Strach otevřít srdce bylo tématem nedávného sezení s mou klientkou Magdou naKineziologii One Brain. Společně jsme se ponořily do jejího hlubokého příběhu, kde dominoval nejen strach z prožívání lásky a emocí, ale také obavy ze zranění a odmítnutí. Tento proces nás dovedl k odvaze – odvaze postupně bourat bariéry kolem srdce, čelit zranitelnosti a znovu najít sílu přijímat a dávat lásku. Magdin příběh je plný emocí, bolesti i naděje, a mnozí z nás se v něm mohou najít, protože odráží situace, které sami v životě zažíváme.
Stav citové zombie
Magda přišla s pocitem, že „nic necítí“. Popsala, jak nemůže prožívat lásku k rodičům ani k partnerovi, jak necítí opravdovou radost a nedovolí si pustit své emoce ven. Sama svůj stav nazvala, že je jako „citová zombie“. Povídaly jsme si o jejím životě a bylo zřejmé, že emoce v ní někde uvnitř jsou, ale že je nedokáže projevit ven a ani je vnímat a pustit je dovnitř. Jako by paní Magda byla uzamčená za pevnými zdmi.
Strach být počata
Během naší práce nás Kineziologie One Brain zavedla až do období jejího početí. Možná si řekneš, že v tomto bodě života se ještě nic nemohlo dít, vždyť život teprve začíná.
Ale Magda pocítila, že už tehdy měla strach. Bála se opustit sféru vesmírné bezpodmínečné lásky a krásy a přijít na Zemi. Uvědomila si, že spojení se zárodkem miminka znamenalo nejen přijetí těla, ale i určitých traumat a zranění, která se přenášela z generace na generaci v jejích rodových liniích.
Aby se před těmito bolestmi chránila, už tehdy „zavřela své srdce“. Postavila kolem něj pomyslný betonový bunkr, aby nic nemohlo dovnitř ani ven.
Život za zdmi
Magda tak strávila velkou část svého života s pocitem, že ji rodiče, blízcí, kolegové ani partneři nemají rádi. Tento pocit odmítnutí a nepřijetí v ní zakořenil tak hluboko, že začala věřit, že si lásku ani nezaslouží. I když v hloubi duše po lásce nesmírně toužila, nedokázala ji přijímat ani dávat. Její srdce zůstávalo uzavřené – chráněné před zraněním, ale také odříznuté od skutečné radosti a blízkosti.
Když jsme spolu mluvily o tom, co znamená otevřít srdce, Magda si zpočátku myslela, že jde o jednoduchý proces.
„Stačí, když se rozhodnu otevřít srdce, a bude to.“ Řekla s nadějí.
Věřila, že tentokrát zboří všechny bariéry, které si kolem sebe vystavěla, a že její srdce zůstane otevřené – připravené přijímat život.
Otevřít srdce je proces
Během našeho sezení Magda pochopila, že otevření srdce není jednorázová záležitost. Není to kouzlo, které srdce otevře navždy a ochrání ho před zraněními. Naopak, je to dlouhodobý proces, který zahrnuje odvahu čelit zranitelnosti a trpělivost, protože zdi kolem srdce se nevytvořily přes noc.
Magda si uvědomila, že otevřít své srdce znamená pracovat s bolestmi a strachy, které se objevují, a přesto se opakovaně rozhodovat, že navzdory tomu své srdce znovu otevře. Tato cesta není snadná, protože otevřené srdce není jen o přijímání lásky. Zahrnuje i přijetí toho, že zranění od lidí budou přicházet. Je třeba být připravena čelit zklamáním, která mohou nastat.
Jednota, kterou jsme spolu objevily, znamenala přijetí všeho, co k životu patří – světla i tmy, radosti i bolesti. Magda si postupně osvojila kroky, které vedly k postupnému otevírání srdce:
Přijetí bolesti: Uznat a přijmout, že bolest a zranění jsou součástí lidské zkušenosti.
Odpouštění: Naučit se odpouštět sobě i druhým, což uvolňuje emocionální tíhu.
Opětovné otevírání: Znovu a znovu se rozhodovat, že své srdce otevře, i když to bolí.
Magda si díky tomuto procesu uvědomila, že skutečná blízkost a láska stojí za každý krok, který směrem k otevřenému srdci udělá. Byla to cesta k hlubšímu propojení nejen s ostatními, ale i se sebou samotnou.
Otevřít srdce s pomocí anděla
Magda si hluboce uvědomila, že největším zdrojem jejího strachu je pocit, že na veškerou bolest, zranění a životní těžkosti je úplně sama. Tento strach ji ochromoval a stavěl neviditelné zdi kolem jejího srdce. Ve vizualizaci, která se stala klíčovým momentem naší práce, se rozhodla požádat o pomoc. Přivolala svého anděla strážného – bytost, která ji odjakživa provázela, ale kterou v průběhu svého života zapomněla vnímat.
Když se anděl objevil, Magda pocítila klid, jaký už dlouho nepoznala. Najednou už nebyla sama – cítila, že ji někdo bezpodmínečně podporuje, že jí rozumí a chrání ji. Strach, který ji do té chvíle svíral, začal ustupovat a měnit se v přijatelnější, zvládnutelný pocit. S touto novou oporou vnímala, že má odvahu udělat první krok – zkusit otevřít své srdce.
První krok k otevření srdce
Pro svůj první krok k otevření srdce si Magda zvolila přírodu, která jí vždy přinášela klid a pocit bezpečí. Lidé pro ni zatím představovali příliš velkou výzvu – příliš mnoho strachu, zranitelnosti a obav z odmítnutí. Příroda však je jiná, je stálá, uklidňující a nenáročná. Magda se rozhodla začít se stromem, který ji přitahoval svou pevností a hlubokým propojením se zemí.
Strom ji nebude nehodnotit, kritizovat, ani po ní nic žádat – prostě jen je, je tichý a trpělivý. Jeho klidná energie a síla jí dá pocit bezpečí. Postupně mu může otevírat své srdce, pomalu a opatrně. Také cítila, že právě u něj může poprvé zkusit přijmout lásku, kterou příroda nabízí – lásku, která je čistá, bezpodmínečná a prostá jakýchkoli očekávání. Tento malý, ale důležitý krok ji povzbudil, aby věřila, že otevření srdce je možné.
Můj příběh strachu a odvahy
Když jsme si s Magdou povídaly, vybavil se mi můj vlastní příběh strachu. Jednou jsem si na projížďce půjčila silného koně, který se náhle splašil a vyrazil nekontrolovatelnou rychlostí. Nemohla jsem ho ovládnout ani zastavit a myslela jsem, že je konec. Strach mě naprosto ochromil. Nakonec se mi koně podařilo zastavit, ale celá jsem se třásla. Přesto jsem věděla, že musím svůj strach překonat a pokračovat na koni až do stáje – jinak bych už do sedla nikdy nesedla.
I po této děsivé zkušenosti jsem několikrát spadla, potloukla se a znovu cítila obavy. Ale pokaždé jsem sebrala odvahu, nasedla zpátky do sedla a pokračovala dál. Právě v těchto chvílích jsem si uvědomila, že odvaha není absence strachu, ale schopnost se mu postavit a nevzdat se.
Strach a odvaha: Dvě strany téže mince
Strach je přirozenou a nezbytnou součástí našeho života. Je to hluboký, instinktivní pocit, který nás varuje před nebezpečím, chrání nás a pomáhá nám vnímat, kde leží naše hranice. Strach nás vede k obezřetnosti a učí nás rozlišovat, co je pro nás bezpečné a co může být ohrožující. Sám o sobě není špatný – stává se problémem, až když mu dovolíme, aby nás zcela ovládl, ochromil naše kroky a zabránil nám růst.
Odvaha není opakem strachu, ale jeho přijetím. Je to schopnost podívat se svému strachu do očí, uznat jeho existenci a jednat navzdory němu. Odvaha nevychází z nepřítomnosti obav, ale z odhodlání strach obejmout, vzít ho s sebou na cestu a nenechat ho stát v cestě našim cílům.
Tyto dva pocity jsou neoddělitelně propojené. Strach nám ukazuje, kde potřebujeme odvahu, a odvaha nám zase připomíná, že i přes nejistotu a riziko jsme schopni překonat sami sebe. Právě ve chvílích, kdy čelíme svému strachu a rozhodneme se jednat, rosteme nejvíce. A tak odvaha a strach, dvě strany téže mince, společně utvářejí naši životní cestu.
Co říci na závěr?
Otevření srdce není jednorázový akt. Je to proces, který vyžaduje trpělivost a odvahu. Stejně tak strach není nepřítel – je naším průvodcem. Učí nás, kde jsou naše hranice, a pomáhá nám růst. A i když to může být náročné, je to cesta, která nás vede k hlubší vnitřní síle a otevřenosti.
A co Ty? Jaký první krok bys mohla udělat k otevření svého srdce?
Možná to nebude strom jako u Magdy, ale jakýkoliv malý krůček může být začátkem velké změny. Pokud však cítíš, že strach je příliš silný a nepřekonatelný, jsem tu pro Tebe. Pomohu Ti ho odblokovat pomocí terapie Kineziologie, která Ti pomůže najít odvahu strachu čelit a otevřít své srdce. ❤️
Jak si přestat stěžovat a začít konečně žít spokojený život je velmi důležité téma, když vezmeš v úvahu, že průměrný člověk si postěžuje patnáctkrát až třicetkrát denně. Není to náhoda – v životě věnujeme až příliš mnoho pozornosti negativním skutečnostem, zážitkům a myšlenkám, které pak vytěsňují to pěkné. Když si častěji stěžuješ, nejen že ovlivňuješ negativně sama sebe, ale i ostatní kolem Tebe. Tento zvyk může způsobovat nepříjemnosti a znechucení, což není pro Tvůj život příliš prospěšné.
Je tedy možné si přestat stěžovat a žít jinak?
Americký pastor a motivační řečník Willy Bowen je přesvědčen, že ano. Jeho knihy Svět bez stížností a Vztahy bez stížností odstartovaly celé hnutí, jež si klade za cíl vytvářet pozitivnější život.
Začínáš-li si všímat, že si ve svém každodenním životě často stěžuješ nebo se soustředíš na negativní stránky, podívej se na tento článek a zjisti, jak se zbavit této nepříjemné zvyklosti.
Zde je 7 účinných kroků, které Ti pomohou si přestat stěžovat
Buď více pozitivní
Jedním z prvních kroků, jak si přestat stěžovat, je naučit se být více pozitivní, tedy podívat se na problémy z té lepší stránky. Každý den si uvědom, že se můžeš na situace ve svém životě dívat jinak. Například: ujela Ti tramvaj, ale díky tomu si můžeš dát v klidu kávu a odpočinout si. Máš červenou, ale při čekání na zelenou si můžeš odpočinout a sledovat oblohu.
Přijmi život takový, jaký opravdu je – plný zvratů, zmatků a změn. Přestaň se rozčilovat nad maličkostmi, jako jsou špatné známky Tvého dítěte. Situaci přijmi jako fakt a dohodni se s ním, že se bude víc učit, nebo že mu pomůžeš. Každý den hledej nějaká pozitiva, i když na to nemáš náladu. Přestaň se rýpat v minulosti a pouč se z chyb pro budoucnost. Pamatuj, že každý člověk má horší a lepší dny a že podobnými pocity trpíme všichni.
Přizpůsob se a přijmi změny
Dalším krokem, jak si přestat stěžovat je přijmout změnu jako přirozenou součást života a brát ji jako výzvu k osobnímu růstu, nikoliv jako tragédii. Každý den se Ti naskýtá možnost naučit se něco nového a přizpůsobit se novým okolnostem. Uvědom si, že život je neustálým tokem změn, z nichž některé jsou příjemné a jiné bolestné. Pokud Ti ale změna způsobí trápení, můžeš si vyhradit čas pro sebe, ve kterém se polituješ a jsi smutná. Díky tomu se budeš moci lépe smířit se svými emocemi. Je důležité nakonec přijmout změnu jako fakt a hledat v ní aspoň malé zrnko pozitivního, protože každá změna nás posouvá vpřed a obohacuje nás o nové zkušenosti.
Ovládni své myšlenky
Nenech své myšlenky ovládat a kazit Ti život. Již ráno se zaměř na to, jak přemýšlíš o sobě, o svém dni, a zkus to dělat více pozitivně. Hrabání se v minulosti je zbytečné a nepřinese Ti žádné řešení. Bát se budoucnosti a vymýšlet různé scénáře, jak to bude a nebude, je také bezvýsledné. Přestaň si neustále stěžovat na podmínky a osudovou nepřízeň, to není k ničemu. Namísto toho se snaž ovládat své myšlenky a soustřeď se na přítomnost.
Nahrazuj negativní myšlenky pozitivními. Místo „Zase musím vstávat,“ si řekni „Jsem ráda, že jsem se probudila.“ Nebo „To bude den na nic,“ si řekni „Budu mít krásný den a bude se mi dařit.“ Místo „Už teď jsem unavená,“ si řekni „Mám dost energie a kdyby mi chyběla, doplním ji dobrým jídlem, ovocem a odpočinkem.“
Nestěžuj si a buď asertivní
Asertivita je klíčovým prvkem úspěšné mezilidské komunikace a osobního rozvoje. Vyjadřuje schopnost jasně a přímo komunikovat své myšlenky, pocity a potřeby, aniž bychom porušili práva ostatních nebo svá vlastní. Asertivita Ti umožňuje efektivně řídit konflikty, stanovovat hranice a vyjádřit Tvůj názor s respektem k sobě i k ostatním. Je to dovednost, kterou můžeš trénovat a rozvíjet, a která Ti v životě přináší větší sebedůvěru, osobní spokojenost a schopnost efektivně řešit problémy.
Proto pečuj o své potřeby a buď otevřená ve své komunikaci s druhými a řekni jim, jak se cítíš, co bys potřebovala, a co by Ti pomohlo. Máš možnost říct: „Nevím.“ „Nerozumím,“ nebo „Je mi to jedno.“ Můžeš dělat chyby a měnit svá rozhodnutí. Máš právo hodnotit své chování, názory a emoce. Můžeš být nezávislá na rozhodování druhých a na jejich názoru. A máš právo na svá rozhodnutí, která nemusí být vždy logická nebo očekávaná.
Nesuď druhé ani sebe
Dalším způsobem, jak si přestat stěžovat je přestat soudit druhé lidi ani sebe, protože každý má svůj jedinečný příběh a zkušenosti, které těžko můžeš plně pochopit. Když soudíš ostatní, často ztrácíš možnost vidět jejich skutečnou hodnotu a přínos. Stejně tak, když odsuzuješ sama sebe, bráníš si v tom, aby ses mohla rozvíjet a měnit. Místo toho, aby ses soustředila na jejich nebo své nedostatky, zaměř se na to, co Tě spojuje s ostatními a co se můžeš od druhých naučit. Otevřenost a porozumění jsou klíčové pro budování zdravých vztahů a sebepojetí.
Buď odpovědná
Buď si vědoma, že kvalita lidí a energie, kterou přitahuješ do svého života, má velký vliv na Tvé blaho. Proto je důležité nechat odejít lidi, kteří Tě neocení nebo se kterými se necítíš dobře. Prvním krokem k osobní odpovědnosti je respektovat sám sebe. Můžeš klidně přiznat své chyby, ale zdrž se posuzování a kritizování ostatních. Důvěřuj svým schopnostem a stůj si za svými rozhodnutími. Dopřej si okolo sebe lidi, kteří Ti projevují respekt, a s těmi ostatními se v klidu rozluč. Pokud máš ve svém životě chronické stěžovatele, je možná čas se od nich odpoutat a obklopit se lidmi, kteří přinášejí pozitivní pohled na svět.
Posunuj se vpřed
Posledním způsobem, jak si přestat stěžovat na život, na osud a na druhé lidi, je snažit se jít kupředu, něco se naučit a vyvíjet se. Pokud nepůjdeš za tím, co chceš, nikdy toho nedosáhneš. Pokud neuděláš krok vpřed, zůstaneš na stejném místě. Neboj se, protože vše, po čem toužíš, na Tebe čeká venku a až sebereš odvahu, můžeš si pro to dojít. Proto se neboj udělat jeden jediný maličký krok vpřed. Další cesta se před tebou otevře sama.
Moje cesta
Moje cesta k tomu, abych si přestala neustále stěžovat, nebyla jednoduchá. Zpočátku jsem si ani neuvědomovala, jak často se zaměřuji na negativní stránky života. Začala jsem malými kroky a snažila se uvědomovat si své myšlenky, hledat na každé situaci něco pozitivního a být k sobě a ostatním shovívavější. Pamatuji si, jak jsem jednou pokazila důležitou schůzku a místo toho, abych se utápěla v sebekritice, jsem si řekla, že už se to stalo a že to nemohu opravit. Místo toho jsem šla do přírody a užila si odpočinek. Tato změna myšlení mi pomohla nejen zvládat stresové situace, ale také se stát šťastnějším člověkem.
Pokud se i Ty rozhodneš vydat na tuto cestu, nezapomeň, že jde o proces, který vyžaduje čas a trpělivost. Každý malý krok směrem k pozitivnímu myšlení a přijímání změn Tě přiblíží k životu plnému radosti a spokojenosti. Věř mi, stojí to za to.
Jako terapeutka Kineziologie One Brain se mohu stát Tvou průvodkyní na této cestě. Společně můžeme pracovat na tom, abys dokázala změnit svůj život a našla v něm více radosti a spokojenosti. Pokud potřebuješ podporu a vedení, jsem tady pro tebe.
Do poradny kineziologie za mnou často chodí maminky/ženy s tím, že bývají vzteklé na své děti, křičí na ně a vyčítají. Někdy se tak chovají i ke svým partnerům a blízkým. Zároveň se svěřily, že takové ve skutečnosti nejsou a být nechtějí. Přesto si nemohou pomoci a chovají se takto destruktivně.
Co se s nimi děje?
Jejich život jim komplikují zákeřné emoce, které nečekaně vyplují zevnitř na povrch a negativně se projevují v jejich chování. Zkoušely se těchto emocí zbavit (jako fleku na mikině), nebo je ovládnout silou a rozumem, ale to se jim nepovedlo a ony se stále chovají stejně. S emocemi je proto lepší se skamarádit a pochopit je.
6 druhů emocí podle psychologa
Podle nejvlivnějšího psychologa 20.století a průkopníka lidských emocí Paula Ekmana, existuje 6 základních emocí, z nichž se pak skládá celé spektrum dalších emocí. Jsou to: strach, vztek, odpor, smutek, radost a údiv.
Rozdělení emocí na pozitivní a negativní je zjednodušující a nefunkční. Například strach je považován za špatnou emoci, a přesto nám může zachránit život. Když se před autem objeví překážka, je to právě strach, který okamžitě a bez přemýšlení „šlápne“ na brzdu a zachrání nás.
Emoce jsou náš vnitřní kompas
Emoce se neobjevují zničehonic, ale přicházejí z určitého důvodu. Můžeme je brát jako náš šestý smysl, náš vnitřní kompas, který nám dává vědět, co se děje uvnitř nás. Nutí nás tak, abychom se pohnuli správným směrem a reagovali.
Foto by Canva
Teď sice o svým emocích něco víme, ale co je nám to platné, když zase vybuchneme, až nás naše děti či partner něčím vytočí?
Projevovat se jako uzlíček nervů není společensky únosné ani funkční. Strkat nevítané emoce pod pokličku, aby nás samotné a druhé neobtěžovaly, také nepomáhá a má to jednu velkou nevýhodu. Postupně se sice zbavíme smutku, vzteku, strachu …., zároveň se ale znecitlivíme a obrníme tak, že nakonec necítíme vůbec nic, tedy ani to pozitivní. Jinými slovy:
„Odnaučíme-li se plakat, odnaučíme se i smát.“
Emoce jsou nemoce, ale i zdraví
Pokud v sobě cítíme nějakou emoci (pozitivní či negativní), uvědomme si, že v našem těle v té chvíli probíhá hormonální bouře, kdy se vylučuje množství chemických látek, které spolu reagují a přináší našim buňkám a orgánům informace. Tyto emoce = chemické bouře mají velký vliv na naše zdraví.
Deprese je vzkaz od našeho těla, které říká:
„Tak dlouho jsi ignorovala svoje emoce, tak tady máš teď problém.“
Když prožíváme emoce vděčnosti a lásky, naše tělo je plné pozitivních vibrací a povznášejících pocitů, emoční bouře dělá zázraky a léčí. Naše tělo říká:
„Tyto emoce jsou pro Tebe za odměnu, budeš zdravá a plná energie.“
Foto by Canva
Jak tedy zacházet se svými emocemi?
Tady je pět účinných strategií, jak s nimi pracovat:
1. Nebojujte s emocemi
Umíte být se svými emocemi? Nebo od nepříjemných emocí honem utíkáte? Voláte kamarádce, mamince, prcháte za zábavou nebo k práci, či je zajídáte….? Únikových mechanismů, které máme a chrání nás před tím, abychom se potkali s emocemi, je celá řada a některé z nich se maskují za šlechetnou činnost – bezmezná ochota pomáhat druhým, workoholismus.
🌞 Všímejte si všech únikových cest, které používáte.
2. Nesnažte se emoce ovládnout rozumem
Emoce nám sdělují informace o nás samotných, že někde v životě jdeme špatně. Pokud emoce hned neuvolníme, štosují se v nás a čekají na vhodnou i nevhodnou příležitost, aby se v plné síle vyvalily ven (slzy, křik, pláč, vztek…). Někdy držíme emoce ve svém nitru neprojevené i roky. To pak vede k chronickým bolestem, oslabení imunity a nemocem.
🌞 Proto se snažte přijmout všechny své emoce bez škatulkování na „dobré a špatné“. Jen si řekněte: „Mám teď vztek.“ „Jsem teď spokojená.“
3. Trénujte všímavost k emocím
Nejde o ovládnutí emocí, ale o všímání si, jaké emoce zrovna prožívám. V určitou chvíli mohu cítit strach, smutek, vztek, zlost …., protože se mi něco nepovedlo, udělala jsem chybu, někdo se na mě ošklivě obořil, cítím se sama…… Pak si vzpomeňte, kdy jste takovou emoci již dříve prožívali a s kým. Mnohé ženy si vzpomínají, že na ně matka křičela za každou sebemenší chybu, kterou jako děti udělaly. Tyto ženy se chovají stejně a křičí na své děti za chyby a nevhodné chování.
🌞Díky uvědomění si situace, která stav spouštěla, může dojít k odeznění a začarovaný kruh destruktivního chování se přeruší.
4. Zkuste vizualizaci
Vizualizace je skvělý způsob, jak „opravit“ nezvládnutou situaci tak, abyste byli spokojení a bylo vám v ní dobře.
🌞 Buďte chvíli v klidu a sami, zhluboka dýchejte. V duchu si projděte nepříjemnou událost krok za krokem. Potom „v duchu předělejte“ situaci tak, abyste jí lépe zvládli a bylo vám v ní dobře. Např. Přijde k vám vaše dítě a začne křičet, že něco chce. Ve vizualizaci si představíte, jak se zhluboka nedechnete a vydechnete a v klidu se svým dítětem komunikujete. Nakonec opět prozkoumejte, jak se cítíte. Pokud dobře, přes hluboký nádech a výdech se vrátíte do reality.
🌞Co si dokáže mysl představit, jako by se stalo. Účinky na tělo jsou stejné a vám se uleví.
🌞Zároveň se učíte, jak se dají zpracovat emoce.
5. Naučte se odpouštět
Pocity viny či křivdy vám na mládí nepřidají, ba naopak vyhloubí navíc pár vrásek. Tyto pocity jsou často nepřiznané a jsou ukryty hluboko v nás. Den po dni nás nahlodávají, aniž bychom si toho všímali a pozastavili se nad tím. Položte si otázku: „Dokážu sama sobě odpustit?“ Pokud nedokážete, soudíte přísně i druhé.
🌞Odpusťte lidem, kteří vám ublížili, a hlavně odpusťte sami sobě. Získáte pořádný kus radosti do života.
Emoce patří k životu
Vzpomeňte si, kolikrát za den vás něco rozhodí, rozbrečí, dojme, naštve….Ovládat své především negativní emoce je cesta ke spokojenosti. Ten, kdo to umí je psychicky silný a odolný vůči vnějším vlivům, lépe zvládá stres a ve složitých situacích se nehroutí. Naopak si umí udržet nadhled a situaci řešit v klidu a s rozvahou.
Foto by Jana Heidenreichová
❤️ Naučte se řešit své problémy konstruktivně a lidsky. Pokud chcete najít efektivnější cestu pro zvládání emocí, i těch nejtěžších emočních stavů, jako je strach, fobie, úzkost, panické ataky, nebo deprese a další, tak neváhejte využít velice účinné metody Kineziologie One Brain s mojí podporou.
Seděla jsem nad kreslící čtvrtkou a nechávala na sebe působit energii prázdného prostoru před sebou. V duchu jsem si položila otázku, jakou mandalu by lidé ocenili a odpověď přišla téměř okamžitě: „Nakresli Mandalu početí a zrození.“ A tak vznikla tato mandala, aby pomohla ženám otěhotnět a přivést na svět dítě.
Příběh mandaly
Mezi tyto ženy patří i má zákaznice, říkejme jí třeba Martina, která ke mně přišla na kineziologii celá utrápená a nešťastná. Svěřila se mi, že nemůže už asi rok otěhotnět. Zkoušela cvičení, zdravou stravu, meditace, ale počít se jim stále nedaří. Na umělé oplodnění jít zatím nechce, to je pro ni až ta poslední možnost. Jejím dalším problémem je neustálá snaha mít svůj život pod kontrolou a strach udělat jakoukoliv chybu.
Foto by Pixaby.com
Chtěla být ve všem perfektní – skvělá manželka, dcera, výborná v práci, perfektní matka, kamarádka, chtěla mít skvělou postavu, pleť, vše uklizené…. prostě dokonalé. Vše musela mít přesně naplánované, aby měla pocit klidu a kontroly. Když ovšem plány nevyšly, byla ve velikém stresu, hodně unavená, depresivní a měla pocit selhání.
Hodně se upnula k myšlence otěhotnění a vše tomuto cíli podřizovala. S tím ruku v ruce přicházel i stres z neustálého snažení a milování se na povel v plodných dnech. Neuměla přijmout život s jeho pozitivními i negativními stránkami a nepříjemné situace, včetně nedařícího se početí, brala jako veliký problém, který jí život „staví do cesty“.
Pracovaly jsme na přijetí
Život je jako proud vody, jak píši v jiném článku, do kterého vstupujeme při narození. Celý život se v něm pohybuje a opouštíme ho až se smrtí. Kontrolou a nepřijetím svůj život blokujeme a bráníme mu v přirozeném pohybu. Přijetí neznamená, že budeme pasivně čekat, co se stane, ale využijeme naši možnost VOLBY a v rámci této „řeky“ si zvolíme směr, kudy půjdeme a ve kterém se budeme cítit dobře.
Ano, můžeme udělat chybu, ale i to je správná cesta, protože jak se říká ve starém přísloví:
„Chybami se člověk učí.“
Chyba není katastrofa, ale je to příležitost posunout se dál. Vzpomeňte si na malé děti, když se učí chodit…. kolikrát spadnou na zem, než se jim podaří jít s jistotou. Je to přirozené a všichni jsme tím prošli. Dovolme si selhat a dělat chyby, protože je to jediný způsob, jak se můžeme opravdu něco naučit.
Po terapii jsem paní Martině ukázala své nakreslené mandaly. Schválně jsem obrázky nekomentovala, abych ji neovlivnila svým názorem. Martinu na první pohled zaujala Mandala početí a zrození. Vysvětlila jsem jí, že stačí mandalu někde vystavit doma a ona vyrovná ženské a mužské energie v jejím i manželově fyzickém i energetickém těle a bude podporovat jejich záměr počít a přivést na svět miminko.
Mandala početí a zrození funguje
Asi po dvou měsících přišla paní Martina na kineziologii znovu a její první slova byla:
„Mandala funguje, jsem v jiném stavu.“
Foto by Pixabay.com
Na otázku, jak se celkově cítí a jestli se snaží mít svůj život pod neustálou kontrolou, mi odpověděla, že se jí celkově moc ulevilo, uklidnila se, uvolnila a začala se radovat z maličkostí. Přijala život s jeho klady i zápory a díky tomu si dovoluje dělat chyby a bere je jako výzvu, a ne jako problém. A přesně tak to má v životě být.
Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, pomoci řešit problémy, anebo podpořit, jsem tu pro vás.
V mém e-shopu najdete veliké množství mandal k zakoupení, které Vás podpoří a do Vašeho života přinesou energii přijetí, zdraví, radosti, pochopení, transformace a jiné. Neváhejte vstoupit zde >>>.
Lidé, kteří mě potkávají s mým koněm Libretem, se mě často ptají: „Jaký je pohled na svět ze hřbetu koně?“ Na takovou otázku se opravdu těžko odpovídá pár větami během setkání v lese, či na louce. Nemohu říct, jak to vnímají ostatní jezdci, ale mohu mluvit jen za sebe.
Jak jsem získala svého koně
Libret si před 5 lety zlomil nohu. Byla to únavová zlomenina zřejmě způsobená nevhodnou výživou a přetěžováním. Přestože se koně po takovém úrazu obvykle uspávají, tehdejší majitelé se rozhodli ho zachránit. Prý jim lízal ruce a oni měli pocit, že je prosí o život. Tak zůstal Libret na světě, ale nic se neděje jen tak, a i tohle svůj důvod mělo. Libreta jsem poznala asi půl rok po jeho úrazu. Hubený, smutný a zlomený koník jak na těle, tak na duchu, velmi nedůvěřivý a uzavřený do sebe. Trávila jsem s ním co nejvíce času a nic po něm nechtěla. Postupně mi začal věřit a mít radost ze života. Nakonec jsme se s mužem dohodli a koupili ho, aby měl klid a časem pohodové stáří.
Foto by Jana Heidenreichová
Nohu jsme postupně rozhýbali do takové míry, jakou úraz a vzniklá artróza dovolily. Přesto jsme si našli svůj způsob pohybu v přírodě, na který se oba těšíme. Libret se také stal mým velkým učitelem. O tom si můžete přečíst zde >>>>.
,,Svého koně jsme schopni opravdu poznat až tehdy, když poznáme sebe samé… A když jednou přijmeme svou nedokonalost a přestaneme ji skrývat, pak můžeme začít napravovat u koně jeho, tedy lépe řečeno – naše chyby…“ – Kristy. M Ranch
Trocha teorie
Abych mohla odpovědět na otázku, jaký je pohled na svět ze hřbetu koně, je třeba si říct několik údajů, abyste měli představu o tom, co to vlastně znamená „sednout si na koně“. Na Libretovi sedím ve výšce asi 170 cm, moje hlava je tedy asi 2,7 metru nad zemí. Další věc, kterou je třeba vzít v úvahu, abychom si mohli představit svět ze hřbetu koně, je jeho pohyb, který představuje krok, klus, cval a trysk, jeho váha 500-600 kg, jeho povaha, vychování a odolnost vůči stresu. Dalším faktorem jsem já, jako jezdec a mé jezdecké umění, moje nervová soustava a schopnost zachovat klid i ve složitých situacích. Koně jsou zvířata, která se bojí všeho neznámého a ve všem vidí potenciální nebezpečí. Jsou schopni se leknout igelitového sáčku, pařezu, člověka, cyklisty, auta, jiných zvířat, popelnic, větví na zemi, listu, drnu, slupky od banánu atd. Jejich instinkt jim velí okamžitě se otočit a pádit pryč. V takové chvíli je důležitá schopnost jezdce zachovat klid a chladnou hlavu. Kůň se pak má o koho „opřít“ a situaci může zvládnout.
Krok
Jedu-li na Libretovi krokem, mé boky se uvolněně kolíbají v rytmu jeho chůze a já se cítím bezpečně a stabilně, mohu se rozhlížet po krajině a vše v klidu z výšky pozorovat. Nesmím se však duchem „vznášet někde nad zemí“, ale musím svým tělem i vědomím zůstat s koněm, abych mohla reagovat na jeho případné leknutí, uskočení, rychlé otočení, zakopnutí a další nenadálé pohyby. V tomto klidném pohybu a splynutí nejen s Libretem, ale i s okolní přírodou, jsem zažila mnoho nevšedních setkání s divokými zvířaty, která mě nevnímají jako člověka na koni, ale vidí nás jako jednu bytost, jako koně. Díky tomu se k nim můžeme přiblížit na krátkou vzdálenost a být v přítomném okamžiku na chvíli s nimi. Na jaře jsem tak měla možnost pozorovat srnčí dvojčátka s maminkou, která přecházela přes lesní cestu. Zastavili se, podívali se na nás, a pak v klidu odešli. Nedávno jsme se u napajedla setkali se srncem, se kterým jsme si dlouze hleděli do očí. Srnec se pak ještě jednou napil a v klidu odešel do hlubin lesa. V zimě jsme potkali divoká prasata, o kterých si můžete přečíst zde >>>>. A velmi nevšední bylo i setkání s ledňáčkem, o kterém najdete článekzde >>> .
Foto by Pixabay.com
Klus
V klusu se pohybuji rychlostí asi 14-18 km/hod., což je srovnatelné s jízdou na kole. Svět se poněkud zrychlí, mé smysly vše vnímají intenzivněji, abych byla připravená na případné nebezpečí a mohla reagovat stejně rychle jako Libret a neocitla se na zemi.
Cval
„Když kůň promění svůj klus v cval“, běžíme krajinou rychlostí 40 km/hod. V té chvíli teprve prožívám pocit „letět s větrem o závod“, pocit svobody, volnosti, síly a schopnosti překonávat překážky. Naše těla jsou silně propojená, navzájem vnímáme své pocity, energii, náladu, strach i vzrušení. Cítím každou nerovnost terénu a každý krok mého koně se stává mým vlastním. Jsme jedním, jsme jako Kentaur, jsme tady a teď.
Trysk
Jednou jsem měla možnost vyzkoušet si trysk na bývalém dostihovém koni. V té chvíli se tělo koně přeměnilo v parní lokomotivu, která supěla a řítila se vpřed rychlostí 60 km/hod. se mnou na zádech. V té obrovské rychlosti jsem dokázala vnímat jen dvě věci – svůj strach o život a přibližující se okraj lesa, kde bylo třeba zastavit. Naštěstí jsem překonala sama sebe, i svůj strach a tento nezapomenutelný zážitek si mohla dopřát.
,,Kůň může půjčit svému jezdci rychlost a sílu, kterou on nebo ona postrádají, ale jezdec, který je moudrý ví, že to není nic víc než půjčka.“ – Pam Brown
Jaký je tedy pohled na svět ze hřbetu koně?
Určitě pro každého jiný, ale pro mě je krásný, romantický, dobrodružný, zbystřující smysly, svobodný, uvolňující a zároveň nebezpečný, rychlý a vzrušující. Prostě nejkrásnější a tady a teď.
,,Je mnoho báječných míst na světě, ale jedno z mých nejoblíbenějších je na koňském hřbetě.“ – neznámý autor
Celé dětství posloucháme nejlepší rady do života a doporučení od rodičů, dospělých a učitelů. Časem nastane bod zlomu, kdy už nejsme schopni tyto rady poslouchat a máme toho dost. Některé si však i tak pamatujeme celý život.
A jaká nejlepší rada do života to byla v mém případě?
Dala mi ji moje moudrá babička a provází mě od dětství až do současnosti. Už si přesně nepamatuji, kdy a proč jsem tuhle radu dostala poprvé. Ale určitě to bylo v situaci, kdy se mi něco nedařilo a já jsem za každou cenu chtěla, aby mi to šlo. V takových okamžicích babička pravila:
„Všechno zlé je pro něco dobré.“
Uf, to byla rada „nad zlato“.
Radu jsem tehdy ani neocenila, ani neviděla nic přínosného. Musela jsem si nejdřív prožít všechny své emoce jako bylo zklamání, smutek a vztek.
emoce
Ve chvíli, kdy prožíváme nějaké trable a jsme plni emocí, tak nemůžeme mít nadhled a vidět všechny souvislosti.
Jak rozumět této nejlepší radě?
Tato věta nás upozorňuje na to, abychom ve „špatných situacích“ neviděli jen pohromu a katastrofu. Říká nám, že každá mince má dvě strany a co se nám může zdát negativní, může se časem ukázat jako lepší a pozitivní řešení. Z každé špatné situace se můžeme něco naučit a posunout se dál.
Co dobrého přineslo zlé?
Nedávno jsme byli s mým mužem a s naším koněm Libretem na vyjížďce – tedy já jela na koni, muž šel pěšky. Na louce cestou domů nás chytila silná bouřka. Z nebe se valily proudy vody, fučel vítr a padaly větve. Během chvíle jsme byli všichni mokří až „na kost“. Libret se choval skvěle, dal hlavu dolů proti kapkám a klusal za mým mužem, který běžel před ním. Neplašil se a neprchal domů, což byl dříve jeho oblíbený způsob řešení problémů, naopak byl vzorný.
Dorazili jsme všichni tři mokří do jeho koňského domečku. Libret dostal velikou pochvalu, usušili jsme se, a pak přišlo to dobré v tom zlém. Všichni tři jsme se propojili nějakou zvláštní energií a stáli jsme spolu v domečku a koukali, jak bouřka pomalu doznívá. Bylo to zvláštní splynutí koňské a lidské duše. Pocit vděčnosti, že náš kůň je prima parťák, který umí člověka podpořit a sdílet s ním to zlé. Byla v tom obrovská vděčnost za prožitek a za nevšední propojení, které nám bylo dáno díky „špatnému“.
Nejlepší rada do života opět ožila.
splynutí
Všechno zlé je pro něco dobré
Tato nejlepší rada se stala součástí mého soukromého i pracovního života a pomáhá mi překonávat těžké životní situace. Povzbuzuje mě a dává mi sílu jít dál a hledat to pozitivní, učit se a posouvat se dál.
Znamená pro mě naději, že vše má svůj čas i význam, a že je důležité to dobré i zlé „JEN PŘIJMOUT“.
A jaké nejlepší rady do života jste dostali Vy? A pomohly Vám? Budu se těšit na Vaše komentáře.
Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, pomoci řešit problémy, anebo podpořit, jsem tu pro vás.
V našem životě, alespoň podle mého názoru, platí zákon přitažlivosti, aneb stejné přitahuje stejné. Kam zaměřujeme pozornost, tam jde energie, to roste. Díky tomuto uvědomění můžeme převzít zodpovědnost za náš život a vědomou kontrolou vlastních myšlenek si vytvářet a přitahovat to, co chceme. Neboli jaký si to uděláš, takový to máš.
Tento zákon rozděluje lidi na dva tábory
Jedni si myslí, že je to ezoterický nesmysl. Možná je to proto, že se tento zákon nedá vědecky dokázat, možná je pro tyto lidi příliš jednoduchý, a proto mají pocit, že nefunguje.
Druhá skupina si zákon přitažlivost mnohokrát vyzkoušela ve svém životě a nepochybuje. Sama na své práci a životě vidím, že když nejsem v pohodě, pochybuji o své podnikatelské cestě, o sobě, tak mi přestanou chodit klientky, nemám objednávky na nakreslení mandal a celkově energie mého byznysu stagnuje. Pokud ovšem své cestě věřím, jsem v pohodě, vše běží k mé spokojenosti. Více o mně si můžete přečíst zde >>
Zákon přitažlivosti používá každý
Většina lidí zákon přitažlivosti nevědomě používá a ani o tom neví. Je to ovšem v negativním smyslu. Kolikrát si například řeknete: Jsem tlustá. To jsem ale nešika. Nejsem hezká. Mám tlusté břicho. Mám tlustá stehna. Nejde mi to. To nezvládnu. Nemám dost peněz. Nenajdu si muže.
A co se pak děje v našem životě? Přeci platí: Co vysílám, to si přitahuji, takže tloustnu, více věcí mi nejde, připadám si ošklivější, kila přibývají, peníze chybí atd. Přitom je v naší moci si myšlenky hlídat, všímat si jich a případně je usměrnit. Někdy se to lépe řekne, než udělá.
Kde je zádrhel?
Mnoho lidí „jede na autopilota“ a vědomě neovlivňuje své myšlenky a nekontroluje svou energii. Jsou tak vtaženi do víru událostí, které s nimi mnohdy mávají jako tornádo a reagují na ně emočně a automaticky.
Proč to tak je?
Někdy je prostě jednodušší se nechat smýkat, než na sobě udělat nějakou práci a být vědomý.
Někdy je snadnější jít s proudem než jít svou individuální cestou.
Někdy je prostě jednodušší být součástí davu, skupiny než projevovat své názory a být vidět.
Jak se naučit pracovat se zákonem přitažlivosti?
Je dobré začít trénovat na něčem jednoduchém. Přejte si například parkovací místo, když někam jedete. Také to používám a parkovací místo na mě buď čeká, anebo se uvolní, když přijíždím. Můžete si přát poštu bez fronty, koupi šatů ve slevě atd.
Jakmile si v těchto jednodušších přáních budete jistí, můžete přejít ke složitějším a dlouhodobějším projektům.
Nezapomeňte, že trénink dělá mistra. Čím více a častěji si budete vědomě přát, tím lépe vám to půjde a bude to fungovat.
Je dobré si ujasnit, co vlastně chcete
Pokud nevíte, co si přejete a chcete, doporučuji si vzít papír a tužku a svá přání si napsat. Psaní Vám pomůže si vše ujasnit. Buďte dostatečně konkrétní např. „Na konci tohoto měsíce vážím 60 kg.“ „Dnes odpoledne okolo 15. hodiny posílám balíček bez fronty.“ „Až přijedu dnes ve 13 hodin na parkoviště, bude tam na mě čekat parkovací místo.“
Jednejte
Pozitivní myšlení je fajn, ale přání se bez Vaší akce samo nesplní. Pokud chcete vyhrát v loterii, musíte si vsadit.
Je třeba ukázat vesmíru, že to s daným přáním myslíte vážně. Přihlaste se na kurz, nakupte si materiál a začněte tvořit, jděte na setkání lidí, kterých se Vaše přání týká. Vizualizujte si své pocity, které budete mít, až se přání splní. Nakreslete si obrázek Vašeho splněného přání.
Všimněte si výsledku
Mnoho lidí je stále nespokojených a dokonce si „zapomněli“ všimnout, že se jejich přání už splnilo. Tím vesmíru říkáme, že nám na tom vlastně až tak nezáleží.
A nejdůležitější nakonec
Buďte vděční za to, co už máte a poděkujte za splnění svého přání, ať už je, jakkoliv velké či malé. Když se budete soustředit na to, co Vám chybí, budete mít nedostatek. Když budete vděční za to, co máte, budete mít ještě víc.
Věříte zákonu přitažlivosti? Funguje vám?
Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, pomoci řešit problémy, anebo podpořit, jsem tu pro vás.
Kineziologie je jedna z nejznámějších metod alternativní medicíny. Uznávají ji psychologové, lékaři, učitelé i laici po celém světě. Je postavena na poznatcích tradiční asijské medicíny, která respektuje tělo i ducha, a zároveň slučuje tyto poznatky s psychoterapií a západní medicínou. Její tvůrci zdokonalovali tuto metodu od roku 1976 – 1983. Více si o kineziologii můžete přečíst zde…..
Ráda bych vám v následujícím rozhovoru s mojí klientkou a kamarádkou Katkou ukázala, jak pomohla kineziologie vyřešit zácpy u jejího syna, a také její problémy.
Rozhovor o kineziologii
Jak ses cítila, když jsi přišla poprvé ke mně na kineziologii?
Když už mi došlo, že věci, které v sobě držím, potřebuju řešit s někým, kdo mi může pomoci, tak se mi na jednu stranu moc ulevilo a na druhou stranu přišly otázky. Zvládnu říct, co mě trápí? Dovedu to vysvětlit? Dostat to vůbec nějak ze sebe? A změní se něco? Pomůže mi?
Jaký problém jsi řešila, co Tě trápilo?
Nejdřív jsem si myslela, že mám jen jeden „problém”. A to ten, že syn trpěl na zácpy. Netušila jsem vůbec proč. Když jsem pátrala, čím by to mohlo být, došlo mi (a ty jsi mi to poté na terapii potvrdila), že se vše přenáší z rodiče na dítě. Tím, že jsem nebyla úplně v klidu a řešila v sobě hodně věcí, jsem vytvářela napětí a syn na to reagoval zácpami. Navíc jsem si myslela, že za to můžu já. Po skončení terapie mi po cestě domů došlo hodně moc věcí, které jsem dělala “špatně” anebo to viděla jinak, než to bylo.
Co myslíš tím, že jsi to viděla jinak, než to bylo?
Měla jsem v sobě odmala zakódované, že musím být hodná. Dělat vše, co ostatní řeknou bez ohledu na to, jestli je dobře mně a jestli s tím souhlasím. Nikdo totiž neřešil, jak se cítím já. Postupem času s malým synem mi docházelo, že to tak prostě nejde. Nejdřív musím být spokojená já, a potom budou vlastně i všichni okolo mě. Po terapii jsem si utřídila myšlenky a zkusila to jinak. Být v pohodě, změnit věci, co mě trápily a po pár dnech, týdnech začalo být o moc líp.
Jak ses po sezení kineziologie cítila emočně? Změnilo se něco po fyzické stránce?
Na začátku sezení jsem byla hodně nervózní, hlavou se mi honilo spoustu věcí, například to, jak mám odpovídat, co dělat, jestli mi to pomůže…… Po chvíli ze mě všechny tyhle otázky a tlaky spadly a přišel moment uklidnění a s tím i slzy. Hodně moc slz, které v mém případě pomáhají. Ulevilo se mi. V tu chvíli to byl zvláštní pocit klidu a nervozity najednou. Když jsem odjížděla domů, hodně jsem myslela na vše, co se za ten čas u tebe dělo. A zase ulevující slzy…. Domů jsem pak dojela uklidněná a s tím, že mám o čem přemýšlet a je mi rozhodně o moc lépe.
Jak na tebe po terapiích reagovalo okolí?
Změnu pocítili hlavně doma, tedy partner a syn. Byla jsem o hodně klidnější a o věcech jsem dovedla mluvit. A tím, že jsem se uklidnila, mi syn mohl v klidu říct, kde byl jeho problém a mohli jsme ho řešit. Nakonec to nebylo vůbec ve mně, ale asi jsem to na sebe tak nějak vztahovala a myslela jsem si, že jsem špatná máma, že dělám něco špatně. Pomohly tomu mé problémy z dětství, kde jsem se naučila, že když je něco špatně, mohu za to já.
A kde byl tedy problém s těmi zácpami? Můžeš se s námi o to podělit?
Snažila jsem se víc vyptávat syna a postupem času mi řekl, že má strach jít na záchod jinde než doma. V klidu jsme si sedli, popovídali a věc vyřešili. Nemusí chodit ve školce, všechno stihne vyřešit v klidu doma Přijde mi, že tahle terapie pomůže člověku všeobecně přemýšlet o věcech v životě. A pak si všechno poskládá a zjistí, co může dělat třeba jen trochu jinak a hned je lépe.
Jak se cítíš dnes?
Dnes vím, že se dovedu svěřit mému nejbližšímu okolí a lidem, kterým důvěřuji. To beru jako obrovský pokrok, protože dřív jsem to v sobě dusila a držela. Dovedu vyhodnotit, co mám a nemám řešit. Když už něco řešit musím, dívám se na to s větším nadhledem a přistupuju k tomu trochu jinak. Největší plus je, že jsem klidnější a veselejší.
Chtěla bys nám ještě něco říct?
Dřív jsem nevěřila, že něco jako kineziologie může člověku tak moc pomoci. Už samotný fakt, že člověk ze sebe dostane nějaké kousky svých problémů a toho, co ho trápí, je moc fajn. A ty to celé poskládáš, položíš otázky, nasměruješ a člověk tak dostane odpovědi a někdy i takový ten AHA moment. Sám by na to možná nikdy nepřišel, protože ten problém vůbec nemusí mít příčinu tam, kde si to my myslíme.
Doporučila bys mě a mou práci a proč? Co na spolupráci oceňuješ?
Jsi báječný, pozitivně naladěný a usměvavý člověk, a to je úžasný! A k tomu umíš pomoci. Děkuji moc Jani!
Katko, děkuji moc za rozhovor a také za to, že jsi souhlasila, abych ho zveřejnila.
Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, pomoci řešit problémy, anebo podpořit,jsem tu pro vás.
Zvířata provází člověka už od nepaměti. Jejich vzájemný vztah se pohybuje ve dvou rovinách. Mohou být buď duchovními průvodci, anebo jsou zbožím.
První rovina – zvířata jako duchovní průvodci
Už v dávných dobách lidé věděli, že jsou součástí přírody. Dříve se o tyto záležitosti starali šamani, kněží a kněžky, kteří hledali spojení mezi tajemným a neviditelným světem energií přírody a světem lidí. Učili, že voda, kameny, stromy a zvířata, které nazývali totemy, promlouvají k tomu, kdo jim umí naslouchat.
Zvířata se tedy stávala duchovními průvodci či ochránci, léčila nás, dodávala energii a sílu. Nebo se jedná o uctívání zvířat, které se do dnešní doby ještě uchovalo u lidí považovaných za primitivní, žijících v Indii, v pralesích jižní Ameriky, Nové Guineje a v polopouštích Austrálie.
foto pixabay.com
Druhá rovina – zvířata jako zboží
Druhá rovina vidí zvířata jako zboží, nebo věci. Člověk je neomezený vládce, který o všem rozhoduje. Zvířata jsou chována v nevhodných podmínkách, těsných klecích, kde se nemohou ani otočit, jsou jim odebírána mláďata, jsou jim prováděny veterinární zákroky bez umrtvení.
Slouží pouze jako zdroj masa, mléka, vajec a peněz. Nikoho nezajímá, že jsou to živí tvorové s emocemi a city, kteří si zaslouží citlivé zacházení. Drtivé množství lidí má zavřené oči a nic z toho neví, nebo vědět nechce.
foto pixabay.com
A jak to viděl Hippokratés?
„Všichni živí tvorové mají stejnou duši, i když tělo máme každý jiné.“
Hippokrates.
Toto je můj nejoblíbenější citát a plně s ním souhlasím. Proto jsem ho také použila ve svých vykládacích kartách Magická poselství zvířat.
Můj život je nerozlučně spojen se zvířaty. Momentálně máme doma tři psy a ve stáji jednoho koně. Všichni byli lidmi nějak trápeni, zrazeni, vyhozeni, či odloženi, nebo určeni k likvidaci. Nikdo se nezamýšlel nad tím, jak to prožívají. Byli pouze nástrojem pro lidské ego a peníze.
Třetí rovina – vztah člověka a zvířat
Je pro mě rovinou, kdy je ani neuctívám, ani je nezneužívám, ale pomáhám jim a oni mně.
Pro mě jsou zvířata bytosti s duší, plná emocí a citů. Díky nim jsem dostala možnost nahlédnout za hranice neviditelného. Pochopila jsem, že věci nejsou takové, jak je vidím, ale že mají skrytý rozměr. Umožnili mi a dovolili mi, abych se s nimi hluboce propojila. To mě vedlo a stále vede k poznání sebe samé a k větší citlivosti vůči sobě i druhým.
foto Jana Heidenreichová
„Blahořečím onomu času, kdy lidé žili svorně se zvířaty bok po boku a tvořili s deseti tisíci bytostmi jednu velkou rodinu.“
Čuang-c’ , klasický čínský filozof (369–286 př. n. l.)
Tvořit jednu velkou rodinu, jak řekl Čuang-c’, je mým velkým přáním. Přeji si, aby lidé pochopili, že nejsou neomezenými vládci tady na Zemi, ale jsou její součástí. Měli by s vděčností uznávat nejen zvířata, ale i rostlinnou říši a celou planetu Gaiu.
Jaký máte vy nejoblíbenější citát? A jaký máte vztah ke zvířatům?
Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, zvýšit svou citlivost anebo pomoci a podpořit, jsem tu pro vás.
Možná si myslíte, že krása, přitažlivost a zdravý vzhled ženy se řídí pěkným a dobře padnoucím oblečením, botami na podpatku, make-upem, upravenými vlasy, nalakovanými nehty, štíhlým tělem a dalšími „drobnostmi“. Ne vždy tomu tak je. Objevte 3 jednoduché kroky ke kráse a zdraví.
Krásná žena je prostě dokonalá
Já si to myslela také. Každou neděli jsem se připravovala na pracovní týden. Myla si vlasy a natáčela je, lakovala si nehty, trhala obočí a depilovala chloupky na nohách. Také jsem během týdne cvičila, aby mé tělo dobře vypadalo. Nosila jsem těsné oblečení, aby byly vidět mé křivky. Chtěla jsem být dokonalá 👀.
foto pixabay.com
V práci jsem musela celý den vydržet v tomto úzkém oblečení. Cítila jsem se jako ve svěrací kazajce, bolelo mě břicho a vše mě tlačilo. Když jsem se najedla, bylo to ještě horší. Obrovská úleva přicházela, když jsem přišla domů a vzala jsem si volné oblečení. Konečně volnost a svoboda 😊.
Krása vychází zevnitř
Dnes nic takového nedělám. Samozřejmě si myji vlasy, občas si nalakuji nehty a někdy udělám depilaci. Cílem však není dokonalost, ale můj dobrý pocit. Už nenosím těsné oblečení, ale hlavně pohodlné a takové, ve kterém se cítím dobře. Už prostě vím své 😊.
Neboť jak se praví: „Krása vychází zevnitř.“
Raději pracuji na svém „vnitřku“
3 jednoduché kroky ke kráse a zdraví
krok. ❤️Každé ráno si vizualizujte svůj den. Díky kreativnímu myšlení a vizualizaci můžeme své sny proměnit v realitu.
😀Každé ráno se na chvilku posaďte, zavřete oči, zhluboka dýchejte a představujte si svůj ideální den. Jaké zajímavé a příjemné lidi potkáte, jaké situace projdete a jak se budete pozitivně cítit.
🙄Pokud vás trápí nějaké starosti, jste nervózní, nešťastná, anebo vás čeká těžký den, přehrajte si vše negativní v hlavě. A potom popusťte uzdu své fantazii a přetvořte problematické situace tak, abyste v nich byla co nejvíce spokojená.
krok. ❤️Sledujte své pocity. Pocity nám napoví, že jdeme špatnou nebo dobrou cestou. Jsou to takové malé varovné signály.
🙄Když se cítíte špatně, máte pocit, že vám nic nejde, že nejste dost dobrá, jste unavená, nepříjemná, je to pro vás znamení, že nejdete životem v souladu se sebou a nejste ani krásná a sexy.
😀Zatímco když jste se sebou spokojená, jste odpočatá, máte pozitivní náladu, radujete se ze života a jste za vše vděčná, jste sexy i v ušmudlaných kalhotách, či v teplákách na zahradě.
krok. ❤️Vnímejte, co byste potřebovala. Většinou si všimneme, že se necítíme dobře, ale už nevíme, jak s tím pracovat dál.
😀Ptejte se sami sebe: „Co by mi pomohlo v této situaci? Co bych potřebovala?
Dejme si příklad. Jste nervózní před jednáním v práci. A pomohlo by vám mít maličkou chvilku pro sebe, abyste si utřídila myšlenky a uklidnila se. Takže pak není až takový problém najít takovou chvilku a místo pro sebe.
Být přirozeně krásná, přitažlivá a zdravá pro mě znamená, být sama sebou a cítit se dobře.
foto Jana heidenreichová
A jak to máte vy? Máte své 3 jednoduché kroky ke kráse a zdraví? Podělte se o to, jak to vnímáte😀.
Náš život je jako řeka, nebo proud vody. Narozením do něj vstupujeme a celý život se v něm pohybujeme, aniž bychom měli možnost vystoupit. Pokud máme strach ze smrti, jsme ztuhlí, plni stresu a život si nemůžeme pořádně užít. Až když jsem přijala smrt i život, přišla veliká úleva a smíření.
I když jsem měla veliký strach ze smrti, dokázala jsem ji přijmout
Ve starých moudrech se dočteme, že život se podobá tekoucí řece. Život řeky začíná malým pramínkem, stejně jako život člověka začíná malým stvořením. Postupně se řeka i člověčí život rozvíjí, zvětšuje, naráží na překážky, někdy uhýbá, jindy se řítí peřejemi, anebo brzdí v meandrech. Nakonec řeka i náš život doputují ke svému cíli a vlijí se do nekonečnosti moře a univerza.
„Život a smrt jedno jsou. Kdo se smrtí se nesmíří, života neužije.“
— Jiří Kulhánek český spisovatel fantasy 1967
Nedávno jsem měla možnost smířit se se smrtí
Stalo se to ve velmi živém snu. Plavala jsem v moři. Když jsem byla dost daleko od břehu, raději jsem se otočila a plavala zpět. Nechtěla jsem riskovat. Po nějaké době jsem si však uvědomila, že ke břehu mám stále stejně daleko. Plavala jsem tedy rychleji, ale s hrůzou jsem si uvědomila, že břeh se vzdaluje. Proud mě unášel na moře.
Ve snu jsem se viděla z výšky…. Byla jsem maličká postavička snažící se bojovat s proudem vody. Cítila jsem obrovský strach ze smrti, svou bezmoc a věděla jsem, že umřu.
Život je jako proud řeky, nevyzpytatelný a omylný
Najednou přišlo uvědomění, že náš život je jako proud vody. Narozením do něj vstupujeme a celý život se v něm pohybujeme bez možnosti vystoupit.
Pokud s ním bojujeme a snažíme se měnit jeho směr a rychlost, jen se vyčerpáme. Kontrolou svůj život blokujeme a bráníme mu v přirozeném pohybu.
„Život je jako řeka, nikdy nevíš, kdy se proti Tobě vzbouří.“
— Krejsová
A tak sem to ve snu vzdala. Přijala jsem možnost, že možná umřu a v tomto přijetí smrti a všeho, byla obrovská úleva a smíření.
Plavala jsem dál. V dáli jsem uviděla zemi. Stála tam obrovská kamenná zeď, dlážděné pobřeží a schody vzhůru. Proud mě donesl ke břehu a tam mě „propustil“. Seděla jsem na kameni a pocity štěstí ze zachránění střídaly obavy z neznáma, které mě čekalo. Byla jsem v jiné zemi a úplně sama. Nebylo možné se vrátit.
A opět jsem si uvědomila, že je lepší přijmout změnunež proti ní bojovat, stejně jako jsem přijala možnou smrt na moři.
Přijetí neznamená, že se vzdáme a budeme pasivně čekat, co se stane
Máme volbu. V rámci své „životní řeky“ si můžeme vybrat, kudy a jak půjdeme. A určitě máme za svůj život zodpovědnost. Záleží jen na nás, jaký život budeme mít.
PROTOŽE
„Život v nás je jako voda v řece.“
— Henry David Thoreau americký autor a přírodovědec 1817 – 1862
Potřebujete-li něco přijmout, přestat vše kontrolovat, přestat mít strach, anebo pomoci a podpořit, jsem tu pro vás.
Její láska je nezištná a neklade si žádné podmínky. Je přístavem bezpečí a otevřenou náručí. Ne každý to však v dětství tak pociťoval a jeho rodinné vztahy byly příliš růžové.
Někdy vztah s mámou může pěkně skřípat. Možná máte pocit, že se spolu jen hádáte, odcizujete se a nerozumíte si. Stejně jako Petra, která ke mně přišla na terapii kineziologie a řekla: „Nesnáším svou mámu!“
Paní Petra si posteskla: „Nechci se své mámy dotýkat, nedělá mi radost ji obejmout, nemohu s ní pořádně mluvit.“ „Nemáme moc pěkný vztah.“ „Navíc jsem stále nemocná a necítím se dobře.“
foto pixabay.com
Moc si přála, aby si své mámy vážila, chtěla ji obejmout a cítit propojení se ženou, která jí dala život. Toužila po příjemné komunikaci, ve které se obě respektují a naslouchají si. Místo toho od mámy přicházely hlavně výčitky a odsuzování. Petra se totiž odstěhovala z východního Slovenska, kde její rodiče stále žijí, za svým mužem až k Praze. Tady si postavili dům, mají dvě děti a skvělou práci.
Rodiče, a hlavně maminka, jí nemohla odpustit, že je nechala doma a už se tam nevrátí. Při každé příležitosti to dceři vyčítala a tlačila na ni, aby se k nim vrátila. Účinek byl opačný. Dcera se nevracela, a navíc se začala vyhýbat komunikaci po telefonu, ubylo i osobních návštěv a rodinnými vztahy se nesly samé hádky a křik.
Petra si uvědomovala, že svůj vztah s mámou musí změnit
Navíc jí bylo jasné, že svým malým dětem dává špatný příklad, jak mají fungovat vztahy k rodičům a v rodině. Děti od nás rodičů vše okoukají a chovají se jako my.
K největšímu naprogramování podvědomé mysli dochází v období mezi narozením a 6 lety. Dalo by se zkráceně říct, že prvních 6 let života jsme v hypnotickém stavu.
Jednou jsem to zažila se svou dcerou, když jí byly 3 roky. Na pískovišti něco vysvětlovala kamarádce a v tu chvíli jsem slyšela sama sebe……stejný hlas, stejná slova, stejná intonace, stejná gesta……. Přesně jako já. Vše dokonale napodobila. Bohužel děti do sebe „jako houby nasají“ to dobré i to špatné.
Ve „stavu hypnózy“ si nemůžeme vybrat a zhodnotit, jaké chování či návyk se naučit nebo nenaučit. Od rodiny přebereme vše.
Jak Petra vyřešila svůj problém?
Petra začala pravidelně chodit nakineziologické odblokování. Postupně se nořila do svých podvědomých a dávno zapomenutých programů a odblokovávala jeden po druhém. Loupaly jsme je jako slupky cibule.
Tak jak se postupně měnila a uvědomovala si více souvislostí, tak se měnil i přístup rodičů k ní.
Naše podvědomé programy a problémy bych přirovnala k veliké ledové kře plující na moři. Malý kousek je vidět nad hladinou a větší část je skrytá pod vodou. Mnohdy nemáme ani tušení, co vše se tam skrývá.
foto pixabay.com
Petra byla už v dětství hodná holčička. Snažila se rodičům vždy vyhovět, poslouchat a mít dobré známky ve škole. Co řekli rodiče, to splnila. Rodiče byli zvyklí, že dcera je poslouchá a v podstatě neprojevuje svou vůli.
Petra na sezeních pochopila, že už je dospělá žena, která se o sebe a svůj prostor musí postarat, že už nemusí „poslouchat a být hodná holčička“. Naučila se vnímat své potřeby a lépe komunikovat.
Na posledním sezení se mi pochlubila, že byla s manželem, s dětmi a s jejími rodiči na dovolené. Byla nadšená a spokojená, protože rodinné vztahy a hlavně vztah s matkou, byl teď v pohodě. Dovolenou si užili a z ní se stala sebevědomá mladá žena, manželka a matka.
foto pixabay.com
Když změníme svou minulost, osvobodíme svou přítomnost.
Na webu a e-shopu Zvetrnehurky.cz používám cookies. Budu velmi ráda, pokud mi jejich využití povolíte. Děkuji! Vaše Jana Heidenrechová
Funkční
Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistické
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketigové
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.
