměleckých nástrojů a technik. Během jednoho experimentu, když se mu barvy rozlily způsobem, který neměl plně pod kontrolou, začal se z tohoto neplánovaného chaosu stříkat barvami na plátno a vytvářet abstraktní, dynamické vzory. Tato „chyba“ vedla k tomu, že vytvořil jeden ze svých nejznámějších a revolučních stylů. Pollockova technika kapkového malování se stala zásadní součástí abstraktního expresionismu a jeho obrazy, jako například „No. 5, 1948“, se staly ikonickými díly moderního umění. Pollockova schopnost přeměnit svůj zdánlivý neúspěch na nový umělecký směr ilustruje, jak mohou chyby vést k velkým inovacím a úspěchům.
Foto by Canva
Chyba jako nová cesta
Chyby jsou nedílnou součástí našeho osobního i tvůrčího růstu. Nejenže nám umožňují učit se a rozvíjet se, ale také nám poskytují příležitost objevit nové cesty a možnosti, které bychom jinak přehlédli. Každá chyba, ať už v životě nebo při tvorbě, je krokem na cestě k lepšímu pochopení sebe sama a světa kolem nás. Jakmile se naučíme přijímat chyby s otevřenou myslí a vidět v nich příležitosti, začneme se skutečně posouvat kupředu a vytvářet něco unikátního. Přijetí chyb jako součásti procesu nám dává sílu a odvahu pokračovat dál, objevovat nové horizonty a tvořit s větší jistotou.
Pozvání do komunity
Pokud Tě téma kreativity a duchovního rozvoje zajímá, zvu Tě do mé soukromé skupiny na Facebooku Z Větrné hůrky. Zde najdeš inspiraci, podporu a přátelství na své cestě za sebepoznáním a tvořením. Přidej se k nám a objev, jak můžeš měnit svůj život skrze kreativitu.
Skupina je plná podobně naladěných lidí, kteří sdílejí své zkušenosti, inspirují ostatní a společně tvoří a učí se. Je to místo, kde můžeš bezpečně sdílet své chyby a úspěchy, svá díla, kresby a učit se od ostatních a růst jako tvůrce i jako člověk.
Zastavit stěžování a začít konečně žít spokojený život představuje klíčové téma, vezmeš-li v úvahu, že průměrný člověk vypustí z úst stížnost patnáctkrát až třicetkrát denně. Není to náhoda – v životě věnujeme až příliš mnoho pozornosti negativním skutečnostem, zážitkům a myšlenkám, které pak vytěsňují to pěkné. Když si častěji stěžuješ, nejen že ovlivňuješ negativně sama sebe, ale i ostatní kolem Tebe. Tento zvyk může způsobovat nepříjemnosti a znechucení, což není pro Tvůj život příliš prospěšné.
Dovoluje nám snad životní styl bez stížností otevřít dveře zcela nové cestě?
Americký pastor a motivační řečník Willy Bowen zastává přesně tento názor. Jeho knihy Svět bez stížností a Vztahy bez stížností odstartovaly celé hnutí, jež si klade za cíl vytvářet pozitivnější život.
Začínáš-li si všímat, že si ve svém každodenním životě často stěžuješ nebo se soustředíš na negativní stránky, podívej se na tento článek a zjisti, jak se zbavit této nepříjemné zvyklosti.
.
Zde je 7 účinných kroků, které Ti pomohou si přestat stěžovat
1. Buď více pozitivní
Cesta k zastavení stížností začíná vědomým pěstováním pozitivního myšlení, tedy nahlížením na komplikace z té lepší stránky .Každý den si uvědom, že se můžeš na situace ve svém životě dívat jinak. Například: ujela Ti tramvaj, ale díky tomu si můžeš dát v klidu kávu a odpočinout si. Máš červenou, ale při čekání na zelenou si můžeš odpočinout a sledovat oblohu.
Přijmi život takový, jaký opravdu je – plný zvratů, zmatků a změn. Přestaň se rozčilovat nad maličkostmi, jako jsou špatné známky Tvého dítěte. Situaci přijmi jako fakt a dohodni se s ním, že se bude víc učit, nebo že mu pomůžeš. Každý den hledej nějaká pozitiva, i když na to nemáš náladu. Přestaň se rýpat v minulosti a pouč se z chyb pro budoucnost. Pamatuj, že každý člověk má horší a lepší dny a že podobnými pocity trpíme všichni.
2. Přizpůsob se a přijmi změny
Další krok na cestě k zastavení stížností spočívá v přijetí změny jako přirozené součásti života a její interpretaci jako výzvy k osobnímu růstu, nikoliv jako tragédie. Každý den získáváš možnost osvojit si něco nového a přizpůsobit se proměňujícím se okolnostem. Život tvoří neustálý tok proměn – některé přinášejí radost, jiné bolest. Pokud Ti změna způsobí trápení, vyhraď si vědomý čas pro sebe, prožij svůj smutek a dopřej si prostor pro lítost. Takový přístup uvolňuje průchod emocím a usnadňuje smíření s celou situací. Nakonec zbývá přijmout změnu jako nepopiratelnou skutečnost a nalézt v ní alespoň malé zrnko dobrého, neboť každá proměna posouvá člověka vpřed a obohacuje ho o cenné zkušenosti.
3. Ovládni své myšlenky
Nenech své myšlenky ovládat a kazit Ti život. Již ráno se zaměř na to, jak přemýšlíš o sobě, o svém dni, a zkus to dělat více pozitivně. Hrabání se v minulosti je zbytečné a nepřinese Ti žádné řešení. Bát se budoucnosti a vymýšlet různé scénáře, jak to bude a nebude, je také bezvýsledné. Přestaň si neustále stěžovat na podmínky a osudovou nepřízeň, to není k ničemu. Namísto toho se snaž ovládat své myšlenky a soustřeď se na přítomnost.
Vyměňuj negativní myšlenky za podpůrné. Namísto hlášky „Zase musím vstávat“ pronášej větu: „Prožívám obrovskou vděčnost za nové ráno.“ Místo stesku „Dnešní den nestojí za nic“ si raději zopakuj: „Prožiji nádherný den plný úspěchů.“ Namísto slov „Už teď cítím únavu“ si zvol sílu: „Disponuji dostatkem energie, případně si ji doplním kvalitním jídlem, čerstvým ovocem a zaslouženým odpočinkem.
.
4. Nestěžuj si a buď asertivní
Asertivita tvoří základní pilíř úspěšné mezilidské komunikace a osobního růstu. Vyjadřuje schopnost jasně a přímo komunikovat své myšlenky, pocity a potřeby, aniž bychom porušili práva ostatních nebo svá vlastní. Asertivita Ti umožňuje efektivně řídit konflikty, stanovovat hranice a vyjádřit Tvůj názor s respektem k sobě i k ostatním. Je to dovednost, kterou můžeš trénovat a rozvíjet, a která Ti v životě přináší větší sebedůvěru, osobní spokojenost a schopnost efektivně řešit problémy.
Proto pečuj o své potřeby a buď otevřená ve své komunikaci s druhými a řekni jim, jak se cítíš, co bys potřebovala, a co by Ti pomohlo. Máš možnost říct: „Nevím.“ „Nerozumím,“ nebo „Je mi to jedno.“ Můžeš dělat chyby a měnit svá rozhodnutí. Máš právo hodnotit své chování, názory a emoce. Můžeš být nezávislá na rozhodování druhých a na jejich názoru. A máš právo na svá rozhodnutí, která nemusí být vždy logická nebo očekávaná.
.
5. Nesuď druhé ani sebe
Dalším způsobem, jak si přestat stěžovat je přestat soudit druhé lidi ani sebe, protože každý má svůj jedinečný příběh a zkušenosti, které těžko můžeš plně pochopit. Když soudíš ostatní, často ztrácíš možnost vidět jejich skutečnou hodnotu a přínos. Stejně tak, když odsuzuješ sama sebe, bráníš si v tom, aby ses mohla rozvíjet a měnit. Místo toho, aby ses soustředila na jejich nebo své nedostatky, zaměř se na to, co Tě spojuje s ostatními a co se můžeš od druhých naučit. Otevřenost a porozumění jsou klíčové pro budování zdravých vztahů a sebepojetí.
6. Buď odpovědná
Buď si vědoma, že kvalita lidí a energie, kterou přitahuješ do svého života, má velký vliv na Tvé blaho. Proto je důležité nechat odejít lidi, kteří Tě neocení nebo se kterými se necítíš dobře. Prvním krokem k osobní odpovědnosti je respektovat sám sebe. Můžeš klidně přiznat své chyby, ale zdrž se posuzování a kritizování ostatních. Důvěřuj svým schopnostem a stůj si za svými rozhodnutími. Dopřej si okolo sebe lidi, kteří Ti projevují respekt, a s těmi ostatními se v klidu rozluč. Pokud máš ve svém životě chronické stěžovatele, je možná čas se od nich odpoutat a obklopit se lidmi, kteří přinášejí pozitivní pohled na svět.
7. Posunuj se vpřed
Posledním způsobem, jak si přestat stěžovat na život, na osud a na druhé lidi, je snažit se jít kupředu, něco se naučit a vyvíjet se. Pokud nepůjdeš za tím, co chceš, nikdy toho nedosáhneš. Pokud neuděláš krok vpřed, zůstaneš na stejném místě. Neboj se, protože vše, po čem toužíš, na Tebe čeká venku a až sebereš odvahu, můžeš si pro to dojít. Proto se neboj udělat jeden jediný maličký krok vpřed. Další cesta se před tebou otevře sama.
.
Moje cesta
Cesta k tomu, abych si přestala stěžovat, nebyla vůbec jednoduchá. Zpočátku jsem si ani neuvědomovala, jak často se zaměřuji na negativní stránky života. Začala jsem malými kroky a snažila se uvědomovat si své myšlenky, hledat na každé situaci něco pozitivního a být k sobě a ostatním shovívavější. Pamatuji si, jak jsem jednou pokazila důležitou schůzku a místo toho, abych se utápěla v sebekritice, jsem si řekla, že už se to stalo a že to nemohu opravit. Místo toho jsem šla do přírody a užila si odpočinek. Tato změna myšlení mi pomohla nejen zvládat stresové situace, ale také se stát šťastnějším člověkem.
Pokud se i Ty rozhodneš vydat na tuto cestu, nezapomeň, že jde o proces, který vyžaduje čas a trpělivost. Každý malý krok směrem k pozitivnímu myšlení a přijímání změn Tě přiblíží k životu plnému radosti a spokojenosti. Věř mi, stojí to za to.
Jako terapeutka Kineziologie One Brain se mohu stát Tvou průvodkyní na této cestě. Společně můžeme pracovat na tom, abys dokázala změnit svůj život a našla v něm více radosti a spokojenosti. Pokud potřebuješ podporu a vedení, jsem tady pro tebe.
Do poradny kineziologie za mnou často chodí maminky/ženy s tím, že bývají vzteklé na své děti, křičí na ně a vyčítají. Někdy se tak chovají i ke svým partnerům a blízkým. Zároveň se svěřily, že takové ve skutečnosti nejsou a být nechtějí. Přesto si nemohou pomoci a chovají se takto destruktivně.
Co se s nimi děje?
Jejich život jim komplikují zákeřné emoce, které nečekaně vyplují zevnitř na povrch a negativně se projevují v jejich chování. Zkoušely se těchto emocí zbavit (jako fleku na mikině), nebo je ovládnout silou a rozumem, ale to se jim nepovedlo a ony se stále chovají stejně. S emocemi je proto lepší se skamarádit a pochopit je.
6 druhů emocí podle psychologa
Podle nejvlivnějšího psychologa 20.století a průkopníka lidských emocí Paula Ekmana, existuje 6 základních emocí, z nichž se pak skládá celé spektrum dalších emocí. Jsou to: strach, vztek, odpor, smutek, radost a údiv.
Rozdělení emocí na pozitivní a negativní je zjednodušující a nefunkční. Například strach je považován za špatnou emoci, a přesto nám může zachránit život. Když se před autem objeví překážka, je to právě strach, který okamžitě a bez přemýšlení „šlápne“ na brzdu a zachrání nás.
Emoce jsou náš vnitřní kompas
Emoce se neobjevují zničehonic, ale přicházejí z určitého důvodu. Můžeme je brát jako náš šestý smysl, náš vnitřní kompas, který nám dává vědět, co se děje uvnitř nás. Nutí nás tak, abychom se pohnuli správným směrem a reagovali.
Foto by Canva
Teď sice o svým emocích něco víme, ale co je nám to platné, když zase vybuchneme, až nás naše děti či partner něčím vytočí?
Projevovat se jako uzlíček nervů není společensky únosné ani funkční. Strkat nevítané emoce pod pokličku, aby nás samotné a druhé neobtěžovaly, také nepomáhá a má to jednu velkou nevýhodu. Postupně se sice zbavíme smutku, vzteku, strachu …., zároveň se ale znecitlivíme a obrníme tak, že nakonec necítíme vůbec nic, tedy ani to pozitivní. Jinými slovy:
„Odnaučíme-li se plakat, odnaučíme se i smát.“
Emoce jsou nemoce, ale i zdraví
Pokud v sobě cítíme nějakou emoci (pozitivní či negativní), uvědomme si, že v našem těle v té chvíli probíhá hormonální bouře, kdy se vylučuje množství chemických látek, které spolu reagují a přináší našim buňkám a orgánům informace. Tyto emoce = chemické bouře mají velký vliv na naše zdraví.
Deprese je vzkaz od našeho těla, které říká:
„Tak dlouho jsi ignorovala svoje emoce, tak tady máš teď problém.“
Když prožíváme emoce vděčnosti a lásky, naše tělo je plné pozitivních vibrací a povznášejících pocitů, emoční bouře dělá zázraky a léčí. Naše tělo říká:
„Tyto emoce jsou pro Tebe za odměnu, budeš zdravá a plná energie.“
Foto by Canva
Jak tedy zacházet se svými emocemi?
Tady je pět účinných strategií, jak s nimi pracovat:
1. Nebojujte s emocemi
Umíte být se svými emocemi? Nebo od nepříjemných emocí honem utíkáte? Voláte kamarádce, mamince, prcháte za zábavou nebo k práci, či je zajídáte….? Únikových mechanismů, které máme a chrání nás před tím, abychom se potkali s emocemi, je celá řada a některé z nich se maskují za šlechetnou činnost – bezmezná ochota pomáhat druhým, workoholismus.
🌞 Všímejte si všech únikových cest, které používáte.
2. Nesnažte se emoce ovládnout rozumem
Emoce nám sdělují informace o nás samotných, že někde v životě jdeme špatně. Pokud emoce hned neuvolníme, štosují se v nás a čekají na vhodnou i nevhodnou příležitost, aby se v plné síle vyvalily ven (slzy, křik, pláč, vztek…). Někdy držíme emoce ve svém nitru neprojevené i roky. To pak vede k chronickým bolestem, oslabení imunity a nemocem.
🌞 Proto se snažte přijmout všechny své emoce bez škatulkování na „dobré a špatné“. Jen si řekněte: „Mám teď vztek.“ „Jsem teď spokojená.“
3. Trénujte všímavost k emocím
Nejde o ovládnutí emocí, ale o všímání si, jaké emoce zrovna prožívám. V určitou chvíli mohu cítit strach, smutek, vztek, zlost …., protože se mi něco nepovedlo, udělala jsem chybu, někdo se na mě ošklivě obořil, cítím se sama…… Pak si vzpomeňte, kdy jste takovou emoci již dříve prožívali a s kým. Mnohé ženy si vzpomínají, že na ně matka křičela za každou sebemenší chybu, kterou jako děti udělaly. Tyto ženy se chovají stejně a křičí na své děti za chyby a nevhodné chování.
🌞Díky uvědomění si situace, která stav spouštěla, může dojít k odeznění a začarovaný kruh destruktivního chování se přeruší.
4. Zkuste vizualizaci
Vizualizace je skvělý způsob, jak „opravit“ nezvládnutou situaci tak, abyste byli spokojení a bylo vám v ní dobře.
🌞 Buďte chvíli v klidu a sami, zhluboka dýchejte. V duchu si projděte nepříjemnou událost krok za krokem. Potom „v duchu předělejte“ situaci tak, abyste jí lépe zvládli a bylo vám v ní dobře. Např. Přijde k vám vaše dítě a začne křičet, že něco chce. Ve vizualizaci si představíte, jak se zhluboka nedechnete a vydechnete a v klidu se svým dítětem komunikujete. Nakonec opět prozkoumejte, jak se cítíte. Pokud dobře, přes hluboký nádech a výdech se vrátíte do reality.
🌞Co si dokáže mysl představit, jako by se stalo. Účinky na tělo jsou stejné a vám se uleví.
🌞Zároveň se učíte, jak se dají zpracovat emoce.
5. Naučte se odpouštět
Pocity viny či křivdy vám na mládí nepřidají, ba naopak vyhloubí navíc pár vrásek. Tyto pocity jsou často nepřiznané a jsou ukryty hluboko v nás. Den po dni nás nahlodávají, aniž bychom si toho všímali a pozastavili se nad tím. Položte si otázku: „Dokážu sama sobě odpustit?“ Pokud nedokážete, soudíte přísně i druhé.
🌞Odpusťte lidem, kteří vám ublížili, a hlavně odpusťte sami sobě. Získáte pořádný kus radosti do života.
Emoce patří k životu
Vzpomeňte si, kolikrát za den vás něco rozhodí, rozbrečí, dojme, naštve….Ovládat své především negativní emoce je cesta ke spokojenosti. Ten, kdo to umí je psychicky silný a odolný vůči vnějším vlivům, lépe zvládá stres a ve složitých situacích se nehroutí. Naopak si umí udržet nadhled a situaci řešit v klidu a s rozvahou.
Foto by Jana Heidenreichová
❤️ Naučte se řešit své problémy konstruktivně a lidsky. Pokud chcete najít efektivnější cestu pro zvládání emocí, i těch nejtěžších emočních stavů, jako je strach, fobie, úzkost, panické ataky, nebo deprese a další, tak neváhejte využít velice účinné metody Kineziologie One Brain s mojí podporou.
Seděla jsem nad bílou čtvrtkou a vnímala ticho i energii prostoru před sebou. V duchu vyvstala otázka, jakou mandalu lidé nejvíc potřebují, a odpověď přišla okamžitě: „Nakresli Mandalu početí a zrození.“ V tu chvíli se zrodil nápad na toto dílo, které teď pomáhá ženám otevírat se novému životu a přivádět na svět děti.
Příběh mandaly
Mezi tyto ženy patří i má zákaznice, říkejme jí třeba Martina, která ke mně přišla na kineziologii celá utrápená a nešťastná. Svěřila se mi, že nemůže už asi rok otěhotnět. Zkoušela cvičení, zdravou stravu, meditace, ale počít se jim stále nedaří. Na umělé oplodnění jít zatím nechce, to je pro ni až ta poslední možnost. Velkou překážku v jejím životě představuje hluboká potřeba mít všechno pod kontrolou a silný strach z jakékoliv chyby.
Foto by Pixaby.com
Chtěla být ve všem perfektní – skvělá manželka, dcera, výborná v práci, perfektní matka, kamarádka, chtěla mít skvělou postavu, pleť, vše uklizené…. prostě dokonalé. Vše musela mít přesně naplánované, aby měla pocit klidu a kontroly. Když ovšem plány nevyšly, byla ve velikém stresu, hodně unavená, depresivní a měla pocit selhání.
Hodně se upnula k myšlence otěhotnění a vše tomuto cíli podřizovala. S tím ruku v ruce přicházel i stres z neustálého snažení a milování se na povel v plodných dnech. Neuměla přijmout život s jeho pozitivními i negativními stránkami a nepříjemné situace, včetně nedařícího se početí, brala jako veliký problém, který jí život „staví do cesty“.
Pracovaly jsme na přijetí
Život je jako proud vody, jak píši v jiném článku, do kterého vstupujeme při narození. Celý život se v něm pohybuje a opouštíme ho až se smrtí. Kontrolou a nepřijetím svůj život blokujeme a bráníme mu v přirozeném pohybu.Přijetí rozhodně neznamená pasivní vyčkávání na osud, nýbrž vědomé využití naší volby – v rámci této pomyslné řeky si sami vybíráme směr, kudy kráčíme a kde nalézáme vnitřní klid.
Ano, chyby k našemu životu prostě patří, ale každé zakopnutí přináší cennou lekci, neboť – jak praví staré přísloví:
„Chybami se člověk učí.“
Chyba nepředstavuje žádnou katastrofu, nýbrž otevírá cennou příležitost k dalšímu růstu.Vzpomeňte si na malé děti, když se učí chodit…. kolikrát spadnou na zem, než se jim podaří jít s jistotou. Je to přirozené a všichni jsme tím prošli. Dovolme si selhat a dělat chyby, protože je to jediný způsob, jak se můžeme opravdu něco naučit.
Po terapii jsem paní Martině ukázala své nakreslené mandaly. Schválně jsem obrázky nekomentovala, abych ji neovlivnila svým názorem. Martinu na první pohled zaujala Mandala početí a zrození. Poradila jsem jí, ať mandalu jednoduše doma vystaví, neboť taková energie okamžitě harmonizuje ženské i mužské polarity v jejich tělech a mocně podporuje příchod vytouženého miminka.
Mandala početí a zrození funguje
Asi po dvou měsících přišla paní Martina na kineziologii znovu a její první slova byla:
„Mandala funguje, jsem v jiném stavu.“
Foto by Pixabay.com
Na otázku, jak se celkově cítí a jestli se snaží mít svůj život pod neustálou kontrolou, mi odpověděla, že se jí celkově moc ulevilo, uklidnila se, uvolnila a začala se radovat z maličkostí. Přijala život s jeho klady i zápory a díky tomu si dovoluje dělat chyby a bere je jako výzvu, a ne jako problém. A přesně tak to má v životě být.
Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, pomoci řešit problémy, anebo podpořit, jsem tu pro vás.
V mém e-shopu najdete veliké množství mandal k zakoupení, které Vás podpoří a do Vašeho života přinesou energii přijetí, zdraví, radosti, pochopení, transformace a jiné. Neváhejte vstoupit zde >>>.
Smrt je jediná jistota našeho života.Nikdo nejsme nesmrtelný a každý jednou zemřeme. Je však otázkou, kdy smrt přijde a jak bude vypadat. Na začátku června 2023 mi zemřel táta a já bych se s Vámi chtěla podělit o to, co mi tato smutná životní situace přinesla a co jsem se naučila.
Naštěstí jsem naslouchala intuici
Můj táta měl už podruhé rakovinu. Navenek působil jako silný člověk a vypadal, že to zvládne i tentokrát. Nikomu neřekl, v jak velkém rozsahu se mu to vrátilo, že nádory prostupují celý trup, byl prostě furiant, co na sobě nedá nic znát. Klasická léčba rakovinu nezastavila, a navíc ničila celé jeho tělo. V květnu jsem ho s jeho partnerkou pozvala na oslavu svého svátku. Oba se divili, že o několik dní dříve, má intuice ovšem věděla své.
Při loučení jsme si domluvili páteční posezení u kávy v nové kavárně vedle jeho domu. Ve smluvený den jsme přijeli, zvoníme, klepáme, telefonujeme…….nic. Běžím k sousedům a tam se dozvídám, že tátu odvezli na ARO do Prahy. Nějak nešikovně upadl na zahradě a nemůže se hýbat. Nic však není jisté, nic se neví, jen to, že ho čeká operace.
Díky chemoterapii byly jeho kosti křehké jako suché větvičky a mohly se snadno zlomit. Při pádu narazil čelem do zídky a „zlomil si vaz“. Z člověka, který byl ve svém věku schopen se o sebe sám starat, pracovat na zahradě, uklízet, jezdit autem a na kole, se stal „ležák“, který hýbal pouze hlavou. Tělo mu sice ochrnulo, ale mozek pracoval skvěle a táta si důsledky svého úrazu moc dobře uvědomoval.
Foto by Pixabay.com
Bylo mi to moc líto
Když jsem ho šla poprvé navštívit do nemocnice, lékaři se mnou vše probrali s velkým soucitem, ale nic vás nepřipraví na to, že vidíte svého rodiče v tak ubohém stavu. Bylo mi to tolik líto, měla jsem s tátou veliký soucit a bylo nesmírně smutné a těžké ho tak vidět, že jsem neudržela slzy.
On mi na mé slzy odpověděl: „Jani, neplakej.“ Bylo to tak něžné, tak soucitné, nebylo v tom žádné ego, jen přijetí a láska. Člověk je tak krásný a láskyplný, když shodí všechny masky a programy a ego se stáhne do pozadí.
Možná se divíte, proč jsem řešila obyčejnou větu „Jani, neplakej.“, ale můj táta mi nikdy neřekl, že mě má rád. Většinou se ke mně choval trochu arogantně, posměšně a s určitým despektem. Neuměl dát podporu, jakou jsem si představovala, nenaslouchal, nechápal, neprojevil cit.
Čas lásky, smíření a odpuštění
Od tátova úrazu do jeho smrti jsme měli 7 dní na usmíření, přijetí, pochopení, projevení lásky a na uspořádání všeho nesouladného. Nikdy však nevíte dopředu, kolik času budete mít. Cítila, že ho moc není a snažila se co nejvíc využít každý okamžik.
Věděla jsem, že se potřebuji tátovi omluvit za své činy z našeho společného života, kterých jsem litovala a nepovažovala je za správné. Nebylo to jednoduché, ale podařilo se. Když mi řekl, že to nevadí a že to nemám řešit, opět se mi hrnuly slzy do očí. Byla v tom veliká úleva, odpuštění a uvolnění starých zátěží pro nás oba.
Se svou vnučkou Katkou měl můj táta povrchní a dost chladný vztah, přesto za ním přijela. Děda ji prosil, aby se na něj už nezlobila. Když mu říkala, že se vlastně nikdy nezlobila, urovnalo se letité nedorozumění a přišlo smíření na obou stranách. Viděla jsem na tátovi i Katce, jak moc se jim oběma ulevilo.
Návštěvy v nemocnici u táty se nesly v duchu nepodmíněné všeobjímající lásky, soucitu, smutku a smíření. Jsem za to moc vděčná. Děkuji.
Čas smrti
Táta se rozhodl pro odchod pomocí paliativní péče, která člověku pomůže zemřít důstojně, bez bolesti a bez psychického stresu ze smrti. Nezachraňuje nezachranitelné, naopak se soucitem doprovází člověka na jeho poslední cestě. Tak hrdý člověk jako byl můj táta se prostě nemohl stát nemohoucím ležákem bojujícím s rakovinou.
foto by pixabay.com
Život jde dál
Život jde dál, i když v něm někdo chybí a ve vás zůstane jakási „díra“. Teprve čas zařídí, že se postupně zmenšuje a zaceluje. V mém srdci však táta zůstane napořád.
Po smutku a zpomalení jsem začala vyklízet jeho dům, kde žil 50 let. Nacházela jsem věci ze svého a bratrova dětství – hračky, polštářek, tužky, letadlo, auto. Vše tam bylo po různu uklizené a ze všeho na mě dýchala tátova láska k nám, jeho dětem. Po rozvodu s mámou se s námi nemohl vídat každý den, ale jen omezeně. Navenek dělal tvrďáka, kterému to nevadilo, svůj cit nám nikdy nevyjádřil, ba naopak, ale uvnitř se tím asi trápil.
Pomohly mi staré fotky
V domě jsem našla i staré fotky tátovy rodiny – obou rodičů, sestry, babiček a táty za mlada. Uvědomila jsem si, že díky rozvodu rodičů jsem byla z této části rodiny jaksi „vytržena“, nebyla jsem jí přijímána a vztahy byly dost chladné, někdy žádné. Všimla jsem si, jak moc jsem podobná babičce, kterou jsem viděla spíš negativně a vůbec ji nepřijímala.
A jak jsem tak naciťovala své znovuobjevené příbuzenstvo, uvědomila jsem si, že někde uvnitř mě dochází k pochopení, ke smíření, odpuštění, přijetí a lásce s touto částí rodiny a zároveň se sebou. Letité zátěže „roztály“ jako kostka ledu a ve mně se rozhostil klid, mír a přijetí.
„Život měříme příliš jednostranně; podle jeho délky, a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit než na to, jak ho opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že sami a mnoho jiných žijí jen položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti.“ — Tomáš Garrigue Masaryk první československý prezident 1850–1937
Zodpovědnost za svůj život
Naplňme proto své životy láskou, radostí a přijetím (článek o přijetí života a smrti zde >>>). Neodsuzujme nikoho, že se chová tak či onak, a že nám nedává dost lásky a podpory. Každý člověk dělá v daném okamžiku to nejlepší, co umí a víc prostě nedokáže a nemůže. Buďme zodpovědní za svůj život a sami ho naplňme vším, co potřebujeme.
Foto by Jana Heidenreichová
„Zemřít je snadnější než žít!“ — Victor Hugo francouzský spisovatel 1802–1885
Potřebujete-li něco přijmout, projít těžkým obdobím, pomoci a podpořit, jsem tu pro vás.
Celé dětství posloucháme nejlepší rady do života a doporučení od rodičů, dospělých a učitelů. Časem nastane bod zlomu, kdy už nejsme schopni tyto rady poslouchat a máme toho dost. Některé si však i tak pamatujeme celý život.
A jaká nejlepší rada do života to byla v mém případě?
Dala mi ji moje moudrá babička a provází mě od dětství až do současnosti. Už si přesně nepamatuji, kdy a proč jsem tuhle radu dostala poprvé. Ale určitě to bylo v situaci, kdy se mi něco nedařilo a já jsem za každou cenu chtěla, aby mi to šlo. V takových okamžicích babička pravila:
„Všechno zlé je pro něco dobré.“
Uf, to byla rada „nad zlato“.
Radu jsem tehdy ani neocenila, ani neviděla nic přínosného. Musela jsem si nejdřív prožít všechny své emoce jako bylo zklamání, smutek a vztek.
emoce
Ve chvíli, kdy prožíváme nějaké trable a jsme plni emocí, tak nemůžeme mít nadhled a vidět všechny souvislosti.
Jak rozumět této nejlepší radě?
Tato věta nás upozorňuje na to, abychom ve „špatných situacích“ neviděli jen pohromu a katastrofu. Říká nám, že každá mince má dvě strany a co se nám může zdát negativní, může se časem ukázat jako lepší a pozitivní řešení. Z každé špatné situace se můžeme něco naučit a posunout se dál.
Co dobrého přineslo zlé?
Nedávno jsme byli s mým mužem a s naším koněm Libretem na vyjížďce – tedy já jela na koni, muž šel pěšky. Na louce cestou domů nás chytila silná bouřka. Z nebe se valily proudy vody, fučel vítr a padaly větve. Během chvíle jsme byli všichni mokří až „na kost“. Libret se choval skvěle, dal hlavu dolů proti kapkám a klusal za mým mužem, který běžel před ním. Neplašil se a neprchal domů, což byl dříve jeho oblíbený způsob řešení problémů, naopak byl vzorný.
Dorazili jsme všichni tři mokří do jeho koňského domečku. Libret dostal velikou pochvalu, usušili jsme se, a pak přišlo to dobré v tom zlém. Všichni tři jsme se propojili nějakou zvláštní energií a stáli jsme spolu v domečku a koukali, jak bouřka pomalu doznívá. Bylo to zvláštní splynutí koňské a lidské duše. Pocit vděčnosti, že náš kůň je prima parťák, který umí člověka podpořit a sdílet s ním to zlé. Byla v tom obrovská vděčnost za prožitek a za nevšední propojení, které nám bylo dáno díky „špatnému“.
Nejlepší rada do života opět ožila.
splynutí
Všechno zlé je pro něco dobré
Tato nejlepší rada se stala součástí mého soukromého i pracovního života a pomáhá mi překonávat těžké životní situace. Povzbuzuje mě a dává mi sílu jít dál a hledat to pozitivní, učit se a posouvat se dál.
Znamená pro mě naději, že vše má svůj čas i význam, a že je důležité to dobré i zlé „JEN PŘIJMOUT“.
A jaké nejlepší rady do života jste dostali Vy? A pomohly Vám? Budu se těšit na Vaše komentáře.
Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, pomoci řešit problémy, anebo podpořit, jsem tu pro vás.
V našem životě, alespoň podle mého názoru, platí zákon přitažlivosti, aneb stejné přitahuje stejné. Kam zaměřujeme pozornost, tam jde energie, to roste. Díky tomuto uvědomění můžeme převzít zodpovědnost za náš život a vědomou kontrolou vlastních myšlenek si vytvářet a přitahovat to, co chceme. Neboli jaký si to uděláš, takový to máš.
Tento zákon rozděluje lidi na dva tábory
Jedni si myslí, že je to ezoterický nesmysl. Možná je to proto, že se tento zákon nedá vědecky dokázat, možná je pro tyto lidi příliš jednoduchý, a proto mají pocit, že nefunguje.
Druhá skupina si zákon přitažlivost mnohokrát vyzkoušela ve svém životě a nepochybuje. Sama na své práci a životě vidím, že když nejsem v pohodě, pochybuji o své podnikatelské cestě, o sobě, tak mi přestanou chodit klientky, nemám objednávky na nakreslení mandal a celkově energie mého byznysu stagnuje. Pokud ovšem své cestě věřím, jsem v pohodě, vše běží k mé spokojenosti. Více o mně si můžete přečíst zde >>
.
Zákon přitažlivosti používá každý
Většina lidí zákon přitažlivosti nevědomě používá a ani o tom neví. Je to ovšem v negativním smyslu. Kolikrát si například řeknete: Jsem tlustá. To jsem ale nešika. Nejsem hezká. Mám tlusté břicho. Mám tlustá stehna. Nejde mi to. To nezvládnu. Nemám dost peněz. Nenajdu si muže.
A co se pak děje v našem životě? Přeci platí: Co vysílám, to si přitahuji, takže tloustnu, více věcí mi nejde, připadám si ošklivější, kila přibývají, peníze chybí atd. Přitom je v naší moci si myšlenky hlídat, všímat si jich a případně je usměrnit. Někdy se to lépe řekne, než udělá.
Kde je zádrhel?
Mnoho lidí „jede na autopilota“ a vědomě neovlivňuje své myšlenky a nekontroluje svou energii. Jsou tak vtaženi do víru událostí, které s nimi mnohdy mávají jako tornádo a reagují na ně emočně a automaticky.
Proč to tak je?
Občas se zdá jednodušší nechat se bezvládně smýkat, než na sobě pracovat a žít s vědomou pozorností.
Někdy je snadnější jít s proudem než jít svou individuální cestou.
Jindy zase láká bezpečí davu – málokomu se chce vyčnívat, obnažovat názory a vystavovat se pohledům druhých.
Jak se naučit pracovat se zákonem přitažlivosti?
Je dobré začít trénovat na něčem jednoduchém. Přejte si například parkovací místo, když někam jedete. Také to používám a parkovací místo na mě buď čeká, anebo se uvolní, když přijíždím. Můžete si přát poštu bez fronty, koupi šatů ve slevě atd.
.
Jakmile si v těchto jednodušších přáních budete jistí, můžete přejít ke složitějším a dlouhodobějším projektům.
Nezapomeňte, že trénink dělá mistra. Čím více a častěji si budete vědomě přát, tím lépe vám to půjde a bude to fungovat.
Je dobré si ujasnit, co vlastně chcete
Pokud nevíte, co si přejete a chcete, doporučuji si vzít papír a tužku a svá přání si napsat. Psaní Vám pomůže si vše ujasnit. Buďte dostatečně konkrétní např. „Na konci tohoto měsíce vážím 60 kg.“ „Dnes odpoledne okolo 15. hodiny posílám balíček bez fronty.“ „Až přijedu dnes ve 13 hodin na parkoviště, bude tam na mě čekat parkovací místo.“
Jednejte
Pozitivní myšlení je fajn, ale přání se bez Vaší akce samo nesplní. Pokud chcete vyhrát v loterii, musíte si vsadit.
Je třeba ukázat vesmíru, že to s daným přáním myslíte vážně. Přihlaste se na kurz, nakupte si materiál a začněte tvořit, jděte na setkání lidí, kterých se Vaše přání týká. Vizualizujte si své pocity, které budete mít, až se přání splní. Nakreslete si obrázek Vašeho splněného přání.
Všimněte si výsledku
Mnoho lidí je stále nespokojených a dokonce si „zapomněli“ všimnout, že se jejich přání už splnilo. Tím vesmíru říkáme, že nám na tom vlastně až tak nezáleží.
A nejdůležitější nakonec
Buďte vděční za to, co už máte a poděkujte za splnění svého přání, ať už je, jakkoliv velké či malé. Když se budete soustředit na to, co Vám chybí, budete mít nedostatek. Když budete vděční za to, co máte, budete mít ještě víc.
.
Věříte zákonu přitažlivosti? Funguje vám?
Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, pomoci řešit problémy, anebo podpořit, jsem tu pro vás.
Naše diáře jsou plné úkolů, schůzek a povinností a my často zapomínáme na to, že bychom měli mít čas i pro sebe, odpočinout si a relaxovat.Celodenní shon přináší do života hluboký stres, který tělo silně vyčerpává a otevírá bránu nejrůznějším nemocem. Většina z nás umí pečovat o fyzické tělo, ale často zapomínáme na své duševní zdraví. Přitom máme k dispozici nejlevnější terapii, která nám v tom pomůže.
O jakou terapii se jedná?
Je to terapie pomocí kreslení či vybarvování, také nazývaná jako arteterapie. Pro začátek nám postačí obyčejné antistresové neboli relaxační omalovánky. Trh nabízí obrovské množství titulů a jejich obliba stále stoupá. Také jsem přispěla svou „troškou do mlýna“ a vytvořila šest sešitů pro vybarvování a dva pro psaní mandal.
foto Jana Heidenreichová
Tato terapie mě zachránila
Kdysi jsem byla dost na dně. Chodila jsem do práce, která mě nebavila a nežila jsem spokojený život. Vlastně jsem spíš živořila. Vyčerpávalo mě neustálé ranní vstávání do zaměstnání, kde jsem proseděla osm hodin za stolem. Pak spěch domů, venčení psů, pasivní sledování televize a spánek – jen proto, aby se celý kolotoč druhý den rozběhl nanovo. Byla jsem tak zničená a unavená, že jsem z ničeho neměla ani radost.
A tehdy jsem objevila mandaly, kruhové kresby plné barev. Zkoušela jsem je o víkendu kreslit a postupně zjišťovala, jaký ozdravný a relaxační účinek mají. Po nakreslení mandaly jsem byla plná energie a měla jsem dobrou náladu. I mé zdraví se zlepšovalo a já byla méně často nastydlá a nemocná.
Postupně jsem se vnitřně uklidňovala a uvolňovala a nacházela sama sebe. Mandal přibývalo, takže jsem začala uvažovat o jejich vystavení. První výstavu jsem uspořádala v knihovně v Milovicích a navazoval na ni workshop tvoření těchto obrázků. Lidé mi potvrzovali, že se po vybarvování mandal cítí dobře, jsou plní energie, odpočatí a zlepšila se jim nálada.
foto Jana Heidenreichová
Terapie pro děti i dospělé
Od té doby vím, že kreslení a vybarvování pomáhá dětem i dospělým. Velmi jednoduše si tak vyčistí hlavu, uklidní se po dni plném stresu a cítí se šťastni. Stejně jako jsem to kdysi měla já. Díky tomu, že se plně soustředí na proces tvoření s pastelkami a barvami, mozku už nezbývá kapacita na řešení problémů 😊. Odpočíváme a zároveň procvičujeme mozek, učíme se kreativitě a trpělivosti.
Chyba se stane předností
V životě neexistuje guma a co jsme udělali, nejde odestát. Stejně tak je tomu při kreslení. Tvůrce se tak naučí, že i domnělá chyba může být základem pro nové, neočekávané a zajímavé nasměrování. Každá chyba má tedy v našem životě význam a vede nás k novým pohledům, informacím a možnostem.
Meditace se zentanglem
Zentangle se v mém životě objevil o několik let později. Ponořila jsem se do tvoření a postupně zjišťovala, jak skvělé účinky tato terapie má. Dokonce mi jeho tvoření dodávalo tolik energie, že když jsem kreslila večer, nemohla jsem pak několik hodin usnout 😊.
Říká se, že 20 minut se zentanglem se vyrovná dvěma hodinám odpoledního spánku 😊. Součástí této metody jsou jednoduché a opakující se kroky, které pomáhají našemu mozku relaxovat, přijímat novou inspiraci a snadno změnit naši náladu.
Kreslení zentanglu lze přirovnat k meditaci, kdy jsme si vědomi každého pohybu. Naše oči sledují špičku pera, nebo pastelky, tvoříme jednotlivé tvary, což nás pozdvihne na novou úroveň.
foto Jana Heidenreichová
Kreslení přináší potěšení
A nejen to, také nám přináší zábavu, pocit klidu a když se dílo povede, i hrdost. Při tvoření není důležitý precizní výsledek, ale proces tvorby a uspokojení z toho, že vzniká něco nového a originálního. Cílem je samotná cesta.
Nechte ruku volně klouzat po papíře a barvy vybírejte intuitivně. Ponořte se do procesu a tvořte jen tak dlouho, dokud vás to baví. Uvidíte, že doba vaší tvořivosti se bude časem prodlužovat, budete se zbavovat úzkostí a váš organizmus v sobě nastartuje regenerační a ozdravné procesy.
Buďte stále kreativní
Ať už budete vybarvovat mandaly, zentangle, nebo si jen tak kreslit, pomůže vám to překonat těžké životní situace, hektický život plný stresu a povinností, a zároveň dáte svému životu nový rozměr. Tato nejlevnější terapie je vhodná pro každého, kdo touží po sebevyjádření a má chuť dělat něco nového.
Díky tomu, že se v mém životě „objevily“ mandaly a později i zentangle, jsem se vydala novým profesním směrem, změnila svůj osobní život, a hlavně jsem našla sama sebe. Můj celý příběh si můžete přečíst zde >>>.
Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, pomoci řešit problémy, anebo podpořit, jsem tu pro vás.
Kineziologie je jedna z nejznámějších metod alternativní medicíny. Uznávají ji psychologové, lékaři, učitelé i laici po celém světě. Je postavena na poznatcích tradiční asijské medicíny, která respektuje tělo i ducha, a zároveň slučuje tyto poznatky s psychoterapií a západní medicínou. Její tvůrci zdokonalovali tuto metodu od roku 1976 – 1983. Více si o kineziologii můžete přečíst zde…..
Ráda bych vám v následujícím rozhovoru s mojí klientkou a kamarádkou Katkou ukázala, jak pomohla kineziologie vyřešit zácpy u jejího syna, a také její problémy.
Rozhovor o kineziologii
Jak ses cítila, když jsi přišla poprvé ke mně na kineziologii?
Když už mi došlo, že věci, které v sobě držím, potřebuju řešit s někým, kdo mi může pomoci, tak se mi na jednu stranu moc ulevilo a na druhou stranu přišly otázky. Zvládnu říct, co mě trápí? Dovedu to vysvětlit? Dostat to vůbec nějak ze sebe? A změní se něco? Pomůže mi?
Jaký problém jsi řešila, co Tě trápilo?
Nejdřív jsem si myslela, že mám jen jeden „problém”. A to ten, že syn trpěl na zácpy. Netušila jsem vůbec proč. Když jsem pátrala, čím by to mohlo být, došlo mi (a ty jsi mi to poté na terapii potvrdila), že se vše přenáší z rodiče na dítě. Tím, že jsem nebyla úplně v klidu a řešila v sobě hodně věcí, jsem vytvářela napětí a syn na to reagoval zácpami. Navíc jsem si myslela, že za to můžu já. Po skončení terapie mi po cestě domů došlo hodně moc věcí, které jsem dělala “špatně” anebo to viděla jinak, než to bylo.
Co myslíš tím, že jsi to viděla jinak, než to bylo?
Měla jsem v sobě odmala zakódované, že musím být hodná. Dělat vše, co ostatní řeknou bez ohledu na to, jestli je dobře mně a jestli s tím souhlasím. Nikdo totiž neřešil, jak se cítím já. Postupem času s malým synem mi docházelo, že to tak prostě nejde. Nejdřív musím být spokojená já, a potom budou vlastně i všichni okolo mě. Po terapii jsem si utřídila myšlenky a zkusila to jinak. Být v pohodě, změnit věci, co mě trápily a po pár dnech, týdnech začalo být o moc líp.
Jak ses po sezení kineziologie cítila emočně? Změnilo se něco po fyzické stránce?
Na začátku sezení jsem byla hodně nervózní, hlavou se mi honilo spoustu věcí, například to, jak mám odpovídat, co dělat, jestli mi to pomůže…… Po chvíli ze mě všechny tyhle otázky a tlaky spadly a přišel moment uklidnění a s tím i slzy. Hodně moc slz, které v mém případě pomáhají. Ulevilo se mi. V tu chvíli to byl zvláštní pocit klidu a nervozity najednou. Když jsem odjížděla domů, hodně jsem myslela na vše, co se za ten čas u tebe dělo. A zase ulevující slzy…. Domů jsem pak dojela uklidněná a s tím, že mám o čem přemýšlet a je mi rozhodně o moc lépe.
Jak na Tebe po terapiích reagovalo okolí?
Změnu pocítili hlavně doma, tedy partner a syn. Byla jsem o hodně klidnější a o věcech jsem dovedla mluvit. A tím, že jsem se uklidnila, mi syn mohl v klidu říct, kde byl jeho problém a mohli jsme ho řešit. Nakonec to nebylo vůbec ve mně, ale asi jsem to na sebe tak nějak vztahovala a myslela jsem si, že jsem špatná máma, že dělám něco špatně. Pomohly tomu mé problémy z dětství, kde jsem se naučila, že když je něco špatně, mohu za to já.
A kde byl tedy problém s těmi zácpami? Můžeš se s námi o to podělit?
Snažila jsem se víc vyptávat syna a postupem času mi řekl, že má strach jít na záchod jinde než doma. V klidu jsme si sedli, popovídali a věc vyřešili. Nemusí chodit ve školce, všechno stihne vyřešit v klidu doma Přijde mi, že tahle terapie pomůže člověku všeobecně přemýšlet o věcech v životě. A pak si všechno poskládá a zjistí, co může dělat třeba jen trochu jinak a hned je lépe.
Jak se cítíš dnes?
Dnes vím, že se dovedu svěřit mému nejbližšímu okolí a lidem, kterým důvěřuji. To beru jako obrovský pokrok, protože dřív jsem to v sobě dusila a držela. Dovedu vyhodnotit, co mám a nemám řešit. Když už něco řešit musím, dívám se na to s větším nadhledem a přistupuju k tomu trochu jinak. Největší plus je, že jsem klidnější a veselejší.
Chtěla bys nám ještě něco říct?
Dřív jsem nevěřila, že něco jako kineziologie může člověku tak moc pomoci. Už samotný fakt, že člověk ze sebe dostane nějaké kousky svých problémů a toho, co ho trápí, je moc fajn. A ty to celé poskládáš, položíš otázky, nasměruješ a člověk tak dostane odpovědi a někdy i takový ten AHA moment. Sám by na to možná nikdy nepřišel, protože ten problém vůbec nemusí mít příčinu tam, kde si to my myslíme.
Doporučila bys mě a mou práci a proč? Co na spolupráci oceňuješ?
Jsi báječný, pozitivně naladěný a usměvavý člověk, a to je úžasný! A k tomu umíš pomoci. Děkuji moc Jani!
Katko, děkuji moc za rozhovor a také za to, že jsi souhlasila, abych ho zveřejnila.
Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, pomoci řešit problémy, anebo podpořit,jsem tu pro vás.
Její láska je nezištná a neklade si žádné podmínky. Je přístavem bezpečí a otevřenou náručí. Ne každý to však v dětství tak pociťoval a jeho rodinné vztahy byly příliš růžové.
Někdy vztah s mámou může pěkně skřípat. Možná máte pocit, že se spolu jen hádáte, odcizujete se a nerozumíte si. Stejně jako Petra, která ke mně přišla na terapii kineziologie a řekla: „Nesnáším svou mámu!“
Paní Petra si posteskla: „Nechci se své mámy dotýkat, nedělá mi radost ji obejmout, nemohu s ní pořádně mluvit.“ „Nemáme moc pěkný vztah.“ „Navíc jsem stále nemocná a necítím se dobře.“
foto pixabay.com
Moc si přála, aby si své mámy vážila, chtěla ji obejmout a cítit propojení se ženou, která jí dala život. Toužila po příjemné komunikaci, ve které se obě respektují a naslouchají si. Místo toho od mámy přicházely hlavně výčitky a odsuzování. Petra se totiž odstěhovala z východního Slovenska, kde její rodiče stále žijí, za svým mužem až k Praze. Tady si postavili dům, mají dvě děti a skvělou práci.
Rodiče, a hlavně maminka, jí nemohla odpustit, že je nechala doma a už se tam nevrátí. Při každé příležitosti to dceři vyčítala a tlačila na ni, aby se k nim vrátila. Účinek byl opačný. Dcera se nevracela, a navíc se začala vyhýbat komunikaci po telefonu, ubylo i osobních návštěv a rodinnými vztahy se nesly samé hádky a křik.
Petra si uvědomovala, že svůj vztah s mámou musí změnit
Navíc jí bylo jasné, že svým malým dětem dává špatný příklad, jak mají fungovat vztahy k rodičům a v rodině. Děti od nás rodičů vše okoukají a chovají se jako my.
K největšímu naprogramování podvědomé mysli dochází v období mezi narozením a 6 lety. Dalo by se zkráceně říct, že prvních 6 let života jsme v hypnotickém stavu.
Jednou jsem to zažila se svou dcerou, když jí byly 3 roky. Na pískovišti něco vysvětlovala kamarádce a v tu chvíli jsem slyšela sama sebe……stejný hlas, stejná slova, stejná intonace, stejná gesta……. Přesně jako já. Vše dokonale napodobila. Bohužel děti do sebe „jako houby nasají“ to dobré i to špatné.
Ve „stavu hypnózy“ si nemůžeme vybrat a zhodnotit, jaké chování či návyk se naučit nebo nenaučit. Od rodiny přebereme vše.
Jak Petra vyřešila svůj problém?
Petra začala pravidelně chodit nakineziologické odblokování. Postupně se nořila do svých podvědomých a dávno zapomenutých programů a odblokovávala jeden po druhém. Loupaly jsme je jako slupky cibule.
Tak jak se postupně měnila a uvědomovala si více souvislostí, tak se měnil i přístup rodičů k ní.
Naše podvědomé programy a problémy bych přirovnala k veliké ledové kře plující na moři. Malý kousek je vidět nad hladinou a větší část je skrytá pod vodou. Mnohdy nemáme ani tušení, co vše se tam skrývá.
foto pixabay.com
Petra byla už v dětství hodná holčička. Snažila se rodičům vždy vyhovět, poslouchat a mít dobré známky ve škole. Co řekli rodiče, to splnila. Rodiče byli zvyklí, že dcera je poslouchá a v podstatě neprojevuje svou vůli.
Petra na sezeních pochopila, že už je dospělá žena, která se o sebe a svůj prostor musí postarat, že už nemusí „poslouchat a být hodná holčička“. Naučila se vnímat své potřeby a lépe komunikovat.
Na posledním sezení se mi pochlubila, že byla s manželem, s dětmi a s jejími rodiči na dovolené. Byla nadšená a spokojená, protože rodinné vztahy a hlavně vztah s matkou, byl teď v pohodě. Dovolenou si užili a z ní se stala sebevědomá mladá žena, manželka a matka.
foto pixabay.com
Když změníme svou minulost, osvobodíme svou přítomnost.
5 darů duše, které u sebe opravdu oceňuji a moc mi pomáhají
Každý v sobě ukrýváme dary duše a dobré vlastnosti. Pomáhají nám překonávat těžkosti a starosti, a také jich využíváme k růstu a prosperitě.
Mých 5 darů duše
1.dar – vytrvalost
Jsem jako bulldog. Když dostanu nějaký úkol, zakousnu se do něj a „nepustím“, dokud není hotový. Kdysi mi tato vlastnost pomohla vytrvat při 4,5 leté stavbě rodinného domu. Díky daru vytrvalosti jsem dokončila druhou vysokou školu, kterou jsem studovala s malou dcerou, vlastní domácností a při stavění domu. Vytrvalost mi pomohla, abych se zotavila po operaci páteře a mohla zase normálně fungovat, chodit, sedět a mít koníčky, které mě baví. Vytrvalost pomohla během 5 let nakreslit a vybarvit 72 zvířat, ze kterých jsem pak vytvořila 72 vykládacích kareta napsala k nim knížku neboli Průvodce o 236 stranách.
foto pixabay.com
2.dar – trpělivost
Trpělivosti mě naučil náš první pes německý ovčák Ben. Byl hyperaktivní stejně jako já a byl mi skvělým učitelem. Když jsem na něj spěchala, aby se učil rychleji, zasekl se a čekal, až se uklidním a dám mu na vše dost času. Trpělivost mi pomáhá při práci s klienty. Kineziolog je průvodce, který nesmí napovídat, má být trpělivý, naslouchat klientovi a vést ho k pochopení, a tudíž k vyřešení problému. Tu nejvyšší školu trpělivosti mi zprostředkoval můj kůň. Koně mají jiný způsob učení než my lidé. Složité cviky je třeba rozfázovat do dílčích kroků a ty ho postupně učit. Jeden cvik se skládá z mnoha těchto malých kroků.
3.dar- pozitivita
Jsem pozitivní člověk, což někteří lidé vyhodnocují jako naivitu. V kineziologiise říká: „Lepší růžové brýle než slepecká hůl.“ A tím se řídím. Pokud očekáváme pozitivní výsledky, tak se dostaví. Pokud očekáváme negativní, také se také dostaví. Pozitivitu jsem si „vypěstovala“. Kdysi jsem byla negativní a každý den jsem si v hlavně vytvářela černé scénáře o tom, co se stane špatného, jak to blbě dopadne, jak to nezvládnu, jak to zvládnu špatně a jaké budou problémy. Úplná černá kronika. A jak jsem to změnila? Pomohla mi kineziologie. Pochopila jsem, jak nebýt obětí a život si tvořit svými myšlenkami a vizemi. Tvořím si pozitivní scénáře místo těch negativních.
foto pixabay.com
4.dar – citlivost
Už od dětství jsem velmi citlivá. Uvědomila jsem si to díky knihám „Žít s radostí“ a „Osobní síla skrze uvědomění“ od Sanaya Roman. Už mi bylo jasné, kam se ztrácí má energie a dobrá nálada po návštěvě obchodního centra, nebo u některých lidí. Citlivost využívám své práci. Snadněji se napojím na energii klientů při kineziologii a mohu je vést k pochopení a odblokování problémů. Také ji využívám při kreslení mandalna zakázku.
5.dar – rovnováha
Jsem váha váhavá, tudíž rovnovážná 😊. Potřebuji, aby vše bylo v rovnováze a harmonii. Můj dar mi pomáhá vyvážit nepříjemné situace, vyrovnat nerovnovážné energie a uklidnit hádky. Jsem jako kuchař, který přesně ví, co má přidat do hrnce, aby byly všechny ingredience vyrovnané a příjemné. Tento dar využívám hlavně v rodině a v práci. Musím si ovšem dávat pozor, abych stále nevyrovnávala a neharmonizovala na úkor sebe. Pak by to bylo sebezničující, a to není cílem.
foto pixabay.com
A jak to máte vy se svými 5 dary duše či 5 dobrými vlastnostmi?
Na webu a e-shopu Zvetrnehurky.cz používám cookies. Budu velmi ráda, pokud mi jejich využití povolíte. Děkuji! Vaše Jana Heidenrechová
Funkční
Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistické
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketigové
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.