autor: Jana Heidenreichová | 12.9.2022 | články
Máma je tou nejdůležitější osobou už od narození
Její láska je nezištná a neklade si žádné podmínky. Je přístavem bezpečí a otevřenou náručí. Ne každý to však v dětství tak pociťoval a jeho rodinné vztahy byly příliš růžové.
Někdy vztah s mámou může pěkně skřípat. Možná máte pocit, že se spolu jen hádáte, odcizujete se a nerozumíte si. Stejně jako Petra, která ke mně přišla na terapii kineziologie a řekla: „Nesnáším svou mámu!“
Paní Petra si posteskla: „Nechci se své mámy dotýkat, nedělá mi radost ji obejmout, nemohu s ní pořádně mluvit.“ „Nemáme moc pěkný vztah.“ „Navíc jsem stále nemocná a necítím se dobře.“

foto pixabay.com
Moc si přála, aby si své mámy vážila, chtěla ji obejmout a cítit propojení se ženou, která jí dala život. Toužila po příjemné komunikaci, ve které se obě respektují a naslouchají si. Místo toho od mámy přicházely hlavně výčitky a odsuzování. Petra se totiž odstěhovala z východního Slovenska, kde její rodiče stále žijí, za svým mužem až k Praze. Tady si postavili dům, mají dvě děti a skvělou práci.
Rodiče, a hlavně maminka, jí nemohla odpustit, že je nechala doma a už se tam nevrátí. Při každé příležitosti to dceři vyčítala a tlačila na ni, aby se k nim vrátila. Účinek byl opačný. Dcera se nevracela, a navíc se začala vyhýbat komunikaci po telefonu, ubylo i osobních návštěv a rodinnými vztahy se nesly samé hádky a křik.
Petra si uvědomovala, že svůj vztah s mámou musí změnit
Navíc jí bylo jasné, že svým malým dětem dává špatný příklad, jak mají fungovat vztahy k rodičům a v rodině. Děti od nás rodičů vše okoukají a chovají se jako my.
K největšímu naprogramování podvědomé mysli dochází v období mezi narozením a 6 lety. Dalo by se zkráceně říct, že prvních 6 let života jsme v hypnotickém stavu.
Jednou jsem to zažila se svou dcerou, když jí byly 3 roky. Na pískovišti něco vysvětlovala kamarádce a v tu chvíli jsem slyšela sama sebe……stejný hlas, stejná slova, stejná intonace, stejná gesta……. Přesně jako já. Vše dokonale napodobila. Bohužel děti do sebe „jako houby nasají“ to dobré i to špatné.
Ve „stavu hypnózy“ si nemůžeme vybrat a zhodnotit, jaké chování či návyk se naučit nebo nenaučit. Od rodiny přebereme vše.
Jak Petra vyřešila svůj problém?
Petra začala pravidelně chodit na kineziologické odblokování. Postupně se nořila do svých podvědomých a dávno zapomenutých programů a odblokovávala jeden po druhém. Loupaly jsme je jako slupky cibule.
Tak jak se postupně měnila a uvědomovala si více souvislostí, tak se měnil i přístup rodičů k ní.
Naše podvědomé programy a problémy bych přirovnala k veliké ledové kře plující na moři. Malý kousek je vidět nad hladinou a větší část je skrytá pod vodou. Mnohdy nemáme ani tušení, co vše se tam skrývá.

foto pixabay.com
Petra byla už v dětství hodná holčička. Snažila se rodičům vždy vyhovět, poslouchat a mít dobré známky ve škole. Co řekli rodiče, to splnila. Rodiče byli zvyklí, že dcera je poslouchá a v podstatě neprojevuje svou vůli.
Petra na sezeních pochopila, že už je dospělá žena, která se o sebe a svůj prostor musí postarat, že už nemusí „poslouchat a být hodná holčička“. Naučila se vnímat své potřeby a lépe komunikovat.
Na posledním sezení se mi pochlubila, že byla s manželem, s dětmi a s jejími rodiči na dovolené. Byla nadšená a spokojená, protože rodinné vztahy a hlavně vztah s matkou, byl teď v pohodě. Dovolenou si užili a z ní se stala sebevědomá mladá žena, manželka a matka.

foto pixabay.com
Když změníme svou minulost, osvobodíme svou přítomnost.
Zdroj fotografií: pixabay.com
autor: Jana Heidenreichová | 12.9.2022 | články
5 darů duše, které u sebe opravdu oceňuji a moc mi pomáhají
Každý v sobě ukrýváme dary duše a dobré vlastnosti. Pomáhají nám překonávat těžkosti a starosti, a také jich využíváme k růstu a prosperitě.
Mých 5 darů duše
1.dar – vytrvalost
Jsem jako bulldog. Když dostanu nějaký úkol, zakousnu se do něj a „nepustím“, dokud není hotový. Kdysi mi tato vlastnost pomohla vytrvat při 4,5 leté stavbě rodinného domu. Díky daru vytrvalosti jsem dokončila druhou vysokou školu, kterou jsem studovala s malou dcerou, vlastní domácností a při stavění domu. Vytrvalost mi pomohla, abych se zotavila po operaci páteře a mohla zase normálně fungovat, chodit, sedět a mít koníčky, které mě baví. Vytrvalost pomohla během 5 let nakreslit a vybarvit 72 zvířat, ze kterých jsem pak vytvořila 72 vykládacích karet a napsala k nim knížku neboli Průvodce o 236 stranách.

foto pixabay.com
2.dar – trpělivost
Trpělivosti mě naučil náš první pes německý ovčák Ben. Byl hyperaktivní stejně jako já a byl mi skvělým učitelem. Když jsem na něj spěchala, aby se učil rychleji, zasekl se a čekal, až se uklidním a dám mu na vše dost času. Trpělivost mi pomáhá při práci s klienty. Kineziolog je průvodce, který nesmí napovídat, má být trpělivý, naslouchat klientovi a vést ho k pochopení, a tudíž k vyřešení problému. Tu nejvyšší školu trpělivosti mi zprostředkoval můj kůň. Koně mají jiný způsob učení než my lidé. Složité cviky je třeba rozfázovat do dílčích kroků a ty ho postupně učit. Jeden cvik se skládá z mnoha těchto malých kroků.
3.dar- pozitivita
Jsem pozitivní člověk, což někteří lidé vyhodnocují jako naivitu. V kineziologii se říká: „Lepší růžové brýle než slepecká hůl.“ A tím se řídím. Pokud očekáváme pozitivní výsledky, tak se dostaví. Pokud očekáváme negativní, také se také dostaví. Pozitivitu jsem si „vypěstovala“. Kdysi jsem byla negativní a každý den jsem si v hlavně vytvářela černé scénáře o tom, co se stane špatného, jak to blbě dopadne, jak to nezvládnu, jak to zvládnu špatně a jaké budou problémy. Úplná černá kronika. A jak jsem to změnila? Pomohla mi kineziologie. Pochopila jsem, jak nebýt obětí a život si tvořit svými myšlenkami a vizemi. Tvořím si pozitivní scénáře místo těch negativních.

foto pixabay.com
4.dar – citlivost
Už od dětství jsem velmi citlivá. Uvědomila jsem si to díky knihám „Žít s radostí“ a „Osobní síla skrze uvědomění“ od Sanaya Roman. Už mi bylo jasné, kam se ztrácí má energie a dobrá nálada po návštěvě obchodního centra, nebo u některých lidí. Citlivost využívám své práci. Snadněji se napojím na energii klientů při kineziologii a mohu je vést k pochopení a odblokování problémů. Také ji využívám při kreslení mandal na zakázku.
5.dar – rovnováha
Jsem váha váhavá, tudíž rovnovážná 😊. Potřebuji, aby vše bylo v rovnováze a harmonii. Můj dar mi pomáhá vyvážit nepříjemné situace, vyrovnat nerovnovážné energie a uklidnit hádky. Jsem jako kuchař, který přesně ví, co má přidat do hrnce, aby byly všechny ingredience vyrovnané a příjemné. Tento dar využívám hlavně v rodině a v práci. Musím si ovšem dávat pozor, abych stále nevyrovnávala a neharmonizovala na úkor sebe. Pak by to bylo sebezničující, a to není cílem.

foto pixabay.com
A jak to máte vy se svými 5 dary duše či 5 dobrými vlastnostmi?
Zdroj fotografií: pixabay.com
autor: Jana Heidenreichová | 10.9.2022 | články
Nic se neděje jen tak, náhodou. Vše má svůj důvod i smysl a často nám naše neduhy a onemocnění dávají varovný signál, abychom se zamysleli nad tím, jak nakládáme se svým zdravím. A je tomu tak i u alergie, která je voláním našeho těla i duše. Není to tedy naše prokletí či zlý osud, ale pomoc.
Mé zprávy z vesmíru, aneb jak to bylo s mou alergií
Bylo mi 21 let, byl pěkný večer, měla jsem vše hotové a dostala jsem chuť na něco dobrého a zdravého, a tak jsem si dala kiwi, moje oblíbené ovoce.
Během chvíle jsem měla pocit, že nemohu dýchat, celá jsem zčervenala v obličeji a během 10 minut měla teplotu 38,5C. Vůbec jsem nevěděla, co dělat. Byl to hrozný pocit. Naštěstí po prášku příznaky postupně odezněly a já si oddechla.
Byla jsem alergik už od dětství, ale nikdy to nebylo tak intenzivní. Mívala jsem rýmu a kašel, ale takovou reakci jsem ještě nezažila. Tahle zkušenost měla být má zpráva, moje upozornění, moje varování.
Pokud tyto zprávy z vesmíru nevnímáme, vesmír přitvrdí.
Já jsem vesmír v té době neposlouchala a kiwi si dala znovu. Reakce byla o hodně prudší než ta předešlá. Opět jsem nemohla dýchat, kašlala jsem až jsem se dusila, byla celá rudá a měla horečku. Došlo mi, že kiwi musí z mého jídelníčku pryč, protože mám na něj alergii.
Roky šly dál, uběhlo jich mnoho a já se kiwi stále vyhýbala.
Nastaly veliké změny a můj životní příběh dostal jiný směr. Už jsem lépe vnímala „upozornění z vesmíru“ a někdy se jimi nechala i vést. Jednou takovou pobídkou byl i kurz Kineziologie One Brain, ve kterém je alergie jedním z probíraných témat.
Nic se neděje jen tak, ani alergie

foto pixabay.com
Alergická reakce organizmu je spojená s nějakým stresem neboli negativním emočním prožitkem v nepříjemné situaci. Naše tělo a podvědomí neví, jak problém vyřešit, a tak spojí tento okamžik s „něčím“. Může to být jídlo, pyl, prach, nebo zvíře……a alergie je na světě.
Wikipedie o alergii říká:
„Alergie je přehnaná, nepřiměřená reakce imunitního systému organizmu na látky, se kterými se běžně setkáváme v našem prostředí. Je způsobena nesprávnou aktivací protilátek ze skupiny imunoglobulinu E vlivem daného alergenu……“
Mezi nejčastější symptomy patří kýchání, svědění a ucpání nosu, rýma, svědění a zarudnutí očí, ekzémy, kopřivka, kašel, dušnost, pískot na plicích (astma), teplota a další.
Pokud nijak neřešíme své negativní emoční prožitky v co nejkratší době, uloží se do našeho podvědomí jako program (vzorec) našeho chování.
Na základě tohoto vzorce pak ve stresových situacích jednáme podvědomě, nedokážeme ovlivnit své reakce, „jen“ reagujeme a nedokážeme najít jiné kreativnější řešení.
Až na kurzu kinezilogie jsem konečně pochopila, kde je problém
Moje kolegyně Veronika přijela na kurz kineziologie hned první den s pořádnou rýmou, kýcháním a slzením očí. Všechny nás ujišťovala, že není nemocná, ale že má jen alergii na psí srst. Po dobu kurzu bydlí svého u bratra a ten má psa.
Naše skvělá lektorka se jí hned zeptala, kdy se jí alergie objevila poprvé. Veronika chvilku přemýšlela a vzápětí si vzpomněla, že to bylo v době, kdy se rozváděla. Rozchod s manželem byl velice složitý a těžký a ona v té době přijela za bratrem, jehož pes jí nadšeně vítal.
To byl okamžik, kdy se propojilo těžké životní období rozvodu „se psem a jeho chlupy“. Alergie byla na světě.
AHA, Veronika pochopila……Není to alergie na psy, ale na teď už bývalého manžela.
AHA moment je ta chvíle, kdy si uvědomíme souvislosti a konečně nahlédneme za oponu našeho podvědomí a pochopíme.
Zázračné uzdravení nebo pochopení toho, co nám tělo chtělo říci alergií?

foto pixabay.com
Druhý den přišla Veronika na další den kurzu a smrkání, kýchání a rýma nikde. Bylo to jako zázrak. Ona sama z toho byla velice nadšená a překvapená.
Cestou domů jsem si říkala, že se té mé alergie musím také zbavit jako Veronika. Když jsem přijela domů, pátrala jsem ve své minulosti po situaci, kdy se mi alergie objevila poprvé.
Velice živě jsem si to pamatovala. Bydleli jsme tehdy s manželem u jeho rodičů v paneláku. Malý byt 3+1 a v něm tchýně, tchán, jejich dcera, můj manžel, já a naše malá dcerka. Tchýně se nám snažila organizovat život a pořádně mi tím lezla na nervy. A večer po dni plném potlačovaného vzteku na ni a na naši neutěšenou situaci s bydlením, jsem si dala kiwi.
Mé tělo propojilo stres týkající se vztahu s tchýní s mým oblíbeným ovocem kiwi. Neuměla jsem správně vykomunikovat své potřeby, neuměla jsem si udržet své hranice, a tak mé tělo somatizovalo tento problém alergií.
Po tomto AHA momentu a uvědomění si spojení nepřiměřené reakce na kiwi s averzí ke tchýni, alergie zmizela.
Hned druhý den jsem si koupila kiwi a snědla ho. A víte co? Nic se nestalo. Alergie byla pryč.
Díky uvědomění příčiny můžeme odstranit své negativní emocionální prožitky v minulosti a osvobodit tak náš současný život.
Ne každému se však podaří alergii odstranit pouhou vzpomínkou na určitou negativní situaci. Někdy jsou příčiny problémů, alergií uloženy velmi hluboko v našem podvědomí. V takovém případě pomůže odblokování pomocí kineziologie, při kterém spolupracuje vědomí, podvědomí i tělo, a my se můžeme ponořit do hloubek a příčin našich potíží.
„Všechno v přítomnosti by mohlo být jiné, kdyby se jedna věc v minulosti odehrála jinak. A některé věci, přežívající v našich vzpomínkách nejdéle, se ve skutečnosti vůbec nikdy nestaly.“ Andrew Verity facilitátor kineziologie
Je tedy na každém z nás, jakou cestou se v našich životech vydáme.
Můžeme jít buď cestou „nevědomou“, kdy většinu času jedeme tzv. na „autopilota“ a v situacích pouze reagujeme, anebo převezmeme zodpovědnost za svůj život a budeme ho tvořit s fantazií a podle svých přání?
Pokud se na takovou cestu chcete vydat, či na ní už jste a potřebujete pomoc a podporu, jsem tu pro vás.
Zdroj fotografií: pixabay.com