Láska, hojnost, prosperita a klid

Láska, hojnost, prosperita a klid

Zvířata, se kterými máme nevšední prožitek, či nám vstupují do života opakovaně, k nám „promlouvají“, přináší nám určité zprávy, poselství nebo upozornění. Stačí se zklidnit, otevřít se a naslouchat. Kdo by ve svém životě nechtěl lásku, hojnost, prosperitu a klid? Určitě každý. Začtěte se do poselství, které přinesl ledňáček.

Hlas intuice mě zavedl k ledňáčkovi

Byla jsem s koníkem na výletě v lese a už jsme se vraceli domů. Najednou přišel nutkavý pocit, že bychom měli jet po cestičce kolem rybníka. Teď v zimě tudy moc nejezdíme díky velkému blátu. Poslechla jsem však svou intuici a hned jsem věděla proč. Matka příroda pro mě měla vzkaz a krásný zážitek.

Přišli jsme k rybníčku a na větvi nedaleko nás seděl ledňáček říční. Ač jindy velmi plachý, nechal se tentokrát vidět z blízka. Měl krásné rezavé bříško a jeho křídla se tyrkysově leskla ve slunci. Zahvízdal a popoletěl těsně nad hladinou vody kousek dopředu a sedl si na další větev. Vypadalo to, že na nás čeká.

ledňáček

foto pixabay.com

Následovali jsme ho po cestě a když jsme ho dojeli a zastavili vedle něj, na chvíli se naše pohledy setkaly. Pak opět zahvízdal, modře se zaleskl ve slunci a popoletěl na další větvičku. Opět na nás čekal, až ho dojedeme.

Zahvízdal a našel další větvičku o několik metrů dál a opět čekal. Zase jsme zastavili a měli možnost se na sebe dlouze dívat. Nic se v životě neděje náhodou a ani takový intenzivní zážitek nebyl náhoda. Bylo mi jasné, že potřebuji naslouchat jeho poselství.

Poselství ledňáčka

Ledňáček říční žije na březích čistých pomalu tekoucích vod, rybníků a jezer a živí se drobnými rybkami. O životě tohoto ptáčka se více dozvíte zde>>>>. Ryby loví tak, že se vrhá střemhlav do vody, kde chytí rybku, a vyletí s ní z vody. Ponoření se do tajuplných hlubin a vynoření se se „zlatou rybkou“ symbolizuje vzkříšení a znovuzrození. Díky tomu je spojován s pramenem živé vody.

Díky jeho energii budeme vědět, že není třeba váhat a můžeme se po hlavě vrhnout do určité činnosti či do nových věcí, když to shledáme užitečným. Jeho síla nás podrží, abychom neklesli ke dnu, ale naopak se vynořili plni životodárné energie.

Pro své nádherné zbarvení bývá ledňáček nazýván létajícím drahokamem. Proti světlu vrhá jeho peří zelené odlesky a vypadá jako smaragd. Dopadají-li na něj sluneční paprsky, září jako nejmodřejší nebe.

Modrá je dobrá

Modrá barva je symbolem radosti, věrnosti a ochrany a je spojována s planetou hojnosti Jupiterem. Proto vstoupí-li ledňáček do našeho života, objeví se v něm hojnost, radost, prosperita a láska.

ledňáček

foto pixabay.com

Říká se: „Ledňáčka viděti, štěstí míti“.

Ledňáček také bývá poslem klidu a míru. Nabádá nás, abychom svá rozhodnutí neuspěchali a byli otevřeni všem příležitostem, které k nám přijdou. Díky němu dosáhneme v životě toho nejlepšího výsledku. Ten správný okamžik vždy bezpečně poznáme a pomůže nám naše intuice.

Obrázek ledňáčka je součástí karet Magická poselství zvířat a najdete je zde >>>>.

ledňáček

foto Jana Heidenreichová

Jak sepisuji tyto řádky o ledňáčkovi, uvědomuji si, že už asi půl roku v sobě řeším problém s koníkem. Libret se mi zdá posmutnělý a osamělý, protože nemá možnost mít více interakcí s ostatními koňmi.

Stále přemítám, zda ho mám přestěhovat jinam a jestli mám vystoupit z komfortní zóny a jít cestou změny, nebo ho nechat, kde je. Je samozřejmě jednodušší být tam, kde jsme oba zvyklí, i když to není ideální. Zároveň vím, že ve skutečnosti jsme ke změně předurčeni a že změna je nezbytná součást našeho života.

Co mi ledňáček napověděl?

Ledňáček mě upozornil, že bych se měla napojit na svou ženskou energii a intuici, naslouchat svým snům a přáním a nespěchat s nalezením řešení. Když člověk tlačí a chce výsledek co nejdříve, nejedná v souladu se svým srdcem, ale jen se svým rozumem. A v tomto případě musím najít soulad pro lidské i koňské srdce 😊.

Moje kamarádka řekla: „Když o tom přemýšlíš, není to zatím správné intuitivní řešení.“

Dále mě v souvislosti s ledňáčkem napadá, že bych si měla přestat klást podmínky a omezení při hledání nového ustájení (nemají halu, chybí tam tohle či tamto, je to velké, je to malé….) a měla bych se otevřít všem možným i nemožným řešením. 

Když člověk přijme to, jaký v dané chvíli je, co v dané chvíli má, v jaké situaci se nachází, jaké možnosti volby vidí a přestane hodnotit, zda je to správné nebo špatné, může se konečně uvolnit. Přijetí dané skutečnosti mi tedy přinese otevření mnoha dalších možností, které jsem do té doby nemohla vidět.

A jak to máte ve svém životě vy?

  • Vnímáte svou intuici a necháte se jí vést?
  • Umíte naslouchat zprávám, která vám posílá vesmír skrze přírodu?
  • Mluví k vám zvířata?
  • A víte, co to znamená?

Pokud ne, můžete se naučit číst poselství zvířat pomocí mých karet s Průvodcem zde >>>>.

Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, pomoci řešit problémy, odhalit poselství zvířat, anebo podpořit, jsem tu pro vás.

Tajemství Matky přírody

Tajemství Matky přírody

U mého koně ve venkovním domečku se od podzimu objevují poměrně velké důlky ve slaměné podestýlce. Obrovská záhada a tajemství Matky přírody, nad nímž jsem hloubala až do nedávna.

Co je to tajemství?

Staré české slovo tajemství se vyskytovalo už ve 14. století. Je odvozeninou od slovesa tajit, jehož původ je všeslovanský, tedy nacházející se ve všech slovanských jazycích. Jako příklad si uveďme polskou podobu – taić, ruskou taíť, srbochorvatskou tájiti. Praslovanská forma tajiti je pak příbuzná se staroirským tāid – zloděj.

Tajemství je něco, co má být utajeno, nesmí být prozrazeno, tajná informace. Jsou různé druhy tajemství (obchodní, lékařské, osobní), ale mě nejvíc zajímají tajemství přírody. Měla jsem štěstí a jedno se mi odhalilo.

Kdo tedy dělá záhadné důlky ve slámě?

Pokaždé, když jsem důlky ve slámě objevila, hloubala jsem, kdo tam asi spí. Na kočku byly moc velké a žádní menší psi se tam netoulají. Jaké zvíře využívá Libretův domeček ke spaní? To bylo tajemství, na které jsem dlouho nemohla přijít.

Pomohl mi až sníh. Do domku i z něj vedly dvě cestičky stop onoho nocležníka. Vypadaly jako otisk opičí nohy. Co by ale dělala opice venku, napadlo mě, a tady u nás? A protože můj koník bydlí nedaleko Labe, tajemství tvora bylo odhaleno.

foto Jana Heidenreichová

Vodní krysa

Byla to nutrie říční známá také jako vodní krysa. Tento název získala díky dlouhému holému kulatému ocasu podobnému krysímu. Nutrie pochází z Jižní Ameriky a ve světě se často chovají na kožešinu a maso. Takto se ze své domoviny dostaly do celého světa.

foto pixabay.com

Některým jedincům se podařilo uniknout ze zajetí a úspěšně založit místní divoké populace, které jsou vedeny alfa samicí. Její dcery mají v dospělosti teritoria překrývající se s tím matčiným. To by nás mělo vést k zamyšlení nad tím, jaké uspořádání máme v rodině a kdo ji vlastně řídí. Také je dobré prozkoumat, jestli náš vztah k dospělým dětem je založen na závislosti či „přestřižení pupeční šňůry“ a jejich samostatnosti.

Tato zvířata žijí na březích řek, potoků a jezer pokrytých hustou vegetací. Hloubí si nory s chodbami dlouhými 15 a více metrů. Nutrie jsou hlodavci menší než bobři a stejně jako oni mají výrazné hlodavé zuby. Hlodání udržuje jejich zuby ve správné délce. Pokud by jim přerostly, nemohli by přijímat potravu a uhynuli by. Lidé s totemem nutrie by se měli zaměřit na péči o své zuby a jejich hygienu.

foto pixabay.com

Tato zvířata jsou mimořádně náchylná k chorobám žaludku a zažívacího traktu vůbec, proto lidé s nutrií v totemu by měli klást důraz na kvalitní a chemicky neošetřenou stravu. Jedině tak budou zdraví a vitální.

Nutrie jsou výborně přizpůsobené životu ve vodě, na nohách mají plovací blány, uzavíratelné nozdry a díky hmatovým vouskům skvěle nacházejí potravu i pod vodou. Voda je obecně spojována s Velkou pramátí, s ženským principem, s emocionální stránkou života, tvořením a se sny.

Měli bychom se proto zamyslet, zda věnujeme dostatečnou pozornost svým snům a přáním. Na druhou stranu možná sníme příliš a stále a nežijeme v reálném světě. Měli bychom si občas své sny připomenout a pustit se do jejich uskutečnění.

Pouhé snění k naší spokojenosti a naplnění nestačí. Je třeba konat. 

Umíte snít? A umíte pak sny přivést do vašeho života?

Mně se to podařilo. Celý život jsem toužila mít svého koně. Až když jsem si dovolila splnit si tento veliký sen, objevil se v mém životě kůň Libret. Díky hlubokému vztahu s ním se moje cesta sebepoznání a vývoje urychlila. Dokončila jsem své vykládací karty Magická poselství zvířat a vydala jsem je, posunulo se i mé vnímání sebe i druhých.

Na cestě za sebepoznáním jsem stále a zvu na ni i vás 😊

Divoké zvíře a jeho poselství

Divoké zvíře a jeho poselství

Příroda je mocná čarodějka a vždy má pro nás poznání v pravý čas a na pravém místě. Stačí, abychom byli otevření, chtěli naslouchat a neměli tendenci si určovat, v jaké formě se k nám informace dostanou. Proto pokud se před námi objeví divoké zvíře, je onou informací či poselstvím.

Kde jsem ono divoké zvíře potkala?

Byl slunečný den, a tak jsem se svým koněm vyrazila na procházko-vyjížďku. Brouzdali jsme se s Libretem bok po boku na břehu Labe, a najednou jsme kus před sebou zahlédli velké, černé zvíře. Říkala jsem si, že je to nějaký obří pes, ale neviděla jsem kolem žádného člověka. To bylo divné. Pak se zvíře pohnulo a odběhlo. Mně bylo jasné, že to není pes, ale divoké prase.

Na břehu rostou duby, topoly a další stromy a kanci tu ryjí zem a hledají potravu. Nasedla jsem na koně a pokračovali jsme jízdou. V tom jsme kousek od nás opět zahlédli divočáka. Tentokrát jsme byli opravdu blízko. Čmuchal u řeky, rozhlížel se a do strachu měl daleko. Za to já jsem strach měla. Bála jsem se, aby prase nemělo pocit, že s námi musí soutěžit o potravu, tak jsem mu nahlas sdělila, aby nás obešlo, že jen v míru projíždíme.

Fungovalo to 😊.

divoké prase

foto pixabay.com

 

Nic se neděje náhodou, ani divoké zvíře v našem životě

V duchu jsem přemýšlela, jaké poselství mi prase má přinést? Co si mám uvědomit? Nakonec člověk nevidí divočáka za bílého dne hned 2x po sobě jen tak. Doma jsem nahlédla do Průvodce k mým kartám Magická poselství zvířat a dočetla jsem se:

Magická poselství zvířat

„Divoké prase – odvaha, síla, bojovnost, pravdomluvnost, plodnost a inteligence.

Divoká prasata jsou inteligentní, přizpůsobivá a předvídavá zvířata. Lidmi jsou po dlouhé roky pronásledována a střílena, a kvůli tomu se naučila člověku vyhýbat. Divoké prase proto v přírodě spatříme málokdy, protože se i přes svou velikost umí pohybovat velmi tiše a nenápadně. Tam, kde jsou kanci hojně zabíjeni, dokonce změnili své zvyky a stali se aktivními v noci.

 

Toto smělé a odvážné zvíře se stalo symbolem pravdomluvnosti a boje proti nebezpečí, které na nás může číhat venku, ale i uvnitř, kdy bojujeme hlavně sami se sebou. Jeho kly jsou výhružné a nebezpečné a nabádají nás, abychom se na vše v našem životě podívali objektivně a postavili se za pravdu a čest.

 

Díky energii kance spatříme vše, co jsme do té doby popírali, před čím jsme strkali hlavu do písku, přiznáme si lež a pojmenujeme věci pravým jménem. To nám dodá sebedůvěru a odvahu postavit se za sebe a svou věc a vrátí nás to zpět k naší cti.

 

Vstoupí-li kanec do našeho života, pomůže nám řešit především důležité věci a jednat dle morálních zásad a slušnosti, s lidskostí a poctivostí. Získáme tak pocit sebeúcty a důstojnosti, který každý z nás potřebuje.

 

Kanec nás povede ke statečnosti a upřímnosti k sobě i druhým a získáme díky němu potřebnou odvahu a schopnost přistupovat k problémům přímo a vyřešit mnohé složité situace. Získáme schopnost postavit se lidským slabostem a proměnit je v sílu.

Kanec je mocný a starostlivý spojenec, který se objevuje ve chvílích, kdy čelíme nějaké výzvě. Podpoří náš ryzí charakter, silnou vůli a otevře cestu ke skrytým věděním, která pak dál budeme moudře využívat.“

Pokládám si tedy tyto otázky:

  • Jsem dost pravdomluvná? A umím se za pravdu postavit? Nebo si pravdu překrucuji tak, jak se mi hodí? Někdy to dělám, hlavně když mám pocit, že úplná pravda by druhým ublížila. Mám však vyzkoušeno, že lež mě vždy dožene. Dávám si v tuto chvíli nový záměr říkat věci pravdivě podle skutečnosti, anebo nezdůvodňovat svá rozhodnutí.
Rozhodně je mi lépe v pravdě než ve lži.
  • Poznám, co je v mém životě skutečně důležité? A jak to vlastně poznám? Jedinou správnou nápovědou jsou mé pocity. Podle nich zjistím, jak se cítím a vím, co dělat. Pokud je mi dobře, jdu po té správné cestě, jestli mám divný pocit, tak ta cesta není správná.
Pocity tedy mohou být naším barometrem života.

Mám teď na své cestě mocného spojence kance, který mě podpoří svou odvahou, silou, pravdomluvností a inteligencí. Děkuji a jsem vděčná za tento zážitek a poselství divokého zvířete.

Divoké prase

foto pixabay.com

A jak to máte ve svém životě vy?

  • Jste pravdomluvní?
  • Vnímáte své pocity a necháte se jimi vést?
  • Nebo strkáte hlavu do písku a nechcete si přiznat některé věci?
  • Mluví k vám zvířata?
  • A víte, co to znamená?

Pokud ne, můžete se naučit číst poselství zvířat pomocí mých karet s Průvodcem zde >>>>

Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, pomoci řešit problémy, podpořit, anebo najít cestu ke zvířatům, jsem tu pro vás.

 

Cesta sebepoznání – 2. část

Cesta sebepoznání – 2. část

Vydala jsem se na cestu sebepoznání

Zvířata a hlavně koně nastavují zrcadlo našemu chování a pomáhají nám jít po cestě poznání sebe sama a změně k lepšímu. V druhém pokračování článku se podíváme na to, jak jsem se naučila být  „tady a teď“ a nejet jen na „autopilota“, opustit roli malé holčičky a postavit se za sebe. První část článku najdete zde >>>.

Emoční géniové

Emoce lidí i koní vznikají v mozku, v srdci a zažívacím traktu. Koně jsou ve srovnání s lidmi obrovští a mají tedy i veliký mozek, srdce i zažívací trakt. Díky tomu jsou schopni přijímat mnohonásobně více vzruchů ze svého okolí než my lidé.

Jsou to géniové ve vnímání pocitů druhých.

Pan dokonalý

Libret byl opravdu vzorný koník. Kam jsem ho postavila, tam jsem ho našla. Na vycházkách mě v klidu následoval, ničeho se nelekal a nebál, na vyjížďkách byl spolehlivý. Měla jsem pocit, že jsem si koupila dokonalého koně.

Jako tělo bez duše

Časem jsem zjistila, že jeho chování není „dokonalost“, ale stav nazývaný disociace (zamrznutí). Zajímavé informace k tomuto tématu najdete i v článku zde >>>.

Disociace je obranný mechanizmus, který zabrání utrpení zvířete čelícího ohrožení života např. při útoku šelmy. Zvíře instinktivně upadne do změněného stavu vědomí, ve kterém je vnímání bolesti, strachu a dalších vjemů utlumené. Můžeme si to představit tak, jako když duše opustí tělo.

U našeho koně se tento stav disociace projevoval jako jakýsi druh prázdnoty a odevzdanosti. Vznikl v minulosti velmi tvrdým a necitlivým tréninkem bývalých majitelů, kteří ho nerespektovali jako živou bytost s určitými fyzickými a psychickými potřebami.

Disociace se objevuje i u lidí, kteří se stanou obětí násilí, nebo nějakých velmi traumatizujících událostí a neumí je zpracovat. Odpojení jim umožňuje taková traumata přežít a nezbláznit se.

disociace

foto pixabay.com

Pomohli jsme si navzájem

Jeden moudrý horseman mi na počátku mé cesty s mým koněm řekl:

„Až ho pořádně nakrmíte a opečujete, objeví sám sebe. Teprve pak zjistíte, jakou má skutečně povahu.“

Měl pravdu.

Libret se postupně vracel do života. Už nebyl lhostejný, ale naopak začal být špatně zvladatelný, všeho se lekal, vše řešil útěkem a některé věci z výcviku si nepamatoval. Jeho duše se postupně vracela do těla a on ožíval. Dokonce si ve zralém věku prošel krátkou pubertou 😊. Postupně jsme budovali vzájemnou důvěru a jeho ochota nechat se vést se zvyšovala.

To však ode mne vyžadovalo spoustu uvědomění sebe sama, svých strachů a emocí. Musela jsem najít mnoho podvědomých vzorců chování, které mi již nesloužily, a opustit je.

Co jsem musela na své cestě sebepoznání změnit?

Role malé holčičky

Jedním z nich byla role malé holčičky, do které jsem nevědomě vstupovala vždy, když jsem se dostala pod tlak a nenacházela řešení situace. Měla jsem pocit, že lidé budou na malou holčičku hodnější a vstřícnější. Tím jsem se oslabovala, byla jsem dětinská a bránila sama sobě dělat volby ve svůj prospěch a dobrý pocit.

Postavit se sama za sebe

Celý dosavadní život jsem se neuměla pořádně postavit sama za sebe. Ale postavit se za Libreta jsem dokázala. Když mu ve stáji nedávali vodu, někdy ani jídlo, připravila jsem si všechny možné varianty nadcházejícího rozhovoru s majitelem stáje a sjednala nápravu. Byla jsem na sebe opravdu hrdá a cítila jsem se odvážná. Pak už byl jen krok k tomu, abych byla schopná se postavit i sama za sebe.

foto pixabay.com

Přestala jsem se koukat na problémy negativně

Když jsem jela s Libretem na vyjížďku, bála jsem se už dopředu, co se kde stane a čeho se lekne. Moje trenérka mě naučila, že všechny překážky jsou výzvou k jejich překonání. Díky tomu jsem byla více kreativnější a vynalézavější, abych tyto pro koně „strašidelné situace“ zvládla.

Kůň je mým barometrem

Nejsem dokonalý člověk, co by měl vše vyřešené. Stále v sobě nacházím věci, na kterých mohu pracovat. Abych se na své cestě sebepoznání neztratila, mám svůj „koňský barometr“. Je velmi pravdivý a okamžitě odhalí mé nedostatky a pomůže mi je napravit.

Pokud naslouchám jeho řeči těla a srdce, vzorce si mohu uvědomit, vidět je a opravit je. Jestliže ale nevnímám, nebo nechci, nastupuje důraznější způsob uvědomění.

Nedávno jsem s ním byla na vyjížďce v lese. Bylo krásně a já se zasnila a přestala být v přítomném okamžiku, což je na koni nezbytné. Libret se lekl „ničeho“ a já spadla. Hned jsem věděla, že jsem někde „poletovala v myšlenkách“ a nebyla jsem tady a teď.

Nejezdit pouze na „autopilota“, nebýt mimo přítomnost a nezůstávat ve stavu odpojení, byl další hlavní důvod, proč jsme se s Libretem přitáhli navzájem do života.

Jsou i jiné cesty poznání sebe sama

Člověk si nemusí pořizovat koně, aby mohl duchovně růst. Jsou různé cesty a každý máme tu svou. Ta moje je spojena se zvířaty, a hlavně s koňmi.

Obrovským posunem pro mě také bylo setkání s metodou kineziologie One Brain, jejíž jsem facilitátourkou. Více informací najde v mém příběhu zde>>,

Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, pomoci řešit problémy, anebo podpořit, jsem tu pro vás.

Zvířata a my

Zvířata a my

Víte, co si o zvířatech myslel Hippokratés?

Zvířata provází člověka už od nepaměti. Jejich vzájemný vztah se pohybuje ve dvou rovinách. Mohou být buď duchovními průvodci, anebo jsou zbožím. 

První rovina – zvířata jako duchovní průvodci

Už v dávných dobách lidé věděli, že jsou součástí přírody. Dříve se o tyto záležitosti starali šamani, kněží a kněžky, kteří hledali spojení mezi tajemným a neviditelným světem energií přírody a světem lidí. Učili, že voda, kameny, stromy a zvířata, které nazývali totemy, promlouvají k tomu, kdo jim umí naslouchat.

Zvířata se tedy stávala duchovními průvodci či ochránci, léčila nás, dodávala energii a sílu. Nebo se jedná o uctívání zvířat, které se do dnešní doby ještě uchovalo u lidí považovaných za primitivní, žijících v Indii, v pralesích jižní Ameriky, Nové Guineje a v polopouštích Austrálie.

foto pixabay.com

Druhá rovina – zvířata jako zboží

Druhá rovina vidí zvířata jako zboží, nebo věci. Člověk je neomezený vládce, který o všem rozhoduje. Zvířata jsou chována v nevhodných podmínkách, těsných klecích, kde se nemohou ani otočit, jsou jim odebírána mláďata, jsou jim prováděny veterinární zákroky bez umrtvení.

Slouží pouze jako zdroj masa, mléka, vajec a peněz. Nikoho nezajímá, že jsou to živí tvorové s emocemi a city, kteří si zaslouží citlivé zacházení.  Drtivé množství lidí má zavřené oči a nic z toho neví, nebo vědět nechce.

foto pixabay.com

A jak to viděl Hippokratés?

„Všichni živí tvorové mají stejnou duši, i když tělo máme každý jiné.“

Hippokrates.

Toto je můj nejoblíbenější citát a plně s ním souhlasím. Proto jsem ho také použila ve svých vykládacích kartách Magická poselství zvířat.

Můj život je nerozlučně spojen se zvířaty. Momentálně máme doma tři psy a ve stáji jednoho koně. Všichni byli lidmi nějak trápeni, zrazeni, vyhozeni, či odloženi, nebo určeni k likvidaci. Nikdo se nezamýšlel nad tím, jak to prožívají. Byli pouze nástrojem pro lidské ego a peníze.

Třetí rovina – vztah člověka a zvířat

Je pro mě rovinou, kdy je ani neuctívám, ani je nezneužívám, ale pomáhám jim a oni mně.

Pro mě jsou zvířata bytosti s duší, plná emocí a citů. Díky nim jsem dostala možnost nahlédnout za hranice neviditelného. Pochopila jsem, že věci nejsou takové, jak je vidím, ale že mají skrytý rozměr. Umožnili mi a dovolili mi, abych se s nimi hluboce propojila. To mě vedlo a stále vede k poznání sebe samé a k větší citlivosti vůči sobě i druhým.

foto Jana Heidenreichová

„Blahořečím onomu času, kdy lidé žili svorně se zvířaty bok po boku a tvořili s deseti tisíci bytostmi jednu velkou rodinu.“

Čuang-c’ , klasický čínský filozof (369–286 př. n. l.)

Tvořit jednu velkou rodinu, jak řekl Čuang-c’, je mým velkým přáním. Přeji si, aby lidé pochopili, že nejsou neomezenými vládci tady na Zemi, ale jsou její součástí. Měli by s vděčností uznávat nejen zvířata, ale i rostlinnou říši a celou planetu Gaiu.

Jaký máte vy nejoblíbenější citát? A jaký máte vztah ke zvířatům?

Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, zvýšit svou citlivost anebo pomoci a podpořit, jsem tu pro vás.

Zdroj fotografií: pixabay.com

5 darů duše, kterých si u sebe cením

5 darů duše, kterých si u sebe cením

5 darů duše, které u sebe opravdu oceňuji a moc mi pomáhají

Každý v sobě ukrýváme dary duše a dobré vlastnosti. Pomáhají nám překonávat těžkosti a starosti, a také jich využíváme k růstu a prosperitě. 

Mých 5 darů duše

1.dar – vytrvalost

Jsem jako bulldog. Když dostanu nějaký úkol, zakousnu se do něj a „nepustím“, dokud není hotový. Kdysi mi tato vlastnost pomohla vytrvat při 4,5 leté stavbě rodinného domu. Díky  daru vytrvalosti jsem dokončila druhou vysokou školu, kterou jsem studovala s malou dcerou, vlastní domácností a při stavění domu. Vytrvalost mi pomohla, abych se zotavila po operaci páteře a mohla zase normálně fungovat, chodit, sedět a mít koníčky, které mě baví. Vytrvalost pomohla během 5 let nakreslit a vybarvit 72 zvířat, ze kterých jsem pak vytvořila 72 vykládacích karet a napsala k nim knížku neboli Průvodce o 236 stranách.

dary duše

foto pixabay.com

2.dar – trpělivost

Trpělivosti mě naučil náš první pes německý ovčák Ben. Byl hyperaktivní stejně jako já a byl mi skvělým učitelem. Když jsem na něj spěchala, aby se učil rychleji, zasekl se a čekal, až se uklidním a dám mu na vše dost času. Trpělivost mi pomáhá při práci s klienty. Kineziolog je průvodce, který nesmí napovídat, má být trpělivý, naslouchat klientovi a vést ho k pochopení, a tudíž k vyřešení problému. Tu nejvyšší školu trpělivosti mi zprostředkoval můj kůň. Koně mají jiný způsob učení než my lidé. Složité cviky je třeba rozfázovat do dílčích kroků a ty ho postupně učit. Jeden cvik se skládá z mnoha těchto malých kroků.

3.dar- pozitivita

Jsem pozitivní člověk, což někteří lidé vyhodnocují jako naivitu. V kineziologii se říká: „Lepší růžové brýle než slepecká hůl.“ A tím se řídím. Pokud očekáváme pozitivní výsledky, tak se dostaví. Pokud očekáváme negativní, také se také dostaví. Pozitivitu jsem si „vypěstovala“. Kdysi jsem byla negativní a každý den jsem si v hlavně vytvářela černé scénáře o tom, co se stane špatného, jak to blbě dopadne, jak to nezvládnu, jak to zvládnu špatně a jaké budou problémy. Úplná černá kronika. A jak jsem to změnila? Pomohla mi kineziologie. Pochopila jsem, jak nebýt obětí a život si tvořit svými myšlenkami a vizemi. Tvořím si pozitivní scénáře místo těch negativních.

dary duše

foto pixabay.com

4.dar – citlivost

Už od dětství jsem velmi citlivá. Uvědomila jsem si to díky knihám „Žít s radostí“ a „Osobní síla skrze uvědomění“ od Sanaya Roman. Už mi bylo jasné, kam se ztrácí má energie a dobrá nálada po návštěvě obchodního centra, nebo u některých lidí. Citlivost využívám své práci. Snadněji se napojím na energii klientů při kineziologii a mohu je vést k pochopení a odblokování problémů. Také ji využívám při kreslení mandal na zakázku.

5.dar – rovnováha

Jsem váha váhavá, tudíž rovnovážná 😊. Potřebuji, aby vše bylo v rovnováze a harmonii. Můj dar mi pomáhá vyvážit nepříjemné situace, vyrovnat nerovnovážné energie a uklidnit hádky. Jsem jako kuchař, který přesně ví, co má přidat do hrnce, aby byly všechny ingredience vyrovnané a příjemné. Tento dar využívám hlavně v rodině a v práci. Musím si ovšem dávat pozor, abych stále nevyrovnávala a neharmonizovala na úkor sebe. Pak by to bylo sebezničující, a to není cílem.

dary duše

foto pixabay.com

A jak to máte vy se svými 5 dary duše či 5 dobrými vlastnostmi?

Zdroj fotografií: pixabay.com