Celé dětství posloucháme nejlepší rady do života a doporučení od rodičů, dospělých a učitelů. Časem nastane bod zlomu, kdy už nejsme schopni tyto rady poslouchat a máme toho dost. Některé si však i tak pamatujeme celý život.
A jaká nejlepší rada do života to byla v mém případě?
Dala mi ji moje moudrá babička a provází mě od dětství až do současnosti. Už si přesně nepamatuji, kdy a proč jsem tuhle radu dostala poprvé. Ale určitě to bylo v situaci, kdy se mi něco nedařilo a já jsem za každou cenu chtěla, aby mi to šlo. V takových okamžicích babička pravila:
„Všechno zlé je pro něco dobré.“
Uf, to byla rada „nad zlato“.
Radu jsem tehdy ani neocenila, ani neviděla nic přínosného. Musela jsem si nejdřív prožít všechny své emoce jako bylo zklamání, smutek a vztek.
emoce
Ve chvíli, kdy prožíváme nějaké trable a jsme plni emocí, tak nemůžeme mít nadhled a vidět všechny souvislosti.
Jak rozumět této nejlepší radě?
Tato věta nás upozorňuje na to, abychom ve „špatných situacích“ neviděli jen pohromu a katastrofu. Říká nám, že každá mince má dvě strany a co se nám může zdát negativní, může se časem ukázat jako lepší a pozitivní řešení. Z každé špatné situace se můžeme něco naučit a posunout se dál.
Co dobrého přineslo zlé?
Nedávno jsme byli s mým mužem a s naším koněm Libretem na vyjížďce – tedy já jela na koni, muž šel pěšky. Na louce cestou domů nás chytila silná bouřka. Z nebe se valily proudy vody, fučel vítr a padaly větve. Během chvíle jsme byli všichni mokří až „na kost“. Libret se choval skvěle, dal hlavu dolů proti kapkám a klusal za mým mužem, který běžel před ním. Neplašil se a neprchal domů, což byl dříve jeho oblíbený způsob řešení problémů, naopak byl vzorný.
Dorazili jsme všichni tři mokří do jeho koňského domečku. Libret dostal velikou pochvalu, usušili jsme se, a pak přišlo to dobré v tom zlém. Všichni tři jsme se propojili nějakou zvláštní energií a stáli jsme spolu v domečku a koukali, jak bouřka pomalu doznívá. Bylo to zvláštní splynutí koňské a lidské duše. Pocit vděčnosti, že náš kůň je prima parťák, který umí člověka podpořit a sdílet s ním to zlé. Byla v tom obrovská vděčnost za prožitek a za nevšední propojení, které nám bylo dáno díky „špatnému“.
Nejlepší rada do života opět ožila.
splynutí
Všechno zlé je pro něco dobré
Tato nejlepší rada se stala součástí mého soukromého i pracovního života a pomáhá mi překonávat těžké životní situace. Povzbuzuje mě a dává mi sílu jít dál a hledat to pozitivní, učit se a posouvat se dál.
Znamená pro mě naději, že vše má svůj čas i význam, a že je důležité to dobré i zlé „JEN PŘIJMOUT“.
A jaké nejlepší rady do života jste dostali Vy? A pomohly Vám? Budu se těšit na Vaše komentáře.
Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, pomoci řešit problémy, anebo podpořit, jsem tu pro vás.
V našem životě, alespoň podle mého názoru, platí zákon přitažlivosti, aneb stejné přitahuje stejné. Kam zaměřujeme pozornost, tam jde energie, to roste. Díky tomuto uvědomění můžeme převzít zodpovědnost za náš život a vědomou kontrolou vlastních myšlenek si vytvářet a přitahovat to, co chceme. Neboli jaký si to uděláš, takový to máš.
Tento zákon rozděluje lidi na dva tábory
Jedni si myslí, že je to ezoterický nesmysl. Možná je to proto, že se tento zákon nedá vědecky dokázat, možná je pro tyto lidi příliš jednoduchý, a proto mají pocit, že nefunguje.
Druhá skupina si zákon přitažlivost mnohokrát vyzkoušela ve svém životě a nepochybuje. Sama na své práci a životě vidím, že když nejsem v pohodě, pochybuji o své podnikatelské cestě, o sobě, tak mi přestanou chodit klientky, nemám objednávky na nakreslení mandal a celkově energie mého byznysu stagnuje. Pokud ovšem své cestě věřím, jsem v pohodě, vše běží k mé spokojenosti. Více o mně si můžete přečíst zde >>
Zákon přitažlivosti používá každý
Většina lidí zákon přitažlivosti nevědomě používá a ani o tom neví. Je to ovšem v negativním smyslu. Kolikrát si například řeknete: Jsem tlustá. To jsem ale nešika. Nejsem hezká. Mám tlusté břicho. Mám tlustá stehna. Nejde mi to. To nezvládnu. Nemám dost peněz. Nenajdu si muže.
A co se pak děje v našem životě? Přeci platí: Co vysílám, to si přitahuji, takže tloustnu, více věcí mi nejde, připadám si ošklivější, kila přibývají, peníze chybí atd. Přitom je v naší moci si myšlenky hlídat, všímat si jich a případně je usměrnit. Někdy se to lépe řekne, než udělá.
Kde je zádrhel?
Mnoho lidí „jede na autopilota“ a vědomě neovlivňuje své myšlenky a nekontroluje svou energii. Jsou tak vtaženi do víru událostí, které s nimi mnohdy mávají jako tornádo a reagují na ně emočně a automaticky.
Proč to tak je?
Někdy je prostě jednodušší se nechat smýkat, než na sobě udělat nějakou práci a být vědomý.
Někdy je snadnější jít s proudem než jít svou individuální cestou.
Někdy je prostě jednodušší být součástí davu, skupiny než projevovat své názory a být vidět.
Jak se naučit pracovat se zákonem přitažlivosti?
Je dobré začít trénovat na něčem jednoduchém. Přejte si například parkovací místo, když někam jedete. Také to používám a parkovací místo na mě buď čeká, anebo se uvolní, když přijíždím. Můžete si přát poštu bez fronty, koupi šatů ve slevě atd.
Jakmile si v těchto jednodušších přáních budete jistí, můžete přejít ke složitějším a dlouhodobějším projektům.
Nezapomeňte, že trénink dělá mistra. Čím více a častěji si budete vědomě přát, tím lépe vám to půjde a bude to fungovat.
Je dobré si ujasnit, co vlastně chcete
Pokud nevíte, co si přejete a chcete, doporučuji si vzít papír a tužku a svá přání si napsat. Psaní Vám pomůže si vše ujasnit. Buďte dostatečně konkrétní např. „Na konci tohoto měsíce vážím 60 kg.“ „Dnes odpoledne okolo 15. hodiny posílám balíček bez fronty.“ „Až přijedu dnes ve 13 hodin na parkoviště, bude tam na mě čekat parkovací místo.“
Jednejte
Pozitivní myšlení je fajn, ale přání se bez Vaší akce samo nesplní. Pokud chcete vyhrát v loterii, musíte si vsadit.
Je třeba ukázat vesmíru, že to s daným přáním myslíte vážně. Přihlaste se na kurz, nakupte si materiál a začněte tvořit, jděte na setkání lidí, kterých se Vaše přání týká. Vizualizujte si své pocity, které budete mít, až se přání splní. Nakreslete si obrázek Vašeho splněného přání.
Všimněte si výsledku
Mnoho lidí je stále nespokojených a dokonce si „zapomněli“ všimnout, že se jejich přání už splnilo. Tím vesmíru říkáme, že nám na tom vlastně až tak nezáleží.
A nejdůležitější nakonec
Buďte vděční za to, co už máte a poděkujte za splnění svého přání, ať už je, jakkoliv velké či malé. Když se budete soustředit na to, co Vám chybí, budete mít nedostatek. Když budete vděční za to, co máte, budete mít ještě víc.
Věříte zákonu přitažlivosti? Funguje vám?
Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, pomoci řešit problémy, anebo podpořit, jsem tu pro vás.
Kineziologie je jedna z nejznámějších metod alternativní medicíny. Uznávají ji psychologové, lékaři, učitelé i laici po celém světě. Je postavena na poznatcích tradiční asijské medicíny, která respektuje tělo i ducha, a zároveň slučuje tyto poznatky s psychoterapií a západní medicínou. Její tvůrci zdokonalovali tuto metodu od roku 1976 – 1983. Více si o kineziologii můžete přečíst zde…..
Ráda bych vám v následujícím rozhovoru s mojí klientkou a kamarádkou Katkou ukázala, jak pomohla kineziologie vyřešit zácpy u jejího syna, a také její problémy.
Rozhovor o kineziologii
Jak ses cítila, když jsi přišla poprvé ke mně na kineziologii?
Když už mi došlo, že věci, které v sobě držím, potřebuju řešit s někým, kdo mi může pomoci, tak se mi na jednu stranu moc ulevilo a na druhou stranu přišly otázky. Zvládnu říct, co mě trápí? Dovedu to vysvětlit? Dostat to vůbec nějak ze sebe? A změní se něco? Pomůže mi?
Jaký problém jsi řešila, co Tě trápilo?
Nejdřív jsem si myslela, že mám jen jeden „problém”. A to ten, že syn trpěl na zácpy. Netušila jsem vůbec proč. Když jsem pátrala, čím by to mohlo být, došlo mi (a ty jsi mi to poté na terapii potvrdila), že se vše přenáší z rodiče na dítě. Tím, že jsem nebyla úplně v klidu a řešila v sobě hodně věcí, jsem vytvářela napětí a syn na to reagoval zácpami. Navíc jsem si myslela, že za to můžu já. Po skončení terapie mi po cestě domů došlo hodně moc věcí, které jsem dělala “špatně” anebo to viděla jinak, než to bylo.
Co myslíš tím, že jsi to viděla jinak, než to bylo?
Měla jsem v sobě odmala zakódované, že musím být hodná. Dělat vše, co ostatní řeknou bez ohledu na to, jestli je dobře mně a jestli s tím souhlasím. Nikdo totiž neřešil, jak se cítím já. Postupem času s malým synem mi docházelo, že to tak prostě nejde. Nejdřív musím být spokojená já, a potom budou vlastně i všichni okolo mě. Po terapii jsem si utřídila myšlenky a zkusila to jinak. Být v pohodě, změnit věci, co mě trápily a po pár dnech, týdnech začalo být o moc líp.
Jak ses po sezení kineziologie cítila emočně? Změnilo se něco po fyzické stránce?
Na začátku sezení jsem byla hodně nervózní, hlavou se mi honilo spoustu věcí, například to, jak mám odpovídat, co dělat, jestli mi to pomůže…… Po chvíli ze mě všechny tyhle otázky a tlaky spadly a přišel moment uklidnění a s tím i slzy. Hodně moc slz, které v mém případě pomáhají. Ulevilo se mi. V tu chvíli to byl zvláštní pocit klidu a nervozity najednou. Když jsem odjížděla domů, hodně jsem myslela na vše, co se za ten čas u tebe dělo. A zase ulevující slzy…. Domů jsem pak dojela uklidněná a s tím, že mám o čem přemýšlet a je mi rozhodně o moc lépe.
Jak na tebe po terapiích reagovalo okolí?
Změnu pocítili hlavně doma, tedy partner a syn. Byla jsem o hodně klidnější a o věcech jsem dovedla mluvit. A tím, že jsem se uklidnila, mi syn mohl v klidu říct, kde byl jeho problém a mohli jsme ho řešit. Nakonec to nebylo vůbec ve mně, ale asi jsem to na sebe tak nějak vztahovala a myslela jsem si, že jsem špatná máma, že dělám něco špatně. Pomohly tomu mé problémy z dětství, kde jsem se naučila, že když je něco špatně, mohu za to já.
A kde byl tedy problém s těmi zácpami? Můžeš se s námi o to podělit?
Snažila jsem se víc vyptávat syna a postupem času mi řekl, že má strach jít na záchod jinde než doma. V klidu jsme si sedli, popovídali a věc vyřešili. Nemusí chodit ve školce, všechno stihne vyřešit v klidu doma Přijde mi, že tahle terapie pomůže člověku všeobecně přemýšlet o věcech v životě. A pak si všechno poskládá a zjistí, co může dělat třeba jen trochu jinak a hned je lépe.
Jak se cítíš dnes?
Dnes vím, že se dovedu svěřit mému nejbližšímu okolí a lidem, kterým důvěřuji. To beru jako obrovský pokrok, protože dřív jsem to v sobě dusila a držela. Dovedu vyhodnotit, co mám a nemám řešit. Když už něco řešit musím, dívám se na to s větším nadhledem a přistupuju k tomu trochu jinak. Největší plus je, že jsem klidnější a veselejší.
Chtěla bys nám ještě něco říct?
Dřív jsem nevěřila, že něco jako kineziologie může člověku tak moc pomoci. Už samotný fakt, že člověk ze sebe dostane nějaké kousky svých problémů a toho, co ho trápí, je moc fajn. A ty to celé poskládáš, položíš otázky, nasměruješ a člověk tak dostane odpovědi a někdy i takový ten AHA moment. Sám by na to možná nikdy nepřišel, protože ten problém vůbec nemusí mít příčinu tam, kde si to my myslíme.
Doporučila bys mě a mou práci a proč? Co na spolupráci oceňuješ?
Jsi báječný, pozitivně naladěný a usměvavý člověk, a to je úžasný! A k tomu umíš pomoci. Děkuji moc Jani!
Katko, děkuji moc za rozhovor a také za to, že jsi souhlasila, abych ho zveřejnila.
Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, pomoci řešit problémy, anebo podpořit,jsem tu pro vás.
Zvířata provází člověka už od nepaměti. Jejich vzájemný vztah se pohybuje ve dvou rovinách. Mohou být buď duchovními průvodci, anebo jsou zbožím.
První rovina – zvířata jako duchovní průvodci
Už v dávných dobách lidé věděli, že jsou součástí přírody. Dříve se o tyto záležitosti starali šamani, kněží a kněžky, kteří hledali spojení mezi tajemným a neviditelným světem energií přírody a světem lidí. Učili, že voda, kameny, stromy a zvířata, které nazývali totemy, promlouvají k tomu, kdo jim umí naslouchat.
Zvířata se tedy stávala duchovními průvodci či ochránci, léčila nás, dodávala energii a sílu. Nebo se jedná o uctívání zvířat, které se do dnešní doby ještě uchovalo u lidí považovaných za primitivní, žijících v Indii, v pralesích jižní Ameriky, Nové Guineje a v polopouštích Austrálie.
foto pixabay.com
Druhá rovina – zvířata jako zboží
Druhá rovina vidí zvířata jako zboží, nebo věci. Člověk je neomezený vládce, který o všem rozhoduje. Zvířata jsou chována v nevhodných podmínkách, těsných klecích, kde se nemohou ani otočit, jsou jim odebírána mláďata, jsou jim prováděny veterinární zákroky bez umrtvení.
Slouží pouze jako zdroj masa, mléka, vajec a peněz. Nikoho nezajímá, že jsou to živí tvorové s emocemi a city, kteří si zaslouží citlivé zacházení. Drtivé množství lidí má zavřené oči a nic z toho neví, nebo vědět nechce.
foto pixabay.com
A jak to viděl Hippokratés?
„Všichni živí tvorové mají stejnou duši, i když tělo máme každý jiné.“
Hippokrates.
Toto je můj nejoblíbenější citát a plně s ním souhlasím. Proto jsem ho také použila ve svých vykládacích kartách Magická poselství zvířat.
Můj život je nerozlučně spojen se zvířaty. Momentálně máme doma tři psy a ve stáji jednoho koně. Všichni byli lidmi nějak trápeni, zrazeni, vyhozeni, či odloženi, nebo určeni k likvidaci. Nikdo se nezamýšlel nad tím, jak to prožívají. Byli pouze nástrojem pro lidské ego a peníze.
Třetí rovina – vztah člověka a zvířat
Je pro mě rovinou, kdy je ani neuctívám, ani je nezneužívám, ale pomáhám jim a oni mně.
Pro mě jsou zvířata bytosti s duší, plná emocí a citů. Díky nim jsem dostala možnost nahlédnout za hranice neviditelného. Pochopila jsem, že věci nejsou takové, jak je vidím, ale že mají skrytý rozměr. Umožnili mi a dovolili mi, abych se s nimi hluboce propojila. To mě vedlo a stále vede k poznání sebe samé a k větší citlivosti vůči sobě i druhým.
foto Jana Heidenreichová
„Blahořečím onomu času, kdy lidé žili svorně se zvířaty bok po boku a tvořili s deseti tisíci bytostmi jednu velkou rodinu.“
Čuang-c’ , klasický čínský filozof (369–286 př. n. l.)
Tvořit jednu velkou rodinu, jak řekl Čuang-c’, je mým velkým přáním. Přeji si, aby lidé pochopili, že nejsou neomezenými vládci tady na Zemi, ale jsou její součástí. Měli by s vděčností uznávat nejen zvířata, ale i rostlinnou říši a celou planetu Gaiu.
Jaký máte vy nejoblíbenější citát? A jaký máte vztah ke zvířatům?
Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, zvýšit svou citlivost anebo pomoci a podpořit, jsem tu pro vás.
Možná si myslíte, že krása, přitažlivost a zdravý vzhled ženy se řídí pěkným a dobře padnoucím oblečením, botami na podpatku, make-upem, upravenými vlasy, nalakovanými nehty, štíhlým tělem a dalšími „drobnostmi“. Ne vždy tomu tak je. Objevte 3 jednoduché kroky ke kráse a zdraví.
Krásná žena je prostě dokonalá
Já si to myslela také. Každou neděli jsem se připravovala na pracovní týden. Myla si vlasy a natáčela je, lakovala si nehty, trhala obočí a depilovala chloupky na nohách. Také jsem během týdne cvičila, aby mé tělo dobře vypadalo. Nosila jsem těsné oblečení, aby byly vidět mé křivky. Chtěla jsem být dokonalá 👀.
foto pixabay.com
V práci jsem musela celý den vydržet v tomto úzkém oblečení. Cítila jsem se jako ve svěrací kazajce, bolelo mě břicho a vše mě tlačilo. Když jsem se najedla, bylo to ještě horší. Obrovská úleva přicházela, když jsem přišla domů a vzala jsem si volné oblečení. Konečně volnost a svoboda 😊.
Krása vychází zevnitř
Dnes nic takového nedělám. Samozřejmě si myji vlasy, občas si nalakuji nehty a někdy udělám depilaci. Cílem však není dokonalost, ale můj dobrý pocit. Už nenosím těsné oblečení, ale hlavně pohodlné a takové, ve kterém se cítím dobře. Už prostě vím své 😊.
Neboť jak se praví: „Krása vychází zevnitř.“
Raději pracuji na svém „vnitřku“
3 jednoduché kroky ke kráse a zdraví
krok. ❤️Každé ráno si vizualizujte svůj den. Díky kreativnímu myšlení a vizualizaci můžeme své sny proměnit v realitu.
😀Každé ráno se na chvilku posaďte, zavřete oči, zhluboka dýchejte a představujte si svůj ideální den. Jaké zajímavé a příjemné lidi potkáte, jaké situace projdete a jak se budete pozitivně cítit.
🙄Pokud vás trápí nějaké starosti, jste nervózní, nešťastná, anebo vás čeká těžký den, přehrajte si vše negativní v hlavě. A potom popusťte uzdu své fantazii a přetvořte problematické situace tak, abyste v nich byla co nejvíce spokojená.
krok. ❤️Sledujte své pocity. Pocity nám napoví, že jdeme špatnou nebo dobrou cestou. Jsou to takové malé varovné signály.
🙄Když se cítíte špatně, máte pocit, že vám nic nejde, že nejste dost dobrá, jste unavená, nepříjemná, je to pro vás znamení, že nejdete životem v souladu se sebou a nejste ani krásná a sexy.
😀Zatímco když jste se sebou spokojená, jste odpočatá, máte pozitivní náladu, radujete se ze života a jste za vše vděčná, jste sexy i v ušmudlaných kalhotách, či v teplákách na zahradě.
krok. ❤️Vnímejte, co byste potřebovala. Většinou si všimneme, že se necítíme dobře, ale už nevíme, jak s tím pracovat dál.
😀Ptejte se sami sebe: „Co by mi pomohlo v této situaci? Co bych potřebovala?
Dejme si příklad. Jste nervózní před jednáním v práci. A pomohlo by vám mít maličkou chvilku pro sebe, abyste si utřídila myšlenky a uklidnila se. Takže pak není až takový problém najít takovou chvilku a místo pro sebe.
Být přirozeně krásná, přitažlivá a zdravá pro mě znamená, být sama sebou a cítit se dobře.
foto Jana heidenreichová
A jak to máte vy? Máte své 3 jednoduché kroky ke kráse a zdraví? Podělte se o to, jak to vnímáte😀.
Náš život je jako řeka, nebo proud vody. Narozením do něj vstupujeme a celý život se v něm pohybujeme, aniž bychom měli možnost vystoupit. Pokud máme strach ze smrti, jsme ztuhlí, plni stresu a život si nemůžeme pořádně užít. Až když jsem přijala smrt i život, přišla veliká úleva a smíření.
I když jsem měla veliký strach ze smrti, dokázala jsem ji přijmout
Ve starých moudrech se dočteme, že život se podobá tekoucí řece. Život řeky začíná malým pramínkem, stejně jako život člověka začíná malým stvořením. Postupně se řeka i člověčí život rozvíjí, zvětšuje, naráží na překážky, někdy uhýbá, jindy se řítí peřejemi, anebo brzdí v meandrech. Nakonec řeka i náš život doputují ke svému cíli a vlijí se do nekonečnosti moře a univerza.
„Život a smrt jedno jsou. Kdo se smrtí se nesmíří, života neužije.“
— Jiří Kulhánek český spisovatel fantasy 1967
Nedávno jsem měla možnost smířit se se smrtí
Stalo se to ve velmi živém snu. Plavala jsem v moři. Když jsem byla dost daleko od břehu, raději jsem se otočila a plavala zpět. Nechtěla jsem riskovat. Po nějaké době jsem si však uvědomila, že ke břehu mám stále stejně daleko. Plavala jsem tedy rychleji, ale s hrůzou jsem si uvědomila, že břeh se vzdaluje. Proud mě unášel na moře.
Ve snu jsem se viděla z výšky…. Byla jsem maličká postavička snažící se bojovat s proudem vody. Cítila jsem obrovský strach ze smrti, svou bezmoc a věděla jsem, že umřu.
Život je jako proud řeky, nevyzpytatelný a omylný
Najednou přišlo uvědomění, že náš život je jako proud vody. Narozením do něj vstupujeme a celý život se v něm pohybujeme bez možnosti vystoupit.
Pokud s ním bojujeme a snažíme se měnit jeho směr a rychlost, jen se vyčerpáme. Kontrolou svůj život blokujeme a bráníme mu v přirozeném pohybu.
„Život je jako řeka, nikdy nevíš, kdy se proti Tobě vzbouří.“
— Krejsová
A tak sem to ve snu vzdala. Přijala jsem možnost, že možná umřu a v tomto přijetí smrti a všeho, byla obrovská úleva a smíření.
Plavala jsem dál. V dáli jsem uviděla zemi. Stála tam obrovská kamenná zeď, dlážděné pobřeží a schody vzhůru. Proud mě donesl ke břehu a tam mě „propustil“. Seděla jsem na kameni a pocity štěstí ze zachránění střídaly obavy z neznáma, které mě čekalo. Byla jsem v jiné zemi a úplně sama. Nebylo možné se vrátit.
A opět jsem si uvědomila, že je lepší přijmout změnunež proti ní bojovat, stejně jako jsem přijala možnou smrt na moři.
Přijetí neznamená, že se vzdáme a budeme pasivně čekat, co se stane
Máme volbu. V rámci své „životní řeky“ si můžeme vybrat, kudy a jak půjdeme. A určitě máme za svůj život zodpovědnost. Záleží jen na nás, jaký život budeme mít.
PROTOŽE
„Život v nás je jako voda v řece.“
— Henry David Thoreau americký autor a přírodovědec 1817 – 1862
Potřebujete-li něco přijmout, přestat vše kontrolovat, přestat mít strach, anebo pomoci a podpořit, jsem tu pro vás.
Její láska je nezištná a neklade si žádné podmínky. Je přístavem bezpečí a otevřenou náručí. Ne každý to však v dětství tak pociťoval a jeho rodinné vztahy byly příliš růžové.
Někdy vztah s mámou může pěkně skřípat. Možná máte pocit, že se spolu jen hádáte, odcizujete se a nerozumíte si. Stejně jako Petra, která ke mně přišla na terapii kineziologie a řekla: „Nesnáším svou mámu!“
Paní Petra si posteskla: „Nechci se své mámy dotýkat, nedělá mi radost ji obejmout, nemohu s ní pořádně mluvit.“ „Nemáme moc pěkný vztah.“ „Navíc jsem stále nemocná a necítím se dobře.“
foto pixabay.com
Moc si přála, aby si své mámy vážila, chtěla ji obejmout a cítit propojení se ženou, která jí dala život. Toužila po příjemné komunikaci, ve které se obě respektují a naslouchají si. Místo toho od mámy přicházely hlavně výčitky a odsuzování. Petra se totiž odstěhovala z východního Slovenska, kde její rodiče stále žijí, za svým mužem až k Praze. Tady si postavili dům, mají dvě děti a skvělou práci.
Rodiče, a hlavně maminka, jí nemohla odpustit, že je nechala doma a už se tam nevrátí. Při každé příležitosti to dceři vyčítala a tlačila na ni, aby se k nim vrátila. Účinek byl opačný. Dcera se nevracela, a navíc se začala vyhýbat komunikaci po telefonu, ubylo i osobních návštěv a rodinnými vztahy se nesly samé hádky a křik.
Petra si uvědomovala, že svůj vztah s mámou musí změnit
Navíc jí bylo jasné, že svým malým dětem dává špatný příklad, jak mají fungovat vztahy k rodičům a v rodině. Děti od nás rodičů vše okoukají a chovají se jako my.
K největšímu naprogramování podvědomé mysli dochází v období mezi narozením a 6 lety. Dalo by se zkráceně říct, že prvních 6 let života jsme v hypnotickém stavu.
Jednou jsem to zažila se svou dcerou, když jí byly 3 roky. Na pískovišti něco vysvětlovala kamarádce a v tu chvíli jsem slyšela sama sebe……stejný hlas, stejná slova, stejná intonace, stejná gesta……. Přesně jako já. Vše dokonale napodobila. Bohužel děti do sebe „jako houby nasají“ to dobré i to špatné.
Ve „stavu hypnózy“ si nemůžeme vybrat a zhodnotit, jaké chování či návyk se naučit nebo nenaučit. Od rodiny přebereme vše.
Jak Petra vyřešila svůj problém?
Petra začala pravidelně chodit nakineziologické odblokování. Postupně se nořila do svých podvědomých a dávno zapomenutých programů a odblokovávala jeden po druhém. Loupaly jsme je jako slupky cibule.
Tak jak se postupně měnila a uvědomovala si více souvislostí, tak se měnil i přístup rodičů k ní.
Naše podvědomé programy a problémy bych přirovnala k veliké ledové kře plující na moři. Malý kousek je vidět nad hladinou a větší část je skrytá pod vodou. Mnohdy nemáme ani tušení, co vše se tam skrývá.
foto pixabay.com
Petra byla už v dětství hodná holčička. Snažila se rodičům vždy vyhovět, poslouchat a mít dobré známky ve škole. Co řekli rodiče, to splnila. Rodiče byli zvyklí, že dcera je poslouchá a v podstatě neprojevuje svou vůli.
Petra na sezeních pochopila, že už je dospělá žena, která se o sebe a svůj prostor musí postarat, že už nemusí „poslouchat a být hodná holčička“. Naučila se vnímat své potřeby a lépe komunikovat.
Na posledním sezení se mi pochlubila, že byla s manželem, s dětmi a s jejími rodiči na dovolené. Byla nadšená a spokojená, protože rodinné vztahy a hlavně vztah s matkou, byl teď v pohodě. Dovolenou si užili a z ní se stala sebevědomá mladá žena, manželka a matka.
foto pixabay.com
Když změníme svou minulost, osvobodíme svou přítomnost.
5 darů duše, které u sebe opravdu oceňuji a moc mi pomáhají
Každý v sobě ukrýváme dary duše a dobré vlastnosti. Pomáhají nám překonávat těžkosti a starosti, a také jich využíváme k růstu a prosperitě.
Mých 5 darů duše
1.dar – vytrvalost
Jsem jako bulldog. Když dostanu nějaký úkol, zakousnu se do něj a „nepustím“, dokud není hotový. Kdysi mi tato vlastnost pomohla vytrvat při 4,5 leté stavbě rodinného domu. Díky daru vytrvalosti jsem dokončila druhou vysokou školu, kterou jsem studovala s malou dcerou, vlastní domácností a při stavění domu. Vytrvalost mi pomohla, abych se zotavila po operaci páteře a mohla zase normálně fungovat, chodit, sedět a mít koníčky, které mě baví. Vytrvalost pomohla během 5 let nakreslit a vybarvit 72 zvířat, ze kterých jsem pak vytvořila 72 vykládacích kareta napsala k nim knížku neboli Průvodce o 236 stranách.
foto pixabay.com
2.dar – trpělivost
Trpělivosti mě naučil náš první pes německý ovčák Ben. Byl hyperaktivní stejně jako já a byl mi skvělým učitelem. Když jsem na něj spěchala, aby se učil rychleji, zasekl se a čekal, až se uklidním a dám mu na vše dost času. Trpělivost mi pomáhá při práci s klienty. Kineziolog je průvodce, který nesmí napovídat, má být trpělivý, naslouchat klientovi a vést ho k pochopení, a tudíž k vyřešení problému. Tu nejvyšší školu trpělivosti mi zprostředkoval můj kůň. Koně mají jiný způsob učení než my lidé. Složité cviky je třeba rozfázovat do dílčích kroků a ty ho postupně učit. Jeden cvik se skládá z mnoha těchto malých kroků.
3.dar- pozitivita
Jsem pozitivní člověk, což někteří lidé vyhodnocují jako naivitu. V kineziologiise říká: „Lepší růžové brýle než slepecká hůl.“ A tím se řídím. Pokud očekáváme pozitivní výsledky, tak se dostaví. Pokud očekáváme negativní, také se také dostaví. Pozitivitu jsem si „vypěstovala“. Kdysi jsem byla negativní a každý den jsem si v hlavně vytvářela černé scénáře o tom, co se stane špatného, jak to blbě dopadne, jak to nezvládnu, jak to zvládnu špatně a jaké budou problémy. Úplná černá kronika. A jak jsem to změnila? Pomohla mi kineziologie. Pochopila jsem, jak nebýt obětí a život si tvořit svými myšlenkami a vizemi. Tvořím si pozitivní scénáře místo těch negativních.
foto pixabay.com
4.dar – citlivost
Už od dětství jsem velmi citlivá. Uvědomila jsem si to díky knihám „Žít s radostí“ a „Osobní síla skrze uvědomění“ od Sanaya Roman. Už mi bylo jasné, kam se ztrácí má energie a dobrá nálada po návštěvě obchodního centra, nebo u některých lidí. Citlivost využívám své práci. Snadněji se napojím na energii klientů při kineziologii a mohu je vést k pochopení a odblokování problémů. Také ji využívám při kreslení mandalna zakázku.
5.dar – rovnováha
Jsem váha váhavá, tudíž rovnovážná 😊. Potřebuji, aby vše bylo v rovnováze a harmonii. Můj dar mi pomáhá vyvážit nepříjemné situace, vyrovnat nerovnovážné energie a uklidnit hádky. Jsem jako kuchař, který přesně ví, co má přidat do hrnce, aby byly všechny ingredience vyrovnané a příjemné. Tento dar využívám hlavně v rodině a v práci. Musím si ovšem dávat pozor, abych stále nevyrovnávala a neharmonizovala na úkor sebe. Pak by to bylo sebezničující, a to není cílem.
foto pixabay.com
A jak to máte vy se svými 5 dary duše či 5 dobrými vlastnostmi?
Nic se neděje jen tak, náhodou. Vše má svůj důvod i smysl a často nám naše neduhy a onemocnění dávají varovný signál, abychom se zamysleli nad tím, jak nakládáme se svým zdravím. A je tomu tak i u alergie, která je voláním našeho těla i duše. Není to tedy naše prokletí či zlý osud, ale pomoc.
Mé zprávy z vesmíru, aneb jak to bylo s mou alergií
Bylo mi 21 let, byl pěkný večer, měla jsem vše hotové a dostala jsem chuť na něco dobrého a zdravého, a tak jsem si dala kiwi, moje oblíbené ovoce.
Během chvíle jsem měla pocit, že nemohu dýchat, celá jsem zčervenala v obličeji a během 10 minut měla teplotu 38,5C. Vůbec jsem nevěděla, co dělat. Byl to hrozný pocit. Naštěstí po prášku příznaky postupně odezněly a já si oddechla.
Byla jsem alergik už od dětství, ale nikdy to nebylo tak intenzivní. Mívala jsem rýmu a kašel, ale takovou reakci jsem ještě nezažila. Tahle zkušenost měla být má zpráva, moje upozornění, moje varování.
Pokud tyto zprávy z vesmíru nevnímáme, vesmír přitvrdí.
Já jsem vesmír v té době neposlouchala a kiwi si dala znovu. Reakce byla o hodně prudší než ta předešlá. Opět jsem nemohla dýchat, kašlala jsem až jsem se dusila, byla celá rudá a měla horečku. Došlo mi, že kiwi musí z mého jídelníčku pryč, protože mám na něj alergii.
Roky šly dál, uběhlo jich mnoho a já se kiwi stále vyhýbala.
Nastaly veliké změny a můj životní příběhdostal jiný směr. Už jsem lépe vnímala „upozornění z vesmíru“ a někdy se jimi nechala i vést. Jednou takovou pobídkou byl i kurz Kineziologie One Brain, ve kterém je alergie jedním z probíraných témat.
Nic se neděje jen tak, ani alergie
foto pixabay.com
Alergická reakce organizmu je spojená s nějakým stresem neboli negativním emočním prožitkem v nepříjemné situaci. Naše tělo a podvědomí neví, jak problém vyřešit, a tak spojí tento okamžik s „něčím“. Může to být jídlo, pyl, prach, nebo zvíře……a alergie je na světě.
Wikipedie o alergii říká:
„Alergie je přehnaná, nepřiměřená reakce imunitního systému organizmu na látky, se kterými se běžně setkáváme v našem prostředí. Je způsobena nesprávnou aktivací protilátek ze skupiny imunoglobulinu E vlivem daného alergenu……“
Mezi nejčastější symptomy patří kýchání, svědění a ucpání nosu, rýma, svědění a zarudnutí očí, ekzémy, kopřivka, kašel, dušnost, pískot na plicích (astma), teplota a další.
Pokud nijak neřešíme své negativní emoční prožitky v co nejkratší době, uloží se do našeho podvědomí jako program (vzorec) našeho chování.
Na základě tohoto vzorce pak ve stresových situacích jednáme podvědomě, nedokážeme ovlivnit své reakce, „jen“ reagujeme a nedokážeme najít jiné kreativnější řešení.
Až na kurzu kinezilogie jsem konečně pochopila, kde je problém
Moje kolegyně Veronika přijela na kurz kineziologie hned první den s pořádnou rýmou, kýcháním a slzením očí. Všechny nás ujišťovala, že není nemocná, ale že má jen alergii na psí srst. Po dobu kurzu bydlí svého u bratra a ten má psa.
Naše skvělá lektorka se jí hned zeptala, kdy se jí alergie objevila poprvé. Veronika chvilku přemýšlela a vzápětí si vzpomněla, že to bylo v době, kdy se rozváděla. Rozchod s manželem byl velice složitý a těžký a ona v té době přijela za bratrem, jehož pes jí nadšeně vítal.
To byl okamžik, kdy se propojilo těžké životní období rozvodu „se psem a jeho chlupy“. Alergie byla na světě.
AHA, Veronika pochopila……Není to alergie na psy, ale na teď už bývalého manžela.
AHA moment je ta chvíle, kdy si uvědomíme souvislosti a konečně nahlédneme za oponu našeho podvědomí a pochopíme.
Zázračné uzdravení nebo pochopení toho, co nám tělo chtělo říci alergií?
foto pixabay.com
Druhý den přišla Veronika na další den kurzu a smrkání, kýchání a rýma nikde. Bylo to jako zázrak. Ona sama z toho byla velice nadšená a překvapená.
Cestou domů jsem si říkala, že se té mé alergie musím také zbavit jako Veronika. Když jsem přijela domů, pátrala jsem ve své minulosti po situaci, kdy se mi alergie objevila poprvé.
Velice živě jsem si to pamatovala. Bydleli jsme tehdy s manželem u jeho rodičů v paneláku. Malý byt 3+1 a v něm tchýně, tchán, jejich dcera, můj manžel, já a naše malá dcerka. Tchýně se nám snažila organizovat život a pořádně mi tím lezla na nervy. A večer po dni plném potlačovaného vzteku na ni a na naši neutěšenou situaci s bydlením, jsem si dala kiwi.
Mé tělo propojilo stres týkající se vztahu s tchýní s mým oblíbeným ovocem kiwi. Neuměla jsem správně vykomunikovat své potřeby, neuměla jsem si udržet své hranice, a tak mé tělo somatizovalo tento problém alergií.
Po tomto AHA momentu a uvědomění si spojení nepřiměřené reakce na kiwi s averzí ke tchýni, alergie zmizela.
Hned druhý den jsem si koupila kiwi a snědla ho. A víte co? Nic se nestalo. Alergie byla pryč.
Díky uvědomění příčiny můžeme odstranit své negativní emocionální prožitky v minulosti a osvobodit tak náš současný život.
Ne každému se však podaří alergii odstranit pouhou vzpomínkou na určitou negativní situaci. Někdy jsou příčiny problémů, alergií uloženy velmi hluboko v našem podvědomí. V takovém případě pomůže odblokování pomocí kineziologie, při kterém spolupracuje vědomí, podvědomí i tělo, a my se můžeme ponořit do hloubek a příčin našich potíží.
„Všechno v přítomnosti by mohlo být jiné, kdyby se jedna věc v minulosti odehrála jinak. A některé věci, přežívající v našich vzpomínkách nejdéle, se ve skutečnosti vůbec nikdy nestaly.“Andrew Verity facilitátor kineziologie
Je tedy na každém z nás, jakou cestou se v našich životech vydáme.
Můžeme jít buď cestou „nevědomou“, kdy většinu času jedeme tzv. na „autopilota“ a v situacích pouze reagujeme, anebo převezmeme zodpovědnost za svůj život a budeme ho tvořit s fantazií a podle svých přání?
Pokud se na takovou cestu chcete vydat, či na ní už jste a potřebujete pomoc a podporu,jsem tu pro vás.
Rezervace
Zvu vás na umělecký workshop kreslení víly, která vám pomůže zharmonizovat vaši 1 čakru. Dozvíte se, co jsou to čakry a kde se nacházejí. v úvodu si představíme naše energetická centra, nebo-li čakry. Ukážeme si, kde se na těle nacházejí, jakou mají barvu a k čemu se vztahují. Řekneme si, jak se projevuje nerovnováha čaker. Před kreslením si uděláme krátké prodýchání jednotlivých čaker. Každý účastník si vybere jednu vílu a tu si vybarví pastelkami. K dispozici bude 12 víl – 7 víl- 7 základních čaker + 1 víla -1 čakra uší vedlejší + 4 víly – 4 roční období (jaro, léto, podzim, zima). Vezměte si prosím své pastelky.
Na webu a e-shopu Zvetrnehurky.cz používám cookies. Budu velmi ráda, pokud mi jejich využití povolíte. Děkuji! Vaše Jana Heidenrechová
Funkční
Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistické
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketigové
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.