Zvířata a my

Zvířata a my

Víte, co si o zvířatech myslel Hippokratés?

Zvířata provází člověka už od nepaměti. Jejich vzájemný vztah se pohybuje ve dvou rovinách. Mohou být buď duchovními průvodci, anebo jsou zbožím. 

První rovina – zvířata jako duchovní průvodci

Už v dávných dobách lidé věděli, že jsou součástí přírody. Dříve se o tyto záležitosti starali šamani, kněží a kněžky, kteří hledali spojení mezi tajemným a neviditelným světem energií přírody a světem lidí. Učili, že voda, kameny, stromy a zvířata, které nazývali totemy, promlouvají k tomu, kdo jim umí naslouchat.

Zvířata se tedy stávala duchovními průvodci či ochránci, léčila nás, dodávala energii a sílu. Nebo se jedná o uctívání zvířat, které se do dnešní doby ještě uchovalo u lidí považovaných za primitivní, žijících v Indii, v pralesích jižní Ameriky, Nové Guineje a v polopouštích Austrálie.

Druhá rovina – zvířata jako zboží

Druhá rovina vidí zvířata jako zboží, nebo věci. Člověk je neomezený vládce, který o všem rozhoduje. Zvířata jsou chována v nevhodných podmínkách, těsných klecích, kde se nemohou ani otočit, jsou jim odebírána mláďata, jsou jim prováděny veterinární zákroky bez umrtvení.

Slouží pouze jako zdroj masa, mléka, vajec a peněz. Nikoho nezajímá, že jsou to živí tvorové s emocemi a city, kteří si zaslouží citlivé zacházení.  Drtivé množství lidí má zavřené oči a nic z toho neví, nebo vědět nechce.

A jak to viděl Hippokratés?

„Všichni živí tvorové mají stejnou duši, i když tělo máme každý jiné.“

Hippokrates.

Toto je můj nejoblíbenější citát a plně s ním souhlasím. Proto jsem ho také použila ve svých vykládacích kartách Magická poselství zvířat.

Můj život je nerozlučně spojen se zvířaty. Momentálně máme doma tři psy a ve stáji jednoho koně. Všichni byli lidmi nějak trápeni, zrazeni, vyhozeni, či odloženi, nebo určeni k likvidaci. Nikdo se nezamýšlel nad tím, jak to prožívají. Byli pouze nástrojem pro lidské ego a peníze.

Třetí rovina – vztah člověka a zvířat

Je pro mě rovinou, kdy je ani neuctívám, ani je nezneužívám, ale pomáhám jim a oni mně.

Pro mě jsou zvířata bytosti s duší, plná emocí a citů. Díky nim jsem dostala možnost nahlédnout za hranice neviditelného. Pochopila jsem, že věci nejsou takové, jak je vidím, ale že mají skrytý rozměr. Umožnili mi a dovolili mi, abych se s nimi hluboce propojila. To mě vedlo a stále vede k poznání sebe samé a k větší citlivosti vůči sobě i druhým.

„Blahořečím onomu času, kdy lidé žili svorně se zvířaty bok po boku a tvořili s deseti tisíci bytostmi jednu velkou rodinu.“

Čuang-c’ , klasický čínský filozof (369–286 př. n. l.)

Tvořit jednu velkou rodinu, jak řekl Čuang-c’, je mým velkým přáním. Přeji si, aby lidé pochopili, že nejsou neomezenými vládci tady na Zemi, ale jsou její součástí. Měli by s vděčností uznávat nejen zvířata, ale i rostlinnou říši a celou planetu Gaiu.

Jaký máte vy nejoblíbenější citát? A jaký máte vztah ke zvířatům?

Potřebujete-li najít cestu sami k sobě, zvýšit svou citlivost anebo pomoci a podpořit, jsem tu pro vás.

Zdroj fotografií: pixabay.com

3 jednoduché kroky ke kráse a zdraví

3 jednoduché kroky ke kráse a zdraví

Kdy se cítím krásná, zdravá a přitažlivá?

Možná si myslíte, že krása, přitažlivost a zdravý vzhled ženy se řídí pěkným a dobře padnoucím oblečením, botami na podpatku, make-upem, upravenými vlasy, nalakovanými nehty, štíhlým tělem a dalšími „drobnostmi“. Ne vždy tomu tak je. Objevte 3 jednoduché kroky ke kráse a zdraví.

Krásná žena je prostě dokonalá

Já si to myslela také. Každou neděli jsem se připravovala na pracovní týden. Myla si vlasy a natáčela je, lakovala si nehty, trhala obočí a depilovala chloupky na nohách. Také jsem během týdne cvičila, aby mé tělo dobře vypadalo. Nosila jsem těsné oblečení, aby byly vidět mé křivky. Chtěla jsem být dokonalá 👀.

V práci jsem musela celý den vydržet v tomto úzkém oblečení. Cítila jsem se jako ve svěrací kazajce, bolelo mě břicho a vše mě tlačilo. Když jsem se najedla, bylo to ještě horší. Obrovská úleva přicházela, když jsem přišla domů a vzala jsem si volné oblečení. Konečně volnost a svoboda 😊.

Krása vychází zevnitř

Dnes nic takového nedělám. Samozřejmě si myji vlasy, občas si nalakuji nehty a někdy udělám depilaci. Cílem však není dokonalost, ale můj dobrý pocit. Už nenosím těsné oblečení, ale hlavně pohodlné a takové, ve kterém se cítím dobře. Už prostě vím své 😊.

Neboť jak se praví: „Krása vychází zevnitř.“

Raději pracuji na svém „vnitřku“

3 jednoduché kroky ke kráse a zdraví

  1. krok.  ❤️Každé ráno si vizualizujte svůj den. Díky kreativnímu myšlení a vizualizaci můžeme své sny proměnit v realitu.

😀Každé ráno se na chvilku posaďte, zavřete oči, zhluboka dýchejte a představujte si svůj ideální den. Jaké zajímavé a příjemné lidi potkáte, jaké situace projdete a jak se budete pozitivně cítit.

🙄Pokud vás trápí nějaké starosti, jste nervózní, nešťastná, anebo vás čeká těžký den, přehrajte si vše negativní v hlavě. A potom popusťte uzdu své fantazii a přetvořte problematické situace tak, abyste v nich byla co nejvíce spokojená. 

 

  1. krok. ❤️Sledujte své pocity. Pocity nám napoví, že jdeme špatnou nebo dobrou cestou. Jsou to takové malé varovné signály.

🙄Když se cítíte špatně, máte pocit, že vám nic nejde, že nejste dost dobrá, jste unavená, nepříjemná, je to pro vás znamení, že nejdete životem v souladu se sebou a nejste ani krásná a sexy.

😀Zatímco když jste se sebou spokojená, jste odpočatá, máte pozitivní náladu, radujete se ze života a jste za vše vděčná, jste sexy i v ušmudlaných kalhotách, či v teplákách na zahradě.

 

  1. krok. ❤️Vnímejte, co byste potřebovala. Většinou si všimneme, že se necítíme dobře, ale už nevíme, jak s tím pracovat dál.

😀Ptejte se sami sebe: „Co by mi pomohlo v této situaci? Co bych potřebovala?

Dejme si příklad. Jste nervózní před jednáním v práci. A pomohlo by vám mít maličkou chvilku pro sebe, abyste si utřídila myšlenky a uklidnila se. Takže pak není až takový problém najít takovou chvilku a místo pro sebe.

Být přirozeně krásná, přitažlivá a zdravá pro mě znamená, být sama sebou a cítit se dobře.

blog

A jak to máte vy? Máte své 3 jednoduché kroky ke kráse a zdraví? Podělte se o to, jak to vnímáte😀.

Potřebujete pomoci či poradit?  Jsem tu pro vás

Zdroj fotografií: Pixabay.com

Měla jsem veliký strach ze smrti

Měla jsem veliký strach ze smrti

Náš život je jako řeka, nebo proud vody. Narozením do něj vstupujeme a celý život se v něm pohybujeme, aniž bychom měli možnost vystoupit. Pokud máme strach ze smrti, jsme ztuhlí, plni stresu a život si nemůžeme pořádně užít. Až když jsem přijala smrt i život, přišla veliká úleva a smíření.

I když jsem měla veliký strach ze smrti, dokázala jsem ji přijmout

Ve starých moudrech se dočteme, že život se podobá tekoucí řece. Život řeky začíná malým pramínkem, stejně jako život člověka začíná malým stvořením. Postupně se řeka i člověčí život rozvíjí, zvětšuje, naráží na překážky, někdy uhýbá, jindy se řítí peřejemi, anebo brzdí v meandrech. Nakonec řeka i náš život doputují ke svému cíli a vlijí se do nekonečnosti moře a univerza.

„Život a smrt jedno jsou. Kdo se smrtí se nesmíří, života neužije.“

— Jiří Kulhánek český spisovatel fantasy 1967

Nedávno jsem měla možnost smířit se se smrtí

Stalo se to ve velmi živém snu. Plavala jsem v moři. Když jsem byla dost daleko od břehu, raději jsem se otočila a plavala zpět. Nechtěla jsem riskovat. Po nějaké době jsem si však uvědomila, že ke břehu mám stále stejně daleko. Plavala jsem tedy rychleji, ale s hrůzou jsem si uvědomila, že břeh se vzdaluje. Proud mě unášel na moře.

Ve snu jsem se viděla z výšky…. Byla jsem maličká postavička snažící se bojovat s proudem vody. Cítila jsem obrovský strach ze smrti, svou bezmoc a věděla jsem, že umřu.

strach ze smrti

Život je jako proud řeky, nevyzpytatelný a omylný

Najednou přišlo uvědomění, že náš život je jako proud vody. Narozením do něj vstupujeme a celý život se v něm pohybujeme bez možnosti vystoupit. 

Pokud s ním bojujeme a snažíme se měnit jeho směr a rychlost, jen se vyčerpáme. Kontrolou svůj život blokujeme a bráníme mu v přirozeném pohybu.

„Život je jako řeka, nikdy nevíš, kdy se proti Tobě vzbouří.“

— Krejsová

strach ze smrti

A tak sem to ve snu vzdala. Přijala jsem možnost, že možná umřu a v tomto přijetí smrti a všeho, byla obrovská úleva a smíření. 

Plavala jsem dál. V dáli jsem uviděla zemi. Stála tam obrovská kamenná zeď, dlážděné pobřeží a schody vzhůru. Proud mě donesl ke břehu a tam mě „propustil“. Seděla jsem na kameni a pocity štěstí ze zachránění střídaly obavy z neznáma, které mě čekalo. Byla jsem v jiné zemi a úplně sama. Nebylo možné se vrátit.

A opět jsem si uvědomila, že je lepší přijmout změnu než proti ní bojovat, stejně jako jsem přijala možnou smrt na moři.

Přijetí neznamená, že se vzdáme a budeme pasivně čekat, co se stane

Máme volbu. V rámci své „životní řeky“ si můžeme vybrat, kudy a jak půjdeme. A určitě máme za svůj život zodpovědnost. Záleží jen na nás, jaký život budeme mít.

PROTOŽE

„Život v nás je jako voda v řece.“

— Henry David Thoreau americký autor a přírodovědec 1817 – 1862

Potřebujete-li něco přijmout, přestat vše kontrolovat, přestat mít strach, anebo pomoci a podpořit, jsem tu pro vás.

Zdroj fotografií: pixabay.com

„Nesnáším svou mámu“

„Nesnáším svou mámu“

Máma je tou nejdůležitější osobou už od narození

Její láska je nezištná a neklade si žádné podmínky. Je přístavem bezpečí a otevřenou náručí. Ne každý to však v dětství tak pociťoval a jeho rodinné vztahy byly příliš růžové.

Někdy vztah s mámou může pěkně skřípat. Možná máte pocit, že se spolu jen hádáte, odcizujete se a nerozumíte si. Stejně jako Petra, která ke mně přišla na terapii kineziologie a řekla: „Nesnáším svou mámu!“

Paní Petra si posteskla: „Nechci se své mámy dotýkat, nedělá mi radost ji obejmout, nemohu s ní pořádně mluvit.“ „Nemáme moc pěkný vztah.“ „Navíc jsem stále nemocná a necítím se dobře.“

rodinné vztahy

Moc si přála, aby si své mámy vážila, chtěla ji obejmout a cítit propojení se ženou, která jí dala život. Toužila po příjemné komunikaci, ve které se obě respektují a naslouchají si. Místo toho od mámy přicházely hlavně výčitky a odsuzování. Petra se totiž odstěhovala z východního Slovenska, kde její rodiče stále žijí, za svým mužem až k Praze. Tady si postavili dům, mají dvě děti a skvělou práci.

Rodiče, a hlavně maminka, jí nemohla odpustit, že je nechala doma a už se tam nevrátí. Při každé příležitosti to dceři vyčítala a tlačila na ni, aby se k nim vrátila. Účinek byl opačný. Dcera se nevracela, a navíc se začala vyhýbat komunikaci po telefonu, ubylo i osobních návštěv a rodinnými vztahy se nesly samé hádky a křik.

Petra si uvědomovala, že svůj vztah s mámou musí změnit

Navíc jí bylo jasné, že svým malým dětem dává špatný příklad, jak mají fungovat vztahy k rodičům a v rodině. Děti od nás rodičů vše okoukají a chovají se jako my.

K největšímu naprogramování podvědomé mysli dochází v období mezi narozením a 6 lety. Dalo by se zkráceně říct, že prvních 6 let života jsme v hypnotickém stavu. 

Jednou jsem to zažila se svou dcerou, když jí byly 3 roky. Na pískovišti něco vysvětlovala kamarádce a v tu chvíli jsem slyšela sama sebe……stejný hlas, stejná slova, stejná intonace, stejná gesta……. Přesně jako já. Vše dokonale napodobila. Bohužel děti do sebe „jako houby nasají“ to dobré i to špatné.

Ve „stavu hypnózy“ si nemůžeme vybrat a zhodnotit, jaké chování či návyk se naučit nebo nenaučit. Od rodiny přebereme vše.

Jak Petra vyřešila svůj problém?

Petra začala pravidelně chodit na kineziologické odblokování. Postupně se nořila do svých podvědomých a dávno zapomenutých programů a odblokovávala jeden po druhém. Loupaly jsme je jako slupky cibule.

Tak jak se postupně měnila a uvědomovala si více souvislostí, tak se měnil i přístup rodičů k ní. 

Naše podvědomé programy a problémy bych přirovnala k veliké ledové kře plující na moři. Malý kousek je vidět nad hladinou a větší část je skrytá pod vodou. Mnohdy nemáme ani tušení, co vše se tam skrývá.

naše programy jsou jako plující kra

Petra byla už v dětství hodná holčička. Snažila se rodičům vždy vyhovět, poslouchat a mít dobré známky ve škole. Co řekli rodiče, to splnila. Rodiče byli zvyklí, že dcera je poslouchá a v podstatě neprojevuje svou vůli.

Petra na sezeních pochopila, že už je dospělá žena, která se o sebe a svůj prostor musí postarat, že už nemusí „poslouchat a být hodná holčička“. Naučila se vnímat své potřeby a lépe komunikovat.

Na posledním sezení se mi pochlubila, že byla s manželem, s dětmi a s jejími rodiči na dovolené. Byla nadšená a spokojená, protože rodinné vztahy a hlavně vztah s matkou, byl teď v pohodě. Dovolenou si užili a z ní se stala sebevědomá mladá žena, manželka a matka.

rodinné vztahy

Když změníme svou minulost, osvobodíme svou přítomnost.

A díky kineziologii je to možné.

Zdroj fotografií: pixabay.com

5 darů duše, kterých si u sebe cením

5 darů duše, kterých si u sebe cením

5 darů duše, které u sebe opravdu oceňuji a moc mi pomáhají

Každý v sobě ukrýváme dary duše a dobré vlastnosti. Pomáhají nám překonávat těžkosti a starosti, a také jich využíváme k růstu a prosperitě. 

Mých 5 darů duše

1.dar – vytrvalost

Jsem jako bulldog. Když dostanu nějaký úkol, zakousnu se do něj a „nepustím“, dokud není hotový. Kdysi mi tato vlastnost pomohla vytrvat při 4,5 leté stavbě rodinného domu. Díky  daru vytrvalosti jsem dokončila druhou vysokou školu, kterou jsem studovala s malou dcerou, vlastní domácností a při stavění domu. Vytrvalost mi pomohla, abych se zotavila po operaci páteře a mohla zase normálně fungovat, chodit, sedět a mít koníčky, které mě baví. Vytrvalost pomohla během 5 let nakreslit a vybarvit 72 zvířat, ze kterých jsem pak vytvořila 72 vykládacích karet a napsala k nim knížku neboli Průvodce o 236 stranách.

dary duše

2.dar – trpělivost

Trpělivosti mě naučil náš první pes německý ovčák Ben. Byl hyperaktivní stejně jako já a byl mi skvělým učitelem. Když jsem na něj spěchala, aby se učil rychleji, zasekl se a čekal, až se uklidním a dám mu na vše dost času. Trpělivost mi pomáhá při práci s klienty. Kineziolog je průvodce, který nesmí napovídat, má být trpělivý, naslouchat klientovi a vést ho k pochopení, a tudíž k vyřešení problému. Tu nejvyšší školu trpělivosti mi zprostředkoval můj kůň. Koně mají jiný způsob učení než my lidé. Složité cviky je třeba rozfázovat do dílčích kroků a ty ho postupně učit. Jeden cvik se skládá z mnoha těchto malých kroků.

3.dar- pozitivita

Jsem pozitivní člověk, což někteří lidé vyhodnocují jako naivitu. V kineziologii se říká: „Lepší růžové brýle než slepecká hůl.“ A tím se řídím. Pokud očekáváme pozitivní výsledky, tak se dostaví. Pokud očekáváme negativní, také se také dostaví. Pozitivitu jsem si „vypěstovala“. Kdysi jsem byla negativní a každý den jsem si v hlavně vytvářela černé scénáře o tom, co se stane špatného, jak to blbě dopadne, jak to nezvládnu, jak to zvládnu špatně a jaké budou problémy. Úplná černá kronika. A jak jsem to změnila? Pomohla mi kineziologie. Pochopila jsem, jak nebýt obětí a život si tvořit svými myšlenkami a vizemi. Tvořím si pozitivní scénáře místo těch negativních.

dary duše

4.dar – citlivost

Už od dětství jsem velmi citlivá. Uvědomila jsem si to díky knihám „Žít s radostí“ a „Osobní síla skrze uvědomění“ od Sanaya Roman. Už mi bylo jasné, kam se ztrácí má energie a dobrá nálada po návštěvě obchodního centra, nebo u některých lidí. Citlivost využívám své práci. Snadněji se napojím na energii klientů při kineziologii a mohu je vést k pochopení a odblokování problémů. Také ji využívám při kreslení mandal na zakázku.

5.dar – rovnováha

Jsem váha váhavá, tudíž rovnovážná 😊. Potřebuji, aby vše bylo v rovnováze a harmonii. Můj dar mi pomáhá vyvážit nepříjemné situace, vyrovnat nerovnovážné energie a uklidnit hádky. Jsem jako kuchař, který přesně ví, co má přidat do hrnce, aby byly všechny ingredience vyrovnané a příjemné. Tento dar využívám hlavně v rodině a v práci. Musím si ovšem dávat pozor, abych stále nevyrovnávala a neharmonizovala na úkor sebe. Pak by to bylo sebezničující, a to není cílem.

dary duše

A jak to máte vy se svými 5 dary duše či 5 dobrými vlastnostmi?

Zdroj fotografií: pixabay.com

 

Alergie jako volání našeho těla

Alergie jako volání našeho těla

Nic se neděje jen tak, náhodou. Vše má svůj důvod i smysl a často nám naše neduhy a onemocnění dávají varovný signál, abychom se zamysleli nad tím, jak nakládáme se svým zdravím. A je tomu tak i u alergie, která je voláním našeho těla i duše. Není to tedy naše prokletí či zlý osud, ale pomoc.

Mé zprávy z vesmíru, aneb jak to bylo s mou alergií

Bylo mi 21 let, byl pěkný večer, měla jsem vše hotové a dostala jsem chuť na něco dobrého a zdravého, a tak jsem si dala kiwi, moje oblíbené ovoce.

Během chvíle jsem měla pocit, že nemohu dýchat, celá jsem zčervenala v obličeji a během 10 minut měla teplotu 38,5C. Vůbec jsem nevěděla, co dělat. Byl to hrozný pocit. Naštěstí po prášku příznaky postupně odezněly a já si oddechla.

Byla jsem alergik už od dětství, ale nikdy to nebylo tak intenzivní. Mívala jsem rýmu a kašel, ale takovou reakci jsem ještě nezažila. Tahle zkušenost měla být má zpráva, moje upozornění, moje varování.

Pokud tyto zprávy z vesmíru nevnímáme, vesmír přitvrdí. 

Já jsem vesmír v té době neposlouchala a kiwi si dala znovu. Reakce byla o hodně prudší než ta předešlá. Opět jsem nemohla dýchat, kašlala jsem až jsem se dusila, byla celá rudá a měla horečku. Došlo mi, že kiwi musí z mého jídelníčku pryč, protože mám na něj alergii.

Roky šly dál, uběhlo jich mnoho a já se kiwi stále vyhýbala.

Nastaly veliké změny a můj životní příběh dostal jiný směr. Už jsem lépe vnímala „upozornění z vesmíru“ a někdy se jimi nechala i vést. Jednou takovou pobídkou byl i kurz Kineziologie One Brain, ve kterém je alergie jedním z probíraných témat.

Nic se neděje jen tak, ani alergie

Alergická reakce organizmu je spojená s nějakým stresem neboli negativním emočním prožitkem v nepříjemné situaci. Naše tělo a podvědomí neví, jak problém vyřešit, a tak spojí tento okamžik s „něčím“.  Může to být jídlo, pyl, prach, nebo zvíře……a alergie je na světě.

Wikipedie o alergii říká:

„Alergie je přehnaná, nepřiměřená reakce imunitního systému organizmu na látky, se kterými se běžně setkáváme v našem prostředí. Je způsobena nesprávnou aktivací protilátek ze skupiny imunoglobulinu E vlivem daného alergenu……“

Mezi nejčastější symptomy patří kýchání, svědění a ucpání nosu, rýma, svědění a zarudnutí očí, ekzémy, kopřivka, kašel, dušnost, pískot na plicích (astma), teplota a další.

Pokud nijak neřešíme své negativní emoční prožitky v co nejkratší době, uloží se do našeho podvědomí jako program (vzorec) našeho chování. 

Na základě tohoto vzorce pak ve stresových situacích jednáme podvědomě, nedokážeme ovlivnit své reakce, „jen“ reagujeme a nedokážeme najít jiné kreativnější řešení.

Až na kurzu kinezilogie jsem konečně pochopila, kde je problém

Moje kolegyně Veronika přijela na kurz kineziologie hned první den s pořádnou rýmou, kýcháním a slzením očí. Všechny nás ujišťovala, že není nemocná, ale že má jen alergii na psí srst. Po dobu kurzu bydlí svého u bratra a ten má psa.

Naše skvělá lektorka se jí hned zeptala, kdy se jí alergie objevila poprvé. Veronika chvilku přemýšlela a vzápětí si vzpomněla, že to bylo v době, kdy se rozváděla. Rozchod s manželem byl velice složitý a těžký a ona v té době přijela za bratrem, jehož pes jí nadšeně vítal.

To byl okamžik, kdy se propojilo těžké životní období rozvodu „se psem a jeho chlupy“. Alergie byla na světě.

AHA, Veronika pochopila……Není to alergie na psy, ale na teď už bývalého manžela.

AHA moment je ta chvíle, kdy si uvědomíme souvislosti a konečně nahlédneme za oponu našeho podvědomí a pochopíme. 

Zázračné uzdravení nebo pochopení toho, co nám tělo chtělo říci alergií?

alergie

Druhý den přišla Veronika na další den kurzu a smrkání, kýchání a rýma nikde. Bylo to jako zázrak. Ona sama z toho byla velice nadšená a překvapená.

Cestou domů jsem si říkala, že se té mé alergie musím také zbavit jako Veronika. Když jsem přijela domů, pátrala jsem ve své minulosti po situaci, kdy se mi alergie objevila poprvé.

Velice živě jsem si to pamatovala. Bydleli jsme tehdy s manželem u jeho rodičů v paneláku. Malý byt 3+1 a v něm tchýně, tchán, jejich dcera, můj manžel, já a naše malá dcerka. Tchýně se nám snažila organizovat život a pořádně mi tím lezla na nervy. A večer po dni plném potlačovaného vzteku na ni a na naši neutěšenou situaci s bydlením, jsem si dala kiwi.

Mé tělo propojilo stres týkající se vztahu s tchýní s mým oblíbeným ovocem kiwi. Neuměla jsem správně vykomunikovat své potřeby, neuměla jsem si udržet své hranice, a tak mé tělo somatizovalo tento problém alergií.

Po tomto AHA momentu a uvědomění si spojení nepřiměřené reakce na kiwi s averzí ke tchýni, alergie zmizela.

Hned druhý den jsem si koupila kiwi a snědla ho. A víte co? Nic se nestalo. Alergie byla pryč.

Díky uvědomění příčiny můžeme odstranit své negativní emocionální prožitky v minulosti a osvobodit tak náš současný život. 

Ne každému se však podaří alergii odstranit pouhou vzpomínkou na určitou negativní situaci. Někdy jsou příčiny problémů, alergií uloženy velmi hluboko v našem podvědomí. V takovém případě pomůže odblokování pomocí kineziologie, při kterém spolupracuje vědomí, podvědomí i tělo, a my se můžeme ponořit do hloubek a příčin našich potíží.

„Všechno v přítomnosti by mohlo být jiné, kdyby se jedna věc v minulosti odehrála jinak. A některé věci, přežívající v našich vzpomínkách nejdéle, se ve skutečnosti vůbec nikdy nestaly.“ Andrew Verity facilitátor kineziologie

Je tedy na každém z nás, jakou cestou se v našich životech vydáme.

Můžeme jít buď cestou „nevědomou“, kdy většinu času jedeme tzv. na „autopilota“ a v situacích pouze reagujeme, anebo převezmeme zodpovědnost za svůj život a budeme ho tvořit s fantazií a podle svých přání?

Pokud se na takovou cestu chcete vydat, či na ní už jste a potřebujete pomoc a podporu, jsem tu pro vás.

Zdroj fotografií: pixabay.com