Zvířata a my

Zvířata a my

Víte, co si o zvířatech myslel Hippokratés?

Zvířata provází člověka už od nepaměti. Jejich vzájemný vztah se pohybuje ve dvou rovinách. Mohou být buď duchovními průvodci, anebo jsou zbožím. 

První rovina – zvířata jako duchovní průvodci

Už v dávných dobách lidé věděli, že jsou součástí přírody. Dříve se o tyto záležitosti starali šamani, kněží a kněžky, kteří hledali spojení mezi tajemným a neviditelným světem energií přírody a světem lidí. Učili, že voda, kameny, stromy a zvířata, které nazývali totemy, promlouvají k tomu, kdo jim umí naslouchat.

Zvířata se tedy stávala duchovními průvodci či ochránci, léčila nás, dodávala energii a sílu. Nebo se jedná o uctívání zvířat, které se do dnešní doby ještě uchovalo u lidí považovaných za primitivní, žijících v Indii, v pralesích jižní Ameriky, Nové Guineje a v polopouštích Austrálie.

Druhá rovina – zvířata jako zboží

Druhá rovina vidí zvířata jako zboží, nebo věci. Člověk je neomezený vládce, který o všem rozhoduje. Zvířata jsou chována v nevhodných podmínkách, těsných klecích, kde se nemohou ani otočit, jsou jim odebírána mláďata, jsou jim prováděny veterinární zákroky bez umrtvení.

Slouží pouze jako zdroj masa, mléka, vajec a peněz. Nikoho nezajímá, že jsou to živí tvorové s emocemi a city, kteří si zaslouží citlivé zacházení.  Drtivé množství lidí má zavřené oči a nic z toho neví, nebo vědět nechce.

A jak to viděl Hippokratés?

„Všichni živí tvorové mají stejnou duši, i když tělo máme každý jiné.“

Hippokrates.

Toto je můj nejoblíbenější citát a plně s ním souhlasím. Proto jsem ho také použila ve svých vykládacích kartách Magická poselství zvířat.

Můj život je nerozlučně spojen se zvířaty. Momentálně máme doma tři psy a ve stáji jednoho koně. Všichni byli lidmi nějak trápeni, zrazeni, vyhozeni, či odloženi, nebo určeni k likvidaci. Nikdo se nezamýšlel nad tím, jak to prožívají. Byli pouze nástrojem pro lidské ego a peníze.

Třetí rovina – vztah člověka a zvířat

Je pro mě rovinou, kdy je ani neuctívám, ani je nezneužívám, ale pomáhám jim a oni mně.

Pro mě jsou zvířata bytosti s duší, plná emocí a citů. Díky nim jsem dostala možnost nahlédnout za hranice neviditelného. Pochopila jsem, že věci nejsou takové, jak je vidím, ale že mají skrytý rozměr. Umožnili mi a dovolili mi, abych se s nimi hluboce propojila. To mě vedlo a stále vede k poznání sebe samé a k větší citlivosti vůči sobě i druhým.

„Blahořečím onomu času, kdy lidé žili svorně se zvířaty bok po boku a tvořili s deseti tisíci bytostmi jednu velkou rodinu.“

Čuang-c’ , klasický čínský filozof (369–286 př. n. l.)

Tvořit jednu velkou rodinu, jak řekl Čuang-c’, je mým velkým přáním. Přeji si, aby lidé pochopili, že nejsou neomezenými vládci tady na Zemi, ale jsou její součástí. Měli by s vděčností uznávat nejen zvířata, ale i rostlinnou říši a celou planetu Gaiu.

Jaký máte vy nejoblíbenější citát? A jaký máte vztah ke zvířatům?

Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, zvýšit svou citlivost anebo pomoci a podpořit, jsem tu pro vás.

Zdroj fotografií: pixabay.com

Měla jsem veliký strach ze smrti

Měla jsem veliký strach ze smrti

Náš život je jako řeka, nebo proud vody. Narozením do něj vstupujeme a celý život se v něm pohybujeme, aniž bychom měli možnost vystoupit. Pokud máme strach ze smrti, jsme ztuhlí, plni stresu a život si nemůžeme pořádně užít. Až když jsem přijala smrt i život, přišla veliká úleva a smíření.

I když jsem měla veliký strach ze smrti, dokázala jsem ji přijmout

Ve starých moudrech se dočteme, že život se podobá tekoucí řece. Život řeky začíná malým pramínkem, stejně jako život člověka začíná malým stvořením. Postupně se řeka i člověčí život rozvíjí, zvětšuje, naráží na překážky, někdy uhýbá, jindy se řítí peřejemi, anebo brzdí v meandrech. Nakonec řeka i náš život doputují ke svému cíli a vlijí se do nekonečnosti moře a univerza.

„Život a smrt jedno jsou. Kdo se smrtí se nesmíří, života neužije.“

— Jiří Kulhánek český spisovatel fantasy 1967

Nedávno jsem měla možnost smířit se se smrtí

Stalo se to ve velmi živém snu. Plavala jsem v moři. Když jsem byla dost daleko od břehu, raději jsem se otočila a plavala zpět. Nechtěla jsem riskovat. Po nějaké době jsem si však uvědomila, že ke břehu mám stále stejně daleko. Plavala jsem tedy rychleji, ale s hrůzou jsem si uvědomila, že břeh se vzdaluje. Proud mě unášel na moře.

Ve snu jsem se viděla z výšky…. Byla jsem maličká postavička snažící se bojovat s proudem vody. Cítila jsem obrovský strach ze smrti, svou bezmoc a věděla jsem, že umřu.

strach ze smrti

Život je jako proud řeky, nevyzpytatelný a omylný

Najednou přišlo uvědomění, že náš život je jako proud vody. Narozením do něj vstupujeme a celý život se v něm pohybujeme bez možnosti vystoupit. 

Pokud s ním bojujeme a snažíme se měnit jeho směr a rychlost, jen se vyčerpáme. Kontrolou svůj život blokujeme a bráníme mu v přirozeném pohybu.

„Život je jako řeka, nikdy nevíš, kdy se proti Tobě vzbouří.“

— Krejsová

strach ze smrti

A tak sem to ve snu vzdala. Přijala jsem možnost, že možná umřu a v tomto přijetí smrti a všeho, byla obrovská úleva a smíření. 

Plavala jsem dál. V dáli jsem uviděla zemi. Stála tam obrovská kamenná zeď, dlážděné pobřeží a schody vzhůru. Proud mě donesl ke břehu a tam mě „propustil“. Seděla jsem na kameni a pocity štěstí ze zachránění střídaly obavy z neznáma, které mě čekalo. Byla jsem v jiné zemi a úplně sama. Nebylo možné se vrátit.

A opět jsem si uvědomila, že je lepší přijmout změnu než proti ní bojovat, stejně jako jsem přijala možnou smrt na moři.

Přijetí neznamená, že se vzdáme a budeme pasivně čekat, co se stane

Máme volbu. V rámci své „životní řeky“ si můžeme vybrat, kudy a jak půjdeme. A určitě máme za svůj život zodpovědnost. Záleží jen na nás, jaký život budeme mít.

PROTOŽE

„Život v nás je jako voda v řece.“

— Henry David Thoreau americký autor a přírodovědec 1817 – 1862

Potřebujete-li něco přijmout, přestat vše kontrolovat, přestat mít strach, anebo pomoci a podpořit, jsem tu pro vás.

Zdroj fotografií: pixabay.com

Alergie jako volání našeho těla

Alergie jako volání našeho těla

Nic se neděje jen tak, náhodou. Vše má svůj důvod i smysl a často nám naše neduhy a onemocnění dávají varovný signál, abychom se zamysleli nad tím, jak nakládáme se svým zdravím. A je tomu tak i u alergie, která je voláním našeho těla i duše. Není to tedy naše prokletí či zlý osud, ale pomoc.

Mé zprávy z vesmíru, aneb jak to bylo s mou alergií

Bylo mi 21 let, byl pěkný večer, měla jsem vše hotové a dostala jsem chuť na něco dobrého a zdravého, a tak jsem si dala kiwi, moje oblíbené ovoce.

Během chvíle jsem měla pocit, že nemohu dýchat, celá jsem zčervenala v obličeji a během 10 minut měla teplotu 38,5C. Vůbec jsem nevěděla, co dělat. Byl to hrozný pocit. Naštěstí po prášku příznaky postupně odezněly a já si oddechla.

Byla jsem alergik už od dětství, ale nikdy to nebylo tak intenzivní. Mívala jsem rýmu a kašel, ale takovou reakci jsem ještě nezažila. Tahle zkušenost měla být má zpráva, moje upozornění, moje varování.

Pokud tyto zprávy z vesmíru nevnímáme, vesmír přitvrdí. 

Já jsem vesmír v té době neposlouchala a kiwi si dala znovu. Reakce byla o hodně prudší než ta předešlá. Opět jsem nemohla dýchat, kašlala jsem až jsem se dusila, byla celá rudá a měla horečku. Došlo mi, že kiwi musí z mého jídelníčku pryč, protože mám na něj alergii.

Roky šly dál, uběhlo jich mnoho a já se kiwi stále vyhýbala.

Nastaly veliké změny a můj životní příběh dostal jiný směr. Už jsem lépe vnímala „upozornění z vesmíru“ a někdy se jimi nechala i vést. Jednou takovou pobídkou byl i kurz Kineziologie One Brain, ve kterém je alergie jedním z probíraných témat.

Nic se neděje jen tak, ani alergie

Alergická reakce organizmu je spojená s nějakým stresem neboli negativním emočním prožitkem v nepříjemné situaci. Naše tělo a podvědomí neví, jak problém vyřešit, a tak spojí tento okamžik s „něčím“.  Může to být jídlo, pyl, prach, nebo zvíře……a alergie je na světě.

Wikipedie o alergii říká:

„Alergie je přehnaná, nepřiměřená reakce imunitního systému organizmu na látky, se kterými se běžně setkáváme v našem prostředí. Je způsobena nesprávnou aktivací protilátek ze skupiny imunoglobulinu E vlivem daného alergenu……“

Mezi nejčastější symptomy patří kýchání, svědění a ucpání nosu, rýma, svědění a zarudnutí očí, ekzémy, kopřivka, kašel, dušnost, pískot na plicích (astma), teplota a další.

Pokud nijak neřešíme své negativní emoční prožitky v co nejkratší době, uloží se do našeho podvědomí jako program (vzorec) našeho chování. 

Na základě tohoto vzorce pak ve stresových situacích jednáme podvědomě, nedokážeme ovlivnit své reakce, „jen“ reagujeme a nedokážeme najít jiné kreativnější řešení.

Až na kurzu kinezilogie jsem konečně pochopila, kde je problém

Moje kolegyně Veronika přijela na kurz kineziologie hned první den s pořádnou rýmou, kýcháním a slzením očí. Všechny nás ujišťovala, že není nemocná, ale že má jen alergii na psí srst. Po dobu kurzu bydlí svého u bratra a ten má psa.

Naše skvělá lektorka se jí hned zeptala, kdy se jí alergie objevila poprvé. Veronika chvilku přemýšlela a vzápětí si vzpomněla, že to bylo v době, kdy se rozváděla. Rozchod s manželem byl velice složitý a těžký a ona v té době přijela za bratrem, jehož pes jí nadšeně vítal.

To byl okamžik, kdy se propojilo těžké životní období rozvodu „se psem a jeho chlupy“. Alergie byla na světě.

AHA, Veronika pochopila……Není to alergie na psy, ale na teď už bývalého manžela.

AHA moment je ta chvíle, kdy si uvědomíme souvislosti a konečně nahlédneme za oponu našeho podvědomí a pochopíme. 

Zázračné uzdravení nebo pochopení toho, co nám tělo chtělo říci alergií?

alergie

Druhý den přišla Veronika na další den kurzu a smrkání, kýchání a rýma nikde. Bylo to jako zázrak. Ona sama z toho byla velice nadšená a překvapená.

Cestou domů jsem si říkala, že se té mé alergie musím také zbavit jako Veronika. Když jsem přijela domů, pátrala jsem ve své minulosti po situaci, kdy se mi alergie objevila poprvé.

Velice živě jsem si to pamatovala. Bydleli jsme tehdy s manželem u jeho rodičů v paneláku. Malý byt 3+1 a v něm tchýně, tchán, jejich dcera, můj manžel, já a naše malá dcerka. Tchýně se nám snažila organizovat život a pořádně mi tím lezla na nervy. A večer po dni plném potlačovaného vzteku na ni a na naši neutěšenou situaci s bydlením, jsem si dala kiwi.

Mé tělo propojilo stres týkající se vztahu s tchýní s mým oblíbeným ovocem kiwi. Neuměla jsem správně vykomunikovat své potřeby, neuměla jsem si udržet své hranice, a tak mé tělo somatizovalo tento problém alergií.

Po tomto AHA momentu a uvědomění si spojení nepřiměřené reakce na kiwi s averzí ke tchýni, alergie zmizela.

Hned druhý den jsem si koupila kiwi a snědla ho. A víte co? Nic se nestalo. Alergie byla pryč.

Díky uvědomění příčiny můžeme odstranit své negativní emocionální prožitky v minulosti a osvobodit tak náš současný život. 

Ne každému se však podaří alergii odstranit pouhou vzpomínkou na určitou negativní situaci. Někdy jsou příčiny problémů, alergií uloženy velmi hluboko v našem podvědomí. V takovém případě pomůže odblokování pomocí kineziologie, při kterém spolupracuje vědomí, podvědomí i tělo, a my se můžeme ponořit do hloubek a příčin našich potíží.

„Všechno v přítomnosti by mohlo být jiné, kdyby se jedna věc v minulosti odehrála jinak. A některé věci, přežívající v našich vzpomínkách nejdéle, se ve skutečnosti vůbec nikdy nestaly.“ Andrew Verity facilitátor kineziologie

Je tedy na každém z nás, jakou cestou se v našich životech vydáme.

Můžeme jít buď cestou „nevědomou“, kdy většinu času jedeme tzv. na „autopilota“ a v situacích pouze reagujeme, anebo převezmeme zodpovědnost za svůj život a budeme ho tvořit s fantazií a podle svých přání?

Pokud se na takovou cestu chcete vydat, či na ní už jste a potřebujete pomoc a podporu, jsem tu pro vás.

Zdroj fotografií: pixabay.com