Nejlepší rada do života

Nejlepší rada do života

Celé dětství posloucháme nejlepší rady do života a doporučení od rodičů, dospělých a učitelů. Časem nastane bod zlomu, kdy už nejsme schopni tyto rady poslouchat a máme toho dost. Některé si však i tak pamatujeme celý život.

A jaká nejlepší rada do života to byla v mém případě?

Dala mi ji moje moudrá babička a provází mě od dětství až do současnosti. Už si přesně nepamatuji, kdy a proč jsem tuhle radu dostala poprvé. Ale určitě to bylo v situaci, kdy se mi něco nedařilo a já jsem za každou cenu chtěla, aby mi to šlo. V takových okamžicích babička pravila:

„Všechno zlé je pro něco dobré.“

Uf, to byla rada „nad zlato“.

Radu jsem tehdy ani neocenila, ani neviděla nic přínosného. Musela jsem si nejdřív prožít všechny své emoce jako bylo zklamání, smutek a vztek.

emoce

emoce

Ve chvíli, kdy prožíváme nějaké trable a jsme plni emocí, tak nemůžeme mít nadhled a vidět všechny souvislosti.

Jak rozumět této nejlepší radě?

Tato věta nás upozorňuje na to, abychom ve „špatných situacích“ neviděli jen pohromu a katastrofu. Říká nám, že každá mince má dvě strany a co se nám může zdát negativní, může se časem ukázat jako lepší a pozitivní řešení. Z každé špatné situace se můžeme něco naučit a posunout se dál.

Co dobrého přineslo zlé?

Nedávno jsme byli s mým mužem a s naším koněm Libretem na vyjížďce – tedy já jela na koni, muž šel pěšky. Na louce cestou domů nás chytila silná bouřka. Z nebe se valily proudy vody, fučel vítr a padaly větve. Během chvíle jsme byli všichni mokří až „na kost“. Libret se choval skvěle, dal hlavu dolů proti kapkám a klusal za mým mužem, který běžel před ním. Neplašil se a neprchal domů, což byl dříve jeho oblíbený způsob řešení problémů, naopak byl vzorný.

Dorazili jsme všichni tři mokří do jeho koňského domečku. Libret dostal velikou pochvalu, usušili jsme se, a pak přišlo to dobré v tom zlém. Všichni tři jsme se propojili nějakou zvláštní energií a stáli jsme spolu v domečku a koukali, jak bouřka pomalu doznívá. Bylo to zvláštní splynutí koňské a lidské duše. Pocit vděčnosti, že náš kůň je prima parťák, který umí člověka podpořit a sdílet s ním to zlé. Byla v tom obrovská vděčnost za prožitek a za nevšední propojení, které nám bylo dáno díky „špatnému“.

Nejlepší rada do života opět ožila.

splynutí

splynutí

Všechno zlé je pro něco dobré

Tato nejlepší rada se stala součástí mého soukromého i pracovního života a pomáhá mi překonávat těžké životní situace. Povzbuzuje mě a dává mi sílu jít dál a hledat to pozitivní, učit se a posouvat se dál.

Znamená pro mě naději, že vše má svůj čas i význam, a že je důležité to dobré i zlé „JEN PŘIJMOUT“.

 

A jaké nejlepší rady do života jste dostali Vy? A pomohly Vám? Budu se těšit na Vaše komentáře.

 

Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, pomoci řešit problémy, anebo podpořit, jsem tu pro vás.

Nejlevnější terapie

Nejlevnější terapie

Naše diáře jsou plné úkolů, schůzek a povinností a my často zapomínáme na to, že bychom měli mít čas i pro sebe, odpočinout si a relaxovat. Celodenní shon nám způsobuje stres, který náš organizmus velmi oslabuje, ten je pak snadněji zranitelný a náchylný k nemocem. Většina z nás umí pečovat o fyzické tělo, ale často zapomínáme na své duševní zdraví. Přitom máme k dispozici nejlevnější terapii, která nám v tom pomůže.

O jakou terapii se jedná?

Je to terapie pomocí kreslení či vybarvování, také nazývaná jako arteterapie. Pro začátek nám bude stačit pořídit si nějaké antistresové neboli relaxační omalovánky. Jejich popularita je v současné době veliká a výběr obrovský. Také jsem přispěla svou „troškou do mlýna“ a vytvořila šest sešitů pro vybarvování a dva pro psaní mandal.

foto Jana Heidenreichová

Tato terapie mě zachránila

Kdysi jsem byla dost na dně. Chodila jsem do práce, která mě nebavila a nežila jsem spokojený život. Vlastně jsem spíš živořila. Ubíjelo mě věčné vstávání do práce, kde jsem proseděla 8 hodin, pak se hnala domů, venčila psy, sedla k televizi, šla spát a ráno začínal kolotoč znovu. Byla jsem tak zničená a unavená, že jsem z ničeho neměla ani radost.

A tehdy jsem objevila mandaly, kruhové kresby plné barev. Zkoušela jsem je o víkendu kreslit a postupně zjišťovala, jaký ozdravný a relaxační účinek mají. Po nakreslení mandaly jsem byla plná energie a měla jsem dobrou náladu. I mé zdraví se zlepšovalo a já byla méně často nastydlá a nemocná.

Postupně jsem se vnitřně uklidňovala a uvolňovala a nacházela sama sebe. Mandal přibývalo, takže jsem začala uvažovat o jejich vystavení. První výstavu jsem uspořádala v knihovně v Milovicích a navazoval na ni workshop tvoření těchto obrázků. Lidé mi potvrzovali, že se po vybarvování mandal cítí dobře, jsou plní energie, odpočatí a zlepšila se jim nálada.

foto Jana Heidenreichová

Terapie pro děti i dospělé

Od té doby vím, že kreslení a vybarvování pomáhá dětem i dospělým. Velmi jednoduše si tak vyčistí hlavu, uklidní se po dni plném stresu a cítí se šťastni. Stejně jako jsem to kdysi měla já. Díky tomu, že se plně soustředí na proces tvoření s pastelkami a barvami, mozku už nezbývá kapacita na řešení problémů 😊. Odpočíváme a zároveň procvičujeme mozek, učíme se kreativitě a trpělivosti.

Chyba se stane předností

V životě neexistuje guma a co jsme udělali, nejde odestát. Stejně tak je tomu při kreslení. Tvůrce se tak naučí, že i domnělá chyba může být základem pro nové, neočekávané a zajímavé nasměrování. Každá chyba má tedy v našem životě význam a vede nás k novým pohledům, informacím a možnostem.

Meditace se zentanglem

Zentangle se v mém životě objevil o několik let později. Ponořila jsem se do tvoření a postupně zjišťovala, jak skvělé účinky tato terapie má. Dokonce mi jeho tvoření dodávalo tolik energie, že když jsem kreslila večer, nemohla jsem pak několik hodin usnout 😊.

Říká se, že 20 minut se zentanglem se vyrovná dvěma hodinám odpoledního spánku 😊. Součástí této metody jsou jednoduché a opakující se kroky, které pomáhají našemu mozku relaxovat, přijímat novou inspiraci a snadno změnit naši náladu.

Kreslení zentanglu lze přirovnat k meditaci, kdy jsme si vědomi každého pohybu. Naše oči sledují špičku pera, nebo pastelky, tvoříme jednotlivé tvary, což nás pozdvihne na novou úroveň.

foto Jana Heidenreichová

Kreslení přináší potěšení

A nejen to, také nám přináší zábavu, pocit klidu a když se dílo povede, i hrdost. Při tvoření není důležitý precizní výsledek, ale proces tvorby a uspokojení z toho, že vzniká něco nového a originálního. Cílem je samotná cesta.

Nechte ruku volně klouzat po papíře a barvy vybírejte intuitivně. Ponořte se do procesu a tvořte jen tak dlouho, dokud vás to baví. Uvidíte, že doba vaší tvořivosti se bude časem prodlužovat, budete se zbavovat úzkostí a váš organizmus v sobě nastartuje regenerační a ozdravné procesy.

Buďte stále kreativní

Ať už budete vybarvovat mandaly, zentangle, nebo si jen tak kreslit, pomůže vám to překonat těžké životní situace, hektický život plný stresu a povinností, a zároveň dáte svému životu nový rozměr. Tato nejlevnější terapie je vhodná pro každého, kdo touží po sebevyjádření a má chuť dělat něco nového.

Díky tomu, že se v mém životě „objevily“ mandaly a později i zentangle, jsem se vydala novým profesním směrem, změnila svůj osobní život, a hlavně jsem našla sama sebe. Můj celý příběh si můžete přečíst zde >>>.

Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, pomoci řešit problémy, anebo podpořit, jsem tu pro vás.

 

Divoké zvíře a jeho poselství

Divoké zvíře a jeho poselství

Příroda je mocná čarodějka a vždy má pro nás poznání v pravý čas a na pravém místě. Stačí, abychom byli otevření, chtěli naslouchat a neměli tendenci si určovat, v jaké formě se k nám informace dostanou. Proto pokud se před námi objeví divoké zvíře, je onou informací či poselstvím.

Kde jsem ono divoké zvíře potkala?

Byl slunečný den, a tak jsem se svým koněm vyrazila na procházko-vyjížďku. Brouzdali jsme se s Libretem bok po boku na břehu Labe, a najednou jsme kus před sebou zahlédli velké, černé zvíře. Říkala jsem si, že je to nějaký obří pes, ale neviděla jsem kolem žádného člověka. To bylo divné. Pak se zvíře pohnulo a odběhlo. Mně bylo jasné, že to není pes, ale divoké prase.

Na břehu rostou duby, topoly a další stromy a kanci tu ryjí zem a hledají potravu. Nasedla jsem na koně a pokračovali jsme jízdou. V tom jsme kousek od nás opět zahlédli divočáka. Tentokrát jsme byli opravdu blízko. Čmuchal u řeky, rozhlížel se a do strachu měl daleko. Za to já jsem strach měla. Bála jsem se, aby prase nemělo pocit, že s námi musí soutěžit o potravu, tak jsem mu nahlas sdělila, aby nás obešlo, že jen v míru projíždíme.

Fungovalo to 😊.

divoké prase

foto pixabay.com

 

Nic se neděje náhodou, ani divoké zvíře v našem životě

V duchu jsem přemýšlela, jaké poselství mi prase má přinést? Co si mám uvědomit? Nakonec člověk nevidí divočáka za bílého dne hned 2x po sobě jen tak. Doma jsem nahlédla do Průvodce k mým kartám Magická poselství zvířat a dočetla jsem se:

Magická poselství zvířat

„Divoké prase – odvaha, síla, bojovnost, pravdomluvnost, plodnost a inteligence.

Divoká prasata jsou inteligentní, přizpůsobivá a předvídavá zvířata. Lidmi jsou po dlouhé roky pronásledována a střílena, a kvůli tomu se naučila člověku vyhýbat. Divoké prase proto v přírodě spatříme málokdy, protože se i přes svou velikost umí pohybovat velmi tiše a nenápadně. Tam, kde jsou kanci hojně zabíjeni, dokonce změnili své zvyky a stali se aktivními v noci.

 

Toto smělé a odvážné zvíře se stalo symbolem pravdomluvnosti a boje proti nebezpečí, které na nás může číhat venku, ale i uvnitř, kdy bojujeme hlavně sami se sebou. Jeho kly jsou výhružné a nebezpečné a nabádají nás, abychom se na vše v našem životě podívali objektivně a postavili se za pravdu a čest.

 

Díky energii kance spatříme vše, co jsme do té doby popírali, před čím jsme strkali hlavu do písku, přiznáme si lež a pojmenujeme věci pravým jménem. To nám dodá sebedůvěru a odvahu postavit se za sebe a svou věc a vrátí nás to zpět k naší cti.

 

Vstoupí-li kanec do našeho života, pomůže nám řešit především důležité věci a jednat dle morálních zásad a slušnosti, s lidskostí a poctivostí. Získáme tak pocit sebeúcty a důstojnosti, který každý z nás potřebuje.

 

Kanec nás povede ke statečnosti a upřímnosti k sobě i druhým a získáme díky němu potřebnou odvahu a schopnost přistupovat k problémům přímo a vyřešit mnohé složité situace. Získáme schopnost postavit se lidským slabostem a proměnit je v sílu.

Kanec je mocný a starostlivý spojenec, který se objevuje ve chvílích, kdy čelíme nějaké výzvě. Podpoří náš ryzí charakter, silnou vůli a otevře cestu ke skrytým věděním, která pak dál budeme moudře využívat.“

Pokládám si tedy tyto otázky:

  • Jsem dost pravdomluvná? A umím se za pravdu postavit? Nebo si pravdu překrucuji tak, jak se mi hodí? Někdy to dělám, hlavně když mám pocit, že úplná pravda by druhým ublížila. Mám však vyzkoušeno, že lež mě vždy dožene. Dávám si v tuto chvíli nový záměr říkat věci pravdivě podle skutečnosti, anebo nezdůvodňovat svá rozhodnutí.
Rozhodně je mi lépe v pravdě než ve lži.
  • Poznám, co je v mém životě skutečně důležité? A jak to vlastně poznám? Jedinou správnou nápovědou jsou mé pocity. Podle nich zjistím, jak se cítím a vím, co dělat. Pokud je mi dobře, jdu po té správné cestě, jestli mám divný pocit, tak ta cesta není správná.
Pocity tedy mohou být naším barometrem života.

Mám teď na své cestě mocného spojence kance, který mě podpoří svou odvahou, silou, pravdomluvností a inteligencí. Děkuji a jsem vděčná za tento zážitek a poselství divokého zvířete.

Divoké prase

foto pixabay.com

A jak to máte ve svém životě vy?

  • Jste pravdomluvní?
  • Vnímáte své pocity a necháte se jimi vést?
  • Nebo strkáte hlavu do písku a nechcete si přiznat některé věci?
  • Mluví k vám zvířata?
  • A víte, co to znamená?

Pokud ne, můžete se naučit číst poselství zvířat pomocí mých karet s Průvodcem zde >>>>

Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, pomoci řešit problémy, podpořit, anebo najít cestu ke zvířatům, jsem tu pro vás.