Celé dětství posloucháme nejlepší rady do života a doporučení od rodičů, dospělých a učitelů. Časem nastane bod zlomu, kdy už nejsme schopni tyto rady poslouchat a máme toho dost. Některé si však i tak pamatujeme celý život.
A jaká nejlepší rada do života to byla v mém případě?
Dala mi ji moje moudrá babička a provází mě od dětství až do současnosti. Už si přesně nepamatuji, kdy a proč jsem tuhle radu dostala poprvé. Ale určitě to bylo v situaci, kdy se mi něco nedařilo a já jsem za každou cenu chtěla, aby mi to šlo. V takových okamžicích babička pravila:
„Všechno zlé je pro něco dobré.“
Uf, to byla rada „nad zlato“.
Radu jsem tehdy ani neocenila, ani neviděla nic přínosného. Musela jsem si nejdřív prožít všechny své emoce jako bylo zklamání, smutek a vztek.
emoce
Ve chvíli, kdy prožíváme nějaké trable a jsme plni emocí, tak nemůžeme mít nadhled a vidět všechny souvislosti.
Jak rozumět této nejlepší radě?
Tato věta nás upozorňuje na to, abychom ve „špatných situacích“ neviděli jen pohromu a katastrofu. Říká nám, že každá mince má dvě strany a co se nám může zdát negativní, může se časem ukázat jako lepší a pozitivní řešení. Z každé špatné situace se můžeme něco naučit a posunout se dál.
Co dobrého přineslo zlé?
Nedávno jsme byli s mým mužem a s naším koněm Libretem na vyjížďce – tedy já jela na koni, muž šel pěšky. Na louce cestou domů nás chytila silná bouřka. Z nebe se valily proudy vody, fučel vítr a padaly větve. Během chvíle jsme byli všichni mokří až „na kost“. Libret se choval skvěle, dal hlavu dolů proti kapkám a klusal za mým mužem, který běžel před ním. Neplašil se a neprchal domů, což byl dříve jeho oblíbený způsob řešení problémů, naopak byl vzorný.
Dorazili jsme všichni tři mokří do jeho koňského domečku. Libret dostal velikou pochvalu, usušili jsme se, a pak přišlo to dobré v tom zlém. Všichni tři jsme se propojili nějakou zvláštní energií a stáli jsme spolu v domečku a koukali, jak bouřka pomalu doznívá. Bylo to zvláštní splynutí koňské a lidské duše. Pocit vděčnosti, že náš kůň je prima parťák, který umí člověka podpořit a sdílet s ním to zlé. Byla v tom obrovská vděčnost za prožitek a za nevšední propojení, které nám bylo dáno díky „špatnému“.
Nejlepší rada do života opět ožila.
splynutí
Všechno zlé je pro něco dobré
Tato nejlepší rada se stala součástí mého soukromého i pracovního života a pomáhá mi překonávat těžké životní situace. Povzbuzuje mě a dává mi sílu jít dál a hledat to pozitivní, učit se a posouvat se dál.
Znamená pro mě naději, že vše má svůj čas i význam, a že je důležité to dobré i zlé „JEN PŘIJMOUT“.
A jaké nejlepší rady do života jste dostali Vy? A pomohly Vám? Budu se těšit na Vaše komentáře.
Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, pomoci řešit problémy, anebo podpořit, jsem tu pro vás.
Zvířata, se kterými máme nevšední prožitek, či nám vstupují do života opakovaně, k nám „promlouvají“, přináší nám určité zprávy, poselství nebo upozornění. Stačí se zklidnit, otevřít se a naslouchat. Kdo by ve svém životě nechtěl lásku, hojnost, prosperitu a klid? Určitě každý. Začtěte se do poselství, které přinesl ledňáček.
Hlas intuice mě zavedl k ledňáčkovi
Byla jsem s koníkem na výletě v lese a už jsme se vraceli domů. Najednou přišel nutkavý pocit, že bychom měli jet po cestičce kolem rybníka. V tomto období tudy moc nejezdíme, přesto jsem poslechla svou intuici a hned jsem věděla proč. Matka příroda pro mě měla vzkaz a krásný zážitek.
Přišli jsme k rybníčku a na větvi nedaleko nás seděl ledňáček říční. Ač jindy velmi plachý, nechal se tentokrát vidět z blízka. Měl krásné rezavé bříško a jeho křídla se tyrkysově leskla ve slunci. Zahvízdal a popoletěl těsně nad hladinou vody kousek dopředu a sedl si na další větev. Vypadalo to, že na nás čeká.
foto pixabay.com
Následovali jsme ho po cestě a když jsme ho dojeli a zastavili vedle něj, na chvíli se naše pohledy setkaly. Pak opět zahvízdal, modře se zaleskl ve slunci a popoletěl na další větvičku. Opět na nás čekal, až ho dojedeme.
Zahvízdal a našel další větvičku o několik metrů dál a opět čekal. Zase jsme zastavili a měli možnost se na sebe dlouze dívat. Nic se v životě neděje náhodou a ani takový intenzivní zážitek nebyl náhoda. Bylo mi jasné, že potřebuji naslouchat jeho poselství.
Poselství ledňáčka
Ledňáček říční žije na březích čistých pomalu tekoucích vod, rybníků a jezer a živí se drobnými rybkami. O životě tohoto ptáčka se více dozvíte zde>>>>. Ryby loví tak, že se vrhá střemhlav do vody, kde chytí rybku, a vyletí s ní z vody. Ponoření se do tajuplných hlubin a vynoření se se „zlatou rybkou“ symbolizuje vzkříšení a znovuzrození. Díky tomu je spojován s pramenem živé vody.
Díky jeho energii budeme vědět, že není třeba váhat a můžeme se po hlavě vrhnout do určité činnosti či do nových věcí, když to shledáme užitečným. Jeho síla nás podrží, abychom neklesli ke dnu, ale naopak se vynořili plni životodárné energie.
Pro své nádherné zbarvení bývá ledňáček nazýván létajícím drahokamem. Proti světlu vrhá jeho peří zelené odlesky a vypadá jako smaragd. Dopadají-li na něj sluneční paprsky, září jako nejmodřejší nebe.
Modrá je dobrá
Modrá barva je symbolem radosti, věrnosti a ochrany a je spojována s planetou hojnosti Jupiterem. Proto vstoupí-li ledňáček do našeho života, objeví se v něm hojnost, radost, prosperita a láska.
foto pixabay.com
Říká se: „Ledňáčka viděti, štěstí míti“.
Ledňáček také bývá poslem klidu a míru. Nabádá nás, abychom svá rozhodnutí neuspěchali a byli otevřeni všem příležitostem, které k nám přijdou. Díky němu dosáhneme v životě toho nejlepšího výsledku. Ten správný okamžik vždy bezpečně poznáme a pomůže nám naše intuice.
Obrázek ledňáčka je součástí karet Magická poselství zvířat a najdete je zde >>>>.
foto Jana Heidenreichová
Jak sepisuji tyto řádky o ledňáčkovi, uvědomuji si, že už asi půl roku v sobě řeším problém s koníkem. Libret se mi zdá posmutnělý a osamělý, protože nemá možnost mít více interakcí s ostatními koňmi.
Stále přemítám, zda ho mám přestěhovat jinam a jestli mám vystoupit z komfortní zóny a jít cestou změny, nebo ho nechat, kde je. Je samozřejmě jednodušší být tam, kde jsme oba zvyklí, i když to není ideální. Zároveň vím, že ve skutečnosti jsme ke změně předurčeni a že změna je nezbytná součást našeho života.
Co mi ledňáček napověděl?
Ledňáček mě upozornil, že bych se měla napojit na svou ženskou energii a intuici, naslouchat svým snům a přáním a nespěchat s nalezením řešení. Když člověk tlačí a chce výsledek co nejdříve, nejedná v souladu se svým srdcem, ale jen se svým rozumem. A v tomto případě musím najít soulad pro lidské i koňské srdce 😊.
Moje kamarádka řekla: „Když o tom přemýšlíš, není to zatím správné intuitivní řešení.“
Dále mě v souvislosti s ledňáčkem napadá, že bych si měla přestat klást podmínky a omezení při hledání nového ustájení (nemají halu, chybí tam tohle či tamto, je to velké, je to malé….) a měla bych se otevřít všem možným i nemožným řešením.
Když člověk přijme to, jaký v dané chvíli je, co v dané chvíli má, v jaké situaci se nachází, jaké možnosti volby vidí a přestane hodnotit, zda je to správné nebo špatné, může se konečně uvolnit. Přijetídané skutečnosti mi tedy přinese otevření mnoha dalších možností, které jsem do té doby nemohla vidět.
A jak to máte ve svém životě vy?
Vnímáte svou intuici a necháte se jí vést?
Umíte naslouchat zprávám, která vám posílá vesmír skrze přírodu?
Mluví k vám zvířata?
A víte, co to znamená?
Pokud ne, můžete se naučit číst poselství zvířat pomocí mých karet s Průvodcem zde >>>>.
Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, pomoci řešit problémy, odhalit poselství zvířat, anebo podpořit, jsem tu pro vás.
Zvířata provází člověka už od nepaměti. Jejich vzájemný vztah se pohybuje ve dvou rovinách. Mohou být buď duchovními průvodci, anebo jsou zbožím.
První rovina – zvířata jako duchovní průvodci
Už v dávných dobách lidé věděli, že jsou součástí přírody. Dříve se o tyto záležitosti starali šamani, kněží a kněžky, kteří hledali spojení mezi tajemným a neviditelným světem energií přírody a světem lidí. Učili, že voda, kameny, stromy a zvířata, které nazývali totemy, promlouvají k tomu, kdo jim umí naslouchat.
Zvířata se tedy stávala duchovními průvodci či ochránci, léčila nás, dodávala energii a sílu. Nebo se jedná o uctívání zvířat, které se do dnešní doby ještě uchovalo u lidí považovaných za primitivní, žijících v Indii, v pralesích jižní Ameriky, Nové Guineje a v polopouštích Austrálie.
foto pixabay.com
Druhá rovina – zvířata jako zboží
Druhá rovina vidí zvířata jako zboží, nebo věci. Člověk je neomezený vládce, který o všem rozhoduje. Zvířata jsou chována v nevhodných podmínkách, těsných klecích, kde se nemohou ani otočit, jsou jim odebírána mláďata, jsou jim prováděny veterinární zákroky bez umrtvení.
Slouží pouze jako zdroj masa, mléka, vajec a peněz. Nikoho nezajímá, že jsou to živí tvorové s emocemi a city, kteří si zaslouží citlivé zacházení. Drtivé množství lidí má zavřené oči a nic z toho neví, nebo vědět nechce.
foto pixabay.com
A jak to viděl Hippokratés?
„Všichni živí tvorové mají stejnou duši, i když tělo máme každý jiné.“
Hippokrates.
Toto je můj nejoblíbenější citát a plně s ním souhlasím. Proto jsem ho také použila ve svých vykládacích kartách Magická poselství zvířat.
Můj život je nerozlučně spojen se zvířaty. Momentálně máme doma tři psy a ve stáji jednoho koně. Všichni byli lidmi nějak trápeni, zrazeni, vyhozeni, či odloženi, nebo určeni k likvidaci. Nikdo se nezamýšlel nad tím, jak to prožívají. Byli pouze nástrojem pro lidské ego a peníze.
Třetí rovina – vztah člověka a zvířat
Je pro mě rovinou, kdy je ani neuctívám, ani je nezneužívám, ale pomáhám jim a oni mně.
Pro mě jsou zvířata bytosti s duší, plná emocí a citů. Díky nim jsem dostala možnost nahlédnout za hranice neviditelného. Pochopila jsem, že věci nejsou takové, jak je vidím, ale že mají skrytý rozměr. Umožnili mi a dovolili mi, abych se s nimi hluboce propojila. To mě vedlo a stále vede k poznání sebe samé a k větší citlivosti vůči sobě i druhým.
foto Jana Heidenreichová
„Blahořečím onomu času, kdy lidé žili svorně se zvířaty bok po boku a tvořili s deseti tisíci bytostmi jednu velkou rodinu.“
Čuang-c’ , klasický čínský filozof (369–286 př. n. l.)
Tvořit jednu velkou rodinu, jak řekl Čuang-c’, je mým velkým přáním. Přeji si, aby lidé pochopili, že nejsou neomezenými vládci tady na Zemi, ale jsou její součástí. Měli by s vděčností uznávat nejen zvířata, ale i rostlinnou říši a celou planetu Gaiu.
Jaký máte vy nejoblíbenější citát? A jaký máte vztah ke zvířatům?
Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, zvýšit svou citlivost anebo pomoci a podpořit, jsem tu pro vás.
Náš život je jako řeka, nebo proud vody. Narozením do něj vstupujeme a celý život se v něm pohybujeme, aniž bychom měli možnost vystoupit. Pokud máme strach ze smrti, jsme ztuhlí, plni stresu a život si nemůžeme pořádně užít. Až když jsem přijala smrt i život, přišla veliká úleva a smíření.
I když jsem měla veliký strach ze smrti, dokázala jsem ji přijmout
Ve starých moudrech se dočteme, že život se podobá tekoucí řece. Život řeky začíná malým pramínkem, stejně jako život člověka začíná malým stvořením. Postupně se řeka i člověčí život rozvíjí, zvětšuje, naráží na překážky, někdy uhýbá, jindy se řítí peřejemi, anebo brzdí v meandrech. Nakonec řeka i náš život doputují ke svému cíli a vlijí se do nekonečnosti moře a univerza.
„Život a smrt jedno jsou. Kdo se smrtí se nesmíří, života neužije.“
— Jiří Kulhánek český spisovatel fantasy 1967
Nedávno jsem měla možnost smířit se se smrtí
Stalo se to ve velmi živém snu. Plavala jsem v moři. Když jsem byla dost daleko od břehu, raději jsem se otočila a plavala zpět. Nechtěla jsem riskovat. Po nějaké době jsem si však uvědomila, že ke břehu mám stále stejně daleko. Plavala jsem tedy rychleji, ale s hrůzou jsem si uvědomila, že břeh se vzdaluje. Proud mě unášel na moře.
Ve snu jsem se viděla z výšky…. Byla jsem maličká postavička snažící se bojovat s proudem vody. Cítila jsem obrovský strach ze smrti, svou bezmoc a věděla jsem, že umřu.
Život je jako proud řeky, nevyzpytatelný a omylný
Najednou přišlo uvědomění, že náš život je jako proud vody. Narozením do něj vstupujeme a celý život se v něm pohybujeme bez možnosti vystoupit.
Pokud s ním bojujeme a snažíme se měnit jeho směr a rychlost, jen se vyčerpáme. Kontrolou svůj život blokujeme a bráníme mu v přirozeném pohybu.
„Život je jako řeka, nikdy nevíš, kdy se proti Tobě vzbouří.“
— Krejsová
A tak sem to ve snu vzdala. Přijala jsem možnost, že možná umřu a v tomto přijetí smrti a všeho, byla obrovská úleva a smíření.
Plavala jsem dál. V dáli jsem uviděla zemi. Stála tam obrovská kamenná zeď, dlážděné pobřeží a schody vzhůru. Proud mě donesl ke břehu a tam mě „propustil“. Seděla jsem na kameni a pocity štěstí ze zachránění střídaly obavy z neznáma, které mě čekalo. Byla jsem v jiné zemi a úplně sama. Nebylo možné se vrátit.
A opět jsem si uvědomila, že je lepší přijmout změnunež proti ní bojovat, stejně jako jsem přijala možnou smrt na moři.
Přijetí neznamená, že se vzdáme a budeme pasivně čekat, co se stane
Máme volbu. V rámci své „životní řeky“ si můžeme vybrat, kudy a jak půjdeme. A určitě máme za svůj život zodpovědnost. Záleží jen na nás, jaký život budeme mít.
PROTOŽE
„Život v nás je jako voda v řece.“
— Henry David Thoreau americký autor a přírodovědec 1817 – 1862
Potřebujete-li něco přijmout, přestat vše kontrolovat, přestat mít strach, anebo pomoci a podpořit, jsem tu pro vás.
Nic se neděje jen tak, náhodou. Vše má svůj důvod i smysl a často nám naše neduhy a onemocnění dávají varovný signál, abychom se zamysleli nad tím, jak nakládáme se svým zdravím. A je tomu tak i u alergie, která je voláním našeho těla i duše. Není to tedy naše prokletí či zlý osud, ale pomoc.
Mé zprávy z vesmíru, aneb jak to bylo s mou alergií
Bylo mi 21 let, byl pěkný večer, měla jsem vše hotové a dostala jsem chuť na něco dobrého a zdravého, a tak jsem si dala kiwi, moje oblíbené ovoce.
Během chvíle jsem měla pocit, že nemohu dýchat, celá jsem zčervenala v obličeji a během 10 minut měla teplotu 38,5C. Vůbec jsem nevěděla, co dělat. Byl to hrozný pocit. Naštěstí po prášku příznaky postupně odezněly a já si oddechla.
Byla jsem alergik už od dětství, ale nikdy to nebylo tak intenzivní. Mívala jsem rýmu a kašel, ale takovou reakci jsem ještě nezažila. Tahle zkušenost měla být má zpráva, moje upozornění, moje varování.
Pokud tyto zprávy z vesmíru nevnímáme, vesmír přitvrdí.
Já jsem vesmír v té době neposlouchala a kiwi si dala znovu. Reakce byla o hodně prudší než ta předešlá. Opět jsem nemohla dýchat, kašlala jsem až jsem se dusila, byla celá rudá a měla horečku. Došlo mi, že kiwi musí z mého jídelníčku pryč, protože mám na něj alergii.
Roky šly dál, uběhlo jich mnoho a já se kiwi stále vyhýbala.
Nastaly veliké změny a můj životní příběhdostal jiný směr. Už jsem lépe vnímala „upozornění z vesmíru“ a někdy se jimi nechala i vést. Jednou takovou pobídkou byl i kurz Kineziologie One Brain, ve kterém je alergie jedním z probíraných témat.
Nic se neděje jen tak, ani alergie
foto pixabay.com
Alergická reakce organizmu je spojená s nějakým stresem neboli negativním emočním prožitkem v nepříjemné situaci. Naše tělo a podvědomí neví, jak problém vyřešit, a tak spojí tento okamžik s „něčím“. Může to být jídlo, pyl, prach, nebo zvíře……a alergie je na světě.
Wikipedie o alergii říká:
„Alergie je přehnaná, nepřiměřená reakce imunitního systému organizmu na látky, se kterými se běžně setkáváme v našem prostředí. Je způsobena nesprávnou aktivací protilátek ze skupiny imunoglobulinu E vlivem daného alergenu……“
Mezi nejčastější symptomy patří kýchání, svědění a ucpání nosu, rýma, svědění a zarudnutí očí, ekzémy, kopřivka, kašel, dušnost, pískot na plicích (astma), teplota a další.
Pokud nijak neřešíme své negativní emoční prožitky v co nejkratší době, uloží se do našeho podvědomí jako program (vzorec) našeho chování.
Na základě tohoto vzorce pak ve stresových situacích jednáme podvědomě, nedokážeme ovlivnit své reakce, „jen“ reagujeme a nedokážeme najít jiné kreativnější řešení.
Až na kurzu kinezilogie jsem konečně pochopila, kde je problém
Moje kolegyně Veronika přijela na kurz kineziologie hned první den s pořádnou rýmou, kýcháním a slzením očí. Všechny nás ujišťovala, že není nemocná, ale že má jen alergii na psí srst. Po dobu kurzu bydlí svého u bratra a ten má psa.
Naše skvělá lektorka se jí hned zeptala, kdy se jí alergie objevila poprvé. Veronika chvilku přemýšlela a vzápětí si vzpomněla, že to bylo v době, kdy se rozváděla. Rozchod s manželem byl velice složitý a těžký a ona v té době přijela za bratrem, jehož pes jí nadšeně vítal.
To byl okamžik, kdy se propojilo těžké životní období rozvodu „se psem a jeho chlupy“. Alergie byla na světě.
AHA, Veronika pochopila……Není to alergie na psy, ale na teď už bývalého manžela.
AHA moment je ta chvíle, kdy si uvědomíme souvislosti a konečně nahlédneme za oponu našeho podvědomí a pochopíme.
Zázračné uzdravení nebo pochopení toho, co nám tělo chtělo říci alergií?
foto pixabay.com
Druhý den přišla Veronika na další den kurzu a smrkání, kýchání a rýma nikde. Bylo to jako zázrak. Ona sama z toho byla velice nadšená a překvapená.
Cestou domů jsem si říkala, že se té mé alergie musím také zbavit jako Veronika. Když jsem přijela domů, pátrala jsem ve své minulosti po situaci, kdy se mi alergie objevila poprvé.
Velice živě jsem si to pamatovala. Bydleli jsme tehdy s manželem u jeho rodičů v paneláku. Malý byt 3+1 a v něm tchýně, tchán, jejich dcera, můj manžel, já a naše malá dcerka. Tchýně se nám snažila organizovat život a pořádně mi tím lezla na nervy. A večer po dni plném potlačovaného vzteku na ni a na naši neutěšenou situaci s bydlením, jsem si dala kiwi.
Mé tělo propojilo stres týkající se vztahu s tchýní s mým oblíbeným ovocem kiwi. Neuměla jsem správně vykomunikovat své potřeby, neuměla jsem si udržet své hranice, a tak mé tělo somatizovalo tento problém alergií.
Po tomto AHA momentu a uvědomění si spojení nepřiměřené reakce na kiwi s averzí ke tchýni, alergie zmizela.
Hned druhý den jsem si koupila kiwi a snědla ho. A víte co? Nic se nestalo. Alergie byla pryč.
Díky uvědomění příčiny můžeme odstranit své negativní emocionální prožitky v minulosti a osvobodit tak náš současný život.
Ne každému se však podaří alergii odstranit pouhou vzpomínkou na určitou negativní situaci. Někdy jsou příčiny problémů, alergií uloženy velmi hluboko v našem podvědomí. V takovém případě pomůže odblokování pomocí kineziologie, při kterém spolupracuje vědomí, podvědomí i tělo, a my se můžeme ponořit do hloubek a příčin našich potíží.
„Všechno v přítomnosti by mohlo být jiné, kdyby se jedna věc v minulosti odehrála jinak. A některé věci, přežívající v našich vzpomínkách nejdéle, se ve skutečnosti vůbec nikdy nestaly.“Andrew Verity facilitátor kineziologie
Je tedy na každém z nás, jakou cestou se v našich životech vydáme.
Můžeme jít buď cestou „nevědomou“, kdy většinu času jedeme tzv. na „autopilota“ a v situacích pouze reagujeme, anebo převezmeme zodpovědnost za svůj život a budeme ho tvořit s fantazií a podle svých přání?
Pokud se na takovou cestu chcete vydat, či na ní už jste a potřebujete pomoc a podporu,jsem tu pro vás.
Zdroj fotografií: pixabay.com
Jste unavená a nemáte sílupřekonávat životní překážky? Objevte relaxační účinek kreslení
Na webu a e-shopu Zvetrnehurky.cz používám cookies. Budu velmi ráda, pokud mi jejich využití povolíte. Děkuji! Vaše Jana Heidenrechová
Funkční
Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistické
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketigové
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.